close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krev-5.diel od (vrrr. grr.)

3. února 2009 v 12:47 | ewikk
"Odpusťte,že vás ruším,ale…je tu takový problém".Řekl člověk,možná upír,co stál ve dveřích.Dopadal na něj temný stín pozdně zapadajícího slunce.Poznala jsem ho,byl to Carlisle.
Trochu otráveně jsem nechala všech hrátek se svým manželem a trochu obtížně vstala,ono dostat se z upířího objetí …jen tak ,není zrovna lehká věc. "Jistě,bez problémů a komplikací bych přece nemohla ani existovat."
"No,Bello tentokrát tě zklamu.Ty s tím nemáš nic společného."
"Cože?Co se tedy stalo,Carlisle?",ohromeně jsem vyvalila oči.
"No,jen pojďte dolů…sama to poznáš.",pokynul nám.Šli jsme za ním ruku v ruce s odhodlaným srdcem a upřímnou zvědavostí.
"Oh.."..vydala jsem ze sebe ,když mi něčí ruka zakrývala oči černým neprůsvitným šátkem.Tuším Rosalie,ale nevsadila bych se."Ničeho se neboj,je to překvapení.."..řekl líbezný hlas,který patřil Rose.Překvapilo mě to.My dvě jsme k sobě hledaly cestu velmi dlouho a bez značných problémů se naše přátelství,zda se to tak dá nazývat, také neobešlo."Jasně,jsem v pohodě."..zalhala jsem trošku.

Rose mě vedla,tuším,přes obývací pokoj ven,pak přes naši zahrádku,kterou Esme,podle mě až příliš častou okopávala,zalévala,pokud nepršelo,což byla velmi velká výjimka .Asi proto se mohla pyšnit nejhezčími a nejkrásnějšími květinami vůbec.Nad Esminy ruce není,jak říká Carlisle.Docela mě začalo zneklidňovat,kam mě táhnou a když jsem ještě navíc slyšela Emmettův přidušený smích,okřiknut Esmino mlasknutím,zpozorněla jsem.Zdálo se mi totiž,že jsem ucítila závan lidské krve.ÁÁÁÁÁch….taková touha po krvi.Najednou mě napadlo,kdy naposledy jsem byla na lovu.Dostala jsem hlad.Ano,hned jak tohle divadélko skončí,musím jít na lov."Tadáááá"….zazpívala šťastně Alice,i v tom jediném slově bylo známo,jakou jí dělá celá tahle věc radost.Strhla mi šátek z očí a já zamžourala nejdříve do tmy,až po pár sekundách jsem uviděla…..
…….
……
……
…..SVÉ RODIČE!Opravdu tam stála ubrečená René s naoko šťastným Charliem.Nevěřila jsem tomu.Nejdříve jsem ohromeně otevřela pusu a poté ze mě vypadlo jen "ach…"…a co se nestalo.Projela mnou taková chuť na lidskou krev,jako nikdy.Zmátlo mě to.Snažila jsem se to v sobě potlačit,ale…nešlo to.Když Edward uviděl mé velice tmavé oči šel ke mně,obejmul mě a jako naoko mě políbil a přitom mi všeptnul ho ucha "Bello,to bude v pořádku.Jen je přivítej a řekneme,že nás čeká přednáška.Půjdeme na lov."….nikdo nás neslyšel,ale Alice to také zpozorovala.Zpozorněla a byla připravená situaci každou chvilku zachránit.Zavěšená do Jaspera stála kousek ode mě a Edwarda.
"Ach…Bellinko,miláčku….jak se pořád máš?..Bože..ty jsi zkrásněla,bože..Charlie,koukej…je tak krásná…to má po mamince"…
"..Nemyslím si",nesouhlasil Charlie… "to má po mně"…začali se naoko hádat a já tam stála odhodlána je zabít.Bože,proč jsem si nevyrazila na lov? Vždyť muselo být jasné,že když jsem už tak dlouho nelovila,že to bude mít nějaké následky.Tak strašně jsem litovala toho,že Edward nemůže číst moje myšlenky,řvala bych na něj:DOSTAŇ JE PRYČ,DOKUD JE ČAS!!!!!! PROSÍM!!!Musela jsem se tvářit hodně kysele,protože René mi pak přejela ustaraně po tváři a ptala se: "Bello,slyším mě? Co je s tebou? Jsi snad nemocná…?.............................Bože,jsi tak studená"…při dotyku s mojí pokožkou rychle René rukou ucukla.Nedivila jsem se jí.Jak jsem se nenáviděla.Jak strašně ráda bych jim teď padla kolem krku a řekla jim,jak se mi stýskalo.Zmohla jsem se jen na ubohé: "Odpusť,mami nějak jsem se zapřemýšlela,jak dlouho jsem vás neviděla"…bylo to tak ubohé,odměřené…René poznala,že se mnou něco není v pořádku.Připadala jsem si jako tehdy Jasper,když jsem u Cullenů byla poprvé.Sotva se zmohl na slovo.René se ke mně přiblížila ještě víc a zhluboka se mi zadívala do očí: "Bože,Bello…!!!! Ty máš dočista černé oči! Kam se poděla tvá krásná hnědá barva?.."….Sakra-křičely ty hlasy v mé hlavě.Co teď- ptal se jiný...Zabij je,jejich krev je tak sladká-křičel další.Bože,jsou to tví rodiče-křičel opět hlas první.A tahle nekonečná hádka nevedla nikam. "No víte René,nedávno jsem Bellu doporučil jednomu známému optikovi.Stěžovala si totiž,že špatně vidí.Nejdříve nosila brýle,ale nějak jí to nevyhovovalo.Takže nosí kontaktní čočky…"….snažil mě z toho nějak dostat Carlisle.Celá rodina už v tuhle chvíli pozorovala mně a moje černé oči.Všem to bylo jasné,kdo teď vládne mému tělu.ŽÍZEŇ.Tak spalující a bolestná žízeň.Všechny to vystrašilo.Alici nejvíc.Podezírala jsem jí,že měla nám utajenou vizi a viděla,jak své rodiče hladově vysávám.Možná by se ke mně přidali.Pochybuji,že takový Jasper,by odolal.Bože!..Na co to myslím!...Styděla jsem se.Mezi tím jsem poslouchala,jak mě z toho Carlisle vysekává…"No a teď Bella nosí kontaktní čočky různých barev.Velmi si zamilovala černé a zlatohnědé."…snažil se Carlisle,až mi ho bylo líto.Přitom po mně po očku mrkal,jak to se mnou vypadá.Celá omráčená a zadívaná na Charlieho,toho bych asi vzala první,protože René bych pak velmi snadno dohnala.S Charliem by bylo více potíží.
"Ano,Carlisle má pravdu,kontaktní čočky jsou teď částí mě…"…pokusila jsem se o úsměv.Teprve teď mi došlo,že je to první pořádná věta,kterou jsem zatím pronesla.
"Měním si je podle barvy oblečení…"…takové štěstí,jaké jsem měla!..Nevím,čí jsme si to zasloužila,když pomyslím na svoji smůlu.Najednou mě něco napadlo.Konečně něco..snažila jsem se aspoň teď nemyslet na krev.Musím to těch pár sekund vydržet.Zadržím dech.
"Promiňte,mami,tati,.."…usmála jsem se na ně.Bylo to vážně vyčerpávající a já konečně Jaspera široce pochopila,muselo to pro něj být tak těžké,ten první den….jak jsem ho mohla tak odsuzovat?!!..Stydím se za sebe samou,za to,že existuji.
"Ještě jsem vás ani pořádně nepřivítala"…a zeširoka jsem se na ně usmála.ŽÍZEŇ.ŽÍZEŇ!
"Prosím vás,nezlobte se na mě,ale není mi nějak dobře.Zatím se ubytujte,jak dlouho se vlastně zdržíte?.."…ŽÍZEŇ.ŽÍZEŇ.
René se na mě začala usmívat…asi mi na to skočila.Charlie se zatím nepřestal vrtět a zkoumat okolí..od té doby,co přijeli..si akorát stačil všimnout,že jsem hezčí,že bydlíme daleko od lidí,že Alice je stále stejná.Carlisle jakoby nestárl.Plot by potřeboval opravit a natřít,že nahoře v pokoji je otevřené okno a že žiji ve velmi prostorném a poměrně světlém domě.
"Ještě nevím,letenky zatím nemáme,ale pokud by vám to nevadilo,Esme…rádi bychom si užili se svou dceruškou co nejvíce času.Je totiž možné,že ji pak zase dlouho neuvidíme."Na konci věty se jí zlomil hlas a já konečně vnímala svoji matku jako člověka a Ne jako potravu.
"To je samozřejmé"….zakoktala trochu Esme…bylo vidět,že tato situace jí moc nepřidává.Byla zdrcena.Nevěděla,co bude dál.Jako ostatní.Konečně jsem se trochu rozhlédla kolem.Edward se mě držel jako klíště nebo spíše mě hlídal?..Nevím,každopádně jsem mu byla vděčná. Z levé strany stála těsně vedle mě Alice s Jasperem a kousek opodál Rose s Emmem,ovšem ti,jakoby k sobě nepatřili.Zřejmě jim to řekl Carlisle,jinak si to nedovedu vysvětlit.
"Paráda,tak teď by jste mohli jít nahoru a počkat tam na mě s Edwardem,klidně se ubytujte…"..ŽÍZEŇ.ŽÍZEŇ.
"… v mém pokoji.Budu bydlet u Edwarda."..Charlie začal protestovala,ale René mu domluvila.
"…já bych se teď ráda prošla s Edwardem,není mi moc dobře,trochu mne pobolívá hlava.."..ŽÍZEŇ.ŽÍZEŇ!!!!!!!!!!!!!!Bolest se stupňovala.To nedokážu!!Ještě větička.Dvě …a bude to.
"…a pak máme ještě…."…nějak jsem ztratila hlas a byla připravená ulovit své rodiče.Napřímila jsem se do útočného postoje.Zůstali na mě oba dva zírat a já už cítila něčí mohutné paže,jak mě drží zezadu….Uklidnila jsem se trochu.Co jim teď říct?
"Pane Swane,paní Swanová,asi jste si všimli,že vaše dcera není stejná,jaká bývala před tím.Jen bych vám chtěl říci,že se teď zbláznila do Harryho Pottera. A tato situace jí zřejmě
připomněla něco z jednoho z jeho nových dílů…nebo se mýlím, Bello?"…Bože..za tohle jsem ho milovala…uměl mě vysekat z problémů..
"Samozřejmě,promiňte,už jsem z toho úplný cvok.Tak teda jděte dovnitř"
…ŽÍZEŇ.ŽÍZEŇ.Hlasitě jsem polkla a pokračovala…
"My s Edwardem teď ještě máme přednášku dole v New Yorku,vrátíme se něco málo po večeři,Esme…" oznámila jsemjí.Ano..zvládla jsem dvě mouchy jednou ranou.Vyhneme se s Edwardem jídlu.
"Chovejte se tu jako doma.Cullenovi jsou vážně skvělý lidé.Až se vrátíme,tak propovídáme celou noc,slibuji…"..poslala jsem jim imaginární pusu a oba na mě nechaly oči,ač to bylo už pár sekund…co jsem domluvila.Zřejmě to bylo Charliemu trapné..tak aspoň vykoktal "…Dobře..mějte se"
To my už jsme se ponořili do hlubin lesů.Zastavila jsem se a pohlédla na Edwarda:
"Edwarde?.."..
"Ano,lásko?"
"Děkuji,moc se stydím a…"..to už mi přitiskl ukazováček na rty a pravil.
"Měl jsem myslet na to,jak dlouho už jsme nebyli na lovu,odpusť,je to moje vina"… a něžně mě políbil dřív,než jsem stačila cokoli namítat….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.