Bellin pohled :
"Půjdeš se mnou teď k nám?" zeptala se mě Issy a mě se při té představě stáhl žaludek.
"Ehm.. Potřebuju čas," vymáčkla jsem ze sebe a Isabella jen přikývla. Poté mi pomohla najít cestu ven z lesa a já nasedla na motorku a jela domů. Představa, že bych šla do školy se mi vůbec nelíbila. Propásla jsem už půlku vyučování.
Charlie byl v práci, takže mě nikdo nemohl rušit. Na trávníku za domem jsem si rozložila deku a vystavila své pobledlé tělo slunci. Moje probdělá noc už si začala vybírat svou daň, téměř okamžitě jsem usnula.
Probudila jsem se ve své posteli a matně si vzpomínala, jak jsem uprostřed noci s malou pomocí Charlieho klopýtala do pokoje. Bylo to vůbec poprvé, co mě v noci netrápily noční můry o Isabelle.
Víkend byl nekonečný.
Stále jsem byla sama doma a neměla co na práci. Učit se mi nechtělo.
Když jsem četla, přistihla jsem se, že stále dokola čtu jeden a ten samý řádek. Pokaždé jsem knihu vztekle zavřela a jen zírala do stropu. Nemohla jsem přestat přemýšlet o Rose a Emmettovi. Moje pochybnosti, zda jsem udělala správnou věc, zmizely a já se konečně dokázala svobodně nadechnout.
V neděli večer jsem seděla s Charliem v kuchyni a poslouchala nějakou historku z práce. Vůbec jsem nevěděla, o čem mluví, tak jsem jen kývala.
Byl s Renée šťastný ? Bylo správné, že Issy změnila její rozhodnutí ? Měla jsem lepší život než dřív ?
"Bello, ty mě vůbec neposloucháš," vytrhl mě z přemýšlení a na obličeji se mu objevil káravý výraz. Vyčarovala jsem zářivý úsměv a podrbala se na hlavě.
Jeho výraz se změnil.
Obočí mu vylétlo vzůru a párkrát zalapal po dechu.
"Tati, jsi v pořádku?" vykřikla jsem a napřímila se na židli. Jeho výraz se nezměnil, stále mě propaloval pohledem. Položila jsem ruce na stůl a jeho pohled zůstal přišpendlený na mé dlani. Uvědomila jsem si, o co jde. Snubní prsteny.
"Ta-"
"Ach, to je úžasné, už to ví Billy? Kdy tě požádal? Proto jste spolu nebyli o víkendu?" vyptával se a zvedl se ze židle.
On si myslí, že mě požádal Jacob, uvědomila jsem si šokovaně. Měla jsem pocit, jako by mě někdo polil studenou vodou.
"Ta-"
"Musím to zavolat Renée. Bude nadšená," pokračoval, aniž by si všiml, že jsem něco chtěla říct.
"Ta-"
"A už máte nějaký termín?" Proboha, jak mu tohle jenom vysvětlím ?
"TATI!" zakřičela jsem tak hlasitě, až mě zabolelo v krku. On sebou polekaně trhl a zastavil se uprostřed pohybu.
"Tak to není," hlesla jsem a snažila se vymyslet jediný důvod, proč mám na levé ruce dva snubní prsteny. Víš, tati, požádal mě o ruku kluk, který se přistěhoval minulý týden. Zahodila jsem tříletý vztah s Jakem, jen abych s ním mohla být. Jasně, ušklíbla jsem se. To by byl vážně šťastný.
Charlie pořád čekal, co řeknu. "Jake mě nepožádal. Rozešli jsme se," odpověděla jsem popravdě a čekala. Byl by schopný zastřelit i vlastní dceru ? Vypadá to tak.
"Ro-rozešli?" zopakoval po mě nevěřícně a já jen přikývla. "Ale proč?" naléhal a mě se rozhoupal žaludek. Správná otázka.
"Už nám to neklapalo," řekla jsem nahlas první větu, která mě napadla a uhnula pohledem.
"Jdu si lehnout," vyhrkla jsem a pospíchala nahoru do svého pokoje. Opřela jsem se zády o zavřené dveře a snažila se uklidnit své zdivočelé srdce. Nejspíš bych mohla dostat cenu za včasné únikové manévry, které se pro mě stávaly v poslední době čím dál tím častějšími. Tahle nová vlastnost mi vůbec nevadila, ba naopak, vítala jsem ji s otevřenou náručí. Při představě, že bych s Charliem zůstala v kuchyni jen o minutu déle, mi hrůzou stoupaly chloupky na rukou.
Přešla jsem k posteli a v duchu jsem si stále nadávala. Dívala jsem se na svou levou ruku a přemýšlela, že prstýnky sundám. Nedokázala bych to, ani kdybych chtěla. "Alespoň mám o starost míň," povzdychla jsem si tiše a potom se uchechtla.
Odkdy mluvím sama pro sebe ?
Vlastně bylo lepší, že Charlie už o tom rozchodu věděl. Na pár vteřin jsem dostala výčitky svědomí, ale vzápětí je nahradili motýli v podbřišku, když jsem si vybavila můj páteční rozhovor s Issy.
Edward na mě stále myslí. Nezapoměl.
Převlékla jsem se do pyžama a natáhla se na postel. Snažila jsem se nemyslet na to, co mě zítra čeká. Čím víc jsem se snažila usnout, tím víc vzhůru jsem byla.
Zákon schválnosti. Měli bychom se o něm učit na fyzice.
Neklidně jsem se převalovala a litovala víkendu stráveného v posteli.
Jak se asi bude tvářit ? Přijmou mě zpátky mezi sebe ? Co když to bude jiné ? Vždyť on beze mě žil sedmdesát let. Opravdu k Issy nic necítí ?
Usnula jsem až někdy nad ránem, psychicky obrněná, abych zvládla cokoliv. Téměř cokoliv.
Když jsem se probudila, v pokoji bylo nějak moc světla. Protřela jsem si oči a potom tápala rukama po nočním stolku. Musela jsem se na mobil podívat hodně zblízka, protože jsem ještě viděla rozmazaně. Moje obrnění zmizelo během jedné vteřiny. Místo klasických šesti hodin bylo půl dvanácté.
Únava zmizela, když jsem se prudce posadila na posteli a snažila se vymotat z přikrývky. Vzala jsem si na sebe oblečení, které se válelo u postele a doufala, že to nebylo naruby nebo tam nebyla obtisklá špageta z večeře.
V koupelně jsem strávila dohromady asi pět minut, ačkoliv mi to přišlo jako věčnost. Na stole v kuchyni mi táta nechal dopis, že mě nemohl vzbudit.
Zabouchla jsem dveře od domu a rozjela se ke škole. Celou dobu mi na jazyk přicházela slova, na která bych se dřív styděla i myslet.
Slíbila jsem Issy, že tam budu. Co si teď o mě bude myslet ?
Když jsem zastavila u školy, vrhla jsem letmý pohled na displej a zjistila, že je právě čas oběda. Nohy mě automaticky vedly k jídelně, skoro nikoho jsem nepotkala. Aniž bych zastavila, narazila jsem dlaněmi do dveří a ty se prudce otevřely. Možná jsem trochu neodhadla svou sílu, protože narazily do zdi a vrátily se ke mě zpátky. Naštěstí jsem včas uskočila. Naneštěstí jsem na sebe upozornila celou školu. Pohledy všech lidí směřovaly na mě.
Srdce mi divoce tlouklo do hrudi, udýchaně jsem lapala po dechu. Ignorovala jsem je. Můj pohled směřoval ke stolu, u kterého seděli čtyři andělé. Žaludek se mi nepříjemně zhoupl. V kombinaci s během přes celou školu to nebylo moc dobré znamení. Nohy mi ztěžkly a moje první dva velké kroky nahradilo pomalé šoupání po milimetru.
Šok z toho, že jsem zaspala už odezněl. Celá jídelna čekala, co udělám.
Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala k cestě za mojí rodinou. Za mojí minulostí, přítomností a doufejme i budoucností.
Issy vyskočila na nohy a rázným krokem ke mě přistoupila. "Věděla jsem to," zašeptala mi do ucha, když mě objala. Jídelnou se ozýval zběsilý šepot - jako mexická vlna.
Isabella mě chytila za ruku a nekompromisně táhla k jejich stolu. Hladina adrenalinu mi o dost stoupla, když už jsem byla tak blízko, že jsem mohla rozeznat výrazy jejich obličejů. Alice se neklidně vrtěla na židli a já se začala bát, aby se ke mě nerozeběhla a neumačkala mě. Jasper byl klidný, pečlivě sledoval každý můj pohyb. A potom on. Nejkrásnější stvoření na téhle planetě.
Cítila jsem, jak rudnu, když se naše pohledy setkaly. Srdce mi tlouklo až děsivým tempem, nasucho jsem polkla. Všechno, co jsem chtěla říct - a celou noc si v duchu formulovala věty, jsem zapoměla. A pak jsme došli ke stolu.
Alice vyskočila na nohy a ten pohyb byl tak ladný, že jsem zaslechla závistivé zasyčení odněkud z opačného konce jídelny. Pevně mě stiskla v náruči.
"Bello, konečně. Hned jak přijedeme k nám a ty si promluvíš s Carlislem, si tě s Issy vypůjčíme," drmolila mi do ucha, jako by od našeho posledního setkání uběhlo několik hodin a ne několik desítek let. Jejich studené náruče, kterých bych se nejspíš měla bát, mě už docela uklidnily. Když jsem si podávala ruku s Jasperem, který se na mě přívětivě usmál, všechen strach zmizel.
A pak, než jsem stačila vydat jen jedinou hlásku, jsem se ocitla v jeho náruči. Obličej jsem měla zabořený do jeho hrudi a plnými doušky vdechovala jeho vůni. Roztřásla se mi kolena, stejně tak jako každá vnitřnost.
Edward mi přejížděl ledovými prsty po zádech a já ho pevně tiskla k sobě.
"Ehm ehm," odkašlala si za námi Alice, ale já to ignorovala. Ještě chvíli jsme zůstali v těsném objetí. Ani jeden z nás zatím nepromluvil. Potom mi vtisknul polibek do vlasů a odtrhl mě od sebe. Někdo, nejspíš Alice za mě postavila židli, abych se do ní mohla zhroutit. Jen jsem se přisunula co nejblíž k němu. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči.
Nedokázala jsem pochopit, jak jsem ho mohla ignorovat. Nedokázala jsem pochopit ani to, že to co se právě stalo, je skutečné.
Do očí se mi nahrnuly slzy a já se bála mrknout, aby mi nestekly po tváři. Edward mi věnoval svůj božský pokřivený úsměv a natáhl ke mě ruku. Zadržela jsem dech a čekala co udělá. Jemně mi přejel po tváři a mě došlo, že mi nejspíš jedna slza unikla.
"Ehm, myslím, že bychom měli jít," ozvala se tiše Isabella sedící vedle mě. Chvíli mi trvalo, než jsem dokázala odtrhnout pohled od jeho topazových očí. Líně jsem otočila hlavu a strnula.
Kdyby bylo možné vraždit pohledem, ležela bych na podlaze v kaluži krvi. Nenávistný pohled každé dívky byl upřený na mě.
"Asi bude lepší, když pojedeme domů," zašeptala Alice a postavila se. Nadechla jsem se a zkusila, jestli mě moje roztřesené nohy unesou. Edward, jako by to tušil, mě podepřel. Všichni jsme se vydali ven z jídelny. Vyvolali jsme další mexickou vlnu šepotu.
Všechno mi bylo jedno. Na zádech jsem cítila Edwardovu ledovou paži. Přede mnou šla Alice s Jasperem a Issy. Ke štěstí mi nechybělo už nic.
Než jsme došli k východu ze školy, Alice se zastavila. Kdyby mě Edward nezastavil, nejspíš bych do ní narazila. Během další vteřiny se k nám prudce otočila, v očích vyděšený výraz.
"Co jsi viděla?" vyhrkla jsem první a tělo mi sevřel strach.
Nemůžu být ani chvíli šťastná ?
Tep se mi zrychlil, v ústech mi vyschlo.
"Budoucnost zmizela," hlesla vyděšeně. Úleva zaplavila celé mé tělo, Jasper mi věnoval udivený pohled.
"Vlkodlak," vysvětlila jsem tiše a ostatní jen přikývli.
Odolávala jsem touze podívat se na Edwarda, věděla jsem totiž, že bych zase zdržovala provoz.
Vyšli jsme před školu. Venku bylo pod mrakem, jako vždy, když byli Cullenovi ve škole. A přes parkoviště k nám mířil Jake.
Z očí mu šlehaly blesky, vypadal opravdu strašidelně.
"Fuj," ušklíbla se Issy a nakrčila nos. Šli jsme mu naproti a Edward mě pevně chytil za ruku. Na Jacobovo tváři se mihl bolestný výraz, ale rychle to zamaskoval. Bylo mi to líto, ale nijak jsem se Edwardovi nebránila. Zoufale jsem toužila, aby se mě dotýkal.
Jake se zastavil asi metr od nás, všechny si nás měřil nenávistným pohledem.
Zkontrolovala jsem Cullenovi. Edward stál klidně vedle mě a sledoval ho se svým typicky klidným výrazem. Jasper byl připravený na cokoliv, Alice stála odhodlaně vedle něj a Isabellina krásná tvář byla stažená do znechucené grimasy.
A pak se atmosféra prudce změnila. V neblahé předtuše jsem stiskla Edwardovu ruku.
Střelila jsem pohledem po ostatních a pak pochopila, co se stalo.
"Do prkýnka," zaklela jsem a znovu si prohlédla obličeje všech přítomných, abych se ujistila, že jsem se nespletla.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





wow! super! jsem nadšená z toh, že jsou zase spolu - akorát by mne zajímalo, co se stalo nakonci... tak šup šup alší kapču ;)