close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Twilight Lower

3. února 2009 v 15:54 | ewikk |  Jednorázovky
Opírala jsem se o strom v lese a zírala do jeho očí.Byli chladné.Nebyli jiskřivě modré,jak jsem předpokládala.Mike Newton zíral hluboce do mých očí.Odvrátila jsem od něj zrak a dívala se na zem.



Chtěl se se mnou po vyučování projít.Odvezl mě na poloviční cestu domů a zastavil podél lesa.Zavedl mě hluboko do lesa a tak jsem zde.Díval se na mě chladně.Cítila jsem se znepokojeně.

,,Bello," řekl a stále se na mě díval tvrdým pohledem. ,,Proč?" Jeho spodní ret se třásl.

,,Proč mi to děláš?Co si myslíš?" zeptal se ostražitě.

,,Co dělám?"

,,Ty si jsi zatraceně jistá co děláš Bello!" Křičel mi do tváře.Přitiskla jsem se zády ke stromu,co nejvíc jsem mohla.Svírala jsem větvičku.Mačkala jsem ji tak tvrdě,až mi z toho začínali bolet dlaně.

Měla jsem nutkání utéct.Mikeova tvář vypadala obludně.Horší pohled jsem na něm nikdy neviděla.Ale nebyla jsem si jistá jestli bych mu utekla.Spolu s faktem,že se moje kolena třásla a že bych se mohla zhroutit,kdybych udělala jediný krok.

,,Já..já,nejsem…"

,,Zatraceně Bello!" syčel,jeho hlas ostrý.Ucítila jsem znovu silný pocit utéct.

,,Já jsem tu vždycky byl!Od doby co jsi se sem přestěhovala!Já jsem tu vždycky byl!Doprovázel jsem tě na hodiny,nesl ti učebnice a co z toho mám?" Moje ústa se otevřela hrůzou.Vzdálila jsem se od stromu,aby se mi snadněji běželo,jenom kdyby mě nohy poslouchali.

,,Hraješ si s mým srdcem?" řval Mike ,,Nebo opravdu miluješ toho…toho…" Byla jsem mimo.Ale konečně jsem se donutila utéct.Běžela jsem mezi stromy,přeskočila jsem kameny a veliké kořeny stromů.Slyšela jsem ho jak za mnou běží.Popadl moji kapuci od svetru a trhnul směrem k sobě.Sletěla jsem na zem,udělala jsem kotrmelec a přistála v křoví.Díval se na mě z vrchu a mračil se.Vzal moje ruce a škubnul jimi nahoru.Vytáhl mě na nohy.Stál přede mnou.

Pramínek vlasů mi spadl do tváře.Jemně ho zastrčil za moje ucho a pohladil mě svojí měkkou rukou po tváři.Zachvěla jsem se.Cítila jsem se příšerně.Couvala jsem pryč od něho.

,,Zpropadeně!" Udeřil mě do břicha a já se svalila na záda.,,Chceš mě dostat do blázince?!"

,,Mike…" kňučela jsem.,,Uklidni se!"

,,Neříkej mi co mám dělat!" Popadl kus větve,vztekem ji zlomil na dvě části a odhodil ke stromu.Sedl se přese mě a strnule se mi díval do očí.Kopla jsem ho,abych ho ze sebe setřásla.Praštil mě silně do kolena.Slyšela jsem,jak tam něco křuplo.Nemohla jsem se hýbat.Bezmocně jsem tam ležela.Nikdo mě nemohl slyšet křičet.Nebyla jsem schopná ani běžet.

Cítila jsem,jak mi dýchá na krk,na tvář,jak dýchá v mých vlasech.Hladil mě od tváří až k mé klíční kosti,zastavil se u knoflíků mé halenky.Vzdala jsem to.Zavřela jsem oči a představovala si,že je všechno pryč.Cítila jsem jak rozepnul knoflíky halenky a jak začal dýchat rychleji.Tohle se nemůže stát.Ne tady.Ne teď.Ne s ním.Nemohla jsem si pomoct,ale vypustila jsem útrpný výkřik,jak jsem si uvědomila co se děje.Bouchl mě do kolena.Tentokrát jsem vykřikla bolestí.Zavřela jsem oči a snažila se myslet na něco příjemného.Teplo v mé posteli,stočená pod přikrývkou,poslouchání deště…a Edwardův dokonalý andělský obličej.

,, Aoww!" slyšela jsem Mike křičet.Už jsem necítila jeho ruce,spadl vedle mě.Otevřela jsem oči,abych spatřila,jak Mike leží vedle mě,jako bez života.Někdo se nakláněl nad mým vyčerpaném tělu,a když jsem vzhlédla uviděla jsem Edwarda.Jeho krásné topazové oči byli černé a chladné.Držel nějaký kámen v ruce.Klesl k mému boku. ,,Edwarde!" zavzlykla jsem a posadila jsem se.Padl na kolena vedle mě a chytil mě do náruče.

,,Mohl jsem ho zabít…" vzlykal.Jeho oči byli zuřivé,ale i smutné.Nemohla jsem říct,čeho tam bylo více.Cítila jsem jak zavrčel,což dělal vždycky když se zlobil.Ale stále hladil mou tvář svýma jemnýma ledovýma rukama.Bezmocně jsem k němu vzhlédla.Položil si moji hlavu do klína a pečlivě zapnul knoflíky u mojí halenky.Pak mě zase objímal.

,,Mohl jsem ho zabít…" opakoval Edward.

,,Prosím.Uklidni se.Zůstaň zatím tady." Řekla jsem.Cítila jsem jak moje oči přetékají slzami.

,,Až se vzbudí,bude mít bolesti." Vzlykal znovu.Díval se mi do očí,pak se předklonil a políbil mě na čelo svými chladnými rty.Zachvěla jsem se.Sundal si svoji bundu a zabalil mě do ní.Dívala jsem se kolem nás,do ticha.Byli jsme sami v lese.Bylo to jako by tam Mike nebyl.Políbil mě na krk a začal si razit cestu k mým rtům.

,,Měl bych tě vzít domů." Řekl Edward.Pak se zachvěl a znovu zavrčel.,,Postaráme se o něj později."

,,Ne." Šeptla jsem do jeho úst:,,Ještě pět minut…

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.