close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

karty osudu - 15.časť

26. března 2009 v 16:39 | ewikk |  Nejistá budoucnost
Stála jsem před skříní a nevěděla co si vzít na sebe. Od doby co jsem začala chodit s Edwardem jsem byla na své oblečení trochu háklivá. Chtěla jsem vypadat hezky, abych se mu líbila. Alice mi s tím přeochotně pomáhala. Každou možnou chvíli mě brala na nákupy a kupovala mi nový a nový oblečení. Brzy jsem potřebovala další skříň.


Nakonec jsem se rozhodla pro modrou halenku, kterou mi Edward několikrát pochválil. Prý mi modrá nehorázně sluší. K tomu jsem si vzala černé těsné rifle. Mikinu jsem si dala do ruky. Rozhodla jsem se, že si ji obléknu až ve škole, teprve potom co mě uvidí Edward v té halence.

Vzala jsem si ze stolu klíčky od auta a seběhla dolů. Měla jsem výbornou náladu nejen proto, že jsem chodila s Edwardem, i když všechno souvisí se vším. Derek byl pryč, opět na lovu nebo se někde jenom poflakuje. Brblal si něco o Vegas a zmiňoval kasina. Jelikož byl Derek pryč, mohla jsem trávit veškerý svůj čas s Edwardem. Když tady Derek byl, byla jsem v noci většinou doma. Od doby kdy jsem si dovolila na Dereka tak nehorázně křičet, se mě ani jednou nedotkl. Ne, že by mi to vadilo.

Co mi vadilo, byli reakce Edwarda. Často se na mě díval s podezřením, zřejmě se bál že to hraju na dvě strany, ale nikdy nic neřekl, takže si to možná jenom vymýšlím. Edward si nárokoval veškerou moji pozornost a vadilo mu, když jsem byla doma a ne s ním. No, možná to přeháním. Edwardovi asi nevadilo, že s ním netrávím některé noci, ale to že jsem mu nedokázala vysvětlit, proč chci zůstat doma.

Nemohla jsem mu říct pravdu a nemohla jsem mu odpovědět, že chci být s Derekem, protože by si myslel, že s ním něco mám. Což nebyla ani pravda ani lež, bohužel.

Vydala jsem se ke dveřím a přitom si trochu pobrukovala. Otevřela jsem dveře a strnula na prahu. Přede mnou stálo Edwardovo volvo a jeho majitel se o něj ležérně opíral. Usmíval se na mě, ale v očích měl jistou obezřetnost.

Moje dobrá nálada mě ihned přešla. Už od začátku jsem se snažila určit našemu vztahu jisté hranice. Hranice, které měli Edwarda chránit. Ten mou snahu naprosto ignoroval, jako třeba teď.

Edward měl zakázáno se jakkoliv přiblížit k našemu domu. Nesměl mě doprovázet domů ani pro mě neměl ráno jezdit. Bylo jasný, že s tím Edward nesouhlasil a stále nesouhlasí, ale dokázala jsem ho přesvědčit. Zatím.

"Co tady děláš?" zeptala jsem se a zamračila se na něj, jak jsem sestoupila z verandy a šla k němu.

"Taky tě rád vidím," poznamenal. Chytil mě kolem pasu, přitáhl si mě blíž k sobě a políbil mě. Byl to dlouhý a intenzivní polibek, který mě zbavoval rozumu.

"Chyběla jsi mi," zamumlal, když se ode mě odtrhl. Bylo těžké se na něj zlobil, když takhle podváděl. Ale já se nesměla vzdát.

"Edwarde," povzdechla jsem si, "neříkala jsem, aby si sem nejezdil?"

"Říkala, ale nevysvětlila mi proč?!" Odvrátila jsem hlavu. Hlavní důvod proč sem nesměl jezdit byl ten, že by tu po něm zůstávala pachová stopa, kterou by Derek vyslídil a já nemohla dovolit, aby dostal jen kapku podezření.

"Já… náš dům není tak hezký jako váš. Nechci, aby sis myslel, že jsem nějaký balík z venkova…"

"Bello," povzdechl si, "poznám, když lžeš." Věděla jsem, že to nespolkne, ale zkusit jsem to musela. Naléhavě jsem chytila jeho obličej do dlaní.

"Tak se mě prosím na nic nevyptávej! Mám k tomu dobrý důvod, musíš mi věřit…" Dřív než stačil něco říct, jsem ho políbila. Přitiskla jsem se k němu co nejvíc a vášnivě ho líbala. Jakmile jsem zapojila do hry i jazyky, bylo jasné že jsem vyhrála.

"Nesnáším, když máš na sobě tuhle halenku, nedokážu ti v ničem odolat," povzdechl si. Usmála jsem se a znovu ho krátce políbila. Sedla jsem si do jeho auta a vrátila se mi dobrá nálada. Celou cestu jsem hledala nějakou stanici, kde hrají pěkné písničky. Edward mě pozoroval s pobavením.

Na parkoviště jsme přijeli kousek po Edwardově rodině. Jak jsem si všimla, řídila Rosalie a auto, kterým přijeli nemohlo být nic jiného než BMW. Spousta lidí se v chůzi zarazila a uchváceně to auto pozorovala. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou, opravdu velmi okázalé.

Co se týkalo Edwardovi rodiny, byla jsem s nimi celkem za dobře. Rosalie mě sice stále ignorovala a Emmett si ze mě pořád utahoval, ale nevadilo mi to. Oblíbila jsem si jeho rodinu, možná víc než jsem měla.

Často jsem u nich pobývala. Několikrát mě Alice vytáhla na dámskou jízdu, kde jsem byla já, ona, Esme a někdy i Rosalie. Spíše jsem tam, ale jezdila s Edwardem. Většinou to bylo tehdy, když bylo venku opravdu hnusný počasí a chtěli jsme být spolu.

Cullenových se týkalo i další omezení, které jsem si od Edwarda vydupala. Nechtěla jsem jim říct, co je mezi námi. Nechtěla jsem, aby věděli, že spolu chodíme. Čím víc osob to bude vědět, tím je pravděpodobnější že se to dozví i Derek. Tohle nařízení Edward vzal mnohem hůř než to první, ale podvolil se. Jak sám řekl: nepotřebujeme k našemu vztahu jeho rodinu.

Nejvíc ho na tom štvalo, že když jsme byli ve škole nebo s jeho rodinou, nesměl se mě dotýkat. Nemohl si mě přitáhnout k sobě, obejmout kolem ramen a všem okolo pohledem vytroubit, že jsem jenom jeho, tak ať mě nechají kluci na pokoji. Bylo pro něj příliš těžké se mě nedotýkat, když jsem seděla jen pár centimetrů od něj. Chápala jsem ho i pro mě to bylo těžké, ale já se uklidňovala tím, že to dělám pro něj.

Cullenovi tedy nevěděli, že mezi námi něco je, ale přinejmenším Alice něco tušila. Štvalo ji, že nevidí moji budoucnost a ještě víc ji štvalo, že nevidí Edwardovu budoucnost. Kromě toho na mě teď byl trochu nazlobení i Jasper, jelikož ani on nemohl použít svoji moc na Edwarda a to i v tom případě, že se mnou Edward není.

Bylo to hned druhý den, kdy jsem se Edwardovi svěřila, jakou mám schopnost já. Chtěla jsem mu oplatit, že ke mně byl upřímní. Nechtěla jsem našemu vztahu přitěžovat víc než bylo nutné. Mohla jsem tak aspoň odlehčit atmosféru tím, že mu prozradím proč na mě nepůsobí jeho moc.

Byli jsme na louce. Edward seděl na zemi, opíral se o strom a já se opírala o něj - seděla jsem mu v klíně. Zatímco si pohrával s mými vlasy, přemýšlela jsem jestli jsem se rozhodla správně. Nakonec jsem usoudila, že pokud to má vůbec fungovat, musím dělat i nějaké ústupky já, nejenom Edward.

"Edwarde…?" ozvala jsem se trochu nejistě.

"Hm…?"

"Vím proč na mě nefunguje tvoje a Alicina moc," řekla jsem velmi pomalu. Prsty, které si hrály s mými vlasy na chvíli ztuhly.

"Opravdu?" zeptal se s neskrývaným zájmem.

"Je to kvůli mně. I já mám zvláštní schopnost," řekla jsem už trochu jistěji.

"Hm, ano? Jakou?" Jasně jsem mohla slyšet zvědavost pramenící z každého jeho slova, přestože se tomu snažil zabránit. Dívala jsem se na svá kolena, když jsem mu odpovídala.

"Moje moc je něco jako štít. Nepůsobí na mě žádné zvláštní schopnosti upírů. A když říkám žádné, tak to myslím doslovně. Štít nepůsobí jenom na mě, ale jakmile je ta osoba v mé blízkosti, nepůsobí na něj taky, což už jsi stačil zjistit. Můj štít, ale dokáže i něco víc.

Dokážu ho rozprostřít kolem určité osoby, takže tu osobu chrání trvale, ne jenom když je v mé blízkosti. Nevýhodou je, že když kolem někoho takový štít obalím, ubírá mi to energii. Čím dál ten dotyčný se štítem je, tím víc jsem unavenější, ale není to nic hrozného. Jsou to jenom chvilkové slabosti a cítím se trochu zmoženě. Jakmile se štít přiblíží, opět jsem v pořádku." Doufala jsem, že jsem na nic nezapomněla, ale kdykoliv jsem mohla něco dodat.

"Není to tak skvělá moc jako třeba ta tvoje, ale je to někdy užitečné…" Zvláště pro Dereka…

Chvíli bylo ticho. "Můžu to říct ostatním? Třeba to Alice už nebude tolik trápit, až zjistí důvod proč nemůže nic vidět…"

"Dělej si s tou informací co chceš, třeba ji zveřejni na internetu, je mi to jedno." Dala jsem mu tím najevo, že má moji důvěru a jak se zdálo i on to tak pochopil.

Bohužel jsem si ale zadělala na větší problémy. Ještě ten večer jsem totiž udělala další věc, která měla být pro Edwardovu ochranu. Alice to ale neocenila.
Druhý den jsem čekala na parkovišti, až Edward přijede. Sotva jeho auto zastavilo, vyskočila z něj rozzuřená Alice a hned si to namířila ke mně. Edward jí byl v patách a snažil se ji uklidnit. Pohled na rozzuřenou Alice byl děsivý, trochu jsem se přikrčila když jsem ji tak uviděla.
"Bello! Máš něco společného s tím, že já ani Jasper nemůžeme použít na Edwarda svoje schopnosti, přestože s ním nejsi?" přiřítila se ke mně jako rozběsněná fúrie. Zarazila se čtyři metry ode mě, zatímco Edward si stoupl těsně ke mně, připraven zasáhnout, pokud by to bylo třeba.

"Ano, mám," odpověděla jsem váhavě.

"Opravdu?" zeptal se překvapeně Edward.

"Obalila jsem kolem tebe část svého štítu, aby tě chránil permanentně," vysvětlila jsem mu. Trvalo mu chvíli než pochopil důsledek těch slov.

Nesouhlasně si povzdechl. "Nepotřebuju ten štít. Nic se mi nestane. Můžeš si ho nechat pro sebe."

"Neodmítej ho, je to jako by si odmítal část mě samotné," přemlouvala jsem ho naléhavě, ale tak aby mě Alice neslyšela. Chvíli jsme si dívali do očí, dokud jsem v nich neuviděla rezignaci.

"Ááá!" zasténala Alice. I bez svých vizí pochopila, že prohrála. "Tohle ti jen tak neodpustím!" A odkráčela za Jasperem, který na ni čekal opodál. Alice trvalo ještě týden než se definitivně uklidnila, ale stálo to za to. Edward teď byl chráněný před jakýmikoliv zvláštními schopnostmi upírů. I před těmi, kterými vládli Volturiovy. Což byl hlavní důvod toho všeho.



Edward byl celý den poněkud nabručený. Jak jsme procházeli chodbou, z jedné strany Edward, z druhé Jenny, často jsem ho přistihla jak rukou cuknul směrem k té mojí. Zřejmě nad myšlenkami ostatních chlapců. Nikdy jsem nevěřila, že by o mě měli kluci nějaký zájem, ale Edwardova schopnost říkala něco jiného.

Věděla jsem, že Edwarda štve moje prosba, aby nikdo nevěděl o našem vztahu, víc než jakákoliv jiná prosba. Celou dobu co jsme byli ve škole jsem tedy přemýšlela čím si ho usmířit. Tentokrát mi to, že ho políbím nepomůže. Napadla mě tedy jenom jediná možnost. Možnost, která se mi nelíbila, ale byla nutná…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sima_Alice Sima_Alice | 26. března 2009 v 16:58 | Reagovat

Supééér !!§§

2 LauraBella LauraBella | 26. března 2009 v 17:34 | Reagovat

jj uzasne

3 Luci & Dani & Kiki Luci & Dani & Kiki | Web | 26. března 2009 v 18:08 | Reagovat

páni.....čím si ho asi usmíří?

4 Aryana Aryana | Web | 27. března 2009 v 10:14 | Reagovat

supppppeeeer

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.