close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Biologie

13. února 2009 v 21:38 | ewikk |  jak by to mohlo být(od "belly")
Nepřekvapilo mě,že mám dnes svoji první a zároveň poslední hodinu s Edwardem.Do třídy jsme vešli pár minut před učitelkou a asi úplně poslední.Jakmile jsme vešli všichni na mě okamžitě začali zase zírat.Přikrčila jsem se u Edwardovi paže a raději odvrátila zrak od nevěřícných obličejů.Posadila jsme se k Edwardovi a dívala se na lavici,kde mě najednou příšerně zaujali klikaté čáry.Konečně vešla učitelka a vyžádala si pozornost ostatních.Naštěstí mě nijak nepředstavovala před třídou.Úlevně jsem si oddychla a polevila jsem stisk své ruky,která drtila Edwardovu.


,,Co je teď vlastně za hodinu?" zeptala jsem se rychlým,tlumeným hlasem,pro lidské uši neslyšitelný.

,,Biologie." Řekl.

,,Mám takový menší problém." Řekla jsem.Zvědavě se na mě podíval.

,,Jakej?"

,,Nevím,jaký mám zítra hodiny."Zasmál se zvonivým hlasem,až se po nás pár lidí podívalo.

,,Nemusíš znát rozvrh.Všechny hodiny máš se mnou,až na angličtinu.Tu máš s Alice." Řekl stále pobavený,ale mě teď zajímalo něco jiného,než jeho úchvatný smích.

,,S Alice?" zeptala jsem se.Poznal na co narážím,humor rychle zmizel z jeho obličeje.

,,Bello…" řekl pomalu a netrpělivě,jako by mluvil s pětiletým děckem. ,,Nenechám tě samotnou."Jeho výraz byl odhodlaný.Z jeho výrazu jsem pochopila,že je ochotný se o tom dohadovat a že nebude lehký ho přesvědčit.Musela jsem si přiznat,že má možná pravdu.Někdy mi dělá potíže odolat pachu lidské krve,ale Edwardova přítomnost to vždy přehluší.Vedle něho není nic důležitější.Když jsem s ním,mám pocit,že dokážu všechno.

,,Co Jasper?" zeptala jsem se s povzdechem.

,,Jasper to zvládne." Řekl stále odhodlaný: ,,Mimoto,jde jen o dvě hodiny týdně…" Zakroutila jsem hlavou.Edward musí být blázen pokud si myslí,že to Jasper zvládne sám.Přestože je můj blonďatý bratr upírem déle než já,dělá mu ještě někdy problémy odolat krvi.Někdy dokonce víc než mě,ale to jenom proto,že já lidskou krev nikdy neochutnala.Když nevíte,jak co chutná,netoužíte potom.A ještě jedno jsem měla s Jasperem společné.Jasper stejně jako já,mývá pocit,že dokáže všechno,když je s tou kterou miluje.Když tomu však tak není,zachvátí ho pokaždé pocit paniky.Taky jsem věděla,že se na mě Alice stejně nebude soustředit.Sice vedle mě bude sedět,ale duchem bude u Jaspera.Ale,když si Edward myslí,že to tak bude lepší…Nechtělo se mi vyvolávat hádku hned po mém příjezdu,tak jsem to raději vzdala.Usmál se,když viděl,že se s ním nehodlám hádat.

Všimla jsem si,že po nás ostatní pořád pokukují a já jsem z toho začínala být víc než podrážděná.

,,Proč na nás pořád civí?" zavrčela jsem potichu na Edwarda.Pousmál se:

,,Ještě sis nezvykla?"

,,A ani si nezvyknu." Řekla jsem otráveně.Pochybovala jsem,že bych si někdy zvykla na všechnu pozornost,kterou nám lidé projevovali.My jsme pro ně byli děsivý,ale zároveň i neuvěřitelně krásní.Přitahovali jsme je,ale i odtahovali.Jenom pár bláznů se k nám odvážilo blíž.Skoro jsem se usmála,když jsem si uvědomila,že jsem k těm bláznům kdysi patřila.

,,Výborně,dáme se do práce!" pronikl ke mně hlas učitelky. ,,Každá lavice si vytáhne mikroskop.Já rozdám látku,kterou mi rozeberete.Do tohohle archu…"Vytěsnila jsem její slova.Zrovna teď jsem fakt neměla náladu na nějakou laborku.Její další slova přesto upoutala moji pozornost: ,,Jelikož máme málo mikroskopů,rozdělíte se do trojic.Stello?" oslovila dívku v druhé lavici. ,,Běž k panu Cullenu a ehm…slečně Swanové." Vykoktala,když si vzpomněla na moje jméno.Edward vedle mě zavrčel…
Zmateně jsem se na něj podívala.Zamířila si to k nám černovlasá,zelenooká dívka.Musela jsem uznat,že ji to sluší,na člověka.Ve tváři měla odhodlání,kterému jsem neporozuměla.Čím víc se přibližovala,tím byla její vůně zřetelnější.V krku se mi nepříjemně nahromadil jed.Jenom vyskočit ze židle a ochutnat tu příjemnou tekutinu.Zavrtěla jsem hlavou,abych zahnala smrtící myšlenky.Nějakou dobu mi trvalo než jsem se vzpamatovala a potlačila žízeň.Přesto jsem vykouzlila úsměv.

,,Ahoj." Pozdravila jsem ji,když k nám přišla.Vykulila oči a pak zakoktala.

,,Ehm…ahoj…" Přisunula si židli a nejistě si sedla.Edward si ji měřil zamračeným a pohrdavým pohledem.Zakašlala jsem,abych upoutala jeho pozornost.

,,Kde je mikroskop?" zeptala jsem se,abych rozehnala náhlou nepřátelskost.Pořád se mračil,když vyndával mikroskop ze stolku.Potom nám učitelka rozdala neznámou látku a my se měli dát do práce..Mě a Edwardovi stačil jeden krátký pohled,abychom poznali o jakou látku jde.Stella na tom byla trochu hůř.Většinou jsme pracovali mlčky.Stella byla první,která ticho přerušila.

,,Smím se zeptat…" odmlčela se,na chvíli zaváhala a pak se mi podívala do očí:,,Kde bydlíš?" Otázka byla normální,ale přesto mi vyrazila dech.Podívala jsem se na Edwarda,který teď byl rozzuřený,vypadalo to,že se na ni každou chvíli vrhne.Stella se při jeho pohledu,přikrčila na židli,oči vytřeštěné hrůzou.

,,Bydlím s Edwardovou rodinou." Překvapeně vykulila oči.

,,A to tě rodiče nechají?" zeptala se.

,,Do toho ti nic není!" odsekl ji Edward,vypadal čím dál rozzuřeněji.

,,Jsem jenom zvědavá…" pokrčila rameny Stella.Edward chtěl něco říct,ale já ho předběhla.

,,Můj otec zemřel a matka si mě k sobě vzít nemůže.A jelikož jsem už plnoletá,tak jsem se přestěhovala ke svému příteli…" řekla jsem.Edward se na mě nesouhlasně zamračil,ale moje slova ho musela částečně uklidnit,jelikož už nevypadal tak rozzlobeně.

,,To je od Edwardovi rodiny hezké….že tě nechají u sebe." Řekla a snažila se o veselý tón,ale přesto mě neoklamala.

,,Ano to je." Řekla jsem s úsměvem.Pořád jsem nemohla uvěřit jaké mě potkalo štěstí.Byla jsem šťastnější než,kdykoliv předtím,dokonce šťastnější než,když jsem byla člověkem.Přesto když jsem si vzpomněla,jaké cavyky dělal Edward ohledně mé přeměny…musela jsem nevěřícně zakroutit hlavou.Podívala jsem se na původ mého štěstí,abych se střetla s jeho zlatýma očima.které sršeli láskou.Pocítila jsem potřebu políbit ho,jako na parkovišti.Edward zřejmě vycítil na co myslím,protože se šibalsky usmál,až mi to vzalo dech.Stella se mezitím vrátila ke své práci.Edward toho využil,sehnul se ke mně a už jenom jeho vůně narušovala můj myšlenkový proces.A zašeptal mi do ucha:

,,Nezapomeň dýchat!" řekl vesele.Sklopila jsem hlavu rozpaku.Nechala jsem se,tak unést Edwardovou dokonalostí,že jsem zapomněla dýchat.Ještě,že si toho nikdo nevšiml.Edward se potichu zasmál,ale přesto dost hlasitě na to,aby se pár lidí otočilo.Stella překvapeně vzhlédla.Čelo se jí zvrásnilo,jak nad něčím usilovně přemýšlela.Pak se vítězoslavně usmála a řekla něžným hlasem :
,,Och Edwarde," cukrovala ,,včerejší schůzka byla tak úžasná.Nemohla jsem skoro usnout.Pořád jsem myslela na tebe!" Pohodila si vlasy a svůdně na něj našpulila rty.Edward na ni vykulil oči a já ztuhla.Znělo to,tak důvěrně,ale Edward si přece nemohl nic začít s touhle nafintěnou černovláskou!Nebo ano?Vždycky jsem věděla,že pro něj nejsem dost dobrá.Bála jsem se,že když se stanu člověkem,zlomím tím kouzlo kterého ke mně přivedlo a teď jsem zjistila,že se moje obavy naplnily.Omrzela jsem ho.Už mi nebilo srdce a to ho ode mě odehnalo.Sice jsme se vzali,ale to mu přece nebude bránit,aby se zamiloval do někoho jiného.Hlavou mi vířilo spoustu otázek.Je její krev sladší než byla moje?Pozoruje ji,když spí?Poslouchá tlukot jejího srdce?Šeptá ji něžná slůvka lásky?Tyhle otázky mě doháněly k šílenství.

Mezitím se Edwardovo vrčení stalo mnohem více slyšitelné,hrozba byla hmatatelnější.Stella se krčila na židli a srdce ji tlouklo jako stádo splašených koní.Ještě nikdy neviděla Edwarda,tak rozzuřeného.Tohle evidentně byla chyba.Edward něco Stelle ucedil,na což se jí oči rozšířili panikou.Bella,ale tohle vnímala přes závan mlhy.Utápěla se ve svých chmurných myšlenkách.Z transu ji vytrhlo,až to,že přistihla Stellu jak se na ni dívá a přesto,že se bála,nedokázal zabránit zlověstným jiskřičkám,aby se jí objevili v očích.V tu chvíli pochopila,že se nechala napálit.Pohltila ji zuřivost dravé šelmy.

Měla jsem chuť rozsápat ji na kusy.Musela jsem se chytit židle,abych se na ni nevrhla.Edward,ale kontrolu,už asi dávno ztratil.Pomalu se zvedal a už to vypadalo,že na ni přes stůl skočí.Bella ho nikdy neviděla,tak mimo.Ale ještě před tím,než se stačil zvednout ho Bella chytila za ruku a stáhla zpátky na židli.Edward se na ni překvapeně podíval,ale z jejího obličeje nebylo nic poznat.S vypětím všech sil se uklidnila a odpověděla Stelle:

,,Víš co se dělalo ve středověkém Egyptě lidem,kteří lhali?" zeptala jsem se s pozvednutým obočím a pokračovala jsem: "Usekli ti ucho,vypíchli oko a narazili na kůl!"Stella ztěžka polkla.Vycítila hrozbu,která vycházela z každého mého slova,taky poznala varování.Varování,aby se už nepřibližovala k mé rodině a už vůbec ne k Edwardovi.Po tom co se vzpamatovala mi chtěla něco odseknout,ale učitelka okřikla celou třídu,aby se vrátili na svoje místo a Stella byla nucena vrátit se do své lavice.Jakmile byla z mého dosahu uvolnila jsem svoje ruce,které křečovitě svírali židli.Všimla jsem se,že se na mě Edward dívá zvláštním,ale přesto spokojeným pohledem.

,,To bych do tebe neřekl," teď se na mě díval zkoumavě.Snažil se,tak jako tolikrát,objasnit komplikované pochody mé mysli.Samozřejmě bez úspěchu.

,,Přehnala jsem to," řekla jsem s povzdechem.Teď,když už jsem byla v klidu jsem si uvědomila,že jsem se nechala unést a bylo mi to trapný.

,,Zasloužila si to.Věř mi," řekl vážní a opět naštvaní.Raději jsem se neptala na co myslela,vycítila jsem,že by se mi to nemuselo líbit.

Konečně zazvonilo a já s vděčností a úlevou opustila třídu...
Edward mi obmotal rukou pas a přitáhl si mě blíž.Obklopil mě pocit bezpečí.Ve dveřích jsme se srazili se Stellou.Vrhla na mě zuřivý pohled na což jsem se na ni sladce usmála.Zrudla vzteky ještě víc a pak odkráčela.Namířili jsme si to k autům.

,,Vážně sis myslela,že bych si dokázal najít někoho jiného?" zašeptal mi do ucha,když jsme vycházeli ze školy.Měl tak svůdný hlas,že jsem byla vděčná za to,že mě téměř nese.

,,Ehm…" zakoktala jsem a raději se dívala jinam.Teď už jsme stáli před Edwardovým Volvem a Rosaliininým Kabrioletem.Ostatní tu ještě nebyli,tak mě Edward zatáhl na lavičku opodál.Posadil si mě na klín.Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a vdechovala jeho vůni,která pro mě teď byla mnohem přitažlivější,než když jsem byla člověk.

,,Hlupáčku!Kolikrát ti ještě budu muset říct,že jsi jenom ty a že miluji jenom tebe?" řekl mi něžným hlasem do vlasů.

,,Ještě několikrát?!"zkusila jsem a zadívala jsem se mu do očí.Šibalsky mu zajiskřili.

,,Miluji tě," řekl příliš blízko u mého obličeje.Dívala jsem se na tu jeho krásu a říkala si v duchu,že si na to nikdy nezvyknu,ani když jsem upírka.Přibližoval se ke mně blíž.Zavrtěla jsem se nedočkavostí.Edward se usmál a zlehka se dotkl mých rtů,pak se ode mě odtáhl.Můj protest ho jenom víc potěšil.Zamračila jsem se a rozhodla,že ho potrestám.Zvedla jsem se a hodlala jsem jít k autu.To mi však nedovolil.Sotva jsem se zvedla,přitáhl si mě zase zpátky.Stihla jsem se na něj jen překvapeně podívat,než se zmocnil mých rtů.

Přitáhl si mě blíž ke svému studenému a dokonalému tělu.Jeho tělo už mi nepřipadalo,tak tvrdé,jako když jsem byla člověk.Bylo to způsobené tím,že moje tělo už bylo stejné jako jeho.Studené,bledé a tvrdé,jako mramor.Přesto jsem si nepřipadala o nic krásnější než.když jsem byla člověk.

Zasténala jsem,když uspořádal invazi na moje ústa.Přitáhla jsem se k němu blíž,chtěla jsem cítit jeho tělo co nejvíce.Odpověděl mi,začal si hrát s mým jazykem.Nejdříve jsme se něžně oťukávali.Po chvíli však naše polibky nabraly na intenzitě.Naše polibky se staly naléhavější,vášnivější.Nemohla jsem se od Edwarda odtrhnout a ani jsem nechtěla.Začal se mi probírat vlasy a já se přistihla,že dělám to samé jemu.Jeho druhá ruka zajela pod mé tričko a začala laskat můj bok.Zasténala jsem.Evidentně mu nevadilo,že jsme na veřejnosti,kde na nás s jistotou kouká plno lidí.Najednou jeho ruka zmizela a hned na to se ode mě odtrhl i ústy.Omámeně jsem zavrávorala.Hodil po mě pokřivený úsměv.Což rozhodně nepřispělo k mé rovnováze.

,,Chyběla si mi," řekl poraženým hlasem.Zakřenila jsem:

,,To víš.Já v lidech a hlavně v upírech,vyvolávám pocity,kterým sami nerozumí…" Zasmál se zvonivým hlasem a umlčel mě dalším sladkým polibkem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Agulka SBéčko Agulka SBéčko | Web | 13. února 2009 v 22:53 | Reagovat

Ahojky ..u mě na blogu je SONP ráda bych kdyby si se přihlásila :D

Ahojík

2 Agulka SBéčko Agulka SBéčko | Web | 13. února 2009 v 23:28 | Reagovat

Další povídka do které jsem se vžila...opravdu pěkné

3 Alice....Sima...xD Alice....Sima...xD | 14. února 2009 v 11:02 | Reagovat

JJ aj ja som sa vzila ... KRasnee

4 WěRušHkA WěRušHkA | Web | 14. února 2009 v 11:10 | Reagovat

Ahoojky mááš upa nejky hezu bloček !! Mohla bys plo mě plosim hlásnozu tady http://kar0lina.blog.cz/0902/soutezici Plo BENA .. Díky jestlyy hlásneš jestly potřebuješ a chceč abych plo tebe nikde hlásla tak mi písni na blog !! Dííky moc fakt mocinky moc hezu blooog !!!

5 Markétka Markétka | 15. února 2009 v 12:30 | Reagovat

někdy bych fakt  chtěla bejt jako bella...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.