EMMETT:
Celou noc jsem si lámal hlavu s tím,co provést ostatním.Zítra mělo být totiž 1.dubna - apríl.Rosie z toho byla dost nabručená,protože jsme ji díky hlubokému zamyšlení dostatečně neuspokojil - dokonce jsme ani nerozflákali postel!A když jsem ji kolem čtvrté ráno opustil úplně,se slovy že jí chci koupit dárek, naštvala se na mě a vystrčila mě z okna jako nějakého pobudu.A to jsem ani moc nelhal - v podstatě se dalo říct že jí kupuji dárek.
Během hodiny jsem pořídil všechny rekvizity potřebné k mým plánům a vrátil jsem se domů.Alice s Jasperem se rozhodli dohnat to,co my s Rose dnes v noci nezvládli a z jejich ložnice se ozývaly…nazvěme to zajímavými zvuky.To Carlisle s Esme se milovali poněkud tišeji.
Vzal jsem nahrávací zařízení,vyskočil na střechu a přešel až k pootevřenému oknu Jasperovy a Aliciny ložnice.Hlasitost jsem nastavil na maximum a začal nahrávat.Po několika minutách jsem to zabalil a vrátil se do obýváku,ke stolku kde si Esme nechala notebook s téměř dokončeným návrhem domu pro jednoho ne moc známého ministra.Tento grafický program jsem sice neznal,ale nebyl problém se v tom zorientovat.Za slabou půlhodinku už na obrazovce přede mnou nebyl návrh elegantní vilky,nýbrž strašidelná zřícenina středověkého hradu,ovšem s nápisem ´Soho Vás Vítá!´ na hradní bráně.Do kamenných okenních rámů jsem ještě dokreslil pár duchů a upírů,a odeslal to onomu ministrovi.
Pak jsem si do kapes schoval pár "přátelských" zvířátek,ty kterých se Rose příšerně štítí, a vydal se do naší ložnice.Naštěstí byla moje drahá polovička zrovna v koupelně,takže nebyl problém do její šatní skříně nepozorovaně vypustit pár odporně rozkošných sklípkanů.Ještě jsem zkontroloval,že se mým malým kamarádům mezi Rosiným oblečením líbí a tiše jsem se vykradl z domu.
Sebral jsem klíčky od svého Jeepu a rozjel se pro Bellu,abych mohl uskutečnit další svůj "malý" žertík.I když ani zdaleka nebyl tak podrazácký,jako to co jsem se chystal udělat Alici a Jasperovi…
Nebyl problém přesvědčit Bellu,aby se mnou jela do školy - potom co jsem se zmínil,že je to kvůli Edwardovi.Opět jsem jí v podstatě nelhal…
V klidu si nechala zavázet oči a dovést se do prázdné učebny biologie;ale to netušila co ji čeká.Opustil jsem ji s ujištěním,že Edward přijde brzy.To byla taky pravda,skoro.Jen jsem jí jaksi zapomněl sdělit,že Edward nebude první kdo sem vejde…
ROSALIE:
Emmett mě dneska pěkně dožral.Celou noc se vůbec nesoustředil a když se někdy ve čtyři ráno začal oblékat,to byla poslední kapka.Zuřivě jsem ho vyhodila z okna a nabručeně se odebrala do koupelny,kde jsem strávila asi tři hodiny - a odkud jsem právě odcházela.
Přešla jsem ke skříni a rozmýšlela se co si obléct,když v tom mi něco přeběhlo přes ruku.Něco chlupatého,lehkého šimravého…a pak se z mé skříně vynořil ten nejnechutnější pavouk na světě.
"Áááááá!!!"rozječela jsem se a prudce přibouchla dveře skříně.Upírskou rychlostí jsem vystřelila z pokoje a dál hysterčila. "Alice,POMÓC!!"ječela jsem a vtrhla k nim do ložnice.Zrovna byli v nejlepším….
"Sorry,ale mám ve skříni pavouky!!Prosím,vytáhněte je!!"žadonila jsem.
Alice protočila oči a Jasper si povzdech,ale obalil se prostěradlem a šel mi helfnout.Vytáhl ze skříně čtyři odporné pavouky,zabil je a vyhodil do smetí.Vrhla jsem se k šatníku a začala se hrabat v oblečení - a pak jsem vytáhla svoje nejlepší tričko..nyní už ne nejlepší.
Krásný apríl,lásko! Tvůj miláček…hlásal křiklavě růžový nápis.
Rozzuřeně jsme se vyřítila z pokoje a byla jsem v půli cesty do obýváku,když se ozval Esmin zoufalý výkřik. "Ten idiot!Podívejte se co odeslal!!"
BELLA:
Už několik minut jsem stála bez pohnutí v nějaké místnosti,netuším kde.Od té chvíle co mě sem Emmett postavil,mi probíhalo příjemné mravenčení po celém těle.Přijde sem Edward…
V tom se konečně otevřely dveře.Vydechla jsem zadržovaný vzduch a otočila se po tom zvuku. "No konečně jsi tady!"napřáhla jsem k němu ruce a …
EDWARD:
1.duben.Tohoto dne jsem se předem děsil.Byl to jediný den v roce,kdy jsem se Emmetta doopravdy bál.
A už to začalo.Rosin šatník,Esmein návrh.Emmett se vrátil domů těsně před odjezdem do školy a raději jel se mnou ve Volvu - Rose byla parádně vytočená a jela s Alicí a Jasperem.
Těsně před tím než jsem vjel na školní parkoviště se ke mně Emmett naklonil a s úsměvem který se mi vůbec nelíbil zašeptal: "Nebojíš se že ti Bella zahýbá?"provokoval.Temně jsme na něj zavrčel. "O co jde?" Neodpověděl,ale v jeho myšlenkách jsem viděl učebnu biologie.Emmett nevypadal že bude dál jakkoliv komunikovat a tak jsem podrážděně vyrazil k učebně.
Otevřel jsem dveře a neslyšně zavrčel.Uprostřed místnosti stála Bella se zavázanýma očima a natahovala ruce k Miku Newtonovi!S otevřenou pusou jsme zíral jak se ho dotkla konečky prstů a on ji objal rukama kolem pasu.V tu chvíli zmrzla a pokusila se odtáhnout.To mě probralo.Prudce jsem od ní Mika odstrčil a strhl jí pásku z očí.Zmateně zamžourala proti světlu,a chvilku trvalo než se jí podařilo na mě zaostřit.Bezeslova jsem ji vzal za ruku a vytáhl ji ven z místnosti.Po cestě jsem v duchu nadával na Emmeta.Pitomec!!!Bells to asi taky muselo dojít,soudě podle jejího nabručeného výrazu.
EMMETT:
Místo abych šel na hodinu spolu s Rose a Jasperem, jsem se vypravil do kanceláře paní Copeové.Realizovat další žertík.
Byl tam totiž zároveň i rozhlas.A to jsme potřeboval.Dneska jsme měl výjimečné štěstí - nikdo tu nebyl,nikdo mě nezpozoroval.Počkal jsme deset minut po zvonění,abych měl jistotu že ve všech třídách vládne ticho a nikomu neunikne ani vzdech z toho,co jim teď pustím.Zastrčil jsme nahrávku do přístroje,zapnul rozhlas u uvedl to slovy: "Alice Cullenová a JasperHale tak jak je neznáte!"
Potom jsem vyskočil z okna a uháněl k nemocnici - na další aprílový vtípek.
JASPER:
Po incidentu s pavouky a Esminým domem jsme doufali že už Emmet skončil,ale pak se do třídy vřítil téměř nepříčetný Edward s naštvanou Bellou.Trochu mě to vyděsilo - bylo mi jasné že teď přijdeme na řadu my s Alicí.Kdybych jen tušil jak blízko jsem pravdě…
Zrovna jsem měl biologii společně s Rose,která byla ještě pořád nabručená že s ní Emmet dneska v noci v podstatě nic nedělal,a hlavně nadávala na svoje počmárané tričko a pavouky ve skříni,když v tom se ze školního rozhlasu ozval Emmetův hlas - stěží zakrývající smích. "Alice Cullenová a Jasper Hale tak jak je neznáte!"A pak jsem uslyšel………
Kdybych mohl,zrudl bych po kořínky vlasů.Cítil jsme na sobě pohledy všech ohromených lidí ve třídě,profesora nevyjímaje.Jen Rose byla nažhavená jako já - přestože jí to přišlo vtipné, byla z Emmettova chování znechucená.
Ještě pár minut vládlo v místnosti zaražené ticho přerušované soustavnými..zvuky z reproduktoru, a když se ozval poslední slastný vzdech,třída explodovala smíchy.Podle halasného řehotu,který sem doléhal až z druhého konce budovy - a z úplně všech tříd ve škole - mi došlo,že to ten parchant skutečně pustil všem.PanBanner uklidnil rozesmátou třídu a až do konce hodiny se na mě nepodíval.
Hned po zazvonění se nás pět sešlo,jako kdybychom se předem domluvili.Já,Alice,Rose,Edward,Bella,všichni neskutečně nasraní a dopálení Emmettovým chováním.
"Zabijeme ho!"vyštěkla Alice a drtila v rukách učebnici tak důkladně,že se jeden její roh rozpadl na jemný prach.
"Ne,"zavrčel Edward pomstychtivě. "Mám lepší nápad - kdybychom ho zabili,trpěl by příliš málo." V rychlosti nám vysvětlil o co jde a Rosalie přidala ještě další nápad…
EMMETT:
Běžel jsem k nemocnici a už si trénoval vážný výraz,abych ho byl schopen udržet až přejdu k věci.Měl jsem v plánu našemu panu doktorovi trošku pocuchat nervy.Na vrátnici jsem se velmi slušně a mile vyptal na doktora Cullena a roztřesený vrátný mi popsal cestu.Vydal jsem se za Carlislem a doufal že bude ve společnosti několika dalších doktorů.Moje přání bylo vyslyšeno.Zdvořile jsem zaklepal a čekal.Když se dveře otevřely,stál v nich neznámý doktor. "Přejete si?"zeptal se mě nechápavě.
"Jdu za doktorem Cullenem,"vysvětlil jsme mu. "Ale klidně mě může vyšetřit někdo jiný."
Ten doktor mě uvedl do ordinace a přesně jak jsem doufal,stačil se mě vyptat co mě trápí dřív než stačil Carlisle zaraegovat.
"No,víte já si tak nějak nedokážu nahmatat tep a bušení srdce,..a vůbec - nemáte pocit že jsem kapánek podchlazený?"zeptal jsem se a tvářil se jako rozrušené neviňátko.Po Carlisleově tváři přeběhl šok,a pak špatně skrývaný hněv se zděšením.
Ten druhý doktor se na mě podíval jako na blázna,ale pak pokrčil rameny a dal si do uší stetoskop.Pokoušel se zaslechnout moje nebijící srdce s narůstající nervozitou a nakonec vyděšeně nevěřícně vykřikl: "Jemu snad fakt nebije srdce!"vyjekl.
Přemáhal jsem smích a snažil se tvářit stejně nervózně jako on.Carslisle jemně odstrčil druhého doktora a převzal od něj stetoskop se slovy: "Já se na to podívám."Celou tu dobu co předstíral že mě vyšetřuje mě probodával zlobným pohledem a nemusel jsem být Edward abych věděl co se mu hodí hlavou.
"Je v pořádku,"řekl Carlisle a než kdokoliv další stačil promluvit,vystrčil mě z ordinace a zabouchl za mnou dveře.Počkal jsem až budu před nemocnicí a teprve pak jsem se rozesmál.Asi na mě budou všichni naštvaní,ale za tu srandu to stálo.
O půl páté odpoledne jsem naznal,že už by mohli být dostatečně vyzuření a tak jsem se rozběhl domů.Místo abych šel hlavním vchodem jsem to vzal přes garáž,protože jsme si v autě nechal mobil.Vstoupil jsem do garáže a moji pozornost okamžitě upoutala obrovská růžová plachta,přetažená - soudě podle toho že jiné auto tu nechybělo - přes můj Jeep.
S neblahým očekáváním

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Bezva! Jsem mrtvá smíchy xD - bude to mít pokračování?