z pohledu Alexy
Probouzela jsem se pomalu. Nádech otupělosti mě stále držel ve tmě a nechtěl mě pustit. Ale všechno má svůj konec a po nějaké době jsem začala cítit jak mlha, která byla kolem mě, řídne až nakonec zmizela úplně. Musela jsem být vzhůru, protože jsem cítila studenou ruku, která držela moji. Ale nechtělo se mi otevírat oči, ještě ne. Spolu s otupělostí zmizel i oblak, který mi halil myšlenky, vzpomínky a já si spolu s probuzením, vzpomněla na vše. Ještě teď jsem cítila otisky Larryho rukou po celém těle. Doufala jsem, že se mi to zdálo, že to byla jen další moje noční můra. Ano, byla to noční můra, až na to že se mi skutečně stala. ,Proč já? Proč zrovna já? Komu jsem co udělala?´naříkala jsem v duchu. Nedokázala jsem se zbavit vzpomínek na to co se mi stalo. Pořád se mi to vracelo. Živě jsem vzpomínala na jeho ruce, které bloudili pod mým trikem a v kalhotách. Jasně jsem cítila jeho nechutné rty na svých. ,Pokusil se mě znásilnit! Bože, on se mě pokusil znásilnit!´prolétlo mi myslí. S tímhle zjištěním jsem začala potichu plakat. Slzy mi začaly stékat po tváři, ale oči jsem stále neotevírala. Slyšela jsem trhavý bolestný nádech a potom studené tělo, které se najednou ocitlo u mě. Ucítila jsem studenou ruku ve svých vlasech a kolem svého pasu.
"Pšš…" zpíval mi melodicky Edward. Pootevřela jsem oči, ale jen na tak krátkou dobu, abych našla jeho rameno do kterého jsem potom složila obličej. Plakala jsem, už jsem se nesnažila tomu bránit. Plakala jsem hlasitě a dlouho. Přes vzlyky jsem Edwarda téměř neslyšela. Věděla jsem, že na mě něco mluví, ale nerozuměla jsem mu. Nedokázala jsem porozumět významu jeho slov, všechno mi splývalo v jedno. Netušila jsem, jak dlouho jsem tam plakala. Plakala jsem, ale tak dlouho dokud jsem se vyčerpaně neponořila do spánku. Ale ani spánek mi nedopřál klidu. Zdálo se mi o tom. O všem co mi udělal. Čas od času jsem tam zahlédla i svého otce se vzteklým výrazem a napřaženou rukou, přichystanou mě uhodit. Vzbudila jsem se s hlasitým výkřikem, jenom abych se mohla vrátit k dalšímu pláči. Byla jsem tak mimo, že jsem už ani nevěděla jestli je Edward se mnou nebo ne. Po dalším záchvatu pláče jsem opět usnula. Zase se mi zdála noční můra a opět jsem se probudila s výkřikem. A zase jsem plakala.
z pohledu Edwarda
Cítil jsem se bezmocný. Byl jsem bezmocný. Nedokázal jsem ji pomoci, nevěděl jsem jak ji pomoci. Pořád plakala. Plakala mi na rameni, později to vypadalo, že už mě ani nevnímá. Když neplakala, tak sebou cukala ve spánku. Nevěděl jsem co špatného se jí zdálo, když se s hlasitým výkřikem probudila, ale tušil jsem, že prožívá celou tu hrůzu znova od začátku. Několikrát za námi byl Carlisle, aby se podíval na její zranění. Když jsem se ptal co mám dělat, jak mám Alexe pomoct, nepotěšil mě. Odpověděl, že nic udělat nemůžu, zatím. Že musím počkat, až se její mysl alespoň částečně smíří s tím, že jí někdo napadal a málem znásilnil. Až přestane plakat, potom nadejde moje chvíle. Carlisle sice nebyl psycholog, ale tvrdil mi, že ta horší část je ještě přede mnou.
Tři dny trvalo než se vyplakala. Další den prospala. Tentokrát díky bohu bez jakýkoliv snů.
Tři dny trvalo než se vyplakala. Další den prospala. Tentokrát díky bohu bez jakýkoliv snů.
z pohledu Alexy
Probudila jsem se dezorientovaná. Otevřela jsem oči a viděla medový strop. Nevěděla jsem kde jsem, jaký je den ani co tady dělám. Teprve, když jsem začala vnímat svoje ruce, jak se křečovitě drží něčeho pevného a studeného, uvědomila jsem si že jsem u Edwarda. To pevné, dokonalé tělo mohlo patřit pouze mému anděly. Spolu s tímhle zjištěním mi však na mysl vysvitly i jiné, méně příjemné vzpomínky. Bolestně jsem zavřela oči, jak jsem si vzpomněla, ale slzy nepřicházely. Už mi žádné nezbyly. Ucítila jsem lehký dotyk na tváři a potom úzkostný hlas anděla.
"Alexo?" Otočila jsem hlavou po tom zvuku a otevřela oči. Střetla jsem se s černýma očima, které si mě se strachem měřili. Moje oči přelétli k mým rukám, které křečovitě drželi Edwardovu paži. Pustila jsem ji a potom se mu opět podívala do očí. Stáhl obočí, jak se snažil pochopit, proč jsem to udělala. Ale já sama jsem to nevěděla. Pořád jsem byla mírně zmatená, i když jsem si na vše vzpomínala. Otočila jsem se na bok a ruce složila za hlavu. Dívala jsem se Edwardovi do obličeje a pozorovala jak střídá výrazy. Nejdřív zmatený, potom bolestný, opět tam byla zmatenost a zase bolest…
"Alexo…," zopakoval po druhé mé jméno a natáhl se k mé paži. Přejel mi prsty po paži, ale já ucukla a obličej se mi zkřivil do bolestné grimasy. Nesnesla jsem ten dotek. Cítila jsem jak Edward ztuhl. Z jeho obličeje, ale nešlo nic vyčíst. Dal si záležet, abych na něm nepoznala žádné pocity. Odtáhl se ode mě, jak to jenom pohovka dovolovala a zeptal se:
"Jak je ti?" Tupě jsem mu zírala do tváře a chvíli mi trvalo než můj zpomalený mozek zpracoval co mi to Edward říká. Ale ani potom jsem mu neodpověděla. Nemohla jsem, nešlo mi to. V tu chvíli jsem měla pocit, že mluvit ani neumím. Nedokázala jsem ze suchých úst vyloudit ani hlásku.
"Alexo?" zeptal se bolestně Edward. Ani teď jsem nemohla odpovědět, jenom jsem se mu dívala do očí. Posadil se, jako by ho píchla včela a já ztuhla, před tím rychlým pohybem, protože jsem myslela, že se na mě vrhne. Přes jeho obličej přelétl stín ještě větší bolesti než před tím.
"Já ti neublížím!" řekl úpěnlivě a naklonil se ke mně. Stále ztuhlá jsem sledovala co bude dělat dál. Zřejmě čekal moji odpověď, já jsem však stále nebyla schopná slova. S tichým zavrčením se vymrštil na nohy a začal přecházet po pokoji.
z pohledu Edwarda
Bála se mě. Viděl jsem ji to na očích. Viděl jsem všechen její strach. Bála se mě tolik, že ani nemluvila. V životě se mě nebála. Snad jen při našem prvním setkání, jinak nikdy. Nechtěla, abych se jí dotýkal. Chápal jsem to, po tom co se jí stalo. Přesto mi to však ublížilo. Opět mě začala přepadat zuřivost na Larryho. Chtěl jsem mu zakroutit krkem. Musel jsem si vybít vztek a jaký je lepší terč než ten, kdo to všechno zavinil? Bál jsem se ale nechat Alexu o samotě. Když jsem se na ni však podíval a viděl jak mě stále pozoruje, aniž by uvolnila svoji ztuhlou pozici a její oči rozšířené strachem. Opět jsem zavrčel, jak jsem se neudržel. Přestávám se ovládat. Vztek přetekl a já se rozhodl, že dřív než ji omylem ublížím, vyřídím si to s Larrym. Pomalu jsem přešel ke dveřím. Protože jsem od ní ale nechtěl odejít, aniž by nevěděla kam jdu, oznámil jsem ji:
"Jdu za Larrym."
Vztek přetekl a já se rozhodl, že dřív než ji omylem ublížím, vyřídím si to s Larrym. Pomalu jsem přešel ke dveřím. Protože jsem od ní ale nechtěl odejít, aniž by nevěděla kam jdu, oznámil jsem ji:
"Jdu za Larrym,"
"N..ne," uslyšel jsem. Překvapeně jsem se na Alexu otočil. Bylo to poprvé za celou dobu co promluvila. Její hlas byl nakřáplý a skrz na skrz prosycený strachem a bolestí. Její hlas zněl cize, jako by k ní vůbec nepatřil. Podíval jsem se jí do očí, které najednou byli matně lesklé, jak zadržovala další potlačované slzy. Nerozhodně jsem stál mezi dveřmi a zvažoval, jestli je rozumné od ní teď odejít. Odvrátila ode mě oči asi aby skryla slzy, které se draly na povrch. Když ke mně znovu vzhlédla, byli její oči vzdorovité a vystrašené zároveň. Po tváři ji stekla jediná slza.
"Nechoď pryč. Zůstaň tu," prosila mě tiše.
"Jdu za Larrym,"
"N..ne," uslyšel jsem. Překvapeně jsem se na Alexu otočil. Bylo to poprvé za celou dobu co promluvila. Její hlas byl nakřáplý a skrz na skrz prosycený strachem a bolestí. Její hlas zněl cize, jako by k ní vůbec nepatřil. Podíval jsem se jí do očí, které najednou byli matně lesklé, jak zadržovala další potlačované slzy. Nerozhodně jsem stál mezi dveřmi a zvažoval, jestli je rozumné od ní teď odejít. Odvrátila ode mě oči asi aby skryla slzy, které se draly na povrch. Když ke mně znovu vzhlédla, byli její oči vzdorovité a vystrašené zároveň. Po tváři ji stekla jediná slza.
"Nechoď pryč. Zůstaň tu," prosila mě tiše.
z pohledu Alexy
Vyděsilo mě, když mi Edward oznámil, že jde za Larrym. Nevěděla jsem sice, co od něj chce, ale byla jsem si jistá, že to nebude zdvořilá návštěva. Co má Edward v plánu? Věděla jsem, že jeho smysl pro spravedlnost ho bude nutit něco udělat. Určitě chtěl, aby bylo potrestáno to co se mi stalo. Ale co všechno to obnáší?
Zároveň se mi na mysl dostávala jiná myšlenka. Myšlenka, která mě hodně bolela. Myšlenka, že by mě teď Edward opustil. Měla jsem pocit, že když teď odejde, rozpadnu se na tisíc kousíčků. Nechtěla jsem být sama. Nechtěla jsem být sama se svojí bolestí. Chtěla jsem, aby tady Edward zůstal. Zůstal se mnou.
Viděla jsem jak zvažuje možnosti a přitom se mi dívá do očí. Nakonec však povolil svůj ztuhlý postoj a pomalu se vracel ke mně. Sedl si na pohovku, naproti mně a já spokojeně vydechla. Dívali jsme si do očí. Já v touze, abych se v jeho pohledu utopila a na chvíli tak zapomněla na všechnu bolest. On v mém pohledu zřejmě hledal něco jiného. Že by hledal odpověď co má dělat dál?
Naklonil hlavu na stranu a tím přerušil nás oční kontakt.
"Zajímalo by mě," nadhodil a pokoušel se o bezstarostný tón, "proč to udělal. Jak ho to vůbec napadlo? Jen tak se jednou probudil a řekl si, že to udělá? Nějaký podnět ho k tomu musel donutit. A proč ty? Mohl si přece vybrat kohokoliv jiného…" Cukla jsem před jeho otázkami a podívala se na svoje kolena.
"Omlouvám se," vydechl, "nemusíš o tom mluvit, pokud tě to bolí." Já však měla pocit, že bych o tom měla mluvit, jinak z toho všeho zešílím. Musela jsem část své bolesti na někoho přenést, jinak se zblázním.
"Pomůžu ti, když mi dáš šanci," řekl měkce Edward. Vzhlédla jsem a střetla se s jeho očima. Potom jsem se opět zadívala na kolena, tentokrát rozhodnutá.
"Všechno začalo když jsem začala chodit do prváku. Larry a jeho parta tenkrát teprve rozjížděli svůj "šikanovací program". Přesto se o nich už vědělo. Vždycky jsem byla ten slabší jedinec. Hlavně potom co mi zemřela maminka. Bála jsem se, že se brzy stanu další fackovacím panákem. Jako by mi nestačilo co se dělo doma. Byla jsem, ale mírně překvapená, když se ke mně začal Larry chovat laskavě. Byl pozorný. Usmíval se na mě a snažil se, aby se mi na škole dařilo. Byla jsem pod jeho ochranou," odfrkla jsem si, jak jsem vzpomínala na ty časy. "Nedošlo mi, že by za to Larry mohl něco chtít. Teprve, když se měl konat ples a on mě na něj pozval, mi došlo, že se mu líbím. Já ho však odmítla. Potom jsem ho odmítla po druhé a po třetí. Potom jeho trpělivost přetekla. Vrátil se ke své pravé podobě a já se stala fackovací panák číslo jedna. Kdykoliv měl šanci mě ponížit, udělal to. Roztrhával mi sešity, strkal hlavu do záchodů…," rychle jsem přestala mluvit, když jsem viděla šelmí záblesk, který se objevil v Edwardových očí.
"Takže mu došla trpělivost a tak se rozhodl, že když to nešlo po dobrém, zkusí to po zlém. Rozhodně si vybral úžasný způsob," ucedil skrz zuby. Edward ode mě odvrátil hlavu a díval se ven z proskleného okna. Pozorovala jsem jeho tvář a viděla jeho snahu skrýt své emoce. Bohužel se mu to nedařilo. Potom se zvedl a začal přecházet po pokoji. Když už se mi to zdálo dlouhý, zeptala jsem se:
"Co teď budeš dělat?" Zastavil se a zkoumavě se na mě podíval. "Pravdu, prosím," vydechla jsem. Sedl se zpátky na pohovku a obezřetně se na mě díval.
"Nahlásíme to na ředitelství," řekl opatrně. Zalapala jsem po dechu.
"Ne! To nesmíš!" vyjekla jsem vystrašeně. Povzdechl si.
"Alexo," řekl káravě. "nějak se to vyřešit musí. Přece to jen tak nenecháš?!" Polkla jsem.
"Prosím, nežeň to na policii." Nevěřícně se na mě podíval, potom přes jeho tvář přeběhl stín zuřivosti.
"Ne! Tohle se musí nahlásit!" Přikrčila jsem se před jeho pohledem. Odvrátil ode mě pohled a začal zhluboka dýchat, aby se uklidnil.
"Nechci kvůli tomu jít na policii." Neodpovídal. Když se na mě zpátky podíval, byli jeho oči plné bolesti. Naléhavě se ke mně přisunul.
"Alexo, uvědomuješ si co ti udělal?! Nechci, aby tady pobíhal po všech čertech, bez toho aniž by byl potrestaný!" Zavrtěla jsem hlavou.
"Jenom to zvaž, prosím." Povzdechl si. "Zkus usnout."
"Proč si chtěl jet za Larrym?" zeptala jsem se místo toho, dřív než bych zapomněla nebo by přešel na jiné téma.
"Chtěl jsem si s ním poklábosit," řekl temně. Nedokázala jsem potlačit chvění, které mi přeběhlo přes záda. Střetla jsem se s Edwardovýma očima. Už nebyli zuřivé, ale toužebné. Cítila jsem jeho touhu chránit mě a možná i něco víc. Pomalu se ke mně přikláněl, potom jsem ucítila jeho ruce na pasu, když si mě přitáhl blíž k sobě. Potlačila jsem výkřik překvapení. Zadíval se mi na rty a mě se rozeběhlo srdce. Naklonil se ke mně víc, ale já ucukla před jeho rty. Střetla jsem se s Edwardovým bolestným výrazem. ,Je to Edward, ne Larry. Neublíží mi…,´opakovala jsem si v duchu. Uvolnila jsem zaťaté ruce, které leželi na jeho hrudi a podívala se mu znovu do očí. Zkusil to znovu, pomaleji. Nahnul se ke mně blíž a pořád se mi díval do očí. Nejdřív jsem ucítila jeho sladký dech, díky kterému se mi zamotala hlava. Larry nemá s Edwardem nic společného, vůbec nic… S tímto ujištěním jsem zavřela oči mnohem dřív než se Edwardovi studené rty dotkly mých. Překvapeně jsem vzdychla, když mě začal něžně líbat. Nečekala jsem takovou bouřku emocí. Jeho rty se s živelnou energičností vpíjeli do mých. Necítila jsem žádný strach, a tak mi to vyhovovalo. Zamotala jsem svoje prsty do jeho vlasů a snažila si ho přitáhnout víc k sobě. Proti jeho síle jsem však neměla žádnou šanci. Polibek skončil jako vždy příliš brzy. Edward se ode mě nečekaně odtáhl a stejně jako já i on zpomaloval dýchání. Pokřiveně se na mě usmál, ale výsledek neměl takovou moc, jako jindy, protože jeho oči se nesmáli. Pořád se v nich odráželo napětí našeho rozhovoru.
"Zkus usnout," zašeptal mi.
z pohledu Edwarda
Položil jsem Alexu na pohovku a ulehl vedle ní. Myslel jsem, že bude chtít, abych od ní byl co nejdál, ale ona se ke mně přitáhla a položila si hlavu na moji hruď. Objal jsem ji volnou rukou a děkoval bohu, že aspoň tohle se vrátilo do normálu. Vypadalo to, že polibkem se mi podařilo přesvědčit ji, že ji v tomhle ohledu neublížím.
S tichým povzdechem zavřela oči. Počkal jsem až budu mít jistotu, že usnula a potom se opatrně vymanil z její náruče. Něco zamumlala nad ztrátou mého těla. S úsměvem jsem ji ještě chvíli pozoroval, potom jsem se, ale donutil odejít z pokoje. Scházel jsem po schodech.
"Emmette, Jaspere!" křikl jsem na celý dům, hlasitěji než bylo nutné. "Vyrážíme!"

%20%E2%80%93%20okraj.png)





no, tuto poviedku necitam, ale vypada to good, takze sa do toho pustim hehe