Já to nechápu. Jak to může vůbec chtít? Jak se může chtít stát jednou z nás? Jednou z věčně zatracených? Lidská láska s časem skomírá, všichni to víme! Všichni, kromě Edwarda. A Belly. Všichni, kromě těch, kterých se to týká nejvíc. Ano, Edward může nakrásně souhlasit s její proměnou, ale jednoho krásného dne, dřív nebo později, si Bella uvědomí, že udělala velkou chybu. Ale to už bude pozdě. Moc pozdě.
Tím, čeho se tak tvrdohlavě snaží docílit, aniž by zvažovala následky, toho přece tolik ztratí! A láska, kterou cítí k Edwardovi a kterou své počínaní tak omlouvá a odůvodňuje, jí ani omylem nenahradí všechny ty věci, které může mít… O kterých potají sní každá alespoň trochu rozumná žena…
Vždyť přijde o možnost mít děti! O tu neocenitelnou možnost přivést na svět ten malý zázrak, který v sobě skrývá tajemství nového života… Přijde o možnost sednout si večer do vyhřátého křesla u krbu, posadit si na klín malou vnučku, která se k ní blaženě přitulí, a vyprávět jí pohádky na dobrou noc, dokud by v teplé místnosti plné rodinné lásky pokojně neusnula. Spící holčičku by pak její dědeček odnesl do postýlky a vrátil by se zpátky do pokoje, ze kterého by na dálku sálala rodinná pohoda. Sedli by si vedle sebe, drželi by se za ruce a společně by vzpomínali na všechno dobré, co jim kdy život dal. Vzpomínali by na to, jak zamlada procestovali spoustu cizích zemí, jak jim celý svět ležel u nohou… Vzpomínali by, jak si zařizovali svůj první dům a jak se potom hned stěhovali, když jim osud nadělil děťátko, kterého bylo najednou všude plno, a dům jim začal být poněkud malý… Navzájem by se doplňovali, když by třeba jednomu z nich vypověděla paměť…
Což se nám ovšem nikdy nemůže stát, naše paměť totiž neselhává…
Oběma by se už klížily oči. On by jí potom dal pusu na čelo, ona by při jeho dotyku spokojeně zavřela oči. Zvedli by se a ruku v ruce by odcházeli do ložnice spát…
Copak si to neuvědomuje?! Nedochází jí, že tímhle rozhodnutím neztratí jenom možnost osvobozujícího spánku? Nebo možnosti zplodit roztomilé potomky? I kdyby byla ochotná vzdát se těchto privilegií, i kdyby opravdu v hloubi srdce nad tímhle netruchlila, copak nechápe, že ztratí něco mnohem důležitějšího? Že ta nejdůležitější věc, o kterou přijde, že ta největší oběť, kterou učiní, že to, co mu položí k nohám z té své takzvané lásky, že to je její vlastní lidskost? Copak tomu nerozumí? To nechápe?
Musím s tím něco udělat! Měla bych jí pomoct zjistit, že dělá velkou chybu, měla bych se alespoň pokusit jí vysvětlit, že toho bude hořce litovat…
Posadila jsem se.
"Co se děje, miláčku?" zeptal se zmateně Emmett. Leželi jsme spolu v naší ložnici, která nám stejně byla na nic, když jsme ani jeden nemohli spát. Na nic… No, tak úplně ne. Ložnice našla využití, většinou jsme v ní trávili celé noci, ale ne spánkem. To ne. Vším, jen ne spánkem…
"Nic, lásko, jen mě tak něco napadlo, víš," odpověděla jsem a políbila ho. Potom jsem se zvedla a jala se uskutečňovat svůj plán…
Posbírala jsem jednotlivé kousky svého oblečení, které leželo rozházené na různých místech pokoje, a oblékla jsem se.
"Přijdu hned," reagovala jsem na Emmettův tázavý pohled a vyšla z našeho pokoje. Tolik jsem pospíchala uskutečnit svou vizi, že jsem se dokonce ani nestihla namalovat. Emmettovi to zjevně přišlo divné, ale toho jsem si teď nevšímala. Přešla jsem chodbu a zaklepala na Edwardův pokoj. Zhluboka jsem se nadechla, uspořádala si myšlenky, a když se ozvalo jeho tiché "dále", bez zaváhání jsem vstoupila.
Nebyl překvapený, že mě vidí. Edwarda, stejně jako Alici, bylo jen velmi těžké někdy překvapit. Ale udivený byl, to ano. A já také. Nepočítala jsem s tím, že tu bude. V noci býval většinou u Belly, vůbec ho bylo těžké zastihnout poslední dobou doma. Od té doby, co oznámili Charliemu, že se budou brát, tvořili v jeho očích oficiální pár. Charlie kupodivu reagoval na oznámení, že se jeho osmnáctiletá dcera bude vdávat, docela dobře. Dokonce jim popřál štěstí a vyslovil potěšení z toho, že bude moci vést Bellu k oltáři!
"Rosalie? Co potřebuješ?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu. Seděl na své černé pohovce a v ruce měl fotoalbum, které Bella dostala od Renée ke svým osmnáctým narozeninám.
"Nechci tě rušit," začala jsem tiše, ale když odmítavě zakroutil hlavou, nečekala jsem na další pobídnutí a rovnou spustila. "Víš, před vaší svatbou budeš muset jít lovit, aby, kdyby se náhodou něco nemilého stalo, to nemělo fatální následky. A na to, co hodláš udělat potom, potřebuješ mít naprostou jistotu, že se nic nestane." Přikývl. "Bude to muset být hodně dlouhý lov," pokračovala jsem a on znovu přikývl. Jsem si jistá, že nechceš, aby se tu Bella sama nudila, že? Pomyslela jsem si, abych své řeči dodala na důvěryhodnosti.
"Bude tu mít Alici," namítl.
"Alice má plné ruce práce s přípravou svatby," kontrovala jsem.
"Tak může ten čas strávit v La Push, Jacob Black by z toho jistě byl nadšený," viděla jsem, jak potlačil úšklebek.
"Sám nechceš, aby tam trávila tolik času. Když už o tom mluvíme, jak to, že u ní nejsi teď?" Střílela jsem od boku a oba jsme to věděli, ale kupodivu jsem se trefila. To jsem poznala z jeho výrazu. "Je u něj, že?"
"Mají nějaký táborák, nebo co. Je tam i Charlie a prý tam budou dlouho do noci, nedivil bych se, kdyby tam zůstali do rána. Od té doby, co se vrátil, je u něj čím dál tím častěji," odpověděl klidně, ale bylo vidět, že jeho klid je pouze strojený. Nelíbilo se mu, že tráví tolik času s tím vlkodlakem. A bylo jasné, že i kdyby to za nic na světě nepřiznal, žárlí. Teď přišla moje chvíle.
"No, napadlo mě, že až odjedeš, mohla bych ji vzít na nějaký menší výlet," nakousla jsem to.
"Vážně?" Nevěřil mi. To bylo logické.
"Totiž," pokračovala jsem v předení sítě, "s Bellou jsme si nikdy moc nerozuměly, napadlo mě, že kdybychom spolu strávily nějaký čas samy, možná by to našemu vztahu trochu napomohlo…" Byla jsem připravený mluvit dál, ale jak jsem to říkala, bylo vidět, jak se mu rozsvěcí oči. Můj nápad se mu líbil, to bylo jasné.
"Rose! To je výborný nápad, myslím, že by se to Belle také mohlo líbit," skočil mi do řeči. No nevím. Bella sice poslední dobou projevila snahu se se mnou bavit, ale přece jenom, nedělala to třeba jenom kvůli Edwardovi? Ne že by mi to vadilo, nikdy jsem ji neměla moc ráda, ale nějak jsem si zvykla na její neustálou přítomnost. Myslím, že kdybychom měly víc času, možná bychom mohly dokonce najít společnou řeč.
Což ovšem bylo to, co jsem doufala, že se nestane. Pokud můj plán vyjde, a není důvod, aby nevyšel, Bella se rychle rozloučí a zruší zasnoubení.
Tak dost! Nesmím na to myslet, okřikla jsem se duchu. Jedna špatná myšlenka mohla ohrozit všechno! Edward si toho ale naštěstí nevšiml. Položil fotoalbum na pohovku, vstal a začal přecházet sem a tam po pokoji.
"A kam bys s ní chtěla jet?" zeptal se najednou, zastavil se a zkoumavě si mě prohlížel.
"No, vlastně jsem myslela, že bychom mohly navštívit Tanyu a její rodinu v Denali," odpověděla jsem. "A potom bychom mohly zaletět třeba do Philadelphie nebo do nějakého jiného většího města. Vsadím se, že se Belle musí stýskat po životě ve velkoměstě," vynesla jsem další trumf.
"To by šlo," usmál se. "Dobře. Až pojedu pro Bellu, zkusím jí to navrhnout. Ty, Rose, podívala ses vůbec do zrcadla? Myslím, že by ses neměla takhle moc promenádovat po domě, jestli tě uvidí Alice, do konce své existence se nezbavíš jejích jízlivých poznámek," dodal. Má pravdu, došlo mi. Vyrazila jsem z pokoje tak rychle, že jsem se ani nestihla namalovat! Vyběhla jsem z jeho pokoje, nikde se nezastavovala a rovnou zapadla do své šatny.

%20%E2%80%93%20okraj.png)




