"Samozřejmě, Bello. Tak nastup," usmála jsem se a pokynula k místu spolujezdce. Dalo mi to opravdu práci, ale povedlo se mi opravdu vypadat vesele. Alespoň jsem v to doufala.
Bella se už chystala posadit, ale Edward ji zastavil a přitáhl k sobě. Objala ho kolem krku. Potlačila jsem znechucený povzdech.
"Nic si z toho nedělej, Bello, ono se to spraví. Teď se hlavně soustřeď na to, aby ses mi vrátila v pořádku, ano?" šeptal jí do ucha trochu moc nahlas pro upíří uši, ale pro ty lidské akorát. Mě to znělo, jako kdyby křičel. Krajně nepříjemné. Bella beze slova přikývla a přitiskla se k němu ještě víc. Když si všiml mých poněkud netrpělivých myšlenek, dal jí pusu na čelo a odtáhl ji od sebe. "Měla bys jít, abyste nechytli někde zácpu," připomněl jí jemně. Znovu přikývla, pohladila ho po tváři a konečně nastoupila. Konečně. Mávnutím ruky jsem se rozloučila se svými sourozenci, nastoupila jsem na místo řidiče, nastartovala a prudce přidala plyn. Můj miláček hlasitě zaprotestoval, ale poslušně se rozjel po naší dlouhé příjezdové cestě.
Nemluvily jsme. Neměly jsme proč a Bella navíc za chvíli usnula. Byla asi hodně unavená. Naštěstí. Myslím, že bych to nevydržela, kdybych se musela snažit udržovat s ní nějakou, byť jenom takovou tu zdvořilou konverzaci.
Konečně jsem mohla svobodně myslet na to, na co jsem myslet chtěla, a hlavně, mohla jsem si pořádně promyslet svůj plán.
Nechtěla jsem Bellu násilně přesvědčovat, aby si Edwarda nebrala, první, co by udělala, by bylo, že by běžela za ním a všechno mu vyklopila. A navíc by to pravděpodobně Alice hned viděla. Ne. Chtěla jsem jí jenom pěkně pomaloučku dostávat do hlavy fakt, že jakožto člověk k nám do rodiny nepatří. A také neopomenutelnou skutečnost, že svou přeměnou úplně ztratí svou současnou rodinu. Nebude schopná se s nimi vůbec stýkat, bude to pro ně, jako kdyby zemřela! Vlastně, ona tím, že se nechá kousnout, opravdu zemře. A který blázen by na sebe dobrovolně vztáhl ruku? Jenom z lásky?
Pohnula se, ale neprobudila se. Jenom sebou zavrtěla.
"Edwarde…" vydechla. Protočila jsem oči. Ono se jí o něm dokonce i zdá! A mluví o něm ze spaní! No to už je opravdu vrchol! A když už jsme u toho, není snění další věc, o kterou přijde?
Opravdu s tím musím něco dělat, takhle to přece nejde! Ne že by mi tolik ležel v žaludku její život, ale… Vždyť nemůže Edwardovi přivodit výčitky svědomí do konce jeho existence! Nebudu se do konce věčnosti dívat, jak bloumá po okolí, až ho opustí!
A to se dozajista stane. Buď ji po chvíli přestane bavit být stále s jedním mužem, což je docela dobře možné, anebo, což je pravděpodobnější, bude hořce litovat svého rozhodnutí a požádá ho o smrt. Tak jako tak o ni přijde, tak proč o ni tolik bojuje, proč o ni tolik stojí?! Vážně mu nerozumím.
Když se Bella znovu pohnula, a tentokrát se i probudila, už jsme byly ve Vancouveru. Motala jsem se spletí uliček, ale kupodivu jsem si ještě pamatovala, jak jimi obratně projet, aniž bych úplně zabloudila.
"Kde to jsme?" zeptala se rozespalá Bella.
"Ve Vancouveru," odpověděla jsem tónem, který dával jasně najevo, která z nás dvou je tu chytřejší. "Jestli se chceš upravit, v kaslíku před tebou je zrcátko, hřeben a možná i nějaké šminky. Během půl hodiny budeme v Portlandu, chtěla jsem se tam podívat do jednoho obchodu, na internetu psali, že tam mají obrovské slevy. Tedy, jestli ti to nebude vadit." Rozhodla jsem se, že toho víc pořídím, když se k ní budu chovat mile. Pak mi spíš uvěří.
"Samozřejmě že nebude, a díky" ozvala se ještě vděčně, když našla mé nástroje na zkrášlování a pořádně zívla.
Rychle si pročesala vlasy a udělala culík. Potom si pořádně zblízka prohlédla oči, pod kterými se jí objevily dobře viditelné váčky. Neměla brečet, no.
"Myslím, že v té taštičce, kde jsou šminky, najdeš něco, co by ti mohlo pomoct," napověděla jsem jí, když už jsem nemohla vydržet, jak se pořád prohlížela. A jak kulila oči, aby to vypadalo, že pod nimi nemá ty temné kruhy. Buď milá, připomněla jsem si. Nezapomeň být milá. "Občas to také potřebujeme, dokonce i kluci. Vždyť víš, když máme žízeň…"
"Děkuju, Rose," odpověděla znovu. No jen se, holka, samou vděčností nerozplyň! "Můžu ti tak říkat, že jo?" ujistila se ještě.
"Určitě, bez problémů." Bože můj, ta je natvrdlá! Ještě že tu není Edward, ten by mi dal… Usmála jsem se. Bella v mém určitě nepozná tu trochu pohrdání, kterou jsem do něho vložila - nemohla jsem odolat - bude si myslet, že mám radost z její přitroublé otázky a vůbec z její přítomnosti… Těsně vedle, Bellinko!
Snažila jsem se nespouštět oči ze silnice před sebou, ale občas jsem si nemohla pomoct a musela jsem se na ni po očku podívat. Není divu, že chodila pořád jako trhan, vždyť ona se neumí ani namalovat za jízdy!
"Mám zastavit?" zeptala jsem se, stále jsem měla na paměti, jaké důsledky by mohla mít jediná chybička. Kdybych na ni třeba jen sebeméně zvýšila hlas, mohla by to pochopit jako skryté nepřátelství. I když, nebudeme přeceňovat lidskou rasu. Lidé jsou slepí, hluší a někteří, což byl pravděpodobně případ i mé společnice, maličko nechápající.
"Ne," odpověděla, zatímco si tužkou málem vypíchla oko. "Já to zvládnu." To určitě. Ale nezastavila jsem. Bella za chvíli vzdala pokusy s tužkou a radši použila jenom řasenku. Potom si neuměle uhladila džíny a triko, které měla na sobě. To už jsme vjížděly do Portlandu. Projela jsem až na Stark Street, kde jsem zaparkovala přímo před Artemisia Boutique. Nebyl to obchod vyloženě podle mého gusta - bylo tu celkem levno - ale zato se v tom malém obchůdku daly najít hotové skvosty. Byl totiž specializovaný na oblečení od španělských návrhářů.
***
"Nechám ti přinést něco k večeři, ano?" zeptala jsem se Belly, když konečně vylezla ze sprchy. Seděla jsem na úžasné kožené pohovce v nejdražším apartmá Ace Hotel. Když přikývla, natáhla jsem se pro telefon, abych zavolala do recepce.
"Dobrý večer, moje společnice se dnes necítí dobře, chtěla bych vás poprosit, abyste nám večeři poslali do pokoje. Výběr nechám na vás," oznámila jsem suše slečně, která to zvedla. Ani jsem se nenamáhala říct, na jaké číslo mají jídlo přinést, přece se jim to musí objevit na telefonu. A jestli ne, nemá cenu tu dál zůstávat. Bella odešla do svého pokoje, aby se oblékla.
"Vezmi si na sebe to nové oblečení," zavolala jsem na ni, dost nahlas, aby to slyšela.
"Dobře," odpověděla ochotně. Myslím, že za dnešek jsem dokázala to, co by se Alici nikdy nepodařilo. Dokázala jsem přinutit Bellu, aby si bez přemlouvání nechala koupit všechno, co se jí jen trochu zalíbilo. Takže naše malá výprava za slevami do Artemisia Boutique, sousedícího s hotelem, kde jsme měli rezervované právě tohle apartmá, se protáhla na pořádnou túru po obchodech. Dokonce jsem ji dostala i k Jessice McClintock! Společně jsme zkritizovaly všechny svatební šaty, které jsme tam dokázaly vyhrabat, a těsně před odchodem Bella nesměle prohlásila, že na to, abychom spolu uzavřely registrované partnerství, jí stačí tepláková souprava. Byla to snad první vtipná věc, kterou jsem od ní kdy slyšela. A navíc, řekla to tak nahlas, aby to všichni přítomní slyšeli, a ani trochu se nezačervenala.
Na konci dne, když jsme se obtěžkány taškami chystaly vrátit, mě ještě poprosila, jestli bychom se nemohly stavit v Portland State Bookstore. Prošla se mezi policemi s knihami a se slovy, že nic, co by stálo za řeč, nenašla, vykráčela se zdviženou hlavou ven. Musím říct, že mě ten den opravdu překvapila a do večera jsem se dokonce zbavila i toho nepříjemného pocitu povinnosti chovat se mile. Prostě jsem se k ní tak chovala normálně.
To, že jsem změnila názor na její charakter, ovšem neznamená, že ji Edwardovi schvaluji! Už proto, že kvůli tomu, aby ji přeměnil, by ji musel kousnout. A to nemohu dovolit.
Našla jsem si další výmluvu. Edward by tím přece porušil svou dietu!

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Toto je dobre ...
Len tak dalej 