Nejraději jsem lovila v zapadlých téměř opuštěných klubech. Nebylo v tom nic osobního, žádná spojitost s mým lidstvím. Byla to spíše nutnost a taky zvrácené potěšení. Nedokázala jsem být na veřejném místě plné lidí. Zřejmě by to skončilo naprostým masakrem. Proto jsem se právě teď, plazila kanály a smrdutými uličkami do klubu, kterým se stal mým teritoriem, alespoň pro dnešní noc.
Častokrát jsem se stěhovala. Ono se tomu ani stěhování říct nedá, spíš proplouvání z města do města. Nevlastním žádné věci. Všechno oblečení a peníze, které mám jsem pokaždé ukradla svým obětem. K čemu budou mrtvému peníze? Stěhovat jsem se musela kvůli tomu, abych nebyla odhalená. Dva nebo tři mrtvý za dva krátký týdny je ve větších městech normální, nic neobvyklého. Kdyby ale číslo vylítlo nad deset, to už by bylo divné. Zůstat neodhalená, to bylo nejhlavnější. Lidé se nesměli dozvědět, že existují upíři. To je proti pravidlům. Volturiovi, královská rodina, by mě zabila kdybych odhalila existenci upírů nebo na sebe jenom trochu upozornila. Můj stvořitel byl tak hodný, že mi vysvětlil všechny upíří pravidla, vzápětí zdrhl a já zůstala sama. Tím činem přihodil poslední kapku do hrnce trpělivosti, který přetekl. V tu chvíli jsem začala opravdu nenávidět muže. Nejhorší na tom bylo, ale to že jsem je i milovala. Všichni muži pro mě byli neodolatelní a nejenom proto že jim v těle koluje úžasná tekutina zvaná krev. Nenáviděla jsem muže a zároveň je milovala, všechny bez výjimky.
Do klubu jsem nepospíchala. Jedla jsem před dvěma dny. Ještě jsem neměla potřebu pít. To jenom, že jsem se strašně nudila. Dnešní lov je spíše pro potěšení. Chtěla jsem se pobavit.
Šla jsem jistě a vzpřímeně. Už dávno jsem přestala zakopávat o vlastní nohy. Podpatky klapaly po silnici a jejich zvuk se rozléhal setmělou uličkou. V okolí nebyly žádné lampy, které by cestu osvětlovaly. Přesto jsem viděla dokonale, lépe než za dne.
Klub byl schovaný až v té nejšpinavější a nesmrdutější uličce. Samotný klub měl příšernou pověst, která se táhla všema pajzly, které jsem navštívila. Právě proto jsem si ho vybrala. Když někdo, kdo chodí do takového klubu zmizí, většinou se nedělají drahoty. Zřejmě se stal obětí nějakého gangu nebo se s někým popral. Koho by napadlo, že se stal obětí noční bestie?!
Došla jsem až ke klubu a tam si stoupla do fronty. Muži se na mě otáčeli a rentgenovali mě očima. Někteří se na mě usmáli a ti odvážnější mi poslali vzdušný polibek. Kdokoliv z nich mohl být mojí další obětí. Podle mého oblečení museli posoudit, že jsem jenom další děvka se kterou si můžou pohrát. Nedivila jsem se jim. Na sobě jsem měla upnuté tričko, které mi bylo jenom pod prsa. Břicho jsem měla holé. Dále jsem na sobě měla minisukni a dlouhé hubené nohy byly zabalené v černých punčocháčích. Na rukách jsem měla černé rukavice, které mi byli až k loktům. A nakonec černé kozačky s podpatky. Svoje dlouhé, vlnité, hnědé vlasy jsem si pro dnešek nechala rozpuštěné. Nalíčená jsem byla celkem výrazně. Černé linky kolem očí, ale hlavně rty na kterým jsem měla sytě červenou rtěnku.
Před vchodem mě zastavil hlídač. Byl to mohutný chlap s obrovským tetováním na pravé ruce. Zadržel mě zdvihnutou rukou a oplzle se na mě usmál.
"Kam pak krasotinku?" zeptal se a zasmál se škytavým smíchem.
"Řekni to ještě jednou a zlomím ti vaz," zasyčela jsem na něj nenávistně. Chlap se pro sebe usmál.
"Tady má někdo bojovou náladu," nadhodil a začal si mě podrobněji prohlížet, "co všechno ještě umíš?"
Sladce jsem se na něj usmála. "Třeba ti to později ukážu." Sebejistě se usmál a uvolnil dveře. Proklouzla jsem kolem něho a ocitla se v setmělé místnosti. Kolem mě se vznášel pach alkoholu, zpocených těl, ale hlavně krve. Musela jsem zadržet dech, abych se ovládla. Jenom jsem doufala, že si toho nikdo v té tmě nevšimne.
Klub byl prostorný. Kousek ode dveří byl barový pult. Naproti bylo pódium, kde momentálně zpívala nějaká zpěvačka. Samozřejmě zpívala falešně. Všude po klubu byli rozházené malé stolky s židlemi. Na pravé straně klubu byla malá podia pro tanečnice u tyče. Ženy se tam vlnily a muži je s povykováním pobízeli a strkali jim za spodní prádlo bankovky. Určitě ne jedna z nich stráví dnešní noc v něčí posteli.
Rozhlédla jsem se po místnosti. Sedla jsem si k jednomu stolu. Byl úplně vzadu a měla jsem z něj dobrý výhled na celý klub. Rozhlížela jsem se po své oběti. Pozorovala jsem muže a hledala někoho komu by byl podobný. Jen těžko se hledal takový muž, jako byl on. Většinou měli společné jen jedno, vlasy. Dnešní noc se budu muset spokojit s někým druhořadým.
Upoutal mě muž u baru. Seděl sám a odmítal všechny prostitutky, které se mu nabízely. Měl na sobě černý kvádr. Už jenom kvůli tomu se mi do takové společnosti nehodil. Ladně jsem vstala a pomalým krokem se k němu vydala. Ignorovala jsem pohledy ostatních a zaměřila se jenom na svoji oběť. Přišla jsem až k němu a opřela se o pult. Zatím se na mě nepodíval.
"Ahoj," řekla jsem sladce. To už vzhlédl. Měl otevřenou pusu, takže mě chtěl zřejmě odbýt. Když mě ale uviděl, rozmyslel si to. Ani si neuvědomil, že na mě zírá s otevřenou pusou. Díky tomu jsem měla čas si ho prohlédnout. Byl menší, hubený a rozhodně se nedalo říct že je svalnatý. Měl krátké hnědé vlasy a hnědé oči. Malý nos a nevýraznou pusu. Nebyl pěkný, ale pro dnešní noc, poslouží dobře. Tohle všechno moje mysl zjistila za pár sekund, někdy jsem se svých schopností bála. Měla jsme je tak málo zažité.
Pobaveně jsem se na něj usmála, díky čemuž se vzpamatoval. Zavřel pusu, narovnal se a usmál se na mě.
"Smím?" zeptala jsem se a snažila se udržet sametový hlas. Ukázala jsem na židli vedle něj. Přikývl, neschopný promluvit. Když už začínalo být ticho tíživé, zeptala jsem se na první věc, která mě napadla.
"Těžký den?" ukázala jsem na skleničku s nějakým alkoholem, kterou držel v ruce. Jako náměsíčný se na ni podíval a potom se hned obrátil zpátky na mě.
"Spíš těžký týden," podařilo se mu vydechnout. Usmála jsem se na něj a uslyšela jak se mu rozbušilo srdce. Tohle bude zřejmě těžší než jsem si myslela.
"Já jsem Tony," představil se po další chvíli ticha. Přemýšlela jsem jestli mu mám říct pravé jméno a nebo si něco vymyslet. Nakonec jsem se vytasila s pravdou. Stejně za chvíli už nic neřekne.
"Isabella," odpověděla jsem mu a usmála se.
"Isabella," opakoval po mě, "krásné jméno pro krásnou ženu." Vypadalo to, že se trochu vzpamatoval. Hned na to se, ale opět rozhostilo ticho.
Dalo mi velikou práci ho zpracovat, ale povedlo se. Pomohl mi i trochu alkohol, který vypil. Odcházeli jsme po zavírací době. Tony se trochu motal, takže jsem ho musela přidržovat, což rozhodně nepomohlo mé sebekontrole. Už jsem se viděla, jak jsem přilepená na jeho hrdle. Ne, musela jsem ještě počkat! S námahou jsem zapudila tu myšlenku a začala v duchu počítat, většinou mi to pomohlo najít ztracenou kontrolu. Už jsme byli sto metrů od klubu, když se ozvalo hlasitý: "Hej!" Zastavili jsme se a otočili se. Mířil si to k nám ten hlídač, který mě nechtěl pustit do klubu. V duchu jsem ho proklínala. Zdržoval mě od večeře, začínala jsem být hladová a netrpělivá.
"Ty," ukázal na Tonyho, "vypal. Ta je moje!" Zamračila jsem se na něj a odolávala na něj vykřiknout: Já nejsem ničí! Tony se mátožně narovnal.
"Ty vypal, ona si vybrala mě." Hned jsem poznala, že to neměl říkat. Hlídač se rozpřáhl a uhodil Tonyho do brady, který se svezl na zem v bezvědomí. Koukala jsem na to dost vyjeveně, ale nebála jsem se. Byla jsem stokrát silnější než on. Vztekle jsem si pro sebe zasyčela, právě mi zmlátil večeři!
Založila jsem si ruce a otráveně se na něj zadívala.
"Co ode mě chceš?"
"Co asi?!" řekl mi jako by mi to mělo být jasný. Zadíval se na mě. a zastavil se ve výstřihu mého upnutého trička kde byla zřetelně viditelná rýha mého poprsí. Fajn, když mě připravil o večeři, sám ji nahradí. Sladce jsem se usmála a to bylo všechno co potřeboval. Vzal mě za ruku a začal někam táhnout. Držela jsem s ním tempo a nedělalo mi to žádný problém. Zatáhl mě do nějakého starého paneláku. Přivolal výtah a stále se díval na moje prsa. Snažila jsem se být nad věci a ignorovat to. Na jednu stranu mě to vzrušovalo, na druhou znechucovalo. Zatáhl nás do výtahu. Sotva zmáčkl tlačítko posledního patra už mě začal líbat. Nechala jsem ho, aby mě narazil na zeď výtahu. Jeho ruce se začali prozkoumávat moje tělo, když však jeho ruka chtěla zajet pod moje triko, rázně jsem ho odstrčila. Upravovala jsem se a ignorovala jeho ruce zaťaté v pěst. Slyšela jsem jak namáhavě oddechuje a snaží se uklidnit. Podívala jsem se na něj a viděla mu v očích příšernou touhu. Jen ať si trochu užije před smrtí.
Výtah zastavil a on mě opět vzal za ruku. Dotáhl mě k posledním dveřím. Strčil do nich klíč a zprudka rozrazil dveře. Vešla jsem do malého bytu a slyšel jak chrastí klíče. Jestli si myslí, že mě zamknuté dveře zastaví, tak to se plete. Šla jsem dál do bytu. Byli to jenom dvě místnosti. Koupelna a ložnice dohromady s obývákem a kuchyní. Na jedné straně televize s malou pohovkou a na druhé obrovská postel.
Otočila jsem se ve chvíli kdy si to ke mně mířil jako rozzuřený býk. Hrubě mě políbil. Snažil se ze všech sil dostat se za mé zuby, to jsem mu ale dovolit nemohla, nechtěla jsem, aby zemřel předčasně. Proto jsem ho zaměstnala jinak. Odstrčila jsem ho a udělala pár kroků k posteli. Věděla jsem, že se ke mně ihned vrhne. Taky, že ano. Chytil mě za ramena a opět se divoce přisál k mým rtům. Kdybych byla člověk jistě by mi právě něco zlomil.
Cítila jsem jak se snaží dostat mě blíž k posteli. Zřejmě by nebylo dobré ukázat mu, jakou mám sílu, takže jsem pomalu přecházela k posteli. Líbal mě a jeho ruce opět prozkoumávali moje tělo. Cítila jsem jak se přestávám ovládat. Byla jsem příliš dlouho blízko. Mysl mi pomalu začala zahalovat krvavá clona. Žízeň mi do krku vystřelila tak nečekaně až jsem trochu zavrávorala. Už jsem to nemohla vydržet, už to nešlo oddálit. S myšlenkou, že už stejně dlouho žít nebude jsem otevřela pusu a zaútočila na jeho jazyk. Strašně krátce jsem ho políbila a potom nad sebou ztratila kontrolu. Odtrhla jsem se od něj a jediným rychlým pohybem mu zvrátila hlavu na stranu. Ještě rychlejším pohybem jsem se mu zakousla do krku. Nestačil ani vykřiknout.
Zhluboka jsem pila. Užívala si pocit, jak mi teplá, rudá tekutina klouže do krku. Zabrala jsem ještě víc a nemohla se toho pocitu nabažit. V životě jsem nezažila lepší pocit. Pila jsem a cítila jak začíná jeho sevření polevovat. Nakonec jsem ho musela držet, aby mi nespadl. Vypila jsem i tu poslední kapičku krve. Olízla jsem se a mrtvé tělo se s hlasitým žuchnutím svezlo na zem. Ještě chvíli jsem nad ním stála a pozorovala jeho bledé mrtvé tělo. S nechutí jsem se na něj zašklebila a hned na to odešla z místa činu.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





toe ukrutný....ale dobrý =oD.....těším se na pokračování