Slyšela jsem zuřivého medvěda, potom smích a nakonec velikou ránu. Zvuky se přibližovaly, až byli téměř u mě. Najednou skrz stromy vylítl medvěd. Uhnula jsem jen tak tak. Jinak by mě ten medvěd srazil. Medvěd sám zůstal ležet metr ode mě - mrtvý samozřejmě.
"Emmette, přestaň si s tím medvědem hrát!" slyšela jsem zuřivý ženský hlas. Někdo se zasmál, zřejmě Emmett. A já konečně pochopila co se to tady dělo.
To už nemůžu udělat ani jeden krok, aniž bych nenarazila na někoho z Cullenových?!
Jak jsem předpokládala, za chvilku vyběhl skrz stromů jeden z Cullenových. Byl to ten hromotluk. Když mě uviděl, zarazil se. Oba dva jsme na sebe vykuleně zírali. Nevěděla jsem co mám dělat. Hromotluk to vyřešil za mě. Začal se hrozitánsky smát. Zamračila jsem se a přemýšlela co je na tomhle vtipný.
"Emmette, přestaň si s tím medvědem hrát!" slyšela jsem zuřivý ženský hlas. Někdo se zasmál, zřejmě Emmett. A já konečně pochopila co se to tady dělo.
To už nemůžu udělat ani jeden krok, aniž bych nenarazila na někoho z Cullenových?!
Jak jsem předpokládala, za chvilku vyběhl skrz stromů jeden z Cullenových. Byl to ten hromotluk. Když mě uviděl, zarazil se. Oba dva jsme na sebe vykuleně zírali. Nevěděla jsem co mám dělat. Hromotluk to vyřešil za mě. Začal se hrozitánsky smát. Zamračila jsem se a přemýšlela co je na tomhle vtipný.
"Co je tady k smíchu?" zeptal se ten ženský hlas a za chvíli mezi stromy vystoupila blondýnka. Její oči klouzali ze mě na Emmetta, naprosto vykolejená. Jako na povel se seběhli všichni z její rodiny. První přiběhla malá černovláska s blonďákem a hned na to přiběhl Edward.
Měla jsem pocit, že je nejvyšší čas se sebrat a odejít. Dřív než jsem to stačila uvědomit, Edward vyhrkl:
"Bello, ahoj! Co tady děláš?" Nervózně si prohrábl rukou vlasy. Vypadal hodně překvapený, že mě tady vidí.
"Lovím, co jiného," odpověděla jsem mu trochu hrubším tónem než jsem měla v plánu. Přitom jsem nepřestávala pohledem ostatní sledovat.
Edward se pousmál: "Samozřejmě. Mělo mě napadnout, že se tady potkáme, vzhledem k tomu, že jsi měla stejně černé oči jako já." Zdánlivě tohle všechno působilo jako obyčejný rozhovor mezi přáteli. Když jsem nad tím zauvažovala o něco víc, musela jsem si všimnout podivného podtónu Edwardova hlasu. Ostatní ze mě nebyli nadšení - přesněji řečeno, ženské pokolení mě nevidělo rádo. Emmett vypadal pobaveně a ten blonďák střílel pohledem z jednoho obličeje do druhého.
"Hm, jo," odpověděla jsem mu. Možná jsem měla být překvapená, že věděl že mám černé oči, jako by se o mě nějak hodně zajímal. V tuhle chvíli jsem o tom nepřemýšlela, měla jsem větší problém.
Zatímco jsem odpovídala, Edward udělal dva kroky ke mně. "Nepřibližuj se k ní!" zasyčela černovláska. Možná by jsem se měla naučit přemýšlet o ní jako o Alice. Ne, černovláska je mi milejší, vzhledem k tomu jak to mezi námi skřípalo.
"Nedělej z ní stonásobného vraha," odsekl jí Edward. Rozhodla jsem se, že bude nejlepší když nebudu přiostřovat konflikty, které jsem vyvolala.
"Tak já půjdu."
"To je v pohodě, ten les je velký dost pro nás pro všechny," řekl Emmett a mrkl na mě. Vysloužil si tím zlostný pohled od blondýnky.
"Emmett má pravdu. Lov s námi. Jistě tě nebaví lovit samotnou," přidal se Edward.
Zamračila jsem se. "Pokaždé lovím sama." Protože já jsem většinou sama. Tentokrát se na mě zamračili všichni.
"Výborně, je to souhlas, že?!" zvolal Emmett. "Náramně si to s námi užiješ!" A okamžitě se ke mně rozeběhl. Vyděšeně jsem couvla o dva kroky a zakopla o tělo medvěda. Přepadla jsem přes něj a skácela se k zemi jako pytel brambor, což Emmetta hrozně rozesmálo.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě Edward a nabídl mi ruku, že mi pomůže se zvednout.
"Eh, jo. Nic mi není," odpověděla jsem a aniž bych o tom přemýšlela, chytila jsem ho za ruku, aby mě mohl vytáhnout. Jakmile jsem byla na nohou, uvědomila jsem si co jsem to udělala. Oba dva jsme svoji rukou ucukli ve stejnou dobu a potom se od sebe rozpačitě odvrátili.
Ostatní se mezi tím vrátili k tomu co dělali před tím a mě se snažili ignorovat. Tak mi to vyhovovalo. Vůbec se mi nelíbilo, že jsem se dostala doprostřed nepřátelského území. Byla jsem sama a neměla bych šanci, kdyby se mě pokusili zabít.
"Emmette, ukliď toho medvěda, když jsi ho zabil. Ah takové plýtvání," zakroutila hlavou blondýnka.
"Jeho krev už stačila vychladnout, proto ho nechci," bránil se Emmett. Černovláska a blonďák mezi tím stačili někam zmizet. Hned jsem se uvolnila, když mi nikdo neházel na záda nenávistné pohledy.
Usmála jsem se na Edwarda, protože se na mě opět díval, vrátil mi trochu nejistý úsměv, přesto jsem měla pocit, že hezčí úsměv na světě není. Zastyděla jsem se za svoje myšlenky a otočila se od něj. Rozeběhla jsem se a Edward hned za mnou.
Bylo zvláštní běžet vedle něho. Přišlo mi to, až nepřirozeně přirozený. Jako bychom to dělali pořád. Cítila jsem se vedle něj tak zvláštně. Nedokázala jsem ty pocity slovy popsat. Věděla jsem jenom, že to jsou hezké pocity. Tušila jsem, že se semnou něco děje, ale nevěděla jsem co a to mě znervózňovalo. Připadala jsem si jako kdybych stála na nějaké loďce, která se kývala ze strany na stranu. Nevěděla jsem na čem sem.
Jakmile jsem ucítila pach medvěda, rozeběhla jsem se tím směrem a na Edwarda nebrala ohledy. Jakmile jsem medvěda uviděla a ucítila jeho krev, zapomněla jsem že nějaký Edward vůbec kdy existoval. Teď tady byla jenom moje kořist a já.
Zrak se mi zamlžil do rudé barvy a mé tělo dělalo vše naprosto instinktivně. Když jsem se sebrala, v duchu jsem si zanadávala, že jsem se nechala tak vyhladovět. Příště musím jít dřív. Zvedla jsem se a s nelibostí zjistila, že jsem od krve.
"Sakra, sakra!" naštvaně jsem kopla do mrtvoly medvěda. Otočila jsem se a teprve potom si všimla Edwarda. Opíral se o jeden strom asi čtyři metry ode mě a díval se na mě s podivným výrazem ve tváři. Znervóznělo mě to a zrozpačitělo.
"Co je?" zeptala jsem se vyvedená z míry a strčila si pramínek vlasů za uchu.
Edward zavrtěl hlavou a povzdechl si. "Vůbec ti nerozumím. Nechápu proč děláš to co děláš. Jsem zvyklí, že vždycky každého pochopím, ale ty - ty mě vždycky překvapíš." Nakonec se trochu usmál.
Vrátila jsem mu úsměv a nevěděla co na to říct. Mluvil v náznacích a přese všechno jsem nechápala co tím myslí. Zase se na mě zkoumavě podíval a já přemýšlela, co jsem zase provedla.
"Vypadáš jinak, tak nějak veseleji," přemítal nahlas.
Pokrčila jsem rameny. "To proto, že svítí slunce," odpověděla jsem. Zvedl jedno obočí a potom frustrovaně zavrtěl hlavou. Něco si zabrblal, ale bylo to příliš tiché, abych tomu rozuměla.
Lovili jsme asi ještě hodinu. Bylo osvěžující lovit s někým dalším. Přestože jsem byla z Edwarda nervózní, bylo to lepší než kdybych lovila sama. A co teprve, když nás dohonil Emmett. Vypadalo to, že je to komediant od přírody. Pořád vtipkoval a smál se. Nechtěla jsem si to přiznat, ale přišel mi opravdu zábavný. Nikdy jsem se otevřeně nezasmála jeho vtípkům, ale často jsem v sobě smích dusila, až si toho samozřejmě Edward nebo Emmett všiml.
Když už jsem byla nasycená, jak jenom to šlo a mé oči byli na sto procent zlaté, rozhodla jsem se, že je na čase rozpustit naši trojici. Rozloučila jsem se s Edwardem i s Emmettem a rozeběhla se k autu, které jsem měla na druhé straně lesa na rozdíl od nich.
Když jsem přijela domů, byla už tma. Okamžitě jsem vlezla do sprchy a umyla se. Potom co jsem se oblékla, jsem dala odmočit dnešní oblečení a doufala, že tu krev vyperu. Nechtělo se mi to oblečení vyhazovat.
Okamžitě poté co jsem si sednula na pohovku a zapnula si televizi, rozezvučel se mi mobil. Vstala jsem a podívala se, kdo mi volá. Byl to Derek. Vyděsilo mě, že mi volá. To většinou nedělal. Co když se něco stalo?
"Haló?!"
"Bello, tak jaká je situace?" ozval se mi do ucha Derekův hlas. Ulevilo se mi, že se nic neděje. Byl jenom zvědavý, co se tady dělo.
"Všechno v pořádku. Vypadá to, že nám opravdu nechtějí ublížit," přiznala jsem neochotně.
"Dobrá, to se mi ulevilo. Nechci se zase stěhovat." A co třeba starost o moji maličkost? Jedině, kdyby se praštil do hlavy.
"Kdy se vrátíš?" zeptala jsem se ho.
"Brzy," odsekl. "Nejsi moje máma, Bello." Chtěla jsem mu něco odseknout, ale mobil začal tůtat. Přerušil hovor, aniž by se rozloučil. Měla jsme sto chutí praštit mobil proti zdi, ale rozmyslela jsem si to.
Tentokrát jsem se rozhodla, že zůstanu doma a na louku nepůjdu. Nechtěla jsem se potkat s Edwardem, kdyby tam náhodou byl.
Noc byla dlouhá a nudná. Chvíli jsem se dívala na televizi a chvíli si četla. Nebo jsem zírala do blba a přemýšlela. Pak jsem zase koukala na televizi, ale nevydrželo mi to dlouho. Potom jsem se rozhodla, že uklidím dům, což mi taky nezabralo moc času. Dům byl dokonale vygruntovaný, jelikož jsem ho uklízela téměř každou noc, abych se zabavila.
Nakonec se noc přece jenom přehoupla v den a já mohla vyrazit do školy. Přestože mě škola nudila, byla tam alespoň Jenny, která mě dokázala na chvíli rozptýlit. Hned jak jsem zaparkovala na parkovišti, už se ke mně hnala.
"Bello!" mávala na mě a zároveň ke mně běžela. Musela jsem se usmát.
"Ahoj," pozdravila jsem ji.
"Čau," vrátila mi pozdrav a těžce přitom oddechovala, jak ke mně běžela přes celé parkoviště. Okamžitě jsem poznala, že se něco děje. Jenny byla rozesmátá od ucha k uchu a to nebylo tak častý.
"Představ si!" začala. "Paul mi nabídl, jestli bych s ním netancovala na věnečku, že bychom šli jako pár!" Usmála jsem se jejímu nadšení. Paul se jí už dlouho líbil a já byla ráda, že odvrátila pozornost od Edwarda. Jen ať si aspoň někdo užije pocit lásky, když už jsem to nemohla být já.
"Vidíš a ty ses bála, že nebudeš mít na věneček tanečníka."
"Jo, je to neuvěřitelný! Jsem tak šťastná!" To my nemusíš říkat, vidím to. Pomalu jsme se vydaly do školy. Poslouchala jsem Jenny jen do doby než jsem si všimla, že přijeli Cullenovi. Zvědavě jsem se na ně otočila a přitom stále šla vedle Jenny. Všichni právě vystupovali z auta. Emmett byl první kdo si mě všimnul.
Zachechtal se a zamával mi.
"Ahoj Bello!" zakřičel na mě přes celé parkoviště, až se po nás lidé otočili. Rozpačitě jsem se od nich odvrátila a přehodila si vlasy na stranu a udělala z nich clonu. Zrychlila jsem chůzi, až mi Jenny skoro nestačila. Za mými zády se ozýval bouřlivý smích.
Když jsem třetí hodinu sedala do lavice, Edward tam ještě nebyl. Jakmile však vešel do třídy, všechny dívky se k němu otočily a začaly ho propalovat obdivným výrazem. Zamračil se a vydal se do lavice. Neubránila jsem se malému úsměvu. Nikdy nepřestane poutat pozornost opačného pohlaví, i kdyby se snažil sebevíc.
"Ahoj," pozdravila jsem ho a hned si vynadala. Neslíbila jsem si, že ho budu zase ignorovat?!
"Ahoj," vrátil mi pozdrav a usmál se na mě. Už bylo pozdě na to ho ignorovat, začnu s tím zítra, slíbila jsem si. Jedna dívka v před ní lavici si slastně povzdechla, když viděla jak se na mě Edward usmál. Pohled, kterým ho obdařila byl až nábožný.
Znovu jsem se pro sebe pousmála, zatímco Edward si povzdechl. "To je opravdu úžasné. Takové pohledy se jen tak nevidí!" rýpla jsem si do něj.
"A co pohledy, kterými častují kluci tebe. Nejsou náhodou úplně stejné?" Kluci, že by se na mě tahle dívali? O tom jsem pochybovala a dala jsem to Edwardovi jasně najevo. Přestože jsem byla upír, nebyla jsem nijak krásná. Edward zavrtěl nevěřícně hlavou a hned potom vešel do třídy učitel.
Zbytek dne utekl až příliš rychle, naopak oběd utekl až příliš pomalu. Jídlo do mě lezlo jako z chlupaté deky, ale nezdálo se že si toho Jenny všimla. Pořád jenom žblebtala o Paulovi a o taneční. Taky mi připomněla můj slib, že s ní tenhle týden na taneční půjdu. Povzdychla jsem si, ale už jsem to slíbila, nemohla jsem to zrušit. Tím mi ale taky docvaklo, že nemám žádné šaty, co znamenalo, že budu muset jet dneska nebo zítra nakupovat. Alespoň tím zabiju odpoledne.
"Jenny, ty už máš šaty?" zeptala jsem se, přestože jsem věděla, že určitě má.
"Samozřejmě a jsou opravdu krásné," odpověděla mi.
"Hm," zabrblala jsem jenom. To znamenalo, že budu muset jet nakupovat sama. To se mi opravdu nechtělo, ale co jsem měla dělat. Ten včerejšek na mě přece jenom zanechal nějaké stopy. Edward s Emmettem mi ukázali, jaké to může být když máš rodinu a teď, když jsem se vrátila do kruté reality - bylo pro mě mnohem těžší vrátit se do života plného samoty.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Yay
KRFasne .. 

;