Seděla jsem v nemocničním pokoji a pozorovala jak kapalina pomalu odkapává. Ten zvuk byl naprosto rytmický, stejně jako zvuk přístroje monitorujícího tlukot jeho srdce, které jsem slyšela i bez toho. Nejdůležitější zvuk v celém mém dlouhém životě. A teď jsem o něj měla přijít. Každou vteřinou se čas krátil.
Seděla jsem tam a dívala se, jak smysl mého života pomalu odchází. A nejhorší na tom všem bylo, že jsem měla možnost to zastavit.
Nedožije se rána.
Bezcitný rozsudek. Já jsem byla odsouzená k věčnému peklu, ale neexistuje pro něj něco lepšího?
Seděla jsem tam a dívala se, jak smysl mého života pomalu odchází. A nejhorší na tom všem bylo, že jsem měla možnost to zastavit.
Nedožije se rána.
Bezcitný rozsudek. Já jsem byla odsouzená k věčnému peklu, ale neexistuje pro něj něco lepšího?

%20%E2%80%93%20okraj.png)




