Zastavila jsem na rušné 3rd Street, přímo u čísla 125, před hotelem The St. Regis. Byl to snad nejdražší hotel ve městě, za jednu noc tam chtěli 390$. Ale když s penězi nemáme problém, proč si nedopřát to nejlepší?
Bella zůstala na impozantní budovu vystupující z mraků koukat s otevřenou pusou. Nad vchodem se zlatě lesklo pět velkých hvězd.
Vystoupily jsme z auta a já podala klíčky prvnímu uniformovanému poskokovi, který se přimotal dost blízko. Každá jsme popadla svou kabelku a následovány nosičem zavazadel jsme vešly dovnitř. Nejdřív jsem si dělala starosti kvůli tomu, že jsme neměly zamluvené apartmá, ale sotva mladík v recepci viděl mou zlatou kartu a můj úsměv, bez řečí nám přidělil první volné, samozřejmě luxusní, na které v databázi narazil.
Za chvíli jsme s Bellou byly vybalené. Sedly jsme si v obýváku a jaly se probírat, co si večer vezmeme na sebe. Klub, do kterého jsme měly namířeno, se jmenoval DNA Lougne.
Vyhrabala jsem z jedné ze svých tašek černé potrhané tílko s červenobílým potiskem a dole s červenou krajkou, které by Belle mohlo padnout. Vzala si k nim svoje nové džíny a ještě jsem jí k tomu přidala bílý pásek a červenou čelenku, aby si s ní svázala vlasy. Půjčila jsem jí i svoje nové stíny, aby k něčemu vypadala.
Sama jsem si vybrala rovněž černé tílko, ale jednobarevné, s hodně, hodně velkým výstřihem. A stejně jako Bella jsem si vzala úzké džíny. Můj pásek byl černý. Pečlivě jsem se namalovala a použila zvlášť výrazný odstín rtěnky.
V půl deváté večer jsme byly připravené a vyrazily jsme směrem na 11th Street, číslo 375. Jednou z výhod tohoto klubu bylo parkoviště v garáži, takže se mému úzkostlivě udržovanému BMW nemohlo nic stát. Vystoupily jsme a vydaly se vstříc hlasité hudbě o pár pater nad námi.
Když jsme vešly, na obrovské ploše plné do rytmu se hýbajících těl skoro nebylo k hnutí.
"Jdeme na to!" mrkla jsem na Bellu, odchytla prvního k něčemu vypadajícího tanečníka mužského pohlaví a ponořila se do hudby. Když jsem se po chvíli otočila, Bella pořád stála na stejném místě a vyjeveně na mě koukala. Na chvíli bych přísahala, že jsem v jejím výrazu zahlédla stopu pohoršení. To asi když jsem se ke svému tanečníkovi přivinula trochu moc blízko. Omluvně jsem se na něj podívala a prodrala se taneční plochou k Belle.
"Co je?" zakřičela jsem jí do ucha.
"No já nevím, nepřijde ti to trochu nefér vůči Emmettovi?" zeptala se s nakrčeným nosem. Aha, tak proto!
"Ach, on by se s tím vypořádal," odpověděla jsem povzneseně. Nemohla jsem si pomoci, ale sotva jsem se ocitla v barevném blikajícím světle a uši mi naplnila taneční hudba, musela jsem tančit. V tu chvíli mi vždycky bylo jedno, s kým a kde tancuju, prostě jsem si to užívala.
Usmála se na mě, jako kdyby mi něco nesmírně důležitého unikalo, a bez dalšího slova došla k jednomu ze zrovna uprázdněných křesílek a svezla se do něj. Rozhlédla jsem se po parketu. Muž, se kterým jsem před chvílí tancovala, si už našel jinou tanečnici. Měla tlustá stehna a z bokových kalhot se jí valily špeky. No bezva. Tanečníka mi vyfoukne takováhle osoba. Přejížděla jsem pohledem po tancujících lidech a nakonec jsem se s povzdechem přidala do jednoho malého kroužku.
Za nějakou dobu mě přestalo bavit nijak se kroutit s partou nezkušených mladých lidí a vrátila jsem se ke křesílku, kam se Bella před chvílí posadila. Už tam nebyla. Otočila jsem se a očima prohledávala prostory klubu. Nakonec jsem ji objevila u baru. Seděla na jedné z vysokých židlí, držela v ruce poloprázdnou skleničku a povídala si s mým tanečníkem. Došla jsem k nim.
"Ahoj," pozdravil mě. Měl na sobě džíny a přes ně bílou košili s rozepnutými horními knoflíky a nedbale vyhrnutými rukávy. Na obnažené svalnaté hrudi se mu leskly kapičky potu, ale čelo a obličej, do kterého mu padaly delší hnědé vlasy, měl úplně suché. "Jsem Dean, a ty…?"
"Rosalie," odpověděla jsem poněkud upjatě. "Bello?"
"Co je? Nevypadalas, že si mě všímáš!"
"Fajn, já si tě totiž všímat vůbec nemusím!" odsekla jsem. Naštvalo mě, jak se na mě podívala. Otočila jsem se a s mírně zdviženou hlavou jsem odkráčela.
Měla jsem ale za Bellu zodpovědnost, a tak jsem se na ni čas od času podívala, abych se ujistila, že se jí nic nestane. Přece jenom, je to magnet na potíže.
Dlouho u baru nezůstali. I přes svůj počáteční odpor k tanci se Bella brzy odhodlala a se svým pohledným spojencem se vrhla na parket. Nevím, co a kolik toho vypila, ale kupodivu jí to pomohlo od její obvyklé nešikovnosti. Neviděla jsem ji ani jednou upadnout. Ani zakopnout. A nejvíc ze všeho mě udivilo, že opravdu uměla tancovat. Po nějaké době se vrátili k baru a já si jich přestala všímat. Znovu jsem se ponořila do hudby a zapomněla na všechno kolem.
Když jsem je chtěla znovu zkontrolovat, a bylo to po dost dlouhé době, nemohla jsem je najít. Přestala jsem tancovat a postavila se na špičky, abych mohla lépe přehlédnout pohybující se parket. A když jsem je konečně uviděla, v tu ránu jsem si přála, abych je bývala nenašla.
Bella seděla Deanovi na klíně, zády ke mně, a vášnivě ho líbala. On jí lačně přejížděl rukama po zádech a občas jedna z nich zabloudila i o něco níž. Nebylo to nic divného, v jejich okolí podobně věci dělala spousta párů, ale… Nemohla jsem uvěřit svým očím. Jak to mohla udělat? Jak to vůbec mohla dovolit?! Sice jsem nebyla zastáncem příliš tvrdé morálky, ale přece jenom jsem Emmetta nikdy takhle nepodvedla! A nikdy bych to neudělala, ani kdybych měla možnost! Zaflirtovat si, to ano, ale takhle na veřejnosti se…? A to o sobě prohlašuje, jak Edwarda bezmezně miluje a jak by kvůli němu všechno hodila za hlavu.
Chtěla jsem jít za nimi a odtrhnout je od sebe, ale jako na potvoru se taneční plocha najednou úplně zaplnila vlnícími se těly a sotva by šlo projít skrz. A oni museli být přesně na druhé straně než já.
Ale vlastně proč bych jí v tom měla bránit? Vždyť mi tím úplně usnadní práci! Sama se nakonec ze svatby vykroutí, bude mít špatné svědomí. Tak proč bych ji neměla nechat to udělat? Přece se říká, že když je člověk opilý, tak úplně ztratí zábrany a udělá to, co by ve skrytu duše udělat chtěl, ale brání mu v tom slupka slušnosti a zdrženlivosti. Tak proč ji tam nenechat?
Protože by to byla chyba! Chyba, která by mého bratra nadobro zničila. Bella se nesmí rozhodnout opustit ho kvůli nějakému úletu! Musí nakonec dojít k rozhodnutí, že Edward pro ni není ten pravý, ale musí to zjistit sama a hlavně při rozhodování musí být střízlivá!
V tu chvíli jsem se rozhodla. Začala jsem odstrkovat tančící páry a prodírala jsem se směrem tam, kde jsem je před chvílí viděla. Jenže když jsem se tam dostala, byli pryč.
Doufám, že Bella neudělá žádnou hloupou chybu! Rozhlédla jsem se kolem sebe a podvědomě nasála vzduch. Nikde jsem je necítila, ale přes zápach potu a kouř z cigaret jsem slabě ucítila i Bellinu vůni. Díkybohu za upíří čich!
Bellina stopa mě vedla do garáže. Procházela jsem se mezi auty, a čím víc jsem se přibližovala, tím byla její vůně intenzivnější. Po chvíli jsem je uviděla. Váleli se spolu na sedadle nádherného tmavě modrého Mercedesu Benz SL 500 AMG Paket a ani se nenamáhali zatáhnout nad sebou střechu. S nechutí jsem zaznamenala, že na sobě Bella má jenom podprsenku.
Pomalu jsem k nim došla - nejevili známky toho, že by si mě všimli. Až když jsem stála těsně vedle auta, odtrhl se Dean od jejích rtů a ruku ze zapínání jejích kalhot. Druhou ruku posunul tak, že ji majetnicky držel kolem pasu.
"Bello," pronesla jsem tak přísným tónem, na jaký jsem se zmohla. "Jdeme."
"Přece si od ní nenecháš poroučet, kotě!" rozhořčil se Dean. Kotě? Jak může Bellu nazvat kotětem?
"Správně. Nikam nejdu, Rose," vyhrkla rozhodně. Alespoň tak rozhodně, jak byla v tu chvíli schopná.
"Ale jdeš," nedala jsem se a natáhla ruku pro její. Ucukla.
"Řekla jsem, že nikam nejdu!" vykřikla. Znovu jsem se pro ni natáhla.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Wuaaah

Tak na toto som moooc zvedava ;D