close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

26. Chvíle štěstí

23. února 2009 v 19:54 | Dark Angel |  Druhá šance od "Belly"
z pohledu Alexy

Domů jsem spíš přitančila než přišla.Cítila jsem se naprosto skvěle.Po dlouhé době jsem byla opravdu šťastná.Měla jsem takový zvláštní pocit,že teprve teď jsem úplná.Když mi vyklouzla ty dvě slova,miluji tě,měla jsem strach,že se mi vysměje.Vždyť co by viděl kluk jako on na takové nezajímavé obyčejné holce,jako jsem já.On mě,ale překvapil.Nikdy bych nevěřila,že bude cítit to samí co já.Cítila jsem se jak v telenovele.Tam se stává,že se bohatý kluk zamiluje do chudé holky a ne ve skutečnosti.Jasně jsem cítila,že pro něj nejsem dost dobrá,zvláště,když mám takové problémy.


Když jsem vystupovala z auta,oznámila jsem mu,že zítra nejdu do školy,že jdu pracovat.Neměl z toho radost.Bylo mu na očích vidět,že z té mé práce není dvakrát nadšený,ale nic neříkal.Pouze mě požádal,abych mu zavolala až přijdu domů,přičemž mi už strkal svoje telefonní číslo.Pobaveně jsem se na něj podívala,ale číslo jsem si vzala.Byl to pěkný pocit.Vědět,že se o mě někdo bojí,že někomu na mě záleží.Takový pocit jsem už dlouho neměla.

Halou jsem procházela duchem nepřítomná,teprve když jsem uslyšela hlasitý výkřik,vzpamatovala jsem se.Ihned jsem se uklidnila,když jsem poznala,že výkřik pocházel z televize.Potichu jsem šla k obýváku.Otec hlasitě chrápal a v televizi běžel nějaký film.Po chvíle koukání jsem usoudila,že je to nějaký film o upírech.Několikrát tam padlo jméno Drákula.

"Střež se nemrtvý!To je tvoje záhuba!" zakřičel nějaký herec dramaticky.Rychle otevřel rakev již zmíněného Drákuly,napřáhl se a na místě kde měl srdce mu zabodl dřevěný kůl.Upír vydal zvláštní zvuk,přiškrcený,jako by se dusil,na což se rozpadl v prach.Pobaveně jsem zakroutila hlavou.

"Větší hloupost jsem neviděla.Jako by šel pravý upír zabít dřevěným kolíkem.Vždyť má tělo pevnější než mramor," vyslovila jsem nahlas sama pro sebe.Slova mi vyplula z pusy sama od sebe,jako by z mé duše.Nepřemýšlela jsem nad nimi,nechápala jsem proč,ale byla jsem si jistá,že opravdového upíra nejde jen tak snadno zabít.Snažila jsem se najít ten divný zdroj informací,ale nic jsem nenacházela.Nakonec jsem nad tím mávla rukou,zřejmě jsem jenom něco někde četla.Televizi s tou příšernou blbostí jsem vypnula a šla si lehnout.



z pohledu Edwarda

Den bez Alexy mi utíkal strašně pomalu.Vůbec se mi nelíbilo,že už má zase práci.Pokud bude mít nějaké neomluvené hodiny,nemuseli by ji pustit k maturitě,mimo jiné.Měl jsem z té práce zvláštní pocit,vůbec se mi ta situace nelíbila.Nejhorší na tom bylo,že i kdybych se zeptal nic mi neřekne,dokud ji neprozradím svoje tajemství.

Po škole jsem se bavil s bratry.Hráli jsme videohry,načež jsem vždycky vyhrál.Čt myšlenek se přece jenom někdy hodila.Přesto,že jsem se bavil,byl jsem celý den jako na trní.Měl jsem zvláštní pocit,že se něco stane a pořád jsem musel myslet na Alexu.Ona se dokázala do problémů dostat jakýmkoliv možným způsobem.

Už byl skoro večer a já si uvědomil,že mi Alexa ještě nevolala.Co když se jí něco stalo?A nebo jenom zapomněla.Přesto mě to ještě více zneklidnělo,a tak jsem začal přecházet pokojem.Za chvíli za mnou přišla Alice s Jasperem.Drželi se za ruce a oba se mračili.Jakmile vešel Jasper do pokoje zaplavil mě pocit pohody.Typoval jsem,že se snaží uklidnit z nějakého důvodu Alice.Kdyby nebylo toho klidného pocitu kolem mě,zřejmě bych vyskočil plný strachy co se děje.Takhle jsem se zeptal v klidu.

"Co se děje?" Alice se zamračila ještě víc.

"Já nevím,nechápu to.Něco se muselo stát.Podívala jsem se na Alexu,ale nemůžu vidět její budoucnost," řekla znepokojeně.

"Jak je to možný?" Už jsem začínal panikařit i přes uklidňující snahy Jaspera.

"Mění strašně rychle rozhodnutí,její budoucnost se ještě neustálila.Možná by ses za ní měl podívat,pro jistotu." Přikývnul jsem a už jsem byl u dveří pokoje.

"Za hodinu a půl bude svítit slunce,stihni to," zakřičela na mě ještě.Jenom jsem něco zabrblal a už se hnal k autu.K Alexe jsem jel rychle,když jsem se,ale začínal blížit k jejímu domu,zpomalil jsem.Nechtěl jsem se tam přiřítit jako veliká voda.Vystoupil jsem z auta a zazvonil.Chvíli se nic nedělo,pak jsem ale slyšel rychlé kroky.Byla to Alexa,poznal jsem ji podle vůně.Zastavila se přede dveřmi a srdce se jí rozeběhlo příšernou rychlostí.Nerozuměl jsem tomu.Zdálo se mi,že chvíli zvažuje jestli mi otevře nebo ne.Potom,ale otevřela a já ztuhnul šokem na prahu.
Alexa přede mnou stála v potrhaným oblečení.Triko měla roztrhané,tak že ji chyběla půlka trika a jeden rukáv.Vlasy měla rozcuchané a rozházené do všech stran.Na čele měla obrovskou modrou modřinu.Jednu ruku si držela u pasu a měla ji obvázanou nějakým hadrem.Ucítil jsem krev,bylo to už slabí,ale přesto to stačilo,aby se mi v ústech nahromadil jed.To mě,ale v tuhle chvíli nezajímalo.Vešel jsem do domu.Nevěděl jsem,jak se tvářím,ale asi to nebyl nejhezčí pohled,protože přede mnou Alexa v hrůze ustupovala.Všiml jsem si,že na jednu nohu kulhá.Zavětřil jsem,abych zjistil že jsme sami doma.

"Kdo?" zasyčel jsem nenávistně.Alexa se pouze přikrčila.

"Spadla jsem," začala lhát.

"V tom případě si musela spadnout ze třetího patra nějakého domu," odpověděl jsem stále rozzuřeně.Alexa nic neříkala.Jenom se na mě vyděšeně dívala.Její oči i rychle tlučící srdce mě ujistili,že se mě hodně bojí.Zavřel jsem oči a zhluboka jsem se nadechl.Jednou,podruhé.Když jsem si byl jistý,že dokážu schovat svoje city za nepřístupnou masku,podíval jsem se na ni.Hladinu vzteku jsem,ale nedokázal snížit.

"Alexo,kdo ti ublížil?" zeptal jsem se a snažil se o vlídný tón.Pouze zavrtěla hlavou.Nic mi neřekne,moc dobře jsem to věděl.Řekla mi,že mi všechno poví,pokud jí řeknu svoje vlastní tajemství.A jsem se rozhodl,právě teď.Když jsem viděl,jak je zřízená,ihned mě napadlo,že bych ji jednou mohl najít mrtvou.Už jenom ta myšlenka ve mně vzbudila vlnu bolesti,která přeběhla i přes můj obličej.Podržel jsem dveře a pokynul jí,aby šla do auta.

"Kam jedeme?" zeptala se vyděšeně.

"Za Carlislem,ošetří tě a potom," odmlčel jsem se.Nasadil jsem zase nepřístupnou masku. "Potom ti řeknu svoje tajemství." Vykulila oči.Evidentně do teď nevěřila,že ji to řeknu.

"Opravdu?"

"Ano."

"Proč ta náhlá změna?" zeptala se zmateně.

"Proč?" vyštěkl jsem a zase neudržel emoce pod uzdou. "Protože nechci najít tvoji mrtvolu!" Zahanbeně sklopila hlavu a já začal uklidňující proces znovu.Potom bez dalších protestů nastoupila do auta.Cesta k nám byla tichá záležitost.Teprve,když jsme přijížděli k nám,prolomila Alexa mlčení.

"Zlobíš se na mě," řekla to jako konstatování,neptala se.

"Ne," řekl jsem,ale tón mého hlasu o tom nevypovídal.

"Ale ty se zlobíš," stála na svém.

"Ano,ale ne na tebe," řekl jsem teď už o trochu vlídněji.Zastavili jsme před domem.Otočil jsem se na ni.

"Všechno by bylo lehčí kdyby si mi všechno řekla.Záleží mi na tobě a nechci,aby se ti něco stalo.Za svůj výstup se omlouvám,ale už jenom myšlenka,že by se ti něco stalo,mě dovádí k šílenství," omlouval jsem se jí něžně,ale ona jenom sklopila zahanbeně hlavu.Měl jsem chvíli dojem,že se tam i zaleskla slza.Neměl jsem čas se,ale zeptat protože se k nám přiřítila Alice s Esme a Carlislem.

"Co se stalo Edwarde?" zeptal se mě Carlisle.Pokrčil jsem rameny a vystoupil.Carlisle začal pomáhat Alexe ven.Profesionálně se podíval na její zranění.

"Tohle bude potřeba sešít,"řekl a koukal se na její ruku. "Budu potřebovat brašnu.Zlato přinesla by si mi ji do kuchyně?" zeptal se Esme,ta jenom přikývla a šla do domu.

"Je tady Jasper?" zeptal jsem se Alice,tak aby mě Alexa neslyšela.

"Ne,poslala jsem ho pryč.Je v lese s Emmettem." Přikývl jsem na souhlas. "Dík," řekl jsem a hnal se za Alexou a Carlislem.Počkal jsem v hale dokud Carlisle nezašije Alexe ruku.Nebyl jsem si jistý svým ovládáním.Momentálně jsem byl hodně rozhozený.Když jsem na jisto věděl,že je Carlisle hotový vešel jsem.

"Alexo,pokud ti někdo ubližuje,bylo by nejlepší to říct," říkal jí právě.Jenom sklopila hlavu.Carlisle si povzdechl a odešel.

"Jak se cítíš?" zeptal jsem se.

"Jde to," odpověděla.

"Pojď,půjdeme do mého pokoje," řekl jsem.Přikývla a vyskočila ze židle.Trochu se zakymácela,dřív než,ale stačila spadnout chytil jsem ji kolem pasu.Povzdechla si a opřela se o mě.Hlavu si položila na moje rameno.Opatrně jsem s ní zamířil ke mně do pokoje a celou cestu si promýšlel jak nejlépe Alexe říct,že já i moje rodina jsme upíři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kukynka kukynka | 23. února 2009 v 20:51 | Reagovat

Chudinka, docela ji lituji.

2 Agulka SBéčko Agulka SBéčko | Web | 23. února 2009 v 21:46 | Reagovat

Další plosííííííííííííííííííííííííím :(:(:( Je t ovýýborný dokonalý :-*

3 TeSSiiii ♥SB♥ Které tě lavignuje XD TeSSiiii ♥SB♥ Které tě lavignuje XD | Web | 24. února 2009 v 11:00 | Reagovat

začalo 2 kolo SONF!!!! přeji hodně štěstí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.