Bella:
Když už nám konečně škola skončila,jeli jsme domů.V Alicino Porschátku jsem seděla já ,Edward a Alice-bláznivá řidička.Rose s Emmem byli v červeném BMW,které vlastnila Rose.Taky na něj byla náležitě pyšná a stejně jako Alice neodolala jediné možnosti vyjet se svým miláčkem do ulic.
Když jsme se blížili k domovu, cítili jsme silný pach kouře, který se stupňoval.Alice nás seznámila se situací, totiž, René se pokoušela vařit a při její šikovnosti vzplanula utěrka.
Jinak se prý nic nestalo.Aspoň, že tak.
"Alice, proč nebyl Jasper ve škole ?" konečně jsem vyslovila otázku, která se mi drala na rty při každém pomyšlení na něj.
"No, já vlastně nevím.Jen mi řekl, že potřebuje být aspoň den sám.Nevím, zda jel na lov, či kam."bylo vidět, že jí to značně znepokojuje, ale i tak značné bylo, že jsem věděla, že lže.Něco se děje a ona mi o tom nechce říct.Ona vůbec nechce, abych to věděla.Fajn , snad bude možnost se jí zeptat.Nebo aspoň Edwarda.
"Aha.." hrála jsem tu její hru.Dál už cesta pokračovala mlčky.Edward mě jen jemně hladil po ruce a hodil na mě obličej typu :Později ti to vysvětlím.Jen jsem přikývla a sledovala krajinu.Za několik sekund už jsme stáli před domem.Edward se elegantně vyhoupl z vozu a gentlemansky mi podržel dveře a pak Alice odjela do garáže.
Už, už jsem se odhodlala, že se zeptám, ale jen mi položil prst na ústa a políbil mě.Proč to sakra dělal? Samozřejmě, že jsem jeho polibky milovala, ale vždycky mě políbil v tak nevhodnou chvílí, no a to už si za námi odkašlávala Alice, aby dala najevo, že nejsme sami.
"Myslím, že by jsi měla jít, Bello, za René,"řekla velmi jemným a přátelským tónem.Teď mi jen vrtalo hlavou, zda to neřekla jen proto, aby mohla být o samotě s Edwardem.Něco se dělo a nikdo mi nechtěl říci co.Ale já to z Edwarda třeba vymlátím.V duchu jsem se srdečně smála při představě, jak ho vláčím svlečeného jen do spodního prádlo po Esmino bílém chlupatém koberci v obýváků.Naše poslední bitva byla přerušena příjezdem René a Charlieho.Můžu ho vlastně vyzvat k boji.Jé,měla jsem hned lepší náladu, při té představě.To už jsem otvírala vchodové dveře z tmavého buku zalitého do plastu a tiše nakračovala, abych mohla poslouchat, co se kde děje.Zdálo se, že v kuchyni je René a něco vaří, ale jídlo to nebylo, protože jsem nic necítila, když jsem se zaposlouchala hlouběji, zjistila jsem, že pláče.Zarazilo mě to.Neviděla jsem lidské slzy od mé proměny.Spěchala jsem k ní.Našla jsem ji sesypanou na zemi, opřenou o skřínku s hrnci.
"Mami, co se děje, někdo ti ublížil?" měla jsem skutečnou a nefalšovanou starost.Když jsem si tiskla její uplakanou tvář k prsům, chtělo se mi také plakat, ač jsem neměla co.Začala jsem tiše vzlykat.
"Ne, neublížil, jen mě strašně mrzí, jak ses mi odcizila," při těch slovech jsem znatelně ztuhla a ona si toho musela všimnout, protože se na mě zhluboka podívala a její oči se vpíjely do těch mých.Tak já jsem příčina jejích slz.JÁ.JÁ.JÁ. A JENOM JÁ.Tak to jsem nečekala.
"Maminko, já jsem se ti přece neodcizila." Zlomil se hlas.
"Ale odcizila, ani nevíš jak!Hned první den příjezdu jsi se chovala jako smyslů zbavená, skoro jsi s námi nepromluvila za celou dobu, co jsme tu.Slíbila jsi mi propovídanou noc, že si všechno budeme vyprávět, holčičko, ani nevíš, jak jsi mi chyběla!" Přišel další příliv slz a to už jsem nevydržela, kdyby teď nepřišla Alice s Edwardem, všech bych jí vyklopila, že se bojím o jejich bezpečí, proč jsem se tak chovala, proč se vyhýbám rozhovoru s nimi.Bylo mi teskno.Jak jsme tu tak seděli a Alice s Edwardem si šli jakože náhodou pro knížku a začali si tam něco špitat a poté zmizeli nahoru, bylo mi jasné, že kdyby nepřišli, mluvit bych opravdu začala.
"Dobře, mami.Možná to tak vypadá,ale já se pokusím tě přesvědčit, že se mýlíš."René se na mě podívala, zda to myslím vážně.V mých odhodlaných očích viděla, že ano, a tak přestala pro začátek vzlykat, pár kapiček jí ještě unikalo z očí, ale to už bylo individuální.Tiskla se ke mně, jako tehdy, když byla ve Forks s Philem, před mým odjezdem na Aljašku.
"Doufám, že máš volnou celou noc."povzbudivě jsem se na ní usmála.
"Ale nechceš si chvíli odpočinout?" Držela jsem jí za její hubená ramena a co nejněžněji to šlo ji zvedala z té studené podlahy.
"Ne,můžeme teď hned! Mám tolik otázek a Charlie taky!"Najednou měla energie dost.
"Mami, kvůli mně nemusíš, já ti nikam neuteču,teď ne, přísahám.A kde vlastně Charlie je?"
"Hned brzy ráno vyrazil s Doktorem Cullenem…-"
"Carlislem.."opravila jsem jí důrazně.
"..dobře,Carlislem na ryby.Proto mi přišlo docela vhodné, když jsem byla sama doma, teda až na Esme, která celý den pracuje na zahrádce, uvařit.Jenže se mi do plamene přimotala utěrka, která jako naschvál začala hořet.Tak jsem jí okamžitě polila vodou a hořet přestala.Jenže celá ta voda mi taky spadla do hot dogů, takže z toho nebudete mít nic."
"Ty jsi vařila Hot dogy?" Musela jsem se mermomocí držet, abych nevyprskla smíchy.Moje mamka dělá upírům celý den hot dogy, no páni.
"Vy je nemáte rádi? Je to jedna z mála jídel, které umím," přiznala a sklopila zahanbeně oči.
"Ale ano, všichni budou velice nadšeni," v tom okamžiku scházel z dlouhého schodiště Edward a mířil si to přímo k nám.To se mi hodilo.
"Edwarde, pojď sem, prosím tě…" houkla jsem na něj, i když bylo více než zřejmé, že šel za námi.
"Ano, lásko?"
"Že máš rád hot dogy? René jich tu totiž pár udělala a neví, jestli jí je nehodíme na hlavu."Trochu jsem zdvihla koutky,Edward očividně také a máma se začala ještě více červenat.
"Samozřejmě,hot dogy miluji, René, jak jsi to věděla?" usmál se na ní a na důkaz svých slov si jeden vzal-i když byl rohlík,v než párek byl, rozmočený-a zakousl se do něj.Poté už si to štrádoval na zahradu za Esme s knihou o zahradnictví.
Domluvila jsem René, aby si šla odpočinout s tím, že se jí budu poté celý den věnovat.Souhlasila.Když odešla, všechno na mě dolehlo.Její slova a moje myšlenky.Vzala jsem ji jeden ten hnus, který se snažila uvařit a začala ho bezduše trhat a žvýkat.Topila jsem se ve vlastních myšlenkách, až mě ze snění vytrhlo Edwardovo objetí.Zase jsem velice soustředě přemýšlela, a někde v dálce se ozýval Carlislům starostlivý hlas a Charlie se srdečně smál.Potom už jen vím, že jsem byla u Alice.
Rosalie:
Když jsme dorazili domů ze školy, našli jsme v kuchyni zhroucenou René, bylo mi jí líto a měla jsem chuť jí jít obejmout.Nakonec, po dlouhém rozhodování jsem se jen vytratila nahoru do pokoje.Tam jsem se převlékla do krásných šatů, které jsem si koupila po cestě domů a které mi Emm tolik chválil, že prý v nich vypadám neuvěřitelně sexy.Když jsem se do nich začala převlékat, najednou jsem někoho slyšela, jak potichounku zavírá dveře.Zakryla jsem se těmi krvavě rudými šaty a ohlédla se, kdo se odvažuje mě rušit bez zaklepání.Byl to samozřejmě Emmett.Vyzývavě jsem se na něj podívala a on jen zdvihl obočí a už mě držel v náručí.Pomalu a něžně kroužil svými rty po mém holém krku, až nahoru k bradě a ušním lalůčkům.Na tom, že jste s někým několik desítek let je krásné právě to, že už víte, co toho druhého vyzdvihne do nebe.Když jsme skončili a on mě nechal se doupravit, tedy učesat a nalíčit, scházeli jsme schodiště s myšlenkou, že se půjdeme projít na nějaké pěkné místo.
Jenže jsme narazili na Bellu, seděla před nějakou telenovelou a žvýká nějaké jídlo.Byla úplně mimo.
"Stalo se něco?" starostlivě jsem se jí zeptala.
"Jé,Bello, ty vypadáš jako smrtka." Začal se smát Emmett.Nereagovala.V tom přišel Edward.Zřejmě viděl její ztrápený obličej v něčí z našich myslí.Kývl na nás, abychom je nechali o samotě.Krátce jsem přikývla na souhlas.Vydali jsme se tedy ruku v ruce s Emmettem vstříc přírodě, která nás obklopovala.
"Stejně nechápu, proč naprosto dobrovolně jedlo to bláto." Řekl 2x Emmett, když jsme běželi lesem.
"Myslím, že má výčitky svědomí, že se René nevěnuje."
"Asi jo," přikývl Emmett a už jsem se o tom dál nebavili.
Edward:
Přes Rose jsem viděl ztrápenou Bellu sedět na pohovce, v ruce trhala kusy párku a něco žvýkala.Duchem někde v dáli.
"Esme, já se ještě vrátím, ale Bella je nějaká smutná," Jen krátce přikývla a myslela si:Chudinka, také to nemá lehké s rodiči.
"Také si myslím," zakřičel jsem za sebou, když jsem se už vzdalovat z naší překrásné zahrádky.Moc rád jsem Esme pomáhal.Byla výborná zahradnice.
Naznačil jsem Rose s Emmmettem, aby se pakovali a já tak měl šanci být s ní o samotě.Stále ještě dělala to samé, jako v Rosalieno hlavě.To je u ní nezvyklé.Posadil jsem se vedle ní a vzal si její obličej do rukou.Její oči křičely bolestí, byly černé, pronikavé.Budeme muset jí na lov.Ale alespoň už vnímala, že jsem u ní.
"Děje se něco?" Bolest v mém hlase vystrašila i mě.
"Už chápu, proč Alice dělala takové cavyky s návštěvou mých rodičů…" tiše se odmlčela.
"…je to hrozné.René mě obvinila, že jsem se jí odcizila" kdyby mohla plakat, utopila by se teď ve vlastních slzách.Svoji matku nadevše milovala.Byla to její nejlepší kamarádka.
"To bude v pořádku.." Tiskl jsem si její hlavu na prsa a hladil jí po vlasech.Trochu protestovala, ale potom se poddala.Nevím, jak dlouho jsme se oba dva společně a přesto každý sám utápěli ve svých myšlenkách.Vyrušil nás až veselý Charlie, který se vrátil s Carlislem z ryb.
"Stalo se tu něco? Po dobu mé nepřítomnosti?" Ptal se starostlivě Carlisle.I Charlie zpozorněl.
"Ne, jen Bela tu pláče nad Esmeraldou, moc si to bere." Ještě, že jsem všechny díly znal nazpaměť.Esme se na to velmi ráda dívala.
"Jo tááák.No jóóó, ona Bella byla vždycky moc přecitlivělá." Smál se Charlie.
"René je nahoře?" Všiml si její nepřítomnosti.
"Ano."Odpověděl jsem mu po popravdě.
"Tak to já jdu za ní."Řekl a už nám mizel z dohledu.
Carlisle se vedle nás posadil a začal se vyptávat.
"Tady ne, pojď prosím ven."Směřoval jsem ho za Esme, obával jsem se, že by mohl Charlie nebo René naslouchat.Bella stále seděla jako v transu.Měl jsem o ní starosti.Odnesl jsem ji alespoň za Alicí nahoru, aby mi na ní dávala pozor, když jsem se chtěl poradit s Carlislem.
O další povídce:
Přicházejí noví upíři s novými vlastnostmi.. s novými problémy!..Máte se na co těšit.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





krásná povídka vážně...nechceš bejt spisovatelka
??
máš u mě něco
(SB)