Falešná naděje ?
Kapitola 15.
Emmett:
Konečně !!!!
Rose se na mě tázavě zadívala. Má radost nejspíše zářila jako svatozář, ale Rosalie byla šťastná.To jsem nepochopil.
"Co je?"
"Nic, nic," usmála se na mě.
Úsměv jsem jí oplatil a krátce ji políbil.
"Jdeme…" řekl jsem do ticha a uchopil její ruku.
Kapitola 15.
Emmett:
Konečně !!!!
Rose se na mě tázavě zadívala. Má radost nejspíše zářila jako svatozář, ale Rosalie byla šťastná.To jsem nepochopil.
"Co je?"
"Nic, nic," usmála se na mě.
Úsměv jsem jí oplatil a krátce ji políbil.
"Jdeme…" řekl jsem do ticha a uchopil její ruku.
Alice:
Moment, moment, to nedává smysl…
"Edwarde ?"…
"Ano, asi nejspíš máš pravdu."
Takže si také myslí, že to tričko na těle toho muže nebylo zpocené, ale vlhké, snad mokré.Protože podle karmínových očí byl upír.
"Myslíš, že má cenu jet Belu a samozřejmě i Jaspera vysvobodit, když čekáme tuhle podivnou návštěvu?" zeptal se mě Edward.
"Nevím, každopádně se návštěva objeví za půl hodiny, takže ještě počkáme" Nervózně sebou cukl a ušklíbl se.
"Klid,.." snažila jsem se ho uklidnit, byť jsem byla sama na zhroucení.
Edward:
Už jen půl hodiny, půl hodiny… 30 minut, 3600 sekund… 3600 úderů hodinových ručiček.
1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13,14,15,16,17,18,19,20,21,22,23,24,25,26,27,28,29,30,31,32,33,34,…….
Z mého počítání mě vyrušily myšlenky Esme. Myslela na to, zda by mohla jako upír adoptovat dítě.Měla i plán.Nejdříve by před ním předstírala vše, co je pro člověka typické, a poté , až by dorostl školních let, by ho proměnila.Zjednodušeně si přála dítě.Lidské dítě.
Vnukla mi myšlenku.Jaké by to bylo… s Bellou vychovávat dítě.Opět jsem si vzpomněl na naší Renesmé, naší dceru.Počata byla ještě tehdy, kdy byla Bella člověkem.Nessie, jak jí říkal Jacob, mi moc chybí. Jak se asi má na Aljašce ? U našich rodinných přátel, s Jacobem? Až tohle skončí, musíme se na ni jet podívat, možná už by s námi mohla i žít, vždyť už není Bella tak nebezpečná, přes 1. rok života už se přenesla.Ano, odvezeme si ji. Je to naše dcera, bude žít s námi ! Rozhodl jsem se.
"Bude šťastná," přitančila ke mně Alice.
"Moc jí všichni chybíme.Ale můžu tě ujistit, že jsou tam na ni všichni moc milí a je to jejich mazánek." To mě opravdu uklidnilo.Aspoň trocha optimismu mi byla tento den přidělena, skvěle.
"oooooooh," vzdychla bolestně Alice.
"Cože ? Bella?" reagoval jsem na Alicino nové vidění.
"A… Jasper," polkla z těžka.
Slyšel jsem, jak se někdo nedaleko od nás prochází, ani jsem neměl chuť zjišťovat, čí myšlenky tu na mě křičí.Měl jsem na starost horší myšlenku, se kterou jsem se musel prát….
1)Bella přijede, už brzy…
2)Bude boj,… krutý boj a velmi vyrovnaný, škoda jen, že jsem neviděl, jak to dopadne.
3)To Belly hlava je schována pod tím černých hadrem( při této představě se ve mně probouzel přirozený pud zabíjet, nevěděl jsem ovšem, jak reagovat, zaskočilo mě to.Začal jsem vrčet a stáhl jsem se do útočné pozice a nevěděl, co se to děje, jakoby mé tělo samo fungovalo bez pomoci mé mysle, bylo to skličující)
"Edwarde ?" Mluvily na mě Alicino myšlenky, "Co se děje?"
"Vlastně nic nového, jen mi dochází nějaké souvislosti, ta reakce mého těla mě samotného překvapila, nikdy se mi to nestalo." Odmlčel jsem se.
"Aha, chápu,…" Odpověděla moje vystresovaná sestra.
Vypadala hrozně. Najednou jsem se uvědomil, jak asi vypadám právě teď já a nebo ještě lépe, jak jsem vypadal před chvílí…
"Edwarde,"… vytrhla mě z mého přemýšlení a lehce mi stiskla paži.
"Ano,"
"Přicházejí…."
"Už je tu Emmett s Rosalií?"
"Ne, ale jsou blízko," Jak blízko ? Ptal jsem se sám sebe, až jsem to viděl, myslela na to, jsou dva kilometry odsud, za pár vteřin jsou tady, to je moc dobře.Bude jich potřeba.
Přikývl jsem.
Esme:
Jdu tam.
"Edwarde, já… slyšela jsem vás, co můžeme udělat mi s Carlislem?" Řekla jsem, když mi tiše sklouzla klika od dveří z ruky.
"No, Esme, nevypadá to dobře, budeme muset bojovat.Mají Bellu, vezou jí až k nám….Jaspera samozřejmě také." Odpověděl mi, sic byl lehce mimo.Ta Bella se vždycky zaplete tam, kam nemá, pomyslila jsem si.
"Souhlasím," odpověděl mi Edward a ušklíbl se.
Edward scházel do haly, Alice ho následovala a já, po uzavření okna, šla za ní, šli jsme všichni za Carlislem.Hlavou naší rodiny.Míjely minuty, sekundy…a my měli tak málo času. Každou chvilku tu mohou být.Strašná představa…….
Emmett:
"Rose, prosím tě, oni nás už čekají, nech toho jelena.Už jsi dneska pila." Zlobil jsem se na ni.
"Emmette, potřebuji být co nejsilnější, zrovna ty by jsi to mohl pochopit." Odvětila mi a ani se na mne ani nepodívala.Měl jsem pocit, že ten strom,o který jsem byl opřený se začal pomalu kácet.trochu jsem povolil, dal zkřížil ruce na prsou a začal znovu:
"Rose, prosím tě, oni nás opravdu potřebují…musíš už být nacucaná až, až…"Jen tak zběžně zdvihla hlavu nad vycucaným jelenem a řekla:
"Taky se nezblázní," ale výhra to přece jen byla, otřela si hřbetem ruky ústa a konečně se postavila.
"Skvěle, tak jdeme," řekl jsem s nadějí…
"Hmm…," řekla pobouřeně.Snad nejdeme pozdě, řekl jsem si.
Alice:
"Edwarde, je čas," zadržela jsem ho, když vstával.Domluveni jsme.Podle plánu jde Edward s Carlislem na "ochranku" Belly, Emmett na útočníka, já, Rosalie a Esme se budeme spíše držet v pozadí, jako záchytný bod.No, jsem na to zvědavá,…Nějak to dopadne.Je až neuvěřitelné, jak se ze mě začíná stávat optimista.Unesli mi manžela a já si říkám, že to nějak dopadne… Co se to sakra děje ?

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Juuuuuu uzasneeee