close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

karty osudu - 14.časť

25. března 2009 v 15:00 | ewikk |  Karty osudu
Vyjeveně jsme na sebe zírali a stále nedokázali uklidnit svůj rozbouřený dech. Měla jsem pocit, že hořím po celém těle už jenom kvůli tomu, že se na mě dívá. Bála jsem se, že ty plameny neuhasím, že budu hořet věčně. Ani bych se tomu nedivila.

Nikdy bych neřekla, že ve mně může Edward vyvolat takovou reakci. Bylo to jako by se probudili všechny mě neznámé emoce a začali se mnou hrát nějakou hru, jejíž pravidla jsem neznala. Všechny ty emoce byli tak nové, tak neznámé…

"Já…" začal Edward nejistě a pak vydechl, "páni…" A já věděla, že to cítí stejně jako já.


"Já - " začala jsem, ale byla jsem přerušena Edwardovou zvednutou rukou.

"Já vím, byla to chyba, mrzí tě to a už se to nestane," dopověděl za mě. Několikrát jsem zamrkala a pak se mi ve tváři usídlil pobavený úsměv. Jistě teď trpí, že mi nemůže číst myšlenky.

"To jsem nechtěla říct…" poznamenala jsem a snažil se neusmát.

"Ne?" poškrábal se zmateně a trochu rozpačitě na hlavě. "A co si chtěla říct?"

"Chtěla jsem říct, že to bylo moc pěkné," odolávala jsem touze rozpačitě uhnout očima. Místo toho jsem na něj upírala svůj pohled a čekala na jeho reakci. Jemu zdá se nevadilo dívat se mi zpříma do očí.

"Opravdu?" zeptal se trochu samolibě a usmál se.

Ušklíbla jsem se. "Mám ti zatleskat?" Usmál se.

"Já jenom, že je to pro mě tak nové, nikdy bych nevěřil, že k tomu dojde. Nevydávala jsi žádné signály, které by mi daly byť jen naději, že by jsi o mě měla zájem. Byl jsem z toho zoufalí…" Tentokrát jsem hlavu sklopila.

"Ty jsi taky nevydával zrovna nějaké extra signály," ohradila jsem se a znovu se na něj podívala. Omluvně se pousmál.

"Ano, vlastně máš pravdu. Příliš jsem se bál odmítnutí…" Možná, že bych ho odmítla, zezačátku. Možná taky ne.

"Kdy přesně jsi, ehm…" odkašlala jsem si a nevěděla jak dál pokračovat. On mě ale pochopil.

"Nevím, kdy přesně to bylo. Možná už když jsem tě uviděl poprvé a nebo to šlo postupně a pomalu, kdo ví jak vzniká láska? Nikdo, jenom víme že tu je a že je krásná." S tím nešlo nesouhlasit. "A ty?"

"Když tě ta holka pozvala na rande," odpověděla jsem a znovu cítila zuřivost jak se dere na povrch. "Nechápala jsem co se to semnou děje, dokud mi to Alice nevysvětlila... Lhala jsem ti, víš… strašně jsem žárlila."

"Já vím," řekl sebejistě.

"Si myslíš, že víš všechno," ohradila jsem se.

"Nevím co přijde," řekl váhavě. Pak bylo chvíli ticho. Dívala jsem se na svá kolena a nevěděla co říct. Edward to vyřešil za mě.

S neskrývanou bolestí zavrtěl hlavou, čímž upoutal moji pozornost. "Ani nevíš, jak bylo vedle tebe těžké jenom sedět. Byla jsi tak blízko a přesto tak daleko. Stačilo jenom se trochu nahnout a prsty se dotknout tvé ruky - věděl jsem ale, že by si se odtáhla. Mučilo mě to.

I teď mě to trápí. Každý se tě může dotýkat. Emmett tě může vyhazovat nad hlavu, Jasper ti může cuchat vlasy, jenom já jsem se tě nemohl dotknout, protože kdybych to udělal, nezůstalo by to u nevinného doteku. Chtěl bych víc. I teď mám chuť tě znovu políbit…"

"Tak mě polib," řekla jsem mu a nahnula se k němu. Omámená ze všech slov co řekl.

Přišlo mi, že mám suchý rty, proto jsem si je jazykem navlhčila. Edward se usmál a přejel mi palcem po dolním rtu. Už jenom to mě donutilo se zachvět. Potom se sklonil a nečekaně mě políbil na krk. Bylo to jako by mi v tom místě vypukl požár. Čekala jsem, ne doufala, že mě políbí, ale on se odtáhl. V očích měl podivné uličnické ohníčky, které jsem tam nikdy dřív neviděla. Zamotalo mi to hlavu snad víc než ten polibek.

Rukou mi něžně zastrčil pramínek vlasů za ucho, byla jsem si jistá, že kdybych byla člověk, bušilo by mi srdce jako o závod. Teď jsem jenom zadržela dech, jako by mi to pomohlo se zbavit té zvláštní mlhy, která mě obalila. Mlha, která mi zabraňovala rozumně myslet.

Chytil mě za bradu a trochu se ke mně přiklonil. Chytila jsem ho za ruku, kterou mi držel bradu a stiskla ji, jak jsem se snažila udržet rovnováhu. Ještě víc se ke mně přiklonil - naše rty byly jen pár centimetrů od sebe. Začala jsem zrychleně dýchat, oči jsem měla přivřené. Cítila jsem jak znovu zaváhal a už jsem si myslela, že se znovu odtáhne.

"Znamená to tedy, že jsme se dali dohromady?" vydechl mi nejistě do tváře. Chvíli mi trvalo než jsem pochopila co mi říká a než jsem si vzpomněla jak se mluví.

"Samozřejmě… ano…" mumlala jsem poněkud nesouvisle. "Polib mě," zaprosila jsem, jak už jsem to nemohla vydržet. Jeho rty se přisály k mým ani ne vteřinu potom co jsem to vyslovila.

Celý svět se semnou začal točit. Jeho vůně byla všude kolem mě, měla jsem pocit že mnou i prochází. Líbali jsme se a já ho přitom hladila po tvářích - chtěla jsem si zapamatovat každý jeho rys. Edward mi zabořil ruku do vlasů a víc si mě k sobě přitáhl. Polibek to byl vášnivý a naléhavý, až jsem se bála že každou chvíli vybouchnu.

Láska, kterou jsem k němu cítila a která definitivně vyplavala na povrch mě ohromila, přímo šokovala. Nikdy bych nevěřila, že jsem schopná tak velikého citu. Bylo to tak nové a neúnosné. Měla jsem pocit, že bez něj už nikdy nebudu celá, jen poloviční. Nikdo odteď není důležitější než on. Udělám pro něj cokoliv, ochráním ho před Derekem i kdyby to mělo znamenat vzdát se kousku své moci. Kdyby se mu něco stalo - nepřežila bych to, umřela bych s ním, protože bolest z jeho ztráty by mě dovedla k šílenství a pomalu mě zabíjela. Potom bychom ale mohli být opět spolu. Navěky a možná i dýl.

Tušila jsem, že tady bude pár problémů. Hlavním z nich bude Derek. Teď víc než kdykoliv předtím jsem litovala, že existuje. Nemohla mě přeměnit nějaká hodná upírka, kterou bych mohla považovat za sestru? Ne, to jenom já mám takový neštěstí.

Edward se nikdy nesmí dovědět o tom jaký Derek je, rozzuřil by se a došel by si pro něj. Jakmile by ho však ovládal vztek, Derek by ho porazil a to jsem nemohla dovolit. Derek by ho totiž bez lítosti zabil. Zbývala tedy možnost od Dereka odejít, jenže to nebylo tak jednoduché. Derek by mě nenechal jen tak odejít. Vyvolala bych tím konflikt, který by Edward neignoroval a zase by to dopadlo jeho smrtí.

Co jsem teda měla dělat? Jak jsem se měla zachovat? Jaké je správné řešení?

Měla jsem pocit, že tohle bude ještě zajímavý….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aryana Aryana | Web | 25. března 2009 v 15:20 | Reagovat

aaaaaaa....superneee....čakam dalšiu xD

2 LauraBella LauraBella | 25. března 2009 v 17:28 | Reagovat

juuuuuuu nema chybu

3 Sima_Alice Sima_Alice | 25. března 2009 v 17:36 | Reagovat

JEee ... JA s toho nemozem !! JE to uzasne!! !:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.