close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

ZVČ - 21. kapitola - The End

26. dubna 2009 v 13:05 | ewikk |  Ztraceni v čase

Bellin pohled :
Párkrát jsem musela zalapat po dechu.
Nervózně jsem těkala očima po všech přítomných, neschopná vypravit ze sebe jediné slovo....
"Pojedeme k nám domů," zašeptala Alice a drcla do mě, abych se pohnula. Zamrkala jsem a uvědomila si, že na parkovišti se shromáždila skoro celá škola a pozoruje nás.
"Já k vám poběžím," navrhl Jake roztřeseným hlasem a otočil se k odchodu.
"Nepřipadá v úvahu! Teď se nesmíš přeměnit!" zašeptal Jasper zuřivě a Jacob se zastavil. "Domů poběžím já," pokračoval mírnějším tónem a vyslal k nám slabou vlnu klidu.
Já, spolu se zbytkem Cullenových a Jakem jsme se nasoukali do Edwardova auta, motorku jsem nechala na parkovišti.
V autě bylo celou cestu tíživé ticho, nikdo ho nechtěl přerušit. Pořád ještě jsme se snažili vstřebat, co se to vlastně stalo. Jen nejasně jsem vnímala, jak mi Edward podvědomě přejíždí studenými prsty po dlaních.
Zastavili jsme před jejich domem, vypadal naprosto stejně, jak jsem ho znala já. Na verandě na nás čekal Jasper. Společně jsme se vydali dovnitř.
Carlisle a Esme se během vteřiny objevili v hale, nejspíš je přilákal Jacobův pach.
"Bello!" vykřikla nadšeně Esme a hrnula se ke mě. I přes to, v jakém šoku se moje mysl nacházela, jsem pocítila nadšení z našeho shledání. Esme mě pevně svírala v náruči a vzlykala. Carlisle stál kousek za ní a vřele se na mě usmíval.
"Na to bude dost času později," přerušil naši chvilku Jasper a nervózně klepal chodidlem do podlahy. Začínala jsem se bát, že tam za chvíli udělá díru.
"Co se stalo?" zeptal se vyděšeně Carlisle, který si uvědomil přítomnost Jaka. "Pojďme všichni do jídelny," navrhla Issy a sklopila oči k zemi. Edward mě táhl za sebou, ticho stále přetrvávalo. Na čele se mu objevila vráska, z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst. Udělalo se mi z toho nevolno.
Všichni jsme si stoupli ke stolu. Byli jsme tak ohromení, že jsme nemohli v klidu sedět.
"Tak řekne mi někdo konečně, co se stalo?" naléhal Carlisle a postupně si měřil pohledem naše starostlivě stažené obličeje.
"Jake se otiskl," odpověděla konečně Alice. Carlisleův výraz zůstal nechápavý. "No a v čem je problém?" ozvala se Esme a položila dlaň na Carlisleovo rameno.
"Otiskl se do Issy," vysvětlila jsem tiše.
"Aha," vypravil ze sebe a opřel se o stůl.
Chvíli bylo ticho, nejspíš všichni přemýšleli o tom, jak to vyřešit.
"Já nechtěl," ozval se Jacob zachmuřeným hlasem. "Nejde to nijak zvrátit?" ujišťovala se Issy tiše a stále ho pozorovala s mírným úsměvem na tváři.
"Ne," odvětil a přitáhl si židli, aby se mohl posadit.
"Už to mám!" přerušil ticho Edward a já sebou trhla úlekem. "Issy, vyzkoušej, jestli to můžeš změnit ty!" Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co tím myslel. Atmosféra v jídelně se znovu změnila, všichni se napřímili a čekali.
"Ehm, a o co jde?" ozval se Jake a ošil se.
"Isabella má taky schopnost. Může ovlivňovat lidská rozhodnutí. Zkusíme, jestli to půjde," vysvětloval trpělivě Carlisle a přistoupil blíž k Issy. "Dobře, zkusím to," promluvila a zadívala se na Jacoba. "Skvělé," zasyčel Jacob a opětoval její pohled. Všichni napjatě sledovali Isabellin soustředění výraz. Bylo takové ticho, že jsem slyšela vlastní tlukot srdce.
"Nejde to," zamumlala nešťastně a otočila se čelem k nám. Jake z ní nespustil oči. Tvářil se tak něžně, až mi z toho přeběhl mráz po zádech.
"Tak to prostě necháme takhle," navrhla jsem a vzápětí se nakrčila, když po mě všichni v místnosti střelili pohledem.
"Bello, to nejde. Dokážeš si představit, co se stane, až se to dozví smečka?" ujala se slova Alice a tvářila se přitom, jako by mluvila s pětiletým dítětem.
"Máš pravdu," uznala jsem po chvíli.

"Už to mám," ozvala se znovu Issy a otočila se k nám s vítězoslavným úsměvem. "To je skvělé," zajásal Edward a já se zamračila.
"Podělíte se o to taky s námi?" zavrčela jsem vztekle a čekala, co odpoví.
"Nemůžu změnit jeho rozhodnutí, protože otisk je moc silný. Ale můžu ovlivnit názor všech ostatních vlkodlaků," vysvětlovala pyšně a vykouzlila na tváři tak líbezný úsměv, až mě z toho zamrazilo.
Isabellin nápad sklidil obrovské ovace, problém byl vyřešen. A já konečně mohla strávit pár okamžiků sama s Edwardem.

Vyšli jsme na verandu a já si mu sedla na klín. Moje srdce už zase rozjíždělo maraton, když jsem se dívala do jeho tváře.
"Nedokážeš si představit, jak dlouho jsem na tohle čekal," promluvil sametovým hlasem a obličej mi ovál jeho dech. Omámeně jsem zamrkala a podvědomě se k němu naklonila blíž. Byla jsem tak blízko, že se mi jeho oči slévaly v jedno. A potom se naše rty spojily.
Přitiskla jsem se blíž k němu a vychutnávala si náš polibek.
Ačkoliv pro mě uběhlo jen pár dní od doby, co jsme se viděli naposledy, nemohla jsem se ho nabažit. Snažila jsem se polibek ještě víc prohloubit, ale Edward mě nekompromisně chytil za ruce a odtáhl dál od sebe.
Vykouzlil můj oblíbený pokřivený úsměv a přejel mi studenými prsty po tvářích. Já ještě lapala po dechu.
Chtěla jsem mu toho tolik říct, ale jako vždy nás někdo vyrušil.
Domovní dveře se otevřely a Alice mě bez jediného slova vtáhla do domu. Když jsme stoupali po schodech a ona mi říkala, kolik toho na mě chce vyzkoušet nového, přišlo mi to jako scéna z nějakého hororového filmu.
"Chceš se přece Edwardovi líbit, ne?" zašvitořila a věděla, že má vyhráno, tak jako já věděla, že nemá cenu se vzpírat.

***

"Chceš se přece Edwardovi líbit, ne?" použila na mě Alice svou oblíbenou větu a dál mi vyčesávala vlasy do šíleně složitého účesu.
Bylo dost těžké mrkat s nánosem líčidel, co jsem měla na očích.
"Opovaž se sáhnout si na šaty, nevím, jak bych tu skvrnu odstranila, za tak krátkou chvíli," zasyčela výhružně a já se zastavila uprostřed pohybu.
Střelila jsem pohledem na svou pravačku a uvědomila si, že má pravdu. Měla jsem špinavé prsty, nejspíš jsem si někde utřela kousek stínů.
Issy jen netrpělivě zamlaskala a uhladila mi sněhově bílou sukni.
Znovu se mi sevřel žaludek. Už třikrát jsem byla zasnoubená, ale tohle je první svatba, které jsem se dožila. Tedy, jak se to tak vezme. Pořád jsem to byla já. Jen trochu trvanlivější.
"Hotovo," prohlásila Alice a rychlým pohybem strhla Edwardovu košili ze zrcadla. To, co jsem v odrazu spatřila, bylo naprosto úžasné.
"Páni," vydehla jsem a podvědomě natáhla ruku k zrcadlu.
"Bello," protočila oči má drobná sestra a Issy se rozesmála.
Byla jsem chvíli po lovu, takže moje oči chytily krásně medovou barvu. Tmavé nalíčení konstrastovalo s mou bledou pokožkou.
"Je čas jít," zašeptala mi Issy do ucha a podala mi ruku. Zvedla jsem se na roztřesené nohy a děkovala bohu, že už mi nebije srdce. Zažila jsem hodně infarktových stavů za poslední roky života, ale tohle by bylo opravdu neúsnosné tempo.
"Můžeme?" přerušila můj tok myšlenek netrpělivá Alice a téměř nadskakovala nadšením.
"Můžeme," souhlasila jsem a vyrazila ven z pokoje. Dlouhá bíla sukně v kombinaci s vysokými podpatky, by pro normálního člověka byla téměř vražedná kombinace.
Pod schody na mě čekal Charlie v elegantním černém obleku.
"Holčičko," vydechl a pevně mě objal. Musela jsem se hlídat, abych ho moc nestiskla, proto jsem se brzo odtáhla.
Mravenčení v břiše se čím dál tím víc stupňovalo a když jsme dorazili do uličky a začala hrát hudba, dospělo do téměř kritického bodu.
Zhluboka jsem se nadechla a po boku svého otce jsem vešla do sálu plného lidí. Jasper ke mě poslal klidovou vlnu a já mu věnovala vděčný úsměv.
Moje chůze byla ladná, nemusela jsem se bát, že zakopnu. Rozhlédla jsem se po všech přítomných.
Vlkodlačí smečka se na mě vřele usmívala. Díky Isabellině schopnosti mě Charlie nezastřelil, když jsem mu oznámila, že se budu vdávat.
A hlavně - nastolila mír mezi upíry a vlkodlaky.

Když jsem si každého prohlédla, můj pohled utkvěl na tom nejkrásnějším stoření, které bylo přítomno. Edward nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Nejradši bych se za ním rozeběhla, ale není kam spěchat. Máme před sebou celou věčnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Renesmee C. Renesmee C. | Web | 26. dubna 2009 v 13:07 | Reagovat

1. úkol do VGS...ale to asi víš :D

2 TeSSiiii (I♥ Twilight saga)→SB♥ TeSSiiii (I♥ Twilight saga)→SB♥ | Web | 26. dubna 2009 v 13:40 | Reagovat

MAS U ME DARECEK MOJE SUPER SB

3 LauraBella LauraBella | 26. dubna 2009 v 14:06 | Reagovat

super.... skoda ze je konec :-P

4 Ash Ash | Web | 26. dubna 2009 v 14:37 | Reagovat

super! dokonalá povídka! jsem ráda, že to všechno takhle skončilo" ale možná by to chtělo epilog ;)  8-)

5 aneta aneta | E-mail | 26. dubna 2009 v 17:44 | Reagovat

fakt super povídka, jsem ráfa že to zrovna takhle skončilo, možná by to chtělo ještě další díl jako nakouknutí do budoucnosti :-D  :-)  :-)  :-)  :-)

6 kamilka kamilka | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 19:25 | Reagovat

spriatelíme blogy? :-D  :-D  8-O

7 Markétka Markétka | 27. dubna 2009 v 15:40 | Reagovat

wow!! tahle povídka byla ze všech nejlepších co jsem kdy četla, a věřte, že já jich četla aspon dvacet a hodně jich mám ještě rozečtenejch.... :-D bylo by super, kdyby ses rozhodla, že začneš psát další povídky!!! budu ti fandit!!! :-)  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.