Nevolnost-2.díl
"ehm..Dobrý den já jsem Edward Cullen a moc se omlouvám za nás oba,že jsme přišli tak pozdě,ale moje ma...ehm..sestra Bella si cestou zlomila oba podpatky ,takže bylo trochu obtížnější se dostavit na vyučování včas…" pozdravil Edward a jednou větou se za nás oba omluvil.Samozřejmě k té omluvě dodal svůj neodolatelný úsměv a slečna Morganová ,jak jsem si stačila přečíst na dveřích,jež vyučovala historii,jen omámeně přitakala a poslala mě se posadit do třetí lavice u dveří k nějakému neznámému klukovi a Edwarda si posadila do první lavice u katedry,proč asi!..Naštvalo mě to.
"ehm..Dobrý den já jsem Edward Cullen a moc se omlouvám za nás oba,že jsme přišli tak pozdě,ale moje ma...ehm..sestra Bella si cestou zlomila oba podpatky ,takže bylo trochu obtížnější se dostavit na vyučování včas…" pozdravil Edward a jednou větou se za nás oba omluvil.Samozřejmě k té omluvě dodal svůj neodolatelný úsměv a slečna Morganová ,jak jsem si stačila přečíst na dveřích,jež vyučovala historii,jen omámeně přitakala a poslala mě se posadit do třetí lavice u dveří k nějakému neznámému klukovi a Edwarda si posadila do první lavice u katedry,proč asi!..Naštvalo mě to.
"Prosím…slečno,nemohli bychom sedět spolu?Jsme na sebe už zvyklí,nebudeme vyrušovat,slibuji."..snažila jsem se také o úsměv,ale ona se na mě ani nepodívala,stále její oči visely na Edwardovi.CO SI SAKRA JAKO MYSLÍ!!!
"..ne..myslím,že to nepůjde…usazení ve svých hodinách si vyprošuji stále stejné,slečno Cullenová!!!"spustila na mě zostra. A konečně mi také věnovala svůj pohled.Nejdříve se trochu zarazila mojí krásou a pak se na mě snažila vlídně a trochu omluvně usmát.Myslím si,že s ní nebudu vycházet dobře.Za to Edward má jedničku z historie jistou.Ale já ,doufám,taky,každou chvíli studuji na jiné škole a jiné předměty,kdyby se konal test z historie..zaručeně bych dosáhla více bodů,než ona.Už jsem se s ní dál nepřela a usadila se k tomu blonďáčkovi,který byl o hlavu menší a měl akné po celém obličeji,usmíval se na mě od ucha k uchu.Pokusila jsem se také o něco,co mělo vypadat jako úsměv.Zřejmě ho to potěšilo.Edward se zatím poslušně usadil u katedry a od té doby už slečna Morganová vykládala historii jen jemu.Po třídě se podívala jen tehdy,když už jí bylo více než trapné stále na Edwarda civět,samozřejmě Edwardovi se pozornost žen líbila,takže se na ní také vlídně díval,to mu nedaruji,syčákovi! Najednou stočil svůj pohled k mému stolu a široce se usmál.Naznačila jsem mu gestem,že si to odskáče.Omluvně zvedl ruce vzhůru a víc pozornosti už mi nevěnoval.
Já jsem hodinu strávila v hotových mukách.Ale vůbec nešlo o tu slečinku,co se nakrucovala před tabulí,ta mi dělala nejmenší starosti.Bála jsem se o Angelu.A navíc mi Alice s Edwardem neřekli všechno.Buď je pravda tak moc krutá,že se bojí,že se složím a nebo uteču ze školy a nebo to není tak důležité,ale v úvahu připadala věc první.Déle už jsem to nevydržela…hodně zlehka jsem spřádala plán.Snažila jsem se ten plán mísit s myšlenkami na náš nový dům a budoucnost.Kdyby totiž Alice zjistila,na co myslím,zadržela by mě ještě před tím, než bych se stačila vypařit ze školy.Už to mám.Zeptám se slečny Morganové,zda můžu jít na wc,hodina stejně končí za 6 a půl minuty…takže když už se nevrátím,tak to nikomu nebude nijak nápadné.
"Prosím vás,mohla bych si dojít na wc?"…usmála jsem se zahanbeně na profesorku.
"Slečno, koukám,že s váma budou jen samé potíže!Samozřejmě,že nemůžete!Pochybuji,že…".. v tom okamžiku jsem se na ní tak oslnivě usmála,že najednou obrátila....
"…pochybuji,že by to někdo jiný vydržel,když je takové horko,že?..Samozřejmě běžte.."….dodala s úsměvem.Edward se na mě podíval pohledem,který jsem už sakra znala…v obličeji se mu snášeli dvě otázky:Co blbneš?Chceš se zdechnout?..nevěnovala jsem mu pozornost..jen jsem se co nejtiššeji vytratila ze třídy..jak jen to s těmi zatracenými podpatky šlo.Jakmile dveře zaklaply,začala mě svírat něčí náruč.Byla kamenitě tvrdá a ledově studená.Jakmile jsem se vymanila z toho sevření a otočila se…omluvně se na mě usmívala Alice.Samozřejmě,kdo jiný.
"Promiň,ale když jsem viděla,co jsi chtěla udělat,tak jsem ti v tom samozřejmě musela zabránit.Omlouvám se,že jsem tě nechala z toho parkoviště odejít s takovým pokušením,myslím,že bych ti měla pár věcí říct…"…dodala smutně Alice.Zmocnil se mě ještě větší strach.než před tím,pokud to ještě šlo.Alice to zpozorovala.
"Ničeho se neboj,Bello….hele,měly bychom jít jinam…tady by nás někdo mohl vidět,či slyšet,počkej tu…"..poručila mi Alice a já poslušně čekala.Za půl vteřiny byla zpět.
"Ve zdravotně nikdo není,půjdeme tam…"..oznámila mi.
Jakmile jsme byly na místě( cesta nám trvala míň jak půl sekundy…)spustila jsem.
"Alice,...prosím..nenapínej mě dál…strach mi klíčí mysl..nemůžu se na nic soustředit…".
"Bello,všechno bude dobré.."…usmála se na mě a něžně mě objala.
" Emmett s Rosalií už jsou tuhle dobou po práci..všechno dobře dopadne.."…chlácholivě na mě mluvila a přitom mě hladila po vlasech.Mít teď slzy…utopila bych se v nich.
"…i hned,jak jsem to viděla..jsem je poslala do Forks…aby tomu večírku zabránili.Protože jsem ti neřekla celou pravdu."…. s nevěřícím pohledem…jsem se na ní podívala.
"…no..nebyl čas…"..pokrčila omluvně rameny.Přitakala jsem..vždyť jsem sama viděla,jak rychle se vše seběhlo.Nejdříve jsme se na celé kolo smáli ,pak ta vize a najednou zvonilo.
"…Tak povídej..máme kolem 5 minut,než zazvoní."…snažila jsem se jí popíchnout.
"…Jistě…teď už 4 ,55 minut.."…usmála se na mě.Úsměv jsem jí oplatila akorát ten můj byl trochu víc ztrápený.
" No…" začala pomalu a nejistě Alice "Nejen pro Angelu měla ta párty skončit špatně…jé,počkej Bello,měly by jsme ještě nejdřív napsat Edwardovi aspoň SMS,že tě mám a jsi v pořádku.".
"Ano,máš pravdu,to bychom asi měly,musí být vyděšený"..musela jsem jí dát za pravdu.
Odeslala zprávu:Neboj se,Tvoji vílu střežím jako drahocennou perlu,je v pohodě. Alice
..ještě než stačila mobil sklidit…přišla odezva:Je příliš pozdě.Vyvraždil jsem celé město a utápím se v depresích.Za pár minut jsem u Vás. Edward
Obě jsme se jeho vtipu zasmály,ale bylo mi ho líto…ale Edward teď musí chviličku počkat..potřebuji vědět více.."Alice?"..začala jsem být víc a víc nervózní.
"Oh,ano..promiň Bello.."..a schovala mobil.
"Angela není jediná,kdo by měl nějaké následky.Mike to v mé vizi vůbec nepřežil.." při té větě smutně sklopila oči.Hrklo ve mně.MIKE.Sice mě často opravdu štval,ale byl to milý kluk,kamarád…Přestala jsem dýchat(ale jakoby to vadilo).
" a Jessica by zkončila v blázinci,protože by ho viděla umírat a trauma by měla do konce života….ještě nějací mladíci by přišli o život,když by vytahovali Jess z ohně,protože Jess skočí do ohně pro Mika….ale neboj,se..Emm s Rose už dávno párty zabránili."..dodala povzbudíc mě.
"…doufám,že se jim to podaří.."…sklopila jsem oči…tolik zkažených životů kvůli jedné puberťácké párty…
"Už podařilo"..usmála se Alice.
"Už za 23 minut budou zpět,protože Angelu teď stejně přepadla chřipková epidemie,která cloumá celým Forks…"…snažila se mě Alice chlácholit..poddala jsem se jejím slovům… a oddaně jí objala."Sakra!"pravila Alice.
V tu ránu se rozlétly dveře zdravotny a do místnosti vešel cizí muž.Rozzuřeně funěl a nevypadal zrovna v pohodě.
"Co si jako myslíte,že tu děláte??!!!!!"..spustil na nás.
Alice se na něho usmála a co nejsexyvějším hlasem řekla,že mě potkala na dívčích wc a nebylo mi dobře.. a že právě teď čekáme na zdravotnici.
"Aha,tak to je pak jiná" zkoumavě se na mě podíval..pak zase na Alici a blaženě si protočil knírem.Strašně mi cukaly koutky,ale nejsem upírem dva dny..uměla jsem se ovládat.Zase za sebou zabouchl dveře a poslal za námi zdravotnici.Té jsem řekla,že jsem včera byla donucena sníst špenát,i když ho tak nenávidím a ona uznala,že je možné,že je mi od toho špatně..poslala mě i s Alicí domů a obě jsme byly spokojené..vlastně všechny tři,protože Mary,jak se nám zdravotnice představila..vážně neměla náladu někoho ošetřovat.
Když jsme vyšly ze zdravotny,byla už přestávka.Za rohem už byl nervózní Edward a hned jak mě spatřil mě vzal do náruče a dlouze políbil.Přerušilo nás až Alicino"Ehm!"…omluvně jsme se na ní usmáli a domluvili jsme se,že teď najde Jaspera a sejdeme se u automatu na pití. Souhlasili jsme.S Edwardem jsme se ještě chvíli pošťuchovali kvůli té profesorce,ale na to,proč jsem utekla nepadla řeč.Oba jsme totiž věděli proč,nebylo třeba něco vysvětlovat.
Cestou k automatu do nás žďuchla Alice s vážnou tváří."Co se děje,Alice?"…tentokrát zledovatěl obličej i Edwardovi…proč asi...věděl stejně tak dobře,co se stane …jako Alice, jak moc jsem mu občas jeho schopnost záviděla…
"Komplikace…"..řekla Alice naprosto nepřítomným pohledem.
Sakra! Copak to nemělo nikdy zkončit?

%20%E2%80%93%20okraj.png)




