. Pozdní příchod
Nejdříve dopadly na chodník moje nově zakoupené-Rose mě nakonec přece jen přesvědčila ke koupi černých kozaček.Jakmile jsem ovšem na ty dva uzoučké nedůvěryhodné pahýlky přenesla všechnu svoji váhu….zradily mě.Nějak prostě neunesly mých ,sice ocelově pevných, 52 kg.
Nejdříve dopadly na chodník moje nově zakoupené-Rose mě nakonec přece jen přesvědčila ke koupi černých kozaček.Jakmile jsem ovšem na ty dva uzoučké nedůvěryhodné pahýlky přenesla všechnu svoji váhu….zradily mě.Nějak prostě neunesly mých ,sice ocelově pevných, 52 kg.
Co teď,pomyslela jsem si a z auta se ladně vyhoupla celá moje postava.Edward se koukl na tu spásu,co jsem mezi tím,co on se bavil s Emmettem,zda se jim tu bude dobře lovit,způsobila.Poté si Emm všiml Edwardova nepřeslechnutého melodického smíchu a rozplakal se.Koukli jsme se na něj nechápavě současně s Alicí a začaly se smát,jako ještě nikdy předtím.Emmett skutečně napodoboval lidský slzavý smích..sice nevím,jak ty slzy vytvořil,ale…vážně měl pod očima pár kapiček.Edward se smál ale ještě více než my všichni dohromady,nikdo nemusel přemýšlet nad tím proč,vždyť si dokonale četl v Emmettově hlavě jako v rozevřené knize.Tu se ale Edward velice vážně a divně zarazil.Jeho obličej rázem zkameněl.Byly to ty samé oči,které se na mě dívaly tehdy,když jsem ležela v baletním studiu s rozraženou hlavou a zlomenou nohou.Vyděsila jsem se…..
"Edwarde,co se st…",nedopověděla Alice.. v tu ránu jí projel obraz nedaleké budoucnosti.Měla vizi.A podle jejího výrazu nebylo těžké vyčíst,že to nebylo nic dobrého.
"Musíš jí pomoct,Edwarde,jinak…" a zbytek věty se stále vznášel v myšlenkách…mých,Rosenčino,Emmettovo a Jasperovo.Kdyby Jasper mohl,určitě by mu teď tlouklo srdce jako o závod.Nesnášel tyhle chvilky,když měla Alice velmi nepříjemnou vizi,ba až takovou,jakých moc neměla…až smrtelně nebezpečnou. Jasper najednou bolestně zasyčel.Lekla jsem se..až jsem ty minipodpatečky,které jsem už dávno držela rozdrtila na prach,Alice to zpozorovala a všimla si,jak panikařím.
"Bello,sestřičko moje,mám tě tolik ráda,co nejvíc dokážu,ale teď musíš být silná." Odpověděla mi na moje gesto Alice a snažila se mít co nejvlídnější hlas.
"Dobře,vyklop to na mě"…řekla jsem odhodlaně.
"Nevím..jak začít…"
"Prostě začni!!"…vyjela jsem na ní trochu drsně, zahanbena tím,že jsem nedokázala udržet své emoce na uzdě,však ona to pochopila.
"Víš,jak jsme žili ve Forks a víš,jak jsi měla kamarádku,Angelu Weberovou"…začala pomalu a nejistě ..
"Jak bych nemohla vědět,stalo se jí něco?"..trochu mě přelítla lítost,zda to myslela vážně…vždyť Forks miluji,ale větší starost mi dělala Angela,byla na mě vždycky tak hodná,milá a měla jsem ráda,vlastně i teď mám…i když..už jsem jí neviděla 2 roky.
"Viděla jsem,že se dneska chystá na párty k Mikeovi,jenže na té párty vznikne požár.A Angele zohyzdí půlku obličeje oheň."..omluvně sklopila oči a mrkla na Edwarda,který stále stál u svého auta a …asi to ani nezaregistroval,ale ničil si dveře u spolujezdce svojí vlastní silou,deformoval je…
"Ale vždyť to tak být nemusí! Okamžitě se rozjedeme do Forks a i kdybychom to nestihli autem,pořád ještě je tu naše rychlost,prosím,Alice,…"…otočila jsem se i prosebně na Edwarda.."Edwarde,lásko..přece jí nemůžeme zkazit celý život,zrovna Angele!..Byla na mě vždycky tam milá"…soukala jsem zdrceně a tak rychle,že poznal jen upír,co říkám,ze sebe…ještě stále jsem měla prosebně sepjaté ruce a v tvář výraz,který by mi byl záviděl i herec umírající člověka v Titanicu.
"Ale to je jisté ,Bello,taky mám Angelu svým způsobem rád,dokonce jsem jí k její životní lásce pomohl já,tak jako ona mně"….tak trochu se na mě s Emmettem spiklenecky usmáli a Edward mrkl na Jaspera,bylo mi jasné proč,začínala jsem panikařit a Jasper mě měl uklidit.
"Tak na co tu sakra ještě čekáme?!..Jedem!!"..vykřikla jsem na jednou…tentokrát to Jasper nedovolím! A také,že ne..Edward už na něj mrkl,aby mě uklidil,ale ne!..Mám svůj štít! Nikdo mě uklidňovat nebude! Ne,proti mojí vůli.
"…no..má to jeden háček.."…řekla Alice..škrábajíc se na krku.Upíři se samozřejmě nikde neškrábají,protože je obvykle nic nesvědí,ale…ona chtěla…udělat ten výraz,který používáte při něčem,když chcete říct"jenže…" a poškrábete se na hlavě a nahodíte obličej… a také to tak trochu udělala ze zvyku,aby zapadla mezi lidi.
"Jakej,sakra!"..byla jsem vážně moc nepříjemná,ale oni si tu se mnou pohrávali jako pes s kostí…
"No…každopádně musíme jít teď třídy,protože zhruba teď…zvoní"..řekla Rose a já si ani nevšimla,jak dlouho tam vedle Emma nehybně stála a přemýšlela.
Kdybych v tu chvíli mohla zabíjet pohled,ona by byla první nebožtík.Ale měla pravdu,jsme tu první den a hned přijít pozdě.Rozhlédli jsme se pozorně kolem a v tom Jasper spiklenecky na nás mrkl.Znamenalo to:Ano,můžeme vzduch je čistý.Upíří rychlostí jsme se dostali až před naše třídy,upravili se(já stále skuhrala na těch bezpodpatkových botách,hrozný,ale bylo jasné,že to předložíme jako omluvu za náš pozdní příchod)Edward elegantně zaťukal,poté vstoupil a já byla v těsném závěsu za ním….pohrávající se svými vlastními myšlenkami….
"Edwarde,co se st…",nedopověděla Alice.. v tu ránu jí projel obraz nedaleké budoucnosti.Měla vizi.A podle jejího výrazu nebylo těžké vyčíst,že to nebylo nic dobrého.
"Musíš jí pomoct,Edwarde,jinak…" a zbytek věty se stále vznášel v myšlenkách…mých,Rosenčino,Emmettovo a Jasperovo.Kdyby Jasper mohl,určitě by mu teď tlouklo srdce jako o závod.Nesnášel tyhle chvilky,když měla Alice velmi nepříjemnou vizi,ba až takovou,jakých moc neměla…až smrtelně nebezpečnou. Jasper najednou bolestně zasyčel.Lekla jsem se..až jsem ty minipodpatečky,které jsem už dávno držela rozdrtila na prach,Alice to zpozorovala a všimla si,jak panikařím.
"Bello,sestřičko moje,mám tě tolik ráda,co nejvíc dokážu,ale teď musíš být silná." Odpověděla mi na moje gesto Alice a snažila se mít co nejvlídnější hlas.
"Dobře,vyklop to na mě"…řekla jsem odhodlaně.
"Nevím..jak začít…"
"Prostě začni!!"…vyjela jsem na ní trochu drsně, zahanbena tím,že jsem nedokázala udržet své emoce na uzdě,však ona to pochopila.
"Víš,jak jsme žili ve Forks a víš,jak jsi měla kamarádku,Angelu Weberovou"…začala pomalu a nejistě ..
"Jak bych nemohla vědět,stalo se jí něco?"..trochu mě přelítla lítost,zda to myslela vážně…vždyť Forks miluji,ale větší starost mi dělala Angela,byla na mě vždycky tak hodná,milá a měla jsem ráda,vlastně i teď mám…i když..už jsem jí neviděla 2 roky.
"Viděla jsem,že se dneska chystá na párty k Mikeovi,jenže na té párty vznikne požár.A Angele zohyzdí půlku obličeje oheň."..omluvně sklopila oči a mrkla na Edwarda,který stále stál u svého auta a …asi to ani nezaregistroval,ale ničil si dveře u spolujezdce svojí vlastní silou,deformoval je…
"Ale vždyť to tak být nemusí! Okamžitě se rozjedeme do Forks a i kdybychom to nestihli autem,pořád ještě je tu naše rychlost,prosím,Alice,…"…otočila jsem se i prosebně na Edwarda.."Edwarde,lásko..přece jí nemůžeme zkazit celý život,zrovna Angele!..Byla na mě vždycky tam milá"…soukala jsem zdrceně a tak rychle,že poznal jen upír,co říkám,ze sebe…ještě stále jsem měla prosebně sepjaté ruce a v tvář výraz,který by mi byl záviděl i herec umírající člověka v Titanicu.
"Ale to je jisté ,Bello,taky mám Angelu svým způsobem rád,dokonce jsem jí k její životní lásce pomohl já,tak jako ona mně"….tak trochu se na mě s Emmettem spiklenecky usmáli a Edward mrkl na Jaspera,bylo mi jasné proč,začínala jsem panikařit a Jasper mě měl uklidit.
"Tak na co tu sakra ještě čekáme?!..Jedem!!"..vykřikla jsem na jednou…tentokrát to Jasper nedovolím! A také,že ne..Edward už na něj mrkl,aby mě uklidil,ale ne!..Mám svůj štít! Nikdo mě uklidňovat nebude! Ne,proti mojí vůli.
"…no..má to jeden háček.."…řekla Alice..škrábajíc se na krku.Upíři se samozřejmě nikde neškrábají,protože je obvykle nic nesvědí,ale…ona chtěla…udělat ten výraz,který používáte při něčem,když chcete říct"jenže…" a poškrábete se na hlavě a nahodíte obličej… a také to tak trochu udělala ze zvyku,aby zapadla mezi lidi.
"Jakej,sakra!"..byla jsem vážně moc nepříjemná,ale oni si tu se mnou pohrávali jako pes s kostí…
"No…každopádně musíme jít teď třídy,protože zhruba teď…zvoní"..řekla Rose a já si ani nevšimla,jak dlouho tam vedle Emma nehybně stála a přemýšlela.
Kdybych v tu chvíli mohla zabíjet pohled,ona by byla první nebožtík.Ale měla pravdu,jsme tu první den a hned přijít pozdě.Rozhlédli jsme se pozorně kolem a v tom Jasper spiklenecky na nás mrkl.Znamenalo to:Ano,můžeme vzduch je čistý.Upíří rychlostí jsme se dostali až před naše třídy,upravili se(já stále skuhrala na těch bezpodpatkových botách,hrozný,ale bylo jasné,že to předložíme jako omluvu za náš pozdní příchod)Edward elegantně zaťukal,poté vstoupil a já byla v těsném závěsu za ním….pohrávající se svými vlastními myšlenkami….

%20%E2%80%93%20okraj.png)




