close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2009

Niečo s Twilight

31. května 2009 v 15:49 | Dark Angel |  More

Od KeTYnKy

31. května 2009 v 15:32 | Dark Angel |  More

Vzpomínky z dětství / by HarrynaPotty

31. května 2009 v 14:30 | ewikk |  Jednorázovky

Jacob Black


Vzpomínky z dětství

autorka:HarrynaPotty

Když jsem byl malý neměl jsem vůbec potuchy o tom, že na světě existují i jiné příšery než jsou lidi. Pijavice a vlci mi změnili život od základů. Změnili mi pohled na svět, když se tak zamýšlím , život je vážně pes.


NAVŽDY OSTANEŠ V MOJOM SRDCI by Domča

31. května 2009 v 14:10 | ewikk |  Jednorázovky
NAVŽDY OSTANEŠ V MOJOM SRDCI
autorka: Domča
"Mami?" začula som, "mohla by som ísť k Esme a Carlislovi?" spýtala sa ma Reneesme a odtrhla zrak od domácich úloh. "Už máš všetko?" spýtala som sa a sladko sa na ňu usmiala. Vedela som, že sa nemusím ani pýtať, moja dcéra je predsa génius. "Samozrejme," zaspievala svojím jemným a sladkým hláskom a zdvihla sa od stola, "nechceš ísť aj ty?" spýtala sa ma. "Prídem za chvíľku, neboj sa," odpovedala som a znova sa na ňu usmiala. "Trochu tu upracem," povedala som, aby som mala nejakú výhovorku. Chcela som totiž byť chvíľku sama. "Nemám ti pomôcť?" opýtala sa Reneesme s úsmevom na tvári. Vedela som, že presne toto sa ma spýta. "Nie, len choď. Bude mi to trvať naozaj len malú chvíľku. Za pár minút prídem," uistila som ju a pohladila po vlasoch. "Naozaj ti nemám pomôcť?" opýtala sa znova. Vedela som, že nechce, aby som toho mala veľa, aj keď som upírka a mám to raz - dva hotové. "Netráp sa srdiečko, naozaj to bude trvať len chvíľku," sklonila som sa k nej a dala je bozk na líce. "Nebudem dlho, ale budeme ťa tam čakať," zaštebotala, pozrela sa na mňa svojimi prenádhernými nevinnými očami a vykročila von. Usmiala som sa na ňu a zakývala jej na pozdrav. Aká starostlivá , pomyslela som si, taká je moja Reneesme.

NN 1.kapitola - Příběhy

31. května 2009 v 14:07 | ewikk |  (Ne)konečně (ne)živá by sasanka18

Tak tedy doufá, že se vám to bude líbit, i když je to celý o ničem x)
Pro pořádek: Ginny, GiGi i Ginevra je jedna ta samá osoba....
A ještě jedna věc: Rozhovory psané kurzívou jsou útržky s GiGiyna života předtím, než se stala upírkou
***


Celá jako omámená jsem hleděla do tváří těch klidných, nadpozemských bytostí. Všichni byli neuvěřitelně krásní, každý svým vlastním způsobem.
Bezkonkurenčně nejkrásnější byla ta blondýnka. Dlouhé vlasy jí splývaly na ramena a rámovaly úchvatný, ostře řezaný obličej. vedle ní seděl tmavovlasý muž, i přes volnou mikinu byly jeho ohromné svaly víc než znatelné. Nebýt vřelého úsměvu, který mu zdobil obličej, naháněl by strach.

It Hurts 1.kapitola

31. května 2009 v 14:06 | ewikk |  It Hurts od JoHarvelle
Pomalu jsem vystoupila z auta, rozhlédla se, vše co jsem viděla bylo zelená, velký obrat po Phoenixu. No což, budu to zde muset hold vydržet. Charlie, můj táta, vzal moje zavazadla a vedl mě k domu. Už v předsíni na mě čekali moje nevlastní matka Carol a sestra Samantha, Carol mě objala a usmála se, doufala jsem že spolu budeme vycházet, Samantha ji poté vystřídala a nervózně se usmála, to bude ještě trošku trvat, nikdy jsme se spolu moc nebavili, vlastně viděli jsme se naposledy před třemi lety na Vánoce.
"Ukážu ti kde máš pokoj, Bells." řekl Charlie a vedl mne ke schodišti.
"Díky."
Můj pokoj byl asi stejně velký jako ve Phoenixu, akorát byl vymalován na fialovo, to mi nijak nevadilo moje maminka měla ráda fialovou, přesně, měla. Rychle jsem zahnala slzy a povzdechla si.
"Nechám tě tu osamotě, ať si můžeš v klidu vybalit.
"Díky." Kromě díky jsem chtěla ještě něco říct, ale od té autonehody jsem neřekla víc než jedno slovo anichž bych se nerozbrečela. Pořád se mi to vracelo...


Pomsta je dlouhá a těžká - úvod

31. května 2009 v 14:06 | ewikk |  Pomsta je dlouhá a těžká od JoHarvelle
Úvod
"No tak, Jane, poběž!," křičel na mě Alec, který utíkal směrem k našemu domu, zatímco já se loudala za ním. On se na rozdíl ode mne těšil domů. Já ne. Dívat se do smutných, vyčerpáním zničených tváří svých rodičů nebyl zrovna zábava.
Ráno jsem se probudila, netušíc, že dnešek bude nejen mým nejhorším dnem celého mého života, ale také posledním dnem mého života a prvním dnem mé nekonečné existence. Jako obvykle rodiče už byli pryč. Po snídani jsme se s Alecem, vydali do města, jako každý den, bydleli jsem v Itálii ve městě zvané Volterra a večer se zase vrátili. Rodiče doma ještě nebyli, to nebylo překvapivé, ale nepřicházeli poměrně dlouhou dobu. Když jsem si začala dělat starosti, domovní dveře zavrzali a v nich stáli dva na pohled bledí, silní a hroziví muži.
"Kdo jste?! Vypálila jsem a zastřela strach, který ve mně doslova pulsoval.
"Já jsem Felix a tohle je Demetri, máme vás přivézt za vašimi rodiči."

Halloween ve Forks/1. část - Lov , z pohledu Emmetta

31. května 2009 v 14:06 | ewikk |  Halloween ve Forks by Soren
"Konečně pátek, už mě nebavilo být na těláku průměrnou nickou jako lidi. Vždyť to je urážka sportu!"pokusil jsem se o vážný tón mého hlasu, protože jsem to i vážně myslel, ale Edward s Bellou mi to zkazili. Bella vyprskla smíchy, Edward mi zas viděl do hlavy, takže mě prokoukl hned a má vážnost byla ta tam.

NTEC 4. kapitola- Útěk

31. května 2009 v 14:05 | ewikk |  Neznám tě,Edwarde Cullene by Dara
(NTEC) znamená:Neznám tě, Edwarde Cullene
4. kapitola- Útěk


Celá jídelna se na mě dívala, kdežto já jediná zírala na pětici lidí na druhém konci jídelny, než jsem byla já. Je… Je tohle možné? On má být… mrtvý! Nemohla jsem věřit vlastním očím. Stála jsem tam jako pařez a oni vypadali jako sochy. Vypadalo to, že skoro nedýchají. Ale ty jeho oči… I na takovou dálku jsem byla schopná rozeznat, co v nich bylo… Překvapení, zármutek, soucit, zlost… Směsice tohohle a dalších emocí. Ale… Byla tam i láska, nebo se mi to zdálo?? Muselo se mi to zdát… Proč jen se neprobudím? Proč musím mít tak neuvěřitelně hrozné a živé sny??
,,Bello?'' oslovila mě Angela, která stála vedle mě a škubla mě za rukáv. Tím mě vytrhla z tranzu, ale stále jsem se na ně musela dívat. Takže je to realita? Proč jen mi musí osud dávat do cesty takové překážky?

Cesta věčnosti-3. kapitola

31. května 2009 v 14:05 | ewikk |  Cesta věčnosti by Aďka
3. kapitola
Ten oheň se pořád rozšiřoval po celém mém těle. Za chvíli se začal soustředit jen na jediný bod a to na mé srdce. Bolest byla stokrát horší, než jsem doposud zažila. Srdce mi najednou párkrát vynechalo a potom udělalo svoje poslední buch, buch. A je konec, pomyslela jsem si. Zjistila jsem, ale že můžu otevřít oči. Zvláštní, když jsem mrtvá jak to že vidím. Ale vidím úplně jinak. Strašně ostře. Sedla jsem si a úplně mě překvapila moje nová rychlost. Porozhlídla jsem se kolem sebe a to co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Ležela jsem pořád v té samé uličce a opodál na zemi ležela moje matka.