close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zjištění (11.kapitola povídky od Vrrr.Grrr)

10. března 2009 v 17:24 | ewikk
Esme:
Musím se Carlisleho zeptat, co se děje. Vždyť nemůžou dělat, jako bych tu nebyla! Pomalu jsem se vplížila do pokoje a už slyšela jeho rychlé mluvení k Rose a Emmettovi, ti jen přikyvovali a čas od času se vzrušeně nadechli.
"Moment..," vydralo se z Carlisleho úst a slyšela jsem, jak se přibližuje ke dveřím.Lehce otevřel, usmál se na mě ztrápeně, vzal mě jemně za loket a táhl do místnosti za ostatníma.Omluvně jsem se na ně usmála a Carlisle nenuceně pokračoval.Mezitím, než vše Rose a Emmettovi vysvětlil, dorazili do domu i Edward s Alicí.Byli oba velice zdrceni a nešťastni.Moc mě to bolelo.I když nebyl ani jeden můj vlastní potomek, cítila jsem jejich bolest.Bylo to skličující.Když vcházeli, každý hlavu sklopenou k zemi, nepřítomné pohledy, myšlenky někde v dáli, nevědomky se držeje kolem pasu, a tak se navzájem oba podpírali.Byli zničeni.Rychle jsem se ohlédla kolem na reakce ostatních.Rose malinko vyvalila oči a spadla jí brada.Emmettovo výraz zkameněl a Carlisle se zdál být stejně zdrcen jako já.Edward pomalu zdvihal hlavu a pokoušel se vrátit do tak bolestné reality.


"Rosalie, prosím, nemysli na to." Podotkl.
Najednou se jakoby soustředil na židli, vedle které jsem stála.Mrkla jsem na Alici a došlo mi to.Měla vizi a Edward si jí vychutnával společně s ní.Nevěstila, podle jejich výrazů, nic dobrého.Proboha, proč my.Tyhle slova se mi neustále vkrádala na rty.Ovšem,…vyslovit jsem je nedokázala.Edward se na mě ztrápeně podíval, pohled jsem mu oplatila.
Nebyla jsem jediná, kdo si všiml Alicina vidění.Edward, ten byl v transu, Rosalie se vzpamatovávala,Emmett, zdá se také začal vnímat, pouze Carlisle byl pohotový… už předkládal Alici papír a tužku, které střelhbitě vyndal ze stolu.Kreslila jakési okénka, třpytivé, dle naznačení a ostře řezané.Trochu mi to připomínalo chrám Svaté Pauly v Karibiku, kde jsme jeden čas také pobývali.To jsme ještě byli jen tři.Edward, Carlisle a já.Vydávali jsme se tenkrát za rodinu.Byla jsem Edwardova teta a Carlisle strýc, pokud si to dobře pamatuji.Už jsme totiž vystřídali tolik měst, zemí, rodinných vztahů, občas i příjmení, ale Cullenovi jsme si nechávali velmi často, neboť bylo pravé.
Zdá se, že Alice dokreslila.Teď už jsem si byla 100% jistá, byl to onen chrám.Ale jakou to má spojitost?
"…chrám Svaté Pauly v Karibiku,…" zašeptala tiše, teď už zpamatovaná z toho šoku, Rose.Měla ráda zeměpisné knihy a tato stavba patřila mezi její nejoblíbenější.Není divu, že jej poznala.
"Ano." Přisvědčil Edward.
"Co jsi viděla, Alice?" Ptal se starostlivě Carlisle.Právě za jeho dobrotu a starostlivost jsem ho tolik milovala.Pro ostatní by se rozkrájel.
"Asi za půl hodiny k nám dorazí smečka 3 cizích upírů.Neví o nás vůbec nic.Ani ještě neví, že na nás narazí.Jeden z nich se jmenuje Craco.Potom je s nimi žena.O té toho vím nejvíc.Jmenuje se Tesha narozena 1823 a proměněna v roce 1848 v 25 letech.Za svého pozemského života stihla s Cracem zplodit dvě děti.První zabila v záchvatu žízně prvních dní nové proměny.Nesmířila se s ním do dnes a neustále tahá jeho pozůstatky s sebou.Druhá, starší dcera se jmenuje Kerry.Tu její otec, tedy Craco stihl před běsnící matkou schovat.Po pár dnech už byla Tesha na tolik schopná, že se dokázala s dcerkou vidět.Její sebeovládání se dá přirovnat k dokonalitě Carlieslovo." Alici přerušil Carlisle:
"Ovšem, ale já se učil ovládat roky, ona, jak říkáš to musela zvládnout za několik dní."Poznamenal obdivně Carlisle.Alice tedy pokračovala:
"To ano, je to pozoruhodné.Posléze i dcerku přeměnili ve věku 9 let a ta s nimi tedy také přichází."
"Mluvila jsi o třech upírech.Kdo je ten třetí?"Nedal se Emmett vzrušen představou boje.
"Nebudeme s nimi bojovat."Zkazil mu radost Edward, který to musel vyčíst z mých myšlenek.Hodila jsem na něj obličej.
"Ten třetí je velice mocný upír,jmenuje se Aboo,byl přeměněn někdy v roce 1790 ve věku 57 let v severní Africe.Věnuje se stejně jako Carlisle medicíně.Zdá se neškodný,ale jeho pokusy na lidech jsou nebezpečné.Někdy si myslí, že dokáže ovládnout svět.Je to vdovec a po své ženě truchlí do dnes.Svůj vztek a lítost si vybíjí na těch bezbranných lidech v nemocnicích."
Rose tiše zaúpěla.Emmett ji o to pevněji objal a políbil na tvář.Byla z té skutečnosti otřesena.Nenáviděla sebemenší stopy týrání.Dala by se považovat za aktivistu. Dokonce anonymně vedla na internetu diskuze na toto téma.Byla jsem na ní za to velmi pyšná.

Alice:
"Řekni jim to, Alice," pobídl mě nervózní Edward.Ok.
Všichni, až na Esme, která se zdála být stále velice zamyšlená,se na mě tázavě podívali.Zlehka jsem pokrčila rameny a začala:
"Jde o to, že ta malá,Kerry,je téměř druhá Jane."Po téhle větě jsem sledovala výraz každého člena rodiny zvlášť.Edward byl v klidu, vždyť on viděl, co už udělala s těmi lidmi stejně jako já.Carlisle se zamyslel, Rose se nešťastně nadechla a Emmett pozdvihl obočí.Upřímně, čekala jsem horší reakce.
"Řekla jsi téměř, pouč nás…,"promluvil jako první Emmett.Jindy veselý, ale dnes velice zatrpklý a posmutnělý.Jen jsem přikývla a pokračovala.Všimla, jsem si, že Emm opatrně posadil Rose.Myslím, že to byl dobrý nápad.Vzhledem k Rosaliino povaze.Ostatně, on ji zná nejlépe.
"Kerry není tak krutá, jako Jane.Občas se i slituje, nad lidmi… a vyloženě se nevyžívá v trápení cizích a mnohem starších lidí.." Rose si oddechla…vrhla jsem k ní pohled, ale poté zjistila, že tak hluboce si oddechla Esme.také to dosti prožívala.Carlisle ji vzal kolem ramen a lehce jí pohladil po tváři, se slovy:
"To bude dobré." A já opět pokračovala.
"Ovšem, první roky svého upířího života stihla zabít tolik nevinných lidí, že si to nedokážete ani představit."Slyšela jsem, jak Esme tiše zaúpěla.Chudák.Edward jen přikývl.A decentním pohybem ruky mi naznačil, abych už si víc nechala pro sebe. On byl vždycky gentleman, můj "malý" bráška.Asi to bude lepší, alespoň pro dnešek.Edward mrkl.Tak pokračuj chvíli ty.Zkusím se v lese soustředit, zda nezjistím něco nového,ale hlavně pozor, jejich příchod se velmi rychle blíží.18 minut!Nezapomeň! Edward opět přikývl a já otevírala dveře a vcházela do haly.Bylo tam příjemné ticho,jen televize běžela.A něco se peklo v troubě.To bylo divné.Sakra! René a Charlie ! Edwarde, pokud mě teď slyšíš, přijď do haly.Z Carlisleho pracovny se rozletěly dveře takovou rychlostí, až jsem o ně měla strach.Vyděšeně jsem pohlédla do Edwardovo očí a viděla stejné zděšení.
"SAKRA!"Ulevil si Emmett, který byl Carlislemu s Esme a Rose v patách.
"Prohledejte celý dům,"přikázal Carlisle.
"To nemá cenu, nejsou tu."Řekl velmi smutně a odkázaně Edward.A hned poté se začal hroutit na sedačku v obývacím pokoji.
"Alice..no tak, udělej něco…"Prosila mě Rosalie, ale co mám dělat?
Začala jsem se nuceně soustředit.Vůbec mi to nešlo…neustále jsem byla myšlenkami u Jaspera, potom u Belly…pak zase u těch příchozích upírů…
Chtěli toho po mně moc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 janča janča | 10. března 2009 v 19:01 | Reagovat

super přidešj delší ale doufámsi nedáš zase na čas jako stouhle tou

2 SiMa_AlicE SiMa_AlicE | 11. března 2009 v 0:03 | Reagovat

JJ supeer ... A pls davaj to sem castejsie :D:D Som  skoro us aj zabudla o com to bolo :D:D ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.