Od doby, kdy jsem byla na taneční utekl už půl roku. Všechen čas mi utíkal až překvapivě rychle. Snaha vyhýbat se Edwardovi už dávno padla. Místo toho bylo všechno naopak. Já a Edward jsme byli téměř nerozluční, alespoň to tak bylo, když nebyl Derek doma, stali se z nás velmi dobří přátelé. Všechen volný čas jsme trávili spolu. Ve škole mi teď nedělala společnost pouze Jenny, ale i Edward. Jenny byla ze začátku velmi rozpačitá. Často po Edwardovi pokukovala a v obličeji měla napsané, jak moc se ji Edward líbí. Často mě to štvalo, ale nic jsem na to neřekla.
Hned po tanečních jsem Jenny řekla, že je Paul bídák, který ji nemá rád a že by si na něj měla dát pozor, ne-li se s ním rozejít. Jenny se samozřejmě naštvala a pohádaly jsme se. Byla to zatím naše největší hádka.
Hned po tanečních jsem Jenny řekla, že je Paul bídák, který ji nemá rád a že by si na něj měla dát pozor, ne-li se s ním rozejít. Jenny se samozřejmě naštvala a pohádaly jsme se. Byla to zatím naše největší hádka.
Přesto jsem v ní zanechala červíka pochybností a rozhodla se si to ověřit. Jak mi později vyprávěla, pozvala Paula na diskotéku, který souhlasil, když ale zjistil že tam nebudu, naštval se a rande zrušil. Od té doby ho Jenny ignorovala a se mnou se usmířila.
S Derekem to bylo obzvlášť těžké. Najednou jsem s ním nedokázala vydržet v jednom pokoji - to jsem sice nedokázala ani předtím, ale teď jsem si to uvědomovala tak nějak mnohem víc. Často jsem se přistihla, jak jeho chování srovnávám s chováním Edwarda, jak ho s ním posuzuju a odsuzuju.
Než jel Derek na další loveckou výpravu, stačil vykonat svůj obvyklí rituál ještě jednou. Další den jsem byla naprosto mimo, ale nebylo to tak hrozné jako předtím. Možná to bylo díky Edwardovi, který se mě snažil rozveselit, byl se mnou a hlavně se nevyptával.
Trávili jsme spolu tolik času, že vždycky dokázal poznat, kdy si Derek prosadil svou - další den jsem byla vždycky naprosto mimo a nebylo možný se mnou cokoliv podnikat. Nevěděl sice co se děje, ale tušil že to není nic hezkého a vždy stál při mně, za což jsem mu byla nesmírně vděčná.
Většinou jsme byli na louce a jenom si povídali, dívali se na hvězdy a dělali další zajímavé věci. Čas mi utíkal rychle a jak mi Edward řekl - i jemu utíkal rychleji než kdykoliv předtím. Bylo mi s Edwardem dobře, nebyl jako ostatní, byl něčím výjimeční a teď jsem nemyslela jenom jeho krásu, ale i jeho povahu. Měl spoustu zajímavých názorů, s některými jsem sice nesouhlasila, ale respektovala je.
Přesto byli chvíle, kdy jsme byli na rozpacích, kdy jsme nevěděli co říct a co dělat. Takové okamžiky byli většinou kvůli mně. Chvílemi jsem se Edwarda prostě bála. Byl to zakořeněný zvyk - strach ze silnějšího predátora, strach z mužů. Často jsem se bála říct svůj názor a i když mě Edward přesvědčoval ať ho řeknu, nechala jsem si ho pro sebe. Když už jsem byla tak oprásklá a dovolila si s ním nesouhlasit, často jsem z hádky vycouvala, aniž bychom to dořešili. Raději jsem uznala, že má pravdu. Edward to nemohl pochopit a pořád se na to vyptával, ale co jsem mu měla říct? Promiň Edwarde, ale já se tě prostě bojím, bojím se že mi ublížíš… Uměla jsem si živě představit, jak by na to reagoval…
Nikdy jsem o sobě nemluvila, zatímco Edward mi o sobě řekl všechno i o své rodině, kupodivu. Věřil mi a chtěl, abych mu věřila taky. Já jsem mu věřila…v mezích… nedokázala jsem prostě překonat svůj strach. Derek mě vždy srazil k zemi a Edwardova snaha, tak byla zbytečná.
Edward mi vyprávěl svůj příběh, od lidství až do dneška. Potom mi řekl životní příběh každého člena jeho rodiny. Byl to ten nejnapínavější den a noc v mém životě.
Prozradil mi, že umí číst myšlenky, což mě doopravdy vykolejilo, že jsem na něj dokázala nějakou dobu jen zírat s otevřenou pusou. Svěřil se mi, že mě ale číst myšlenky nemůže a že ho to nehorázně štve. Tehdy jsem se pro sebe jenom usmála, samozřejmě, že mi nemůže číst myšlenky, to bylo nemožné.
Dále mi řekl, že Jasper dokáže ovládat emoce a Alice vidí budoucnost. Vysvětlil mi, že proto na mě byla ze začátku Alice tak naštvaná. Kdykoliv byla v mé přítomnosti nebo kdokoliv jiný z její rodiny - jeho budoucnost zmizela a ona nic neviděla. Byla na mě kvůli tomu naštvaná a nějakou dobu trvalo než se s tím smířila. Ale to nebyl jediný důvod proč na mě byla naštvaná.
"Alice jenom znervózňuje, že nevidí mou budoucnost. Teď nemám na mysli, že nevidí co se teď tady děje, ale to že nevidí mou vzdálenou budoucnost. Znervózňuje ji to, myslí si, že nic nevidí proto, že zemřu, že prostě žádnou budoucnost mít nebudu."
Nedokázala jsem mu na to odpovědět, věděla jsem jenom, že bych nedokázala nečině přihlížet, kdyby se mu něco mělo stát.
Hned další den co mi řekl vše o své rodině, přišel s nečekaným pozváním.
Seděli jsme na louce, přišli jsme asi před pěti minutami, když Edward řekl:
"Nechtěla by jsi jít k nám?" Chvíli jsem na něj jenom zírala, jestli to myslí vážně.
,Nesmíš, nesmí, nesmíš!´ řval na mě rozum.
,Ale vždyť se to nedozví!´ přesvědčovala mě úplně jiná strana mého já.
"Opravdu si nemyslím, že je to dobrý nápad…" řekla jsem váhavě.
"Ale no tak, nikdo tě neukousne. Známe se dost dlouhou dobu, kromě toho je to jenom návštěva. Se všemi z mé rodiny vycházíš dobře a nikomu to nebude vadit…" přesvědčoval mě.
Měl pravdu. Vycházela jsem se všemi členy rodiny, až na jednoho - Rosalie. Rosalie mě buď přehlížela nebo na mě vrhala vzteklé pohledy. Na rozdíl od Alice, která se ke mně začala chovat až příliš přátelsky. Ze začátku to sice šlo ztuha, ale teď jsme byly nejlepší přítelkyně a to i přesto, že jsem kamarádila s Jenny mnohem déle než s Alice. Alice prostě byla upírka a proto jsem s ní mohla mluvit o věcech o kterých s Jenny ne. Celkově jsme k sobě měly blíž.
Jasper a Emmett byli v hodně ohledech rozdílní. Emmett se pořád smál, zatímco Jasper byl po většinu času vážný - rozhodně ve škole. Emmett byl takový bavič rodiny, dováděl ji k šílenství a to i mě, přestože jsem do jeho rodiny nepatřila. Přesto i Jasperem jsem skvěle vycházela. Měli jsme pár věcí společních.
S Esme a Carlislem jsem se často nevídala a proto jsem je moc neznala. Bylo mi to líto, protože mi oba přišli už od pohledu sympatičtí.
"Tak?" čekal Edward stále na odpověď. Pořád jsem váhala, přišlo mi to nějaký podezřelí. Rychle vyskočil na nohy a napřáhl ke mně svoji ruku.
"Neboj, ochráním tě před vším co by se ti mohlo stát." Dívala jsem se mu do jeho zlatých očí a přála si aby to byla pravda, aby mě mohl ochraňovat, chtěla jsem aby to tak bylo, ale nešlo to.
Přesto jsem mu nabídla svoji ruku a i své srdce, přestože jsem to tehdy ještě nevěděla.
Dům Cullenových byl nádherný. Byl dál od ostatních domů, na druhém konci od mého domu. Dům byl elegantní a snad sto let starý. Byl natřený bílou barvou a měl dvě poschodí. Ihned jsem si ho zamilovala. Vevnitř to bylo snad ještě hezčí. Všechno vypadalo tak světle, nadýchaně. Dokonce víc než u nás.
Edward mě provedl každou místností. Nejdéle jsme se zdrželi v jeho pokoji. Nejvíc se mi líbila jeho hifi věž a zásoba cédéček. Dokázala jsem tam najít spoustu hudby ze své doby, ale i mnohem staršího datu. Jedna ze společných věcí byla hudba, měli jsme velmi podobný vkus.
Nějakou dobu jsme si tedy hráli s hudbou. Pouštěla jsem hudbu, kterou jsem neznala a komentovala ji, čímž jsem často dohonila Edwarda k velmi hlasitému výbuchu smíchu. Moje názory byli prostě otřepané, ale dokud se jimi bude bavit, bude to v pořádku.
Vyrušila nás až Alice a zbytek rodiny, která se vrátila bůhví odkud. Rosalie okamžitě zaplula do svého pokoje, zatímco Emmett se ke mně přiřítil a několikrát mě vyhodil do vzduchu a pokračovalo by to ještě hodně dlouho, kdyby ho Carlisle neokřikl. Nikomu kromě Rosalie moje přítomnost zřejmě nevadila.
Strávit odpoledne a večer s Cullenovými byl jeden z nejhezčích zážitků v mým životě a že jich moc nebylo…
Ve vzduchu jsem však cítila změnu a nedokázala jsem se rozhodnout jestli je to dobře nebo špatně.
Připravovala jsem se do školy a přitom si potichu zpívala písničku, která mi po včerejšku stráveného u Edwarda v pokoji, uvízla v paměti. Scházela jsem dolů, když mi padl zrak na noviny, které byli pohozené před domem. Měla jsem ještě nějaký ten čas. Proto jsem je vzala do ruky a sedla si na schody před dveře.
Hned první stránka mě dokázala vyšokovat.
Sériový vrah nebo jen spousta nešťastných náhod?
Seattle poslední dobou řeší závažné problémy. Je docela možné, že se po městě prochází sériový vrah. Bylo nalezeno deset mrtvých žen. Jenom za poslední dva dny byly nalezeny dvě těla mladých žen. Každá žena byla jiného věku, vypadala úplně jinak a neměla spolu zhola nic společného. Proto se ptám, je to jen nešťastná náhoda nebo kriminalistům něco uniká?
Každá z žen prý neměla v těle kapičku krve, až na pár pohmožděnin, měly všechny nepatrnou ránu na krku. Je velice pravděpodobné, že…"
Seattle poslední dobou řeší závažné problémy. Je docela možné, že se po městě prochází sériový vrah. Bylo nalezeno deset mrtvých žen. Jenom za poslední dva dny byly nalezeny dvě těla mladých žen. Každá žena byla jiného věku, vypadala úplně jinak a neměla spolu zhola nic společného. Proto se ptám, je to jen nešťastná náhoda nebo kriminalistům něco uniká?
Každá z žen prý neměla v těle kapičku krve, až na pár pohmožděnin, měly všechny nepatrnou ránu na krku. Je velice pravděpodobné, že…"
Dál už jsem nečetla. Vztekle jsem srolovala noviny do kuličky a šla ji vyhodit do popelnice. Vztekle jsem do popelnice kopla. Podařilo se mi ji shodit a vysypat celý její obsah.
Zatracený Derek! Co si o sobě myslí?! Dáváme si takovou práci s tím, abychom zůstali neodhalení a on teď udělá takovou blbost, že loví na jednom a tom stejném místě!
To po nás chce poštvat Volturiovy? Zbláznil se?
Nasedla jsem do auta a celou cestu do školy si pro sebe naštvaně mumlala všechny nadávky, které jsem znala. Cestou se mi podařilo vychladnout, až jsem zase nahodila tu svoji lhostejnost. Ať si dělá Derek co chce, je mi to fuk…
Do třídy jsem šla jenom s Jenny, Edward ani zbytek rodiny tady ještě nebyl a mě se nechtělo čekat. Stejně se uvidíme druhou hodinu.
Hodina utekla příšerně pomalu, ale utekla. Nemohla jsem se dočkat další hodiny, téměř jsem skákala štěstím, když zazvonilo.
Sedla jsem si na obvyklé místo a pohledem zírala ke dveřím, až vejde Edward.
Nečekala jsem dlouho, ale moje nadšenost byla ihned zchlazená. Edward byl na první pohled naštvaný a z něčeho rozhozený. V ruce žmoulal nějaký kus papíru. Noviny, jak mi došlo. Hned jsem věděla co bude následovat.
Okamžitě jak si sedl, hodil je přede mě.
"Četla jsi je už?" zeptal se. Bylo vidět, že je opravdu značně rozrušený.
"Jo," řekla jsem krátce. Překvapeně se po mě podíval.
"Takže víš o těch vraždách. Může za to Derek?" Neodpověděla jsem, ale nemusela jsem. Edward si to vyložil sám.
"Je to docela blízko nás, mohlo by nás to ohrozit."
"Derek neloví dlouho na jednom místě a jezdí daleko," zmohla jsem se na chabou obranu. Nevěřícně si prohrábl vlasy, jako by nevěděl co má dělat.
"To ti to nevadí?" zeptal se ohromeně. Zřejmě poukazoval na fakt, že přes moje přesvědčení nelovit lidi, žiju s někým kdo to přesvědčení nesdílí. Pokrčila jsem rameny. Co jsem s tím měla dělat?
"Musíš s tím něco udělat, musíš mu říct, aby byl opatrnější…"
"To nepůjde," odbyla jsem ho opatrně.
"Proč ne?" zeptal se nechápavě. Odvrátila jsem od něj tvář. Nemohla jsem mu říct, že by mi Derek s největší pravděpodobností vrazil, kdybych se do toho začala montovat. Neměla jsem žádné slovo. Moje slovo mělo stejnou váhu, jako kdybych neřekla naprosto nic.
Naštěstí vešel do třídy učitel a Edward už se na nic nevyptával. Zatím. Věděla jsem, že zase začne - jen co skončí hodina.
Hodina utekla příliš rychle. Celou dobu jsem ji nevnímala, jenom jsem vymýšlela co Edwardovi řeknu. Nakonec jsem se rozhodla, že mu neřeknu nic.
Zazvonilo a já se začala psychicky připravovat. Jenže se stalo něco jiného.
K naší lavici si to namířila jedna holka ze třídy, která nevědomky obrátila celý můj život naruby.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





ktoooooooooooo
ako to dopadne
? cete aby som zasa nespala
?booooooooze to je uplne naj cem dalseeeeeeeeeeeee