13. Kapitola
Zvrat
Rosalie:
Edwarde, kde se flákáš?!
"Myslím, že říkali něco o kině, ale ostatně.. než přijedou, můžeme vám s Emmettem pomoct s večeří?"Usmála jsem se na René a letmý úsměv poslala i Charliemu.
"Drahoušku, je téměř půlnoc a ty chceš vařit večeři?"SAKRA! Jako upírovi mi to samozřejmě nepřišlo, kolik je hodin.Na mobilu jsem měla vždy nastavený budík 2 hodiny před tím, než začala škola, jindy jsem čas neřešila.
"Ehm… pravda, já jen, že jsem dostala hlad,.." Snažila jsem se nějak zachránit situaci.
"Vážně? Tak já ti něco ještě připravím, než půjdeme spát."René byla tak hodná.Myslím, že to má Bella po ní.Také je tak obětavá.
"Nooo, víte… to je od vás moc milé, ale já to zvládnu sama ."Řekla jsem nejistě a čekala na reakci.Bylo mi více, než jasné, že jsem si právě protiřečila.
"Jsi si jistá ? René umí výborné steaky na pivu."Křenil se na mě Charlie a pomalu stoupal po schodech do druhého patra.
"Ano, my to zvládneme, viď, Emme,"dloubla jsem ho pod žebra a vymanila si tak jeho pozornost, kterou teď věnoval Ragby, které běželo v televizi.Chudák, kdyby mohl být člověkem, určitě by se nějakému takovému sportu věnoval.Měl silnou vášeň pro sport, ale pro mě větší, naštěstí.
"Oh..ano, určitě," znejistěl…a objal mě pevněji kolem pasu.Jako bych to snad měla cítit.
Všimla jsem si, jak je René unavena, neustále zívala a pomrkávala.
"Jděte už si lehnout, René, já to tu dodělám."Řekla jsem jí a začala jí pomalu odstrkovat od dřezu a přebírala její náčiní potřebné k mytí nádobí.
"Děkuju ti, drahoušku," řekla a pohladila mě po tváři.Náhle ucukla.
"To je tak zvláštní, všichni tady máte tak studenou kůži.Topíte tu vůbec?"Řekla starostlivě a byla zamyšlena.Než jsem jí odpověděla, stačila si ještě párkrát zívnout.
Odvrátila jsem tedy hlavu od nádobí a dala jí tak vytouženou odpověď:
"No, ani moc ne, my se raději tepleji oblečeme, než abychom topili.Prý je to ekologičtější, Alice si na to velmi potrpí."Chudák Alice, udělala jsem z ní ekologického maniaka.Ta mě teď určitě někde proklíná.
"Aha…," Odpověděla mi pouze René a už kráčela za Charliem do jejich ložnice.Celá uzívaná vešla do ložnice, vzala si župan a šla si dát ještě sprchu.Pauzy mezitím jsem využila ke střelhbitému mytí nádobí.Po několika minutách se otevřely dveře a vyšla z nich zcela čistá René.Nenamalovaná, s mokrými vlasy a v županu.Ležérně se, byť ospalá, naklonila přes zábradlí a zkontrolovala nás tam dole.
"Rose, ty už to máš umyté? Bylo toho dost, jsi tak šikovná,"usmála se a pomalu se zvedala a odcházela, přes rameno jen prohodila:
"Dobrou,…"A ani nečekala na moji odpověď.Musela být velmi unavena.
Energicky jsem, když jsem si byla jistá, že jsme sami, skočila k Emmettovi a vydobila si jeho pozornost.Nejdříve jsem ztišila televizi…když mi ani přesto nevěnoval 100% jeho osobnosti, uraženě jsem vzala ovladač a televizi umlčela úplně.
Uraženě se na mě podíval a když viděl, že už nemám tričko, najednou mu nevadilo, že neuvidí svůj oblíbený tým v akci.Vzal si do rukou moji hlavu a začal mě vášnivě líbat, nejprve rty, potom se dostal přes tváře až k ušním lalůčkům a poté sjel do vlasů.Mezitím jsem cítila jeho ruce na svých kalhotách a tam už jsem ho zarazila.
"Co je?"Nechápal, chudáček…
"Nepůjdeme se projít?"Mrkla jsem na něj.
Nadšeně souhlasil, protože to znamenalo:Budeme pokračovat venku? Jak moc mi to chybělo.Kdy naposled…
Alice:
Když jsem se konečně vydobila z Esmeina náručí a konečně se jí do posledního zrnka strachu vyzpovídala, uvědomila jsem si, že už by tu dávno měla být ta smečka upírů.Je divné, že nepřišli.Kdyby změnili směr, tak bych je viděla, velmi mi to vrtalo hlavou.
"Co se děje?" Ptala se Esme, která si všimla mého rozrušení.Stále mě ještě hladila po ruce a vyprávěla, jak byli s Carlislem a Edwardem šťastní, když jsme je našli.
"No, jen přemýšlím, kde jsou ti upíři, protože kdyby vše klaplo, už by tu byli."Řekla jsem zamyšleně, proč už jsem posledních pár hodin neměla žádnou vizi.
"To nevím,"Odpověděl Edward, který se právě vynořil zpoza stínu stromu, u kterého jsme seděli.Obě jsem tím směrem stočily hlavu.
Edward:
Když jsem se zaposlouchal do Alicino myšlenek, byly plné zmatku.Bála se o Jaspera, svoji životní lásku, o Bellu, svoji nejlepší kamarádku a oběť jejích nových módních fíglů a pokusů, a také si nevěděla rady s těmi upíry.
"I když…teď mě napadá…" Snažila se Esme, jako pravá matka.Jestliže Alice velmi trpěla, Esme sdílela více, jak poloviční bolest s ní.
"To by mohlo být možné…"odpověděl jsem na její výborné postřehy.Alice jen tázavě zdvihla obočí.
"Totiž, Esme si myslí, že teď nemáš vize, proto, že jsi ve velkém stresu a nemůžeš se soustředit.Podle mého názoru by to mohla být pravda.Už se to stalo víckrát, že když jsi VELICE nervózní nevíš, co se děje kolem, všimla sis už toho?"Pokusil jsem se jí přiblížit moje a Esmino myšlenky.
Zamyslela se a jen dodala:
"Ano, do určité míry bych tomu věřila."
"Kde je vlastně Carlisle a naše návštěva?"Vzpomněla si Esme.
"Carlisle studuje nejkratší cestu do Karibiku a zvažuje všechny možnosti boje, dokud jsem neslyšel váš rozhovor, byl jsem s ním.René s Charliem už spí, je krátce po půlnoci….a..Rose s Emmettem…"
"Si právě užívají plnými doušky jejich společné lásky." Řekla Alice se smutným podtónem, jak ráda by byla na jejich místě.Dokonce se jí v hlavě mihla i myšlenka na to, zda ještě někdy s Jasperem zažije podobné chvilky plné vášně.
"Neboj se," snažil jsem se zmenšit její trápení.Esme se mezitím zvedla a běžela za Carlislem.
"Měli by jsme se jít připravit na cestu.. a nejspíše na velmi krutý boj, z tvojí poslední vize vypadá náš protivník velmi silný."Řekl jsem a opatrně začal Alici zdvihat z té studené země.
"Děkuju ti, Edwarde," pravila tiše Alice a letmo mě políbila na tvář, na znamení opravdového díku.Zarazil jsem se, musela být velmi zoufalá, protože tohle nikdy před tím neudělala.Najednou jsem pocítil to silné pouto, které nás dva spojovalo.
"Akorát jedno mi pověz,…Jak to, že jsi tak klidný?"Zeptala se mě rozechvěným hlasem.
"To je tajemství…"Cvrnknul jsem ji do nosu.
Kdyby jen věděla, co se odehrává vevnitř mě.Kdyby jen věděla, jak trpím,….jak se mučím myšlenkou, že je Bella tak daleko a v zajetí naše budoucího protivníka, kdyby jen věděla…Tak by byla šance, že se její vize vrátí…řekněme.. velmi malá.
Cože? Kdo mi to odpověděl? Přísahal bych, že jsem si to vše jen myslel a někdo mi v duchu odpověděl, co se to děje?!
"Edwarde, co se děje?!" Všimla si mého výrazu ustaraná Alice…
"..já…nevím…"
Edwarde, kde se flákáš?!
"Myslím, že říkali něco o kině, ale ostatně.. než přijedou, můžeme vám s Emmettem pomoct s večeří?"Usmála jsem se na René a letmý úsměv poslala i Charliemu.
"Drahoušku, je téměř půlnoc a ty chceš vařit večeři?"SAKRA! Jako upírovi mi to samozřejmě nepřišlo, kolik je hodin.Na mobilu jsem měla vždy nastavený budík 2 hodiny před tím, než začala škola, jindy jsem čas neřešila.
"Ehm… pravda, já jen, že jsem dostala hlad,.." Snažila jsem se nějak zachránit situaci.
"Vážně? Tak já ti něco ještě připravím, než půjdeme spát."René byla tak hodná.Myslím, že to má Bella po ní.Také je tak obětavá.
"Nooo, víte… to je od vás moc milé, ale já to zvládnu sama ."Řekla jsem nejistě a čekala na reakci.Bylo mi více, než jasné, že jsem si právě protiřečila.
"Jsi si jistá ? René umí výborné steaky na pivu."Křenil se na mě Charlie a pomalu stoupal po schodech do druhého patra.
"Ano, my to zvládneme, viď, Emme,"dloubla jsem ho pod žebra a vymanila si tak jeho pozornost, kterou teď věnoval Ragby, které běželo v televizi.Chudák, kdyby mohl být člověkem, určitě by se nějakému takovému sportu věnoval.Měl silnou vášeň pro sport, ale pro mě větší, naštěstí.
"Oh..ano, určitě," znejistěl…a objal mě pevněji kolem pasu.Jako bych to snad měla cítit.
Všimla jsem si, jak je René unavena, neustále zívala a pomrkávala.
"Jděte už si lehnout, René, já to tu dodělám."Řekla jsem jí a začala jí pomalu odstrkovat od dřezu a přebírala její náčiní potřebné k mytí nádobí.
"Děkuju ti, drahoušku," řekla a pohladila mě po tváři.Náhle ucukla.
"To je tak zvláštní, všichni tady máte tak studenou kůži.Topíte tu vůbec?"Řekla starostlivě a byla zamyšlena.Než jsem jí odpověděla, stačila si ještě párkrát zívnout.
Odvrátila jsem tedy hlavu od nádobí a dala jí tak vytouženou odpověď:
"No, ani moc ne, my se raději tepleji oblečeme, než abychom topili.Prý je to ekologičtější, Alice si na to velmi potrpí."Chudák Alice, udělala jsem z ní ekologického maniaka.Ta mě teď určitě někde proklíná.
"Aha…," Odpověděla mi pouze René a už kráčela za Charliem do jejich ložnice.Celá uzívaná vešla do ložnice, vzala si župan a šla si dát ještě sprchu.Pauzy mezitím jsem využila ke střelhbitému mytí nádobí.Po několika minutách se otevřely dveře a vyšla z nich zcela čistá René.Nenamalovaná, s mokrými vlasy a v županu.Ležérně se, byť ospalá, naklonila přes zábradlí a zkontrolovala nás tam dole.
"Rose, ty už to máš umyté? Bylo toho dost, jsi tak šikovná,"usmála se a pomalu se zvedala a odcházela, přes rameno jen prohodila:
"Dobrou,…"A ani nečekala na moji odpověď.Musela být velmi unavena.
Energicky jsem, když jsem si byla jistá, že jsme sami, skočila k Emmettovi a vydobila si jeho pozornost.Nejdříve jsem ztišila televizi…když mi ani přesto nevěnoval 100% jeho osobnosti, uraženě jsem vzala ovladač a televizi umlčela úplně.
Uraženě se na mě podíval a když viděl, že už nemám tričko, najednou mu nevadilo, že neuvidí svůj oblíbený tým v akci.Vzal si do rukou moji hlavu a začal mě vášnivě líbat, nejprve rty, potom se dostal přes tváře až k ušním lalůčkům a poté sjel do vlasů.Mezitím jsem cítila jeho ruce na svých kalhotách a tam už jsem ho zarazila.
"Co je?"Nechápal, chudáček…
"Nepůjdeme se projít?"Mrkla jsem na něj.
Nadšeně souhlasil, protože to znamenalo:Budeme pokračovat venku? Jak moc mi to chybělo.Kdy naposled…
Alice:
Když jsem se konečně vydobila z Esmeina náručí a konečně se jí do posledního zrnka strachu vyzpovídala, uvědomila jsem si, že už by tu dávno měla být ta smečka upírů.Je divné, že nepřišli.Kdyby změnili směr, tak bych je viděla, velmi mi to vrtalo hlavou.
"Co se děje?" Ptala se Esme, která si všimla mého rozrušení.Stále mě ještě hladila po ruce a vyprávěla, jak byli s Carlislem a Edwardem šťastní, když jsme je našli.
"No, jen přemýšlím, kde jsou ti upíři, protože kdyby vše klaplo, už by tu byli."Řekla jsem zamyšleně, proč už jsem posledních pár hodin neměla žádnou vizi.
"To nevím,"Odpověděl Edward, který se právě vynořil zpoza stínu stromu, u kterého jsme seděli.Obě jsem tím směrem stočily hlavu.
Edward:
Když jsem se zaposlouchal do Alicino myšlenek, byly plné zmatku.Bála se o Jaspera, svoji životní lásku, o Bellu, svoji nejlepší kamarádku a oběť jejích nových módních fíglů a pokusů, a také si nevěděla rady s těmi upíry.
"I když…teď mě napadá…" Snažila se Esme, jako pravá matka.Jestliže Alice velmi trpěla, Esme sdílela více, jak poloviční bolest s ní.
"To by mohlo být možné…"odpověděl jsem na její výborné postřehy.Alice jen tázavě zdvihla obočí.
"Totiž, Esme si myslí, že teď nemáš vize, proto, že jsi ve velkém stresu a nemůžeš se soustředit.Podle mého názoru by to mohla být pravda.Už se to stalo víckrát, že když jsi VELICE nervózní nevíš, co se děje kolem, všimla sis už toho?"Pokusil jsem se jí přiblížit moje a Esmino myšlenky.
Zamyslela se a jen dodala:
"Ano, do určité míry bych tomu věřila."
"Kde je vlastně Carlisle a naše návštěva?"Vzpomněla si Esme.
"Carlisle studuje nejkratší cestu do Karibiku a zvažuje všechny možnosti boje, dokud jsem neslyšel váš rozhovor, byl jsem s ním.René s Charliem už spí, je krátce po půlnoci….a..Rose s Emmettem…"
"Si právě užívají plnými doušky jejich společné lásky." Řekla Alice se smutným podtónem, jak ráda by byla na jejich místě.Dokonce se jí v hlavě mihla i myšlenka na to, zda ještě někdy s Jasperem zažije podobné chvilky plné vášně.
"Neboj se," snažil jsem se zmenšit její trápení.Esme se mezitím zvedla a běžela za Carlislem.
"Měli by jsme se jít připravit na cestu.. a nejspíše na velmi krutý boj, z tvojí poslední vize vypadá náš protivník velmi silný."Řekl jsem a opatrně začal Alici zdvihat z té studené země.
"Děkuju ti, Edwarde," pravila tiše Alice a letmo mě políbila na tvář, na znamení opravdového díku.Zarazil jsem se, musela být velmi zoufalá, protože tohle nikdy před tím neudělala.Najednou jsem pocítil to silné pouto, které nás dva spojovalo.
"Akorát jedno mi pověz,…Jak to, že jsi tak klidný?"Zeptala se mě rozechvěným hlasem.
"To je tajemství…"Cvrnknul jsem ji do nosu.
Kdyby jen věděla, co se odehrává vevnitř mě.Kdyby jen věděla, jak trpím,….jak se mučím myšlenkou, že je Bella tak daleko a v zajetí naše budoucího protivníka, kdyby jen věděla…Tak by byla šance, že se její vize vrátí…řekněme.. velmi malá.
Cože? Kdo mi to odpověděl? Přísahal bych, že jsem si to vše jen myslel a někdo mi v duchu odpověděl, co se to děje?!
"Edwarde, co se děje?!" Všimla si mého výrazu ustaraná Alice…
"..já…nevím…"

%20%E2%80%93%20okraj.png)





wow.....daleeeeeeeeeeeeej