close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

35.Nehoda

28. února 2009 v 18:05 | Dark Angel |  Druhá šance od "Belly"
z pohledu Alexy

Celý dopoledne byl Edward zamračený a promluvil sotva dvě slova. Myslela jsem, že je na mě naštvaný, ale když na mě čekal po první hodině na chodbě a doprovodil mě na hodinu druhou, byla jsem z něj zmatená. Pokud se na mě opravdu zlobil, proč na mě po každé hodině čekal? Za celou dobu, ale nepromluvil ani slovo. Jenom se mračil. Jeho špatná nálada se brzy přenesla i na mě. Teď jsme byli dva, kteří procházeli školou a mračili se jako bouřkové mraky. Škola mi proto utekla velmi pomalu. Měla jsem pocit, že tentokrát se snad vleče dvakrát tak dlouho než obvykle.



Když jsem šla na svoji poslední hodinu, uviděla jsem ho. Postával u skříněk a vybavoval se s nějakým klukem. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Měl roztržený dolní ret, po tvářích měl pár škrábanců a u levého oka modřinu. Vypadal podobně jako já, když se na mě otec vyřádí, prostě děsivě. Když jsem ho uviděla, všechno se mi zase vrátilo. Bolest i strach. Ztuhla jsem a zrychlený srdeční rytmus upozornil Edwarda, že něco není v pořádku. Podíval se mým směrem a okamžitě taky ztuhnul. Larry si nás všiml vzápětí. Jeho oči poplašeně klouzali ze mě na Edwarda. Slyšela jsem jemné vrčení, které vycházelo z Edwardovi hrudi, pro ostatní nepostřehnutelné. Larry vycítil hrozbu a vzal nohy na rameny. Edward se uvolnil, ale já nebyla schopná pohybu. Edward mi musel obmotat ruku kolem pasu a odtáhnout mě odtamtud. Před učebnou se zastavil, můj srdeční rytmus se už srovnal, přesto že jsem byla stále v šoku. Edward mě políbil na čelo, což znamenalo, že se můj srdeční rytmus opět zrychlil. V další sekundě zazvonilo. Rychle jsem vešla do třídy a posadila se ve stejnou chvíli kdy do třídy přiběhl zadýchaný učitel. Zbytek hodiny jsem se snažila sebrat. Šlo to ztěžka, ale když zazvonilo usoudila jsem, že to nejhorší mám pro dnešek za sebou.

Edward se opíral ležérně o zeď s nic neříkajícím výrazem. Téměř jsem si povzdechla. Cesta k nám byla tichou záležitostí. Mrzelo mě, že kvůli naší hádce se mnou Edward nemluví. Edward zastavil před naším domem a zadíval se na něj. Přemýšlela jsem o čem asi přemýšlí. Nechtěla jsem od něj odejít, ale taky jsem nechtěla vyvolávat další hádku.

"Nemluvíš se mnou…" konstatovala jsem spíš sama pro sebe. Neodpověděl, možná mě ani neslyšel.

"Zlobíš se na mě hodně?" zeptala jsem se s prosebným hlasem, aby něco řekl. Konečně zareagoval. Otočil se na mě a chvíli si měřil můj výraz.

"Ne," odpověděl překvapivě klidným hlasem. Přesto jsem vycítila jak moc se ovládá.

"Ty se, ale zlobíš," stála jsem si dál na svém. Povzdechl si a začal si třít kořen nosu.

"Nezlobím se na tebe."

"Proč se mnou nemluvíš?" vypálila jsem další otázku dřív než opět upadne do mlčenlivosti. Znovu si povzdechl.

"Ještě jsem se neovládl. Bál jsem se co bych ti mohl říct," řekl poněkud mrtvým tónem.

"Je mi líto, co se stalo," zamumlala jsem se sklopenou hlavou. Zvedl mi prstem obličej.

"Tobě to být líto nemusí. Tvůj otec…" Stiskl zuby a já opět cítila jak se snaží ovládnout. Odklonil se ode mě a navztekaně vydechl.

"Musím na lov, přestávám se kontrolovat," zamumlal si.

"Dobrá," přitakala jsem. "Zítra stejně musím pracovat. Běž na lov." Překvapeně zamrkal.

"Kdy jsi mi hodlala říct, že budeš pracovat?" Jeho tón se mi, ale za mák nelíbil.

"Nejsi moje chůva Edwarde, začínáš to s tou ochranou přehánět," sykla jsem. Měřili jsme se naštvanými pohledy. Vzdala jsem to první. Povzdechla jsem si a odvrátila od něj hlavu.

"Já vím, že je to pro moje dobro a že se o mě jenom bojíš, ale opravdu není nutné zacházet do takových extrémů. Mimoto, kdybys se mnou dneska mluvil, řekla bych ti to." Tentokrát si povzdechl on.

"Omlouvám se." Zavrtěla jsem hlavou.

"Chceš jít dovnitř?" zeptala jsem se opatrně. Opět se zadíval na dům.

"Tvůj otec není doma, takže bych to snad mohl zvládnout," řekl a nevesele se usmál. Nechápala jsem co ho to popadlo, ale jakmile jsem vystoupila, vzal mě do náruče a vyběhl do mého pokoje. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. Nějakou chvíli jsme tam jenom leželi. Edward si hrál s mými prsty a já si vychutnávala jeho doteky.

"Půjdeš teda na lov?" zeptala jsem se, jak jsem si vzpomněla. Podíval se na mě a zvažoval. Zavrtěla jsem netrpělivě hlavou.

"Larry neví, že někde pracuju. A možnost, že náhodou objeví krám ve kterém pracuju je naprosto nulová. A i kdyby jsem si jistá, že jsi mu to vysvětlil dostatečně jasně." Povzdechl si.

"Ale dej mi na sebe pozor, ano?!" Protočila jsem. Na usmířenou mě políbil na čelo a se mnou se zatočil svět.



Škola byla nudná, jelikož se mnou nebyl Edward. Rozhodl se, že pojede hned ráno, aby se stihl pořádně nasytit a aby mohl být k večeru u mě. Ani u jedné hodiny jsem nedávala pozor. Tak jako vždycky. Vlastně jsem nechápala jakým zázrakem jsem se dostala až do třeťáku. Neučila jsem se a nedávala jsem pozor. Na škole mi nezáleželo. Byli důležitější věci, třeba zůstat na živu.

Práce mi naopak utekla velmi rychle. Neměla jsem čas na to, abych o něčem přemýšlela a byla za to na jednu stranu vděčná. Když jsem odjížděla bylo ještě světlo. Mraky byly zatažené a vzduch podivně těžký. Lehce se dalo odhadnout, že bude pršet. A taky, že ano. Sotva jsem nasedla do auta, rozpršelo se. Domů jsem proto jela přiměřeně pomalu. Jakmile jsem zajela do lesa, který usměrnil padající kapky, dupla jsem na pedál, abych byla co nejdřív doma. Ujela jsem sotva pár metrů a najednou se přede mnou něco mihlo. Bylo to rychlé a hlavně to přeběhlo hned přede mnou. Lekla jsem se a strhla volant na stranu, v touze vyhnout se srážce. Nestačila jsem, ale dupnout na brzdu a moje auto sjelo ze silnice a zahučelo v příkopě. Nadskočila jsem, jak auto narazilo do stromu a bouchla se o volant do hlavy. Poslední co jsem vnímala byl závoj rudých vlasů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kukynka kukynka | 28. února 2009 v 18:24 | Reagovat

Bojim bojim....

2 Luci & Dani & Kiki Luci & Dani & Kiki | Web | 28. února 2009 v 18:32 | Reagovat

páni....Victoria?....-ne dobře vážně nefím co by to mohlo být-rychlůe další-♥

3 kukynka kukynka | 28. února 2009 v 18:39 | Reagovat

Určitě, kdo jiný má rudé vlasy?;-)

4 Agulka SBéčko Agulka SBéčko | Web | 28. února 2009 v 19:45 | Reagovat

Nebo myslí svoje vlasy od krve ne? :D

5 chuckyna chuckyna | Web | 28. února 2009 v 21:00 | Reagovat

Ahoj, byla bych ráda, kdybys mojí povídku /jenom sen/dávala k sobě na blog :))

6 alisa alisa | 28. února 2009 v 22:36 | Reagovat

rychle další díl...je krajně neslušné něco takhle začít a nedokončit:-Dprosím moc rychle další

7 Markétka Markétka | E-mail | 28. února 2009 v 22:43 | Reagovat

to bude určitě vicoria... ta mrcha...:-D

8 Agulka SBéčko Agulka SBéčko | Web | 1. března 2009 v 10:54 | Reagovat

Krááásnej novej design  :-*

9 An3tk4 An3tk4 | 1. března 2009 v 13:30 | Reagovat

jé..škoda že se ti to blbě zobrazuje..jinak klása =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.