close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Volba 9.diel

18. března 2009 v 17:21 | Dark Angel |  Volba
"Vlastně ani ne," řekla jsem nakonec. Ale potom mi došlo, že to moc dobře neznělo. "Víš, asi na to ještě nejsem připravená," dodala jsem po chvíli, abych dojem, který jsem na ni udělala, alespoň trochu vylepšila. "Ale možná ti to časem povím." Znovu jsem se na ni podívala. Sledovala krajinu kolem nás, oči se jí míhaly ze strany na stranu. Vrátila jsem zrak na silnici, přestože to nebylo nutné. Nemá cenu ji děsit víc, než je to nutné. Vím, že Edward s Alicí to rádi dělají, tak proč jim kazit nevinnou zábavu tím, že ji naučím, aby si na to zvykla.


"Nemusíš se vymlouvat, Rose, naprosto tě chápu. Jak jsi říkala, musela jsi to mít opravdu přesně promyšlené. Rozumím, že se o tom nechceš bavit, zvlášť se mnou a zrovna teď…" Ohlédla jsem se. Byla otočená obličejem ven z okna, ale v jejím odrazu od skla jsem viděla, že má oči znovu plné slz.
Rozhodla jsem se, že ji tentokrát nechám na pokoji. Musí se s tím vyrovnat sama, aby byla schopná něco takového před Edwardem utajit. Bude s tím mít problém i tak.
Ale slzy za další dvě hodiny nepřetekly pevně stanovenou hranici jejích víček. Vypadala zamyšleně. Mohla jsem se jen dohadovat, co se jí asi tak může honit hlavou.
"Poslyš, myslím, že by ses měla trochu vyspat, co říkáš?" zeptala jsem se jí, když jsme byly nedaleko Springfieldu. "Co kdybychom zastavily v nejbližším hotelu?" Věděla jsem přesně, jaký hotel mám na mysli. Malý, útulný tříhvězdičkový hotýlek na Kruse Way 969, jenom za 150$ za noc. Nebyl to hotel jako ostatní, ve kterých jsme na naší cestě bydlely, ale byl čistý a našemu účelu naprosto vyhovoval.
"Fajn," odpověděla nepřítomně a dál sledovala krajinu za oknem.
"Bello?"
"No?" otočila se na mě.
"Chceš, abych mu to neříkala, viď?" zeptala jsem se nejistě.
"Popravdě, dost jsem o tom přemýšlela. Myslím, že má právo to vědět, aby se mohl rozhodnout sám a…"
"Ale on se nebude rozhodovat, na tomhle mu přece nezáleží!" přerušila jsem ji.
"Bude se rozhodovat a ty to dobře víš! Přece mu musí záležet na tom, že jsem ho podvedla!" Zarazila se. Bylo to poprvé, co tohle slovo mezi námi padlo nahlas. Ano, bylo to správné pojmenování toho, k čemu došlo, ale přece jenom… Bylo to trochu tvrdé.
"Ano, ale nemusíš sama přispívat k tomu, aby se rozhodl špatně!" opáčila jsem. "Nesmíš být otrávená, vidím ti na očích, že ho stejně neopustíš, takže nepřilívej benzín do ohně, plameny ještě mají z čeho hořet!"
Zastavila jsem před hotelem, kde na nás tentokrát nečekal žádný poslíček, který by zaparkoval auto a vzal nám nahoru zavazadla, takže jsem rovnou zajela na hotelové parkoviště, vzala do jedné ruky jednu ze svých tašek a do druhé Belliny věci. Potom jsme společně došly do recepce.
"Musím vás zklamat, dámy, ale žádné apartmá bohužel nemáme volné. Je tu akorát jeden volný dvoulůžkový pokoj, který nám zrovna odřekli. Opravdu, posledních pár měsíců nemáme jediné volné místo," oznámila nám ošklivá tlustá recepční, na kterou neplatil ani můj úsměv, natož rulička bankovek, kterou jsem se jí pokusila nenápadně podstrčit.
"Co se dá dělat," povzdechla jsem si odevzdaně. Ve skutečnosti mi to vlastně vůbec nevadilo. Byla jsem sice zvyklá na o něco větší luxus a také na to, že se mnou všichni jednali v rukavičkách, ale zastavily jsme tu přece jenom pouze proto, že se Bella potřebuje vyspat.
***
Usnula hned, jakmile se stihla převléknout do volného trička a šortek. Musela být opravdu unavená, bylo toho na ni už vážně až moc.
Hmm. Možná bych mu to měla říct já. Jak znám Belu, určitě se tak zamotá do vlastní sítě lží, že zčervená, a Edward se to dozví tím nejhorším způsobem, jaký je za daných okolností vůbec možný. Ale kdybych mu to řekla já a vysvětlila mu, jak je z toho Bella zničená… Mohla bych se také zmínit, že vlastně byla opilá, že nebyla sama sebou. Ale tím bych samozřejmě veškerý jeho hněv strhla na sebe.
I když, proč ne? Jeho vztek na mě v souvislosti s Bellou jsem už jednou přežila, nebylo by to tudíž nic nového… A navíc, kdyby se mi podařilo říct mu to tak, aby se o tom Bella nedozvěděla, všechny bych tím osvobodila od tíhy nesouladu, který by v rodině mohl vzniknout.
Ano. Udělám to.
***
"Poslyš, Edwarde, mohla bych s tebou mluvit?" zeptala jsem se, potom, co jsem se konečně rozhodla zaklepat na jeho dveře.
"Nemůže to počkat, Rose? Jedu pro Bellu. Když už jsme u toho, nechápu, proč jsi ji nepřivezla rovnou k nám, takhle pro ni musím zbytečně jezdit a jenom tak ztrácíme čas." Přesně takovou odpověď jsem očekávala. Nebo alespoň podobnou. Takže jsem byla připravená.
"Totiž, vlastně jsem doufala, že bychom si mohli promluvit ještě předtím, než pro ni pojedeš. Je to důležité," dodala jsem, když se zatvářil vyhýbavě.
"Fajn, tak tedy mluv," odpověděl otráveně, ale očividně jenom proto, že se mu nepodařilo vymyslet žádnou mně vyhovující výmluvu. "A radši by to mělo stát za to."
Neboj, to bude. "Myslím, že by ses na to měl radši posadit," poradila jsem mu. Bez dalších řečí se usadil na svou pohovku. Následovala jsem jeho příkladu a zaujala místo na jejím druhém konci. Čistě pro jistotu.
"Tak co tedy chceš?" zeptal se netrpělivě. "Chci už jet za Bellou!"
"Ano, to chápu." Zhluboka jsem se nadechla. "Víš, vlastně jsem s tebou chtěla mluvit o ní," začala jsem konečně po dalším chvilkovém zaváhání.
"Ano?" Jeho pozornost to nijak nepřitáhlo. Dál vypadal, že všude na světě by byl radši, než tady, v tomhle pokoji, se mnou.
"Totiž, abys rozuměl, strašně se jí stýskalo…"
"To mně také, a proto bych už co nejradši byl u ní!" přerušil mě.
"Fajn. Když mi nebudeš skákat do řeči, možná se tam dostaneš rychleji," odsekla jsem. Nic neříkal. "No, prostě jsem jí navrhla, jestli by nechtěla zajít do DNA…"
"Myslíš ten noční klub, do kterého jsi nás zatáhla, když Alice chtěla jet do San Franciska podívat se na Golden Gate, který jsme stejně neviděli, protože byla mlha, a Alice se nakonec rozhodla, že si to vynahradí nákupem? Neříkej mi, že tam s tebou chtěla jít!"
"Ano, chtěla tam se mnou jít. A ano, dávala jsem na ni pozor. Dokud…"
"Dokud co?" Konečně ho to alespoň trochu zajímalo!
"No, dokud jsme se nepohádaly. Nebyla to vlastně ani opravdová hádka," řekla jsem honem, když mi chtěl znovu skočit do řeči. "Prostě jsem šla na chvíli tancovat, a když jsem přišla, povídala si u baru s nějakým mladým mužem a byla dotčená, že jsem si jí nevšímala."
"A to tě naštvalo," povzdechl si. "Ještě něco? Tohle mi opravdu nestálo za to zdržení."
"Neboj. Bude ti to za něj stát."
"Dobře, tak pokračuj."
"Odešla jsem a bavila se po svém. Jenže když jsem ji chtěla zkontrolovat, ano, chtěla jsem ji zkontrolovat, aby se jí třeba něco nestalo!" On mě to snad nenechá doříct! Copak si neuvědomuje, jak je to pro mě nepříjemné?
"Dobře, dobře. Promiň."
"No, prostě jsem ji nemohla najít. Hledala jsem všude a našla jsem ji, jak… Vlastně…" Vybavila se mi vzpomínka na Bellu a Deana, jak se muchlají v jeho autě. Snažila jsem se, aby v ní Bella alespoň byla oblečená, ale nevím, jestli by to něco změnilo… Navíc myslím, že se mi to nepodařilo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SiMa_AlicE SiMa_AlicE | 18. března 2009 v 18:35 | Reagovat

Waaa daleeej !! !!!! PLZ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.