close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Katastrofa začíná-6.díl

5. února 2009 v 14:37 | ewikk

Když mě konečně nechal se nadechnout(ne,že by mi to nějak vadilo...),tak jsem mu konečně mohla poděkovat.
"Edwarde,nech mě chvíli mluvit.."…usmála jsem se na něj a on se naoko tvářil provinile.
"…do teď jsem ti toho dlužila mraky,ovšem teď ti už k těm mrakům dlužím ještě hory,je něco,čím bych ti to všechno mohla odplatit?..."…pokoušela jsem utvořit mezi námi co nejmenší rozdíly,než tu dosud byli.Nenápadně jsem se rozhlédla,protože mi došlo,že vlastně nevím,kde to vůbec jsme.Stáli jsme uprostřed velmi hustého lesa.Všude mech,kapradí a stromy.Já byla opřená o silný vysoký smrk ,Edward mě něžně držel za ruce a díval se na mě tím nejkrásnějším pohledem.Chvíli přemýšlel a pak z něj vypadlo…:
"Vlastně by se tu něco našlo…" a spiklenecky se na mě podíval.Trochu mě to vyděsilo,co po mně může chtít? Nebyla to obava z toho,CO ta věc byla,jako spíš z toho,co mu se mnou schází.Když zachytil můj pohled,snažil se mě uklidnit.


"Bello,klid…"..usmál se na mě tím jeho okouzlujícím pohledem.
"Ještě jsi mi neodpověděl na otázku."…to napětí se nedala vydržet.CO MU SE MNOU CHYBÍ? Nikdy o ničem nemluvil.
"Strašně rád bych tě vzal na dovolenou.A strávil jen s tebou pár týdnu," rozesmála jsem se.
"Cože?" řekla jsem šokovaně.A vyvalila jsem na něj oči,které jsem ještě stále měla černé,protože na lov ještě nepřišlo.S Edwardem bych dokázala abstinovat klidně měsíce,ovšem do té doby,než by se v mé blízkosti objevil člověk.
"No,stále říkáš,že jsi déle než v USA nebyla…"..trochu potlačoval smích…
"Teoreticky jsem byla i v Itálii ,na Aljašce..mám pokračovat?..
"Vždyť mi stačí pár minut a můžu být na druhém kontinentě."….zasmála jsem se té absurditě.
"Jenže to nikdy nebyla dovolená.Chtěl bych ti dopřát alespoň pár týdnů skvělé péče,moře,mě…a.."…najednou se zarazil
"…a…?.."..vážně jsem nevěděla na co naráží.
"A sluníčka." Řekl teď už vyrovnaným hlasem.A odvážil se mi zase podívat do očí.Musela jsem vypadat hodně překvapeně a vyděšeně zároveň,protože začal potlačovat smích.Začala jsem se smát s ním.A když jsme se trochu uklidnili,tak jsem ho líbla na tvář a pokračovala v naší konverzaci.Mezi tím se začala stmívat.
"Sluníčka?...Vždyť sám víš,co s námi sluníčko dě…"..větu už jsem nedokončila,protože začal mé rty dobývat těma svými.Nechala jsem se,každý jeho polibek mi dodával energii,i když jsem nemohla být téměř nikdy skutečně unavena.Když si přestal pohrávat s mými rty,klidně pravil:
"Samozřejmě,že to vím.Vždyť jsem ti říkal,že JEN s tebou,myslela jsem to doslova.Někde daleko od lidí.Jen já a ty.Co na to říkáš?"….při té poslední otázce značně znejistěl.
"Co bych na to měla říkat?...Je to PARÁDA !"…nadšeně jsem mu skočila do náruče a začala ho velmi vášnivě líbat.Odpovídal mi stejnými polibky,až po okraj naplněnými láskou.
"Takže kdy?"….zeptal se najednou.
"Lásko,sice jsem souhlasila,ale tyhle detaily můžeme řešit třeba dnes v noci,co bysme stejně jinak dělali."..rozchechtala jsem se.Oba dva jsme věděli,že můžeme dělat spoustu jiných zajímavých věcí,než si povídat.Nám oboum příjemných,samozřejmě.
"No dobrá,…"..odvětil..
"..ale neměli bychom zapomenout,proč jsme tu.Musíme se pojistit,že se ten dnešní výstřelek už nebude opakovat.."..mrkl na mě ,jako kdyby mě nachytal při něčem nekalém.Ale chápala jsem ho,byl v právu.
"Ano…jistě"…řekla jsem provinile.Ještě naposledy mě políbil a já se už věnovala mým ,tak sladce voňavým,srnkám.On šel na jeleny,věděla jsem,že má nejradši pumy,ale ty se blízko Philadelphie moc nevyskytovaly.

Po nějaké době jsem ho už viděla,jak sedí na pokáceném kmenu stromu a pozoruje mě.Znepokojovalo mě to,proto jsem se rozhodla,že pro dnešek to stačí.Neměla jsem ráda,když mě někdo pozoruje při lovení nebo krmení.I když jsem toho dotyčného sebevíc milovala.Najednou se napřímil a poslouchal.Také jsem se zaposlouchala,nic jsem neslyšela,za to on ano.Ještě chvíli jsem ho nechala poslouchat a hořela tiše nedočkavostí.Konečně,zase si klidně sedl a přemýšlel,přitom měl ve tváři vypsaný pohled ztrápený smutkem.
"Co se děje?," ptala jsem se ho a klidně k němu došla,abych ho mohla vzít aspoň za ruku.
"Ále…,nic důležitého.Jen René se vůbec nezdá,kde teď bydlíš.A nutí všechny velmi pravidelně jíst.Právě jsem slyšel Jaspera,jak se musel jít neochotně projít a jídlo vyzvracet."…řekl a koukl se tím ztrápeným pohledem na mě.Hrklo ve mně.
"Promiň,co nejdřív je musíme dostat domů.Jsou pro nás příliš nebezpeční," v duchu jsem se smála sama sobě.Oni jsou nebezpeční pro nás?...Co je prozrazení proti tomu,že jsem chtěla své vlastní rodiče klidně vysát do poslední kapky?...
"Měli by jsme už jít,je po večeři,"…podíval se na mě a musel se usmát…
"Ty jsi se teda zaneřádila," a pomáhal mi se upravit.Úsměv jsem mu oplatila.
Sotva jsme došli domů,už na nás uhodila René,kde jsme byli tak dlouho,ať si jdeme umýt ruce a že máme štěstí,večeře je ještě teplá.V takové podobě jsem svojí matku neznala.Asi na ní dolehl ten mateřský pud,když viděla,jak krásně to u Cullenů ,vlastně..u nás doma vypadá a jak krásně spolu všichni vycházíme.
S ní to bude ještě těžké-pomyslela jsem si.Při pohledu na ztrápený pohled Alice,dotčený pohled Rose,úsměv Emmetta a znechucený pohled Jaspera,jsem se jen přesvědčila.Až teď jsem si všimla,že Esme s Carlislem chybí.
"Kde jsou Esme s Carlislem?"…zeptala jsem se Charlieho,který hrál s Alicí šachy-nemohl vyhrát.To dokázal jen Edward.
"Říkali,že se jdou projít do lesa,že to prý vždy po jídle dělají"…
."Oh,ano-já večer doma moc nebývám,víš.Bereme si s Edwardem hodně večerních přednášek.Proto jsem na to zapomněla."…
Ufff..přišlo mi,že mě málem prokoukla,že lžu.Možná,že kdybych byla člověk,prokoukla by mě.Ale jako upír už lhaní dokonale ovládám.Naposledy jsem se rozhlédla,co se děje v obývacím pokoji,kde se Emmett s Jasperem dívali na večerní zprávy.René velice hlučně sklízela ze stolu,sem tam jí nějaká vidlička,či lžička spadla na podlahu.Už jsme se po ní ani neotáčeli,ona je prostě nešikovná.
"Aspoň víš,po kom to máš"..špitl mi Edward o ucha..musela jsem se smát.
No,bude to ještě rušných 12 dní,které u nás chtějí strávit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markétka Markétka | 7. února 2009 v 15:24 | Reagovat

to je fakt nádhera!!! doufám, že tohle není poslední díl.... pokračuje to někde?? nebo tohle je konec???, prosím, řekněte někdo že to má pokračování!!!!:-)

2 alisa alisa | 12. února 2009 v 21:23 | Reagovat

hodláš eště tuhle povídku dokončit,nebo ne?protože to by byla škoda:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.