close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Stín minulosti 10. část

10. března 2009 v 0:05 | ewikk |  Stín minulosti ( by Chuckyna :)) )
Samin pohled :
Nebyl to dobrý nápad. Výlet do Volterry byl oproti tomuhle procházka růžovým sadem.
Čím jsme byli blíž k Čechám, tím těžší byl můj žaludek.
Jako bych snědla tunu kamení.


Na letišti jsme čekali nekonečně dlouho. Bylo to zoufalé, měla jsem pocit, že napětím exploduju. Edwardovu přítomnost jsem ignorovala, nemohla jsem se přimět vydat ze sebe jedinou hlásku.
Co mu řeknu ?
Představovala jsem si výraz jeho tváře, až mě zahlédne. Chtěla jsem na něj křičet, jak nejhlasitěji bych to dokázala, aby věděl, jak moc mi ublížil. I když jsem tušila, že to neudělám. City k němu se stále nezměnily.

Myslela jsem, že se v Praze už nevyznám, ale mýlila jsem se. Zvládla bych to i poslepu.
Doufám, že se nepřestěhoval. Na to jsem vůbec nepomyslela.
Edward mlčel a následoval mě. Došli jsme k jeho bytu a já si ukládala do paměti jeho vůni. Edward se ušklíbl, ale nahlas neřekl nic.
Opravdu moc nevoní, pomyslela jsem si a vydala se zpázky do tmavých ulic, abych konečně mohla udělat tlustou čáru za svou minulostí.
Co kdybych se vrátila a vykopla mu dveře ? Bylo by to hodně dětinské ?
Zrovna jsem se chystala konečně něco říct, abych odlehčila atmosféru, která kvůli mě visela ve vzduchu jako mrak, který se každou chvíli protrhne. Bylo to vůči Edwardovi nefér, i když to určitě chápal.

A pak noční klid přerušil ženský výkřik. Automaticky jsem zastavila. Já i Edward jsme nastejno zadrželi dech a poslouchali.
Co to mohlo být ?Bála jsem se, abych neztratila stopu, bylo mi jasné, že Edward bude chtít zjistit, co to bylo. Dámy v nesnázích ho nejspíš přitahovaly. Výkřik se ozval znovu a my se rozeběhli.
Rozčilovalo mě, že jsem pozadu, ale zrychlit jsem nedokázala. Nohy mi trvdě narážely do asfaltu.
Nadechla jsem se, abych zjistila, jestli dokážu znovu najít Maxovu stopu. A žaludek mi ztěžkl ještě víc. Nemohla jsem běžet dál.
Určitě se pletu. Jako v mrákotách jsem se doploužila k místu, odkud jsem slyšela Edwardovo vrčení. Čím blíž jsem byla, tím jistější jsem si byla svým zjištěním.
Z uličky vyběhla žena a tvrdě do mě narazila. Její srdce divoce bušilo. Nevěnovala mi jediný pohled a utíkala pryč.
Chudák, určitě bude mít ode mě modřinu,problesklo mi hlavou. A pak jsem se konečně odhodlala podívat se Edwardovým směrem. Cítila jsem, jak mi v těle postupně tuhne každá vnitřnost a kolena se mi začala podlamovat.
Ach ne.Edward napřáhl ruku, aby ho usmrtil za hrozný čin, který se chystal provést.
"Ne Edwarde!" vykřikla jsem ochraptělým hlasem a dál se šokovaně dívala. Setkala jsem se s jeho nechápavým pohledem. Nadechl se a v očích se mu objevil podivně vyděšený výraz. Stoupl si vedle mě a chytil mě za předloktí. Tohle všechno jsem vnímala jen okrajově. Jako bych se dívala na reklamu v televizi.
Muž - nebo bych měla říct chlapec? - se odlepil ode zdi, na kterou ho Edward přitlačil a začal se šourat k nám. Nohy se mu pletly.
Je opilý, došlo mi.
"Samantho," promluvil a díval se na mě výsměšným pohledem.
"Maxi," odvětila jsem a snažila se překonat ohromení.
Může upír omdlít ?

Střelil pohledem po Edwardovi a ušklíbl se.
"Našla sis za mě ubohou náhradu," poznamenal a šlapal si přitom na jazyk. Podívala jsem se na Edwarda, jak zareaguje, ale došlo mi, že nám nerozumí.
Otočila jsem se zpátky na Maxe. Vypadal jako bezdomovec a táhl z něj alkohol. Všechny jeho krásné rysy zmizely, jediné co na něm zůstalo přijatelného, byly tmavě modré oči.
Oči, které pro mě dřív byly celým světem.
"Nech toho, ani nevíš, co mluvíš," odvětila jsem a pocítila první záchvěv vzteku.
Kvůli takovému ubožákovi jsem sem jela ?
"Sami, já moc dobře vím, co říkám." Znovu se uchechtl a nohy se mi zamotaly. Málem spadl na zem, ale já se k němu natáhla a zachytila jsem ho. Ten dotyk ve mě vyvolal spousty vzpomínek a já se od něj zase odtáhla.
"To s tvojí matkou mě mrzí, kdybych věděl, že jí vyhodíš ven oknem, nikdy bych jí ty prášky nedal," řekl a zakřenil se na mě.
O čem to mluví ?
"Cože?" přerušila jsem ho a on se zatvářil, jako by řekl něco, co neměl. Chvíli mlčel, ale pak se usmál a pokračoval : "Nikdy mě nechtěla. Tak jsem jí musel pomoct."
Hlasitě se zachechtal. Ten zvuk mi zněl v uších jako ozvěna.
Celé tělo mě začalo nepříjemně brnět, šok ochromoval každou část mé mysli.
Maminka s ním nikdy nic mít nechtěla. Omámil ji. Zemřela kvůli němu.
Dívala jsem se do jeho tváře a dech se mi zadrhl v hrdle.
A pak mě zaplavil vztek tak silný, že naprosto ovládl mou mysl i tělo.
Nepřemýšlela jsem.
Ozvalo se hlasité zavrčení, Max sebou trhl. Edwardovy ruce po mě chňaply, ale bylo už pozdě. Letěla jsem vzduchem a narazila do Maxova šokem ochromeného těla. Odrazila jsem ho na zeď a ozvalo se děsivé zapraskání. Kosti.
Zaskučel bolestí, ale víc nestihl. Rozpřáhla jsem se a zabořila mu ostré nehty hluboko do hrudi. Ozval se nepříjemný zvuk a já ucítila hustou, teplou tekutinu na rukou. Zarývala jsem dlaně hlouběji, slabý odpor ustal a tělo se sesunulo na zem.
Nadechla jsem se a pak, zcela instinktivně, jsem se k němu sehnula. Moje zuby protrhly jeho slabou kůži na krku a já lačně pila. Nikdy jsem si tak lahodnou chuť ani nepředstavovala.
Pevný stisk na mých ramenech mě znovu vrátil do reality.
Někdo se mnou prudce trhl a zvedl mě na nohy.Edward.
Podívala jsem se dolů. Přede mnou leželo zakrvavené, roztrhané tělo. Rychle jsem dýchala a tělo se mi třáslo.
To všechno se událo za pár vteřin.
Zabila jsem Maxe, došlo mi a prohlédla si svoje ruce, abych se ujistila, že to není pravda.
Byly celé od krve.

Edwardův pohled :
Tohle byl ten nejhorší scénář, jaký jsem si představoval.
Opilý muž, který chtěl znásilnit tu ženu, byl Max.
Pozoroval jsem Sami. V očích měla šokovaný výraz. Jemně jsem ji chytil za předloktí, aby věděla, že stojím při ní. Vypadalo to, že to vůbec nezaregistrovala.
Max byl úplně jiný, než jsem ho znal z jejích vzpomínek. Promluvil na ni hrubým hlasem.
Zatraceně, proč jsem se to nenaučil ?!
Sami se na mě podívala, ale potom se otočila zpátky k němu. Naštvaně na něj něco vykřikla. Přestal jsem vnímat, co říkají a soustředil se na Maxovu zmatenou vzpomínku.
Byl tak opilý, že nedokázal ani souvisle myslet.
Nohy se mu zamotaly, ale Sami ho zachytila dřív, než stihl dopadnout na zem. Rychle se od něj odtáhla a nespouštěla z něj oči.
Zahlédl jsem v jeho vzpomínkách Saminu matku.
Max se zachechtal tak hlasitě, že jsem sebou trhl. Tvářil se vítězoslavně, skoro až pyšně.
Všiml jsem si, že Sam přestala dýchat. V její tváři jsem nalezl jen ohromení.
Co se děje ? Co jí řekl ?
Z hrdla se jí prodralo naštvané zavrčení.
Konečně jsem zachytil jedinou Maxovu souvislou vpomínku.
Šokovala mě natolik, že jsem tomu nestihl zabránit.
Sami vyskočila a přirazila ho ke zdi. Moje ruce hmátly do prázdna.
Začala ho trhat na kousky. Její ruce se pohybovaly tak rychle, že jsem je nemohl chytit.
Maxovo ochablé tělo dopadlo na tvrdý asfalt. Nadechl jsem se, abych vykřikl a vůně krve mi na chvíli zatemnila mysl. Než jsem se vzpamatoval, bylo už moc pozdě.
Odtrhl jsem ji od něj a sledoval její nepříčetný výraz. Tělo se jí třáslo, všude jí stékala jeho krev - ve vlasech, na obličeji, na oblečení. Celé dlaně byly krvavé.
Její rudé oči zářily do tmy a ona se šokovaně podívala na rozcupované tělo.
Měl jsem být rychlejší,pomyslel jsem si a dál sledoval její výraz.
"Sami, to je v pořádku. Slyšíš? Sami?" Vůbec nereagovala.
Co jsem to udělal ? Vždyť na mě spoléhala.
Jemně jsem s ní zatřásl, ale nepodívala se na mě.
"Sami, podívej se na mě," poprosil jsem ji.
Místo toho se sesunula zpátky na zem a koukala do prázdna.
A potom všechny vůně zmizely.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.