close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

14. kapitola - potlacena laska

19. dubna 2009 v 14:13 | ewikk |  Polačená láska
Od doby kdy jsem tak nehorázně podlehla Edwardovi, uběhl už týden. Od té doby jsem se mu vyhýbala ještě víc. Už jsem s ním nedokázala být v jedné místnosti. Co možná nejvíc jsem se snažila, abych se na něj nemusela dívat. Nechtěla jsem mu podruhé naletět a bála jsem se, když spolu budeme trávit hodně času, bude pro mě potom těžší mu odolat.

Edward samozřejmě neměl radost. Několikrát za mnou přišel a chtěl si o tom promluvit. Nebo se mi snažil omluvit, ale já ho pokaždé odbyla. Nechtěla jsem od něj nic slyšet.


Jednou za mnou dokonce přišla Alice. Jako jediná se ještě nevzdala své naděje, že se umoudřím a začnu se chovat rozumně. Bylo mi to líto, ale také jsem ji odbyla. Sice ne, tak tvrdě jako Edwarda, ale přesto. Myslím, že jsem ji tím hodně zklamala.

Atmosféra v domě začala pomalu houstnout. Jakmile byl společně semnou v místnosti Edward, začala jsem vydávat tak zlostné vlny, že musel Jasper pokaždé odejít. Téměř pokaždé jsem se zvedli na stejně. Já jsem odešla kamkoliv kde nebyl Edward. Do kuchyně nebo na zahradu, na verandu, prostě kamkoliv. Zatímco Jasper utekl pryč z domu. Alice se za chvíli zvedla taky a vydala se za ním. Mračila se u toho jako kakabus. I Esme byla mnohem smutnější a já jsem se nenáviděla za to, že ji tak ubližuji, ale nešlo jinak. Naopak Rosalie byla čím dál tím víc vzteklejší. Tušila jsem, že mi každou chvíli zaklepe na dveře a začne na mě řvát co si o mě myslí. Neměla jsem jí to za zlé, zasloužila bych si to.

Měla jsem pocit, že to nebude trvat dlouho a Cullenovým dojde trpělivost. Zvednou se a raději odjedou. Doufala jsem v to. Potom bych mohla znovu žít, znovu se pořádně nadechnout, bez obavy, že na mě někde číhá Edward.

Čím víc jsem se totiž stranila, tím víc se snažil. Vedl dlouhé monology do mých zavřených dveří nebo za nimi prostě stál a čekal, až mu otevřu. Už jenom tím mě dokázal rozzuřit. Ovládala jsem se ale natolik, abych nevlítla za dveře a něco nehezkého mu od plic řekla.

Tanya a ostatní z její rodiny byli z nás zmatení. Teprve teď mi došlo, že jim zřejmě nikdo z Cullenových neřekl co se mezi námi stalo. Byla jsem za to vděčná. Nemusela jsem nic vysvětlovat.

Poslední dny to bylo ještě mnohem horší. Atmosféra v celém domě byla naprosto nesnesitelná. Už i vždy klidná Irina z toho začínala pomalu šílet. Tušila jsem, že pokud se brzy nevypustí pára, stane se něco zlého. Naštěstí to vyřešil Emmett.

Já byla momentálně ve svém pokoji, kde jsem se zavírala čím dál častěji. Eleazar, Carmen, Emmett, Rosalie, Carlisle a Esme byli v obýváku. Edward byl ve svém pokoji, Jasper s Alice venku a Tanya na verandě s Irinou a Kate.

Jasně jsem slyšela Emmettův burácivý hlas.

"Pojďme něco dělat. Je to tady jak na hřbitově! Pojďme si třeba zahrát baseball," řekl nadšeně. Ani jsem se nesnažila je neposlouchat. Neměla jsem chuť snažit se o to. Musela bych na to vynaložit spoustu energie.

"Nemyslím si, že je na to vhodná doba Emmette," odpověděl mu klidně Carlisle.

"Proč ne? Trochu zábavy by mohlo pozvednout ducha. Mohlo by to uvolnit atmosféru. Jenom na chvíli vypadnout z toho dusna…" stál si na svém Emmett.

"Něco by na tom mohlo být," vložila se váhavě do rozhovoru Esme. Pak bylo chvíli ticho.

"Tak to běž obejít a zeptej se," řekl po chvíli Carlisle. Z jeho hlasu jsem poznala, že si nedělá moc naděje, ale že je ochotný to zkusit.

Zatímco se Emmett ptal Tanyi, Iriny a Kate, přemýšlela jsem jestli mám taky jít. Nechtělo se mi hrát baseball. Ještě bych někoho zabila. Ale možná bych měla jít. Za tuhle atmosféru můžu hlavně já. Měla bych se pokusit ji alespoň trochu odlehčit.

Emmett trochu váhavě zaťukal na moje dveře a hned spustil o baseballe. Nečekal, že ho pustím dovnitř. Mluvil celkem dlouho. Nenechal mě ani říct, že teda půjdu a hned mě začal přemlouvat. Pobaveně jsem se zvedla a šla ke dveřím. Zavrávoral jak jsme otevřela dveře, protože se o ně celou dobu opíral.

"Nemusíš mě přesvědčovat Emmette. Půjdu," přerušila jsem ho. Překvapeně zamrkal a pak se široce usmál.

"Výborně," řekl zvesela a odběhl za Edwardem. Nešel moc daleko, jelikož Edward vyšel ze svého pokoje mnohem dřív než k nim doběhl.

"V klidu Emmette. Zkus krotit svoje nadšení…" spustil na něj.

Rychle jsem se otočila a šla dolů do haly. Nepotřebovala jsem poslouchat Edwarda, jak říká že taky půjde. Namířila jsem si to rovnou ven, kde čekali úplně všichni. Vypadalo to, že jsou z Emmettova plánu nadšení.

Zamířila jsem k Irině a Kate. Chtěla jsem se na něco zeptat.

"Ahoj," pozdravila jsem je, protože jsme se za celý den ještě neviděly.

"Ahoj," vrátily mi pozdrav. Periferním okem jsem viděla, jak se pomalu všichni rozcházejí na určené místo.

"Ehm…nebudeme s tím baseballem trochu nápadní?" zeptala jsem se. Vzpomněla jsem si na den, kdy mě Edward vzal na baseball ve Forks. Ty dunivé rány jako hrom by mohly být trochu nápadné.

"Tady široko daleko nikdo nebydlí. Nikdo nás neuslyší," odpověděla mi Irina. Přikývla jsem, že rozumím a hned potom jsme se rozeběhly a dohonily ostatní.

Louka na které jsme měli hrát baseball byla rozhodně větší než ta ve Forks i mety rozmístil Emmett mnohem dál. Jinak nebylo na louce nic zvláštního. Byla celá pokrytá sněhem, nebylo na ní co obdivovat.

Dokonce na nás čekalo milé překvapení. Chvíli poté co jsme přiběhly se k nám připojila usměvavá Alice a Jasper. Vypadalo to, že si chtějí taky zahrát a nebyla by to Alice, kdyby neměla o baseballu vidění.

Hned potom co se rozmístily mety se začali vytvářet družstva. V jednom družstvu byl Emmett, Carlisle, Jasper, Irina, Kate a Rosalie. V druhém družstvu byl Edward, Eleazar, Alice, Carmen, Tanya a já. Esme měla soudcovat, jako vždy.

Sotva jsem však uviděla pálku v Emmettově ruce, zděsila jsem se. Jak jsem s tím mohla jenom souhlasit? Copak nevím jak je to se mnou a se sporty?

"Eh, já - já raději hrát nebudu," snažila jsem se z toho všeho vycouvat.

"Proč?" zeptala se Alice. Neodtrhávala jsem pohled od pálky v Emmettově ruce.

"Bude to tak bezpečnější," koktala jsem.

"Už nejsi člověk, neublížíš si," vložil se do rozhovoru Edward. Byla jsem tak vystresovaná z Emmettovy pálky, že mi ani nepřišlo divný, že na mě mluví.

"Spíš se bojím, abych neublížila někomu jinýmu," zamumlala jsem.

"Budu s Esme," oznámila jsem a vydala se k ní. Nikdo se mě nepokusil zastavit, což mě překvapilo, ale potěšilo. Esme se na mě zmateně dívala, když jsem šla k ní. Chtěla se zeptat, ale já ji předběhla.

"Nebudu hrát. Pro jistotu," zamumlala jsem.

"Proč?" zeptala se. Sedla jsem si na kámen, který byl poblíž a teprve potom ji odpověděla.

"Nikdy jsi mě neviděla v tělocvičně, ale řekla bych, že to pochopíš," odpověděla jsem.

"Už nejsi člověk. Nejsi tak nešikovná jako, když si byla člověk…"

"Na to bych moc nesázela," odpověděla jsem temně, "ještě bych někoho přizabila." Esme si povzdychla, ale víc k tomu neřekla.

Nebylo mi líto, že jsem nehrála. Sledovala jsem hru a naprosto mi to stačilo. I ostatní se bavili a já za to byla opravdu ráda. Jak se ukázalo, můj odchod z hřiště mi nakonec nevyšel. Ani ne po polovině hry se Rosalie s Alice zvedly a oznámily všem, že už dál nemůžou hrát.

"Musíme si odběhnout. Potřebuji skočit do jednoho krámu a Rose taky," vysvětlovala Alice. Všichni nesouhlasně zamručeli, protože se obávali, že tím hra končí. No, nekončila.

"Bello, vezmeš to za mě?" zeptala se nevině Alice a začala mi podávat pálku. První co jsem udělala bylo, že jsme sebou cukla. Hned na to jsem se na Alice začala velmi nepříjemně mračit.

"Nenech se dlouho přemlouvat," řekl Emmett netrpělivě. Vypadalo to, že už chce hrát. Nechtěla jsem zkazit dobou náladu a tak jsem velmi neochotně vzala od Alice pálku. Připadala mi v ruce velmi nestálá a nebezpečná.

"To zvládneš," uklidnila mě Alice a potom mrkla. Neubránila jsem se a hodila po ní jeden vzteklý pohled. Zazubila se na mě a potom se rozeběhla pryč i s Rosalie. Povzdechla jsem si a jako na popravu jsem se vydala k první metě. Jasper stál kousek za ní a dělal chytače. Nejistě jsem se podívala na pálku a pak na Jaspera.

"Nechceš jít trochu dál?" zeptala jsem se.

"Proč?" zeptal se zmateně.

"Abych ti tou pálkou neurazila hlavu!" řekla jsem vztekle. Protočil oči, ale odsedl si kousek dál.

"Neboj, pomůžu ti," uklidňoval mě. Zaplavila mě vlna pohody a klidu. Hned jsem se cítila líp. Připravila jsem se a v duchu si říkala, že určitě vypadám trapně. Irina se na mě usmála a hned na to hodila míček.

"Nech ho projít. Je to moc nízko," uslyšela jsem Jaspera. Udělala jsem jak mi řekl a nechala míček projít. Rychlostí blesku kolem mě proletěl a žuchnul do napřažené Jasperovy ruky. Nervózně jsem přešlápla na místě. Jasper hodil míček zpátky Irině a vše začalo na novo.

Irina se napřáhla a já se zatajeným dechem míček pozorovala. Napřáhla jsem se a divoce se ohnala po míčku. Zadunělo to a míček vystřelil neuvěřitelnou rychlostí do vzduchu. Nevěřícně jsem ho sledovala, dokud na mě Jasper nezakřičel, ať běžím. Rychle jsem se sebrala a udělala tak, jak mi řekl.

Nakonec to nebylo tak hrozný, jak jsem si myslela. Dokonce jsem se chvílemi i bavila. Jenom jednou se mi povedlo praštit Jasper pálkou do ruky. Ale spíše jsem tím ostatní pobavila než vyděsila. Překotně jsem se mu omlouvala, ale on na mě pořád, ať si nedělám starosti, že je v pohodě, že to sotva cítil. Cítila jsem se kvůli tomu hrozně, ale Jasper mě nenechal dlouho utápět se ve výčitkách, protože mě opět zaplavil vlnou klidu a pohody.

Skončili jsme až hodně pozdě večer, když už se baseball začínal přejídat. Zvláště ženskému pokolení. Dobrá nálada nám vydržela až do rána. Pro jednou jsem na noc nešla do svého pokoje, ale věnovala jsem se Irině a Kate. Carmen se věnovala pouze Eleazarovi. I Tanya byla ve velmi radostné náladě a tak se snažila využít to ve svůj prospěch u Edwarda, kterému jsem se pro jednou nesnažila vyhýbat.

Alice s Rosalie se vrátily chvíli potom co jsme se vrátili z baseballu a taky měly velmi radostnou náladu. Celá noc uběhla velmi rychle. Mnohem rychleji než když jsem ji trávila sama ve svém pokoji, což se dalo očekávat.

Nejenom, že atmosféra v domě se uvolnila a já si na chvíli připadala jako člověk, ale čekalo mě ještě jedno milé překvapení. Zatímco jsem se bavila s Irinou, zvedla se Kate a omluvila se s velmi záhadným úsměvem, že musí něco zařídit. Dřív než jsme se jí na něco zeptaly, vystřelila ven.

Nechápavě jsem na ní zírala, ale dál to neřešila.

"Bello?" oslovila mě Alice. Trhla jsem sebou. Copak nebude akceptovat moje přání, aby mi tak neříkala?

"Nechceš jít semnou, Esme a s Rose na lov?" zeptala se opatrně. Rosalie po ní hodila vzteklý pohled, ale Alice jí nevěnovala pozornost, dívala se na mě. Zřejmě chtěla využít mého dobrého rozpoložení. Jenže já byla na lovu předevčírem a nepotřebovala jsem zatím na lov. K tomu jsem měla ještě takový divný pocit, abych nikam nechodila.

Zavrtěla jsem hlavou. "Byla jsem nedávno. Nepotřebuji jít na lov, ale dík," snažila jsem se být milá. Přikývla a pousmála se. Otočila jsem se zpátky k Irině.

Netrvalo dlouho a byla Kate zpátky.

"Isabello," oslovila mě podivným spikleneckým tónem. Otočila jsem se na ni s nic nechápajícím výrazem.

"Mám pro tebe překvapení…" pokračovala a usmívala se jako sluníčko. Zamračila jsem se a začala se bát.

"Jaký?" zeptala jsem se opatrně. Ještě víc se usmála a podívala se ke dveřím. Ucítila jsem ho příliš pozdě. V další sekundě se na mě už zubil v celé své kráse Matt.

"Matte!" vyskočila jsem na nohy, když jsem se zpamatovala z šoku a běžela ho obejmout. Zasmál se a taky mě objal. Odtrhla jsem se od něj a dál se usmívala.

"Co tady děláš?" zeptala jsem se.

"Slíbil jsem ti přece, že přijedu," odpověděl mi trochu uraženě. Pousmála jsem se.

"Že to ti ale trvalo," popíchla jsem ho. Zasmál se.

"Omlouvám se, trochu jsem se zdržel," řekl mi a usmál se.

"Nepředstavíš nás?" zeptal se nečekaně Edward vedle mě. Nadskočila jsem, jak jsem se ho lekla. Uvědomila jsem si, že je v celé místnosti najednou nějaký ticho. Všichni Cullenovi na mě vyjukaně zírali.

"Ah, jistě. Matte tohle je Edward. Edwarde Matt," představila jsem je krátce. Střídavě jsem sledovala bezvýrazný obličej Edwarda a nechápavý výraz v Mattově tváři.

"Rád tě poznávám," řekl Edward a napřáhl ruku. Jeho hlas byl ovládaný, jako by potlačoval nějakou emoci. Matt přijal jeho ruku a krátce si s ním potřásl. Ještě chvíli si ho nechápavě měřil, potom se najednou usmál podivně vítězným úsměvem.

"Potřebuji na lov," otočil se zpátky na mě. Podívala jsem se do jeho černých očí. "Půjdeš semnou?"

"Samozřejmě," souhlasila jsem, až příliš rychle a ochotně.

"Fajn," zazubil se. Chytil mě za ruku a začal táhnout ven. Sotva jsme vyšli ze dveří, rozeběhli jsme se. Běželi jsme jenom chvíli. Matt se zkušeností trpělivého lovce si velmi rychle našel svoji oběť. Jenom jsem se dívala, jak loví. Nepotřebovala jsem krev. Když Matt dolovil, procházeli jsme se. Drželi jsme se za ruce a Matt mi vyprávěl kde všude byl, koho potkal, co všechno viděl. Pozorně jsem ho poslouchala a snažila si to všechno představit. Bylo to tak jiné než všednost mých dnů. Nemohla jsem se jeho vypravování nabažit.

Nakonec jsme došli až k mému oblíbenému místo. Byly to dva kameny u břehu. Stejné kameny, kde jsem před necelými dvěma týdny přemýšlela o moři a o Edwardovi. Sedli jsme si na ně a Matt stále vypravoval a já poslouchala.

Už se začalo smrákat, když Matt ukončil vypravování. Zvedli jsme se s úmyslem vrátit se zpátky.

"Počkej," zadržel mě Matt. Chytil mě za ruku a přitáhl trochu k sobě. Podívala jsem se a čekala, že mi něco ukáže nebo řekne. Rozhodně jsem nečekala, že se ke mně skloní a políbí mě. Cítila jsem, že něco bylo špatně. Zazmatkovala jsem a nevím proč, odtrhla jsem se od něj a uskočila. Nechápavě nakrčil obočí. Obočí se mu vyjasnilo, jako by něco pochopil.

"Zřejmě jsem přišel pozdě," řekl a smutně se pousmál. Teď jsem nechápavě pokrčila obočí já.

"Miluješ ho, že?!" Pohladil mě konečky prstů po tváři.

"Koho?" ptala jsem se dál zmateně.

"Toho, který si mě tak nepřátelsky měřil," zasmál se, "Edward se myslím jmenuje." Roztřeseně jsem se zasmála.

"To je hloupost," nesouhlasila jsem.

"Opravdu?" pozvedl jedno obočí. "Tak proč se nenecháš políbit?"

Znovu se ke mně sehnul, jeho rty byly příliš blízko. Uhnula jsem dřív než mě stačil políbit. Ani jsem nevěděla, proč. Povzdechl si.

"Doufám, že s ním budeš šťastná," řekl mi a pousmál se.

"Nemiluji ho," trvala jsem na svém jako paličaté dítě. Zvedl jedno obočí.

"Ale ano a on tebe taky. Jenom si to nechceš přiznat." Překvapeně jsem otevřela a zase zaklapla pusu. Něco tak přímého jsem od něj nečekala.

"No, raději zase půjdu," rozhlédl se po okolí, jako by něco nebo někoho čekal.

"Odjíždíš? Proč? Vždyť si teď přijel?" ptala jsem se nesouhlasně. Otočil se zpátky na mě a pousmál se.

"Přijel jsem jen kvůli tobě, ale tvé srdce už patří jinému. Je to nejšťastnější chlap na světě, když si se do něj zamilovala." Smutně se pousmál. Znovu se ke mně naklonil. Tentokrát mě, ale políbil na čelo.

"Sbohem Isabello. Možná se ještě někdy potkáme. Pozdravuj Tanyu a ostatní." Bez dalšího slova se otočil a rozeběhl se pryč. Sledovala jsem ho a cítila se, jako bych přicházela o vzácného přítele. Ale já myslela, že je pro mě víc než jen přítel. Myslela jsem, že jsem ho milovala. Možná jsem jenom chtěla, aby to tak bylo.

Otočila jsem se a vydala se zpátky. Celou cestu jsem přemýšlela o tom co mi Matt řekl. Bylo by možné, že jsem Edwarda stále milovala a bránila se tak urputně jenom kvůli tomu, že jsem si to nechtěla přiznat? Když jsem se na to koukla z tohohle úhlu, možná to byla pravda.

Ani jsem si neuvědomila, že už jsem v domě. Byla jsem zamyšlená, moje nohy automaticky zamířili do mého pokoje. Probudil mě až hlas Tanyi.

"Isabello?" trhla jsem sebou a podívala se na ní. "Kde je Matt?"

"Eh, musel odjet. Mám vás pozdravovat," slabě jsem se usmála. Dřív než se mě stačila na cokoliv dalšího zeptat, vyběhla jsem do svého pokoje. Sesunula jsem se na svoji pohovku a dál přemýšlela o možnosti, že miluji Edwarda a on mě.

Přemýšlela jsem o tom dlouho do noci. Slyšela jsem jak se všichni postupně sunou do svých pokojů a já se ještě stále sama v sobě nevyznala. Miluji Edwarda? Musela jsem se podívat pravdě do očí. Myslela jsem si, že jsem se vztekala kvůli tomu, že mě Edward políbil a kvůli tomu, že jsem se bála, že do toho znovu spadnu. Chyba, nemohla jsem do toho znovu spadnout, protože jsem se z toho nikdy nedostala. Jenom jsem se snažila potlačit lásku k němu na úplné dno mého srdce. Přesto mě, ale představa, že bych se k Edwardovi vrátila, nelíbila. Bylo mezi námi spoustu nevyřčených otázek a nevyslovených gest. Možná nastala ta správná doba na vyřešení všech neshod.

"Edwarde," řekla jsem do ticha svého pokoje. Věděla jsem, že mě uslyší. "Pojď sem, prosím."

Netrvalo dlouho a byl za dveřmi a ťukal na ně. Potom je pomalu otevřel a vklouzl do mého pokoje. Chvíli si ho prohlížel.

"Sedni si," pokynula jsem mu k druhému konci pohovky. Poslušně si sedl se zmateným výrazem.

"Dobrá," začala jsem a podívala jsem se mu do očí, "tak si promluvíme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aryana Aryana | Web | 19. dubna 2009 v 14:46 | Reagovat

superné

2 LauraBella LauraBella | 19. dubna 2009 v 14:56 | Reagovat

boze chcete aby som dostala infarkt???? je to take uzasne ze som zabudla dýchat...a zase sa ppotvrdila moja teoria o citovej labilite ktorú asi mám....paneboze nech sa uz dajú dokopy lebo ja uz nevladzem ... pls pls daleeej .... fakt je to jedna s naj poviedok ktoré som cítala a to som ich cítala vela... a matt bol strasne mily ako jej povedal ze jej srdce patri inemu.... tesim sa strasne na dalsi diel....rychlo dalejjjjj :D :) :*

3 Veronika Veronika | 19. dubna 2009 v 15:15 | Reagovat

Super :D...tesim sa na dalsiu cast :D

4 Luci & Dani & Kiki Luci & Dani & Kiki | Web | 19. dubna 2009 v 16:14 | Reagovat

už se nemužu dočkat dalšího dílu...honem..-♥

5 Alessa Alessa | 19. dubna 2009 v 17:28 | Reagovat

waaaa uplne super mno som zvedava ako to bude daleeeej:))

6 mia:) mia:) | 19. dubna 2009 v 18:37 | Reagovat

laurabella:)si to vystihla presne to isté som chcela napísať:Drychlo ale rychlo ďalšie:)

7 Markétka Markétka | 27. dubna 2009 v 19:46 | Reagovat

dokonalý :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.