Přehrabávala jsem se jednou ze svých skříní, ale nemohla jsem najít nic, co bych měla chuť si vzít na sebe. Budu muset jet brzy nakupovat, uvědomila jsem si. Vždycky jsem se snažila si každý den obléknout nějakou trochu jinou kombinaci než kdykoliv předtím, ale poslední dobou mi docházela inspirace. Nebo možná oblečení. Tím to bude. A navíc, s Alicí jsme byly naposledy nakupovat někdy před dvěma týdny. Od té doby, co ji Bella nedobrovolně pověřila přípravou své svatby, nemá na mě naše vědma skoro vůbec čas. A když si ho udělá a konečně spolu jedeme do nějakého většího města prolézt pár pořádných obchodů, musíme především projít všechny svatební salony v okolí. Ne že bych podobná místa neměla ráda, ve skutečnosti jsem je bezmezně zbožňovala, ale jenom když jsem tam chodila za účelem přípravy svatby Alice nebo Esme. Za účelem přípravy svatby někoho z rodiny. Bellu jsem za svou rodinu nepovařovala. A unavovat se chozením po svatebních salonech díky svatbě, která se s největší pravděpodobností stejně nebude konat, to mi přišlo naprosto zbytečné.
Konečně jsem úplně vzadu vyhrabala tmavou džínovou mini a bez váhání si ji natáhla. V mysli mi okamžitě vytanul přesný kus oblečení, který se k ní bude perfektně hodit. Prohrabala jsem pár šuplíků a konečně jsem narazila na to, co jsem hledala. Tmavě modrý top, zavazovací vzadu za krkem. První model jednoho začínajícího návrháře, druhý takový nikde nedostanete. Také mě stál pěkné peníze. Oblékla jsem si ho a postavila se před zrcadlo. Byla to dokonalá kombinace. Tak dokonalá, že dokonce ještě zvýrazňovala mou přirozenou krásu. Nemohla jsem se vynadívat na svá krásně rovná odhalená záda, pohled na kontrast mezi mou bledou pokožkou a tmavou barvou topu byl bezkonkurenční.
Natočila jsem se k zrcadlu čelem, abych si mohla vybrat ty pravé šperky. Vzpomněla jsem si na granátový náhrdelník, který jsem nedávno viděla v jednom internetovém obchodě. Ten by neměl chybu. Nerozhodně jsem postávala před zrcadlem a litovala, že jsem si ho neobjednala, abych se nakonec rozhodla pro obyčejný černý řetízek s vybroušeným křišťálovým přívěskem ve tvaru srdce.
Potom jsem si sedla ke svému toaletnímu stolku, abych své dílo dokončila vhodným nalíčením. Zamyslela jsem se. Hmm. Mohla bych použít tu novou modrou řasenku v kombinaci s tmavě modrými očními stíny. Sáhla jsem na poličku a opatrně sundala křehkou krabičku s mými starými tmavě modrými
stíny od Heleny Rubinstein. Byla jsem na ně opravdu pyšná, používala jsem je skoro stejně často jako hřeben. Jediná chyba byla, že krabička nebyla bezedná. Budu muset někde sehnat značku, která by mi vyhovovala stejně jako stará dobrá Helena. Co třeba objednat si něco z Francie? Paříž je přece pověstná svou kosmetikou…
stíny od Heleny Rubinstein. Byla jsem na ně opravdu pyšná, používala jsem je skoro stejně často jako hřeben. Jediná chyba byla, že krabička nebyla bezedná. Budu muset někde sehnat značku, která by mi vyhovovala stejně jako stará dobrá Helena. Co třeba objednat si něco z Francie? Paříž je přece pověstná svou kosmetikou…
Opatrně jsem nabrala trochu tmavě modrého prášku a zkušeně nanesla na horní víčka. Velmi opatrně jsem svůj poklad znovu uklidila a potom z přihrádky vedle vyhrabala černou tužku. Jemně jsem obtáhla dolní víčko a trochu přidala na vnější kraje, abych od sebe oči opticky oddálila. Nakonec jsem vyndala tu novou řasenku. Ještě jsem vybrala tmavý odstín rtěnky a doplnila to všechno o něco tmavší konturou. Poněkud jsem se odtáhla od zrcadla, abych se mohla prohlédnout z větší dálky. Ještě trochu make-upu a je hotovo.
"Ehm-ehm," odkašlal si Emmett ode dveří. Měl přísný zákaz vstupovat ke mně do šatny a až přehnaně přesně ho dodržoval. Nikdy ani palečkem od nohy nepřekročil práh mého království. Ale hodně často stával opřený o rám dveří a pozoroval, jak se oblékám.
"Co je?" otočila jsem se na židli.
"No, Edward ti vzkazuje, že mu volala Bella, aby pro ni přijel," odpověděl zmateně. "Vážně nevím, proč chtěl, abych ti to řekl. Jak kdyby tě to mělo zajímat…" mumlal si pro sebe.
"To nic," smetla jsem to ze stolu a zvedla se. "Co kdyby sis šel hrát s Jasperem?" navrhla jsem mu. Přikývl a nadšeně vyběhl ven. Já jsem došla do obýváku, kde Alice zaujatě sledovala přenos evropské módní přehlídky. Posadila jsem se vedle ní a zadívala se také.
Nechápu, co ji na těch ošklivých modelkách zajímalo. Některé byly obtloustlé, jiné až moc vyhublé. Ani jedna z nich nevyhovovala mým představám, jak by měl vypadat ideál ženské postavy. Pohled mi sklouzl na moje dokonalá stehna, která akorát odhalovala krátká sukně. Tohle byla dokonalá postava. Ne to, co běhalo na obrazovce, ty napodobeniny ženských křivek…
Ale to oblečení, co měly na sobě, bylo úžasné. Možná bych si něco z toho mohla objednat…
"A kam by sis to vzala?" zeptala se najednou Alice a obrátila svou pozornost na mě. Zřejmě viděla, jak sedím u počítače a objednávám, nebo něco takového.
"No, třeba na nějaký ples, nebo slavnost," odpověděla jsem nevinně. Alice si podtónu v hlase všimla.
"Myslíš na tu, o které nemá Emmett ani tušení? Na tu v Portlandu?" zeptala se po chvilkovém zamyšlení. Trochu zlomyslně jsem se usmála.
"Ano, přesně na tu." Před očima se mi vybavil výraz, jaký stoprocentně bude mít ve tváři Emmett, až se dozví, kam jedeme. Nehodlám mu říkat předem, že někam pojedeme, v žádném případě. Dozví se to, až se mě zeptá, proč jsem se tak vyparádila. Rozesmála jsem se. Alice na mě chvíli jen tak koukala, pak na chvíli zavřela oči a najednou se také otřásala smíchy. A přesně tuhle chvíli si vybral Edward, aby otevřel dveře a přivedl dovnitř Bellu. Tvářila se poněkud pohřebně a vypadala, že každou chvíli usne vestoje. Když viděla, jak se s Alicí dobře bavíme, zčervenala.
"Copak se to tu děje, dámy?" zeptal se a potlačil úšklebek, když jsem znovu pomyslela na Emmettovu tvář.
"Ale, jenom jsme si tak povídaly," odpověděla Alice.
Co tak brzy? pomyslela jsem si, když jsem se trochu uklidnila.
"Nějak se s Jacobem nepohodli," odpověděl tak rychle a tiše, že by to obyčejný člověk stěží zachytil. Ale Bella, zvyklá pohybovat se mezi rychle mluvícími a vlastně i rychle myslícími upíry, neomylně poznala, že tu proběhla krátká konverzace. A neváhala se na to Edwarda zeptat.
"To nic," odpověděl vyhýbavě, vzal Bellu no náručí a vyběhl do svého pokoje. Vážně nechápu, co tam spolu dělali. Vždyť přece nemohli dělat nic nemravného, Edward by tak nikdy neriskoval zdraví nebo dokonce život své takzvané lásky.
Ještě další dvě hodiny jsme s Alicí sledovaly tu módní přehlídku. Po jejím skončení se Alice omluvila, že musí na schůzku s nějakou svatební agentkou. Proč jí pořád tak leží v hlavě ta svatba?!
Listovala jsem nějakým starým výtiskem Runwaye. Svatební speciál. Kde to jenom Alice vyhrabala? Znechuceně jsem časopis odhodila na stůl. V tu chvíli se odněkud zvenku ozvala rána, jako kdyby kov narazil na jiný kov. Ani jsem se nestihla zamyslet nad tím, kdo ten rámus mohl způsobit, když se sami jeho původci rozhodli poctít dům svou ctěnou přítomností. Emmett s Jasperem vběhli dovnitř hlavním vchodem a pokračovali rovnou dál. Ven, zdí přímo naproti vchodu.
"EMMETTE, JASPERE, OKAMŽITĚ POJĎTE SEM!"
Esme vůbec nemusela zvyšovat hlas, celý dům by ji slyšel i tak, ale musím uznat, že takhle to vyvolalo mnohem působivější dojem. O pár minut a o jedno kvalitní kázání později vešli oba hříšníci se sklopenou hlavou dovnitř, jeden s rukama plnýma různých desek a prkýnek, druhý v jedné ruce krabici s nářadím a v druhé kýbl s barvou a štětec. Škodolibě jsem se usmála.
Nahoře se ozvalo zívnutí a za chvíli přinesl Edward dolů rozespalou Bellu.
"Bello, drahoušku, moc se omlouvám, že jsme tě probudili," vyhrkla Esme a zatímco si utírala ruce, zpražila Emmetta s Jasperem vzteklým pohledem. Esme byla milující matka, skoro všechno nám prominula, ale když někdo i jenom náhodou zničil kus nábytku nebo případně jiné důležité vybavení domu, například zeď nebo okno, na to byla opravdu háklivá. "Dala by sis něco k snídani?"
"Ano, prosím," odpověděla Bella a zrudla. Ta holka snad nevydrží pár minut bez toho, aby se neproměnila v rajče. Esme odběhla a za chvíli se už z kuchyně ozývalo zvonění nádobí a příborů.
Když se Bella najedla, všichni jsme se seskupili kolem velkého stolu, kde jsme před nedávnem hlasovali o její nesmrtelnosti. Teď se tu má nepřímo rozhodnout o tom, že zůstane člověkem. Že jeden lidský život bude ušetřen a že naše rodina bude zase normální. Když Bella odmítne Edwarda, přece by nemusel odcházet od nás, prostě najdeme jiné město, jinou školu, jiný domov. Všechno bude jako dřív, když nás bylo jenom sedm. Když se naše rodina skládala jenom z upírů. Když tu nebyl žádný lidský narušitel klidu.

%20%E2%80%93%20okraj.png)




