z pohledu Edwarda
Noc jsem měl výjimečně poklidnou.Alexa v klidu spala a neměla žádný noční můry.Celou noc se usmívala a já se na ni mohl vynadívat.Byla tak překrásná,když spala a usmívala se.Strašně mi chyběl její smích,bylo to afrodiziakum,když jsem ji mohl slyšet smát.Celou noc jsem přemýšlel kam bychom mohli zítra jít.Nic mě nenapadalo.Neměl jsem moc času to tady prozkoumat.Přesto mě jedno místo napadlo.Běhám kolem něj každou noc,když jdu za Alexou.Určitě se jí bude líbit.
Teď jenom vyřešit dopravu.Zřejmě si budu muset vypůjčit Emmettův džíp.Jak ironické.Naposledy,když jsem v něm Bellu vezl,tak nás pronásledovali nepřátelští upíři.Doufám,že tentokrát se nic podobného nestane.
Krátce před svítáním jsem vyskočil z okna Alexy a běžel se připravit domů.První co jsem udělal,když jsem přiběhl domů bylo to,že jsem šel najít Emmett.Zkusil jsem to v obýváku,ale tam seděla jenom Esme,pozdravil jsem ji a šel ho hledat do pokoje.Zaťukal jsem na dveře.Otevřela mi Rosalie.Na sobě měla bledě modrou noční košilku.Ani jsem nechtěl zjišťovat co do teď dělala.
"Ahoj.Zavoláš mi Emmetta" Bez zájmu se otočila.
"Lásko,Edward po tobě touží," řekla a vrátila se do pokoje.Potlačil jsem povzdechnutí.Rosalie na mě byla pořád naštvaná.Emmett se přiřítil s širokým úsměvem.Na sobě měl nedopnuté kalhoty a zmuchlanou košili.Ušklíbl jsem se.
"Tak co po tobě můžu udělat mazlíčku můj" řekl a vyšpulil na mě pusu v předstíraným polibku.Zašklebil jsem se na něj.
"Půjčil bys mi na dnešek džíp?Hodlám jet s Alexou do lesa," odpověděl jsem.Šibalsky se na mě podíval.
"I ty zvíře!Můj džíp je ti k dispozici,ale měj na paměti čest Alexy!" řekl s předstíraným s děšením. "Buď hodný a ovládej své upíří choutky!" dopověděl dramaticky.Praštil jsem ho do ramene,poděkoval a s kroutící hlavou vyběhl do garáže.Tam jsem nasedl do auta a vydal se pro Alexu.
z pohledu Alexy
Ráno jsem vstala a měla výbornou náladu.Skvěle jsem se vyspala.Tak dobře jsem se nevyspala už hodně dlouhou dobu.Potichu jsem si pískala a připravovala se do školy.Zatímco jsem si čistila zuby,přemýšlela jsem kam mě Edward dneska vezme.Nic mě nenapadalo.Tady ve městě bylo tolik málo možností.Měla jsem dobrou náladu a jako kdybych podvědomě čekala,že ve vztahu s Edwardem se dneska něco změní,vyběhla jsem potichu na půdu a vybrala si nějaké nové věci od Alice.Vzala jsem si modré rifle do zvonu a tílko,i když bylo poměrně chladno.To tady bylo,ale obvyklé.Hodila jsem na sebe mikinu a seběhla zpátky do koupelny.Hodiny na rádiu mě přesvědčili,že nestíhám.Proto jsem ihned odložila kartáč a začala se hnát z domu.Halu jsem přešla po špičkách.Potichu jsem otevřela dveře a vykoukla ven.Béžové volvo stálo na svém místě.Majitel se ležérně opíral o dveře a když mě uviděl usmál se.Vrátila jsem mu úsměv.
"Ahoj," přišla jsem k němu stále s úsměvem.Hodně jsem se přemáhala,abych nezačala hopsat radostí,že ho znovu vidím.Jistě by si potom myslel,že jsem cvok.
"Ahoj," vydechl.Podíval se mi do očí a potom mě vzal za bradu.Zalapala jsem po dechu,když se jeho rty otřely o mé.Měkce mě líbal,jakmile jsem se však k němu víc přitáhla odtáhl se ode mě.Nerozuměla jsem tomu,ale dnes jsem to nehodlala řešit.Vzájemně jsme se na sebe usmáli a pak bez dalších řečí nastoupili od jeho auta a rozjeli se ke škole.
Škola mi utekla velmi rychle.Poslední dobou mi utíkaly dny neuvěřitelnou rychlostí.Hodiny se rozmazávaly v jednu a mě to vůbec nevadilo.Celé hodiny jsem myslela na Edwarda a už jsem se nemohla dočkat přestávky,protože jsem moc dobře věděla,že na mě bude čekat.Cítila jsem se nádherně.Měkla jsem pocit,že za mnou bude Edward stát ať se stane cokoliv,což mi dodávalo pocit bezpečí,který mi tolik scházel.Potom co mě všichni opustili to byla krásná změna.To že mi utíkali všechny hodiny,ale mělo za následek ten,že se mi zhoršil o něco prospěch.To jsem,ale nějak neřešila.Na vysokou stejně nepůjdu,není to možné a maturitu udělám i s trojkami a čtyřkami.
Konečně skončila škola.Edward na mě po hodině,opět čekal.Ležérně opřený o zeď a jeho oči zkoumali vchodové dveře do učebny.Vyzývavé pohledy procházejících holek ignoroval,i když se mračil.Když jsem,ale vyšla z učebny,nepřístupná maska zmizela a nahradil ji dech beroucí úsměv.Vrátila jsme mu ho a potom jsme se vydali k jeho autu.Vzpomněla jsem si,že mi ještě neřekl,kam odpoledne pojedeme,tedy pokud si to nerozmyslel.Počkala jsem až budeme vyjíždět z parkoviště.
"Kam odpoledne pojedeme?" zeptala jsem se.Otočil se na mě a šibalsky zamrkal.
"Nech se překvapit," řekl.Moje zvědavost ihned vzplála,ale z Edwarda jsem za celou cestu nic nevypáčila.Trochu mě vyděsilo,když jsme zastavili před mým dome.Že by si to opravdu rozmyslel?
"Proč jsme tady?"
"Dej si do domu věci a převlíkni si do něčeho pohodlného," řekl a usmál se. "Já pojedu na chvíli domů a za chvíli se tady pro tebe stavím." Přikývla jsem,i když pořád trochu vyděšeně.Vletěla jsem do domu,otec doma nebyl,takže jsem měla volnou ruku.Tašku jsem v pokoji hodila do kouta.Na sebe jsem si vzala červené tepláky do zvonu,modrý tričko a na to modrou mikinu.Obula jsem si tenisky a vbíhala zrovna do haly,když zazvonil zvonek.Otevřela jsem dveře a strnula na prahu.Na příjezdové cestě stál červený džíp.Jeho kola byla snad dvakrát tak větší než já.Polila mě panika,na co proboha budeme potřebovat džíp?
"Je to takové pěkné místo,jsem si jistý že se ti tam bude líbit," odpověděl Edward na můj tázavý pohled.Neodpověděla jsem.Edward mi pomohl nasednout,protože na mě byli dveře trochu vysoko.Vyjeveně jsem se koukala na přezky kolem mě.Vzala jsem jednu do ruky.
"Co s tím mám bože dělat?" zeptala jsem se vyděšeně.Povzdechl si,natáhl se ke mně.Zapnul mi všechny přezky a mě celou dobu skákala srdce jako pominuté z jeho náhlé blízkosti.Potom udělal to samé u sebe a hned na to jsme se rozjeli.Seděla jsem jako na trní a sledovala cestu.Když jsme najednou zajeli do lesa a před námi se začala klikatit hrbolatá cesta,pochopila jsem,proč vzal džíp.
"Kde jsi to auto,proboha,vzal?" Usmál se.
"Je Emmettův," Mělo mě to napadnout.Jeho mohutný brácha musí přece mít mohutný auto.Asi po čtvrt hodiny cesty jsme zastavil téměř uprostřed lesa.Edward vyskočil z auta.Mezitím jsem se snažila odepnout se.Edward mi pomohl a pomohl mi i seskočit.Když jsem seskočila,ocitla jsme se najednou v jeho náruči.Podívala jsem se do jeho očí a srdce se mi znovu rozjelo jako na běžícím pásu.Pokřiveně se usmál a odstoupil ode mě.Vytáhl ze zadních dveří deku,potom propletl naše prsty a začal mě vést do lesa.Pryč od cesty.
"Kam to jdeme?" zeptala jsem se čím dál vyděšeněji.
"Neboj,je to jenom pět minut cesty," ujišťoval mě.A opravdu,po pěti minutách stromy začali řídnout a světlo nabírat na větší intenzitě.Najednou se Edward otočil a s šibalským úsměvem mi ukázal šátek.
"Zavážu ti oči," řekl.Ihned jsem protestovala,ale byl neoblomný.Nakonec mi šátek uvázal přes oči.
"Vždyť se zabiju!" sténala jsem.
"Neboj,nedám ti šanci se zabít." A s těmi slovy mě vzal do náruče.Vypískla jsem jak jsem najednou ztratila pevnou půdu pod nohama.Chytila jsem se kolem jeho krku.Věděla jsem,že jsme těžká,ale vypadalo to,že mu to nevadí,šel jistě.Po chvíli mě spustil na nohy a odvázal mi šátek z očí.Zamrkala jsem z náhlého světla,moje oči si pomalu zvykali.Když se tak stalo,otevřela jsem pusu úžasem.Přede mnou se rýsovalo obrovské jezero.Jeho voda byla čistá a třpytila se.Mohla jsem cítit krásnou vůni,kterou jezero vydávalo.Jezero bylo ze všech stran ohraničeno stromy,vyvolávalo to ve mně pocit,že jsme odříznutí od okolního světa.Připadala jsem si jako v pohádce.
"To je,nádhera," vykoktala jsem a Edward za mnou se uchechtl.Nevěděla jsme jak je možné,že o tomhle místě nevím,ale do lesa jsem nikdy moc nechodila.
Konečně skončila škola.Edward na mě po hodině,opět čekal.Ležérně opřený o zeď a jeho oči zkoumali vchodové dveře do učebny.Vyzývavé pohledy procházejících holek ignoroval,i když se mračil.Když jsem,ale vyšla z učebny,nepřístupná maska zmizela a nahradil ji dech beroucí úsměv.Vrátila jsme mu ho a potom jsme se vydali k jeho autu.Vzpomněla jsem si,že mi ještě neřekl,kam odpoledne pojedeme,tedy pokud si to nerozmyslel.Počkala jsem až budeme vyjíždět z parkoviště.
"Kam odpoledne pojedeme?" zeptala jsem se.Otočil se na mě a šibalsky zamrkal.
"Nech se překvapit," řekl.Moje zvědavost ihned vzplála,ale z Edwarda jsem za celou cestu nic nevypáčila.Trochu mě vyděsilo,když jsme zastavili před mým dome.Že by si to opravdu rozmyslel?
"Proč jsme tady?"
"Dej si do domu věci a převlíkni si do něčeho pohodlného," řekl a usmál se. "Já pojedu na chvíli domů a za chvíli se tady pro tebe stavím." Přikývla jsem,i když pořád trochu vyděšeně.Vletěla jsem do domu,otec doma nebyl,takže jsem měla volnou ruku.Tašku jsem v pokoji hodila do kouta.Na sebe jsem si vzala červené tepláky do zvonu,modrý tričko a na to modrou mikinu.Obula jsem si tenisky a vbíhala zrovna do haly,když zazvonil zvonek.Otevřela jsem dveře a strnula na prahu.Na příjezdové cestě stál červený džíp.Jeho kola byla snad dvakrát tak větší než já.Polila mě panika,na co proboha budeme potřebovat džíp?
"Je to takové pěkné místo,jsem si jistý že se ti tam bude líbit," odpověděl Edward na můj tázavý pohled.Neodpověděla jsem.Edward mi pomohl nasednout,protože na mě byli dveře trochu vysoko.Vyjeveně jsem se koukala na přezky kolem mě.Vzala jsem jednu do ruky.
"Co s tím mám bože dělat?" zeptala jsem se vyděšeně.Povzdechl si,natáhl se ke mně.Zapnul mi všechny přezky a mě celou dobu skákala srdce jako pominuté z jeho náhlé blízkosti.Potom udělal to samé u sebe a hned na to jsme se rozjeli.Seděla jsem jako na trní a sledovala cestu.Když jsme najednou zajeli do lesa a před námi se začala klikatit hrbolatá cesta,pochopila jsem,proč vzal džíp.
"Kde jsi to auto,proboha,vzal?" Usmál se.
"Je Emmettův," Mělo mě to napadnout.Jeho mohutný brácha musí přece mít mohutný auto.Asi po čtvrt hodiny cesty jsme zastavil téměř uprostřed lesa.Edward vyskočil z auta.Mezitím jsem se snažila odepnout se.Edward mi pomohl a pomohl mi i seskočit.Když jsem seskočila,ocitla jsme se najednou v jeho náruči.Podívala jsem se do jeho očí a srdce se mi znovu rozjelo jako na běžícím pásu.Pokřiveně se usmál a odstoupil ode mě.Vytáhl ze zadních dveří deku,potom propletl naše prsty a začal mě vést do lesa.Pryč od cesty.
"Kam to jdeme?" zeptala jsem se čím dál vyděšeněji.
"Neboj,je to jenom pět minut cesty," ujišťoval mě.A opravdu,po pěti minutách stromy začali řídnout a světlo nabírat na větší intenzitě.Najednou se Edward otočil a s šibalským úsměvem mi ukázal šátek.
"Zavážu ti oči," řekl.Ihned jsem protestovala,ale byl neoblomný.Nakonec mi šátek uvázal přes oči.
"Vždyť se zabiju!" sténala jsem.
"Neboj,nedám ti šanci se zabít." A s těmi slovy mě vzal do náruče.Vypískla jsem jak jsem najednou ztratila pevnou půdu pod nohama.Chytila jsem se kolem jeho krku.Věděla jsem,že jsme těžká,ale vypadalo to,že mu to nevadí,šel jistě.Po chvíli mě spustil na nohy a odvázal mi šátek z očí.Zamrkala jsem z náhlého světla,moje oči si pomalu zvykali.Když se tak stalo,otevřela jsem pusu úžasem.Přede mnou se rýsovalo obrovské jezero.Jeho voda byla čistá a třpytila se.Mohla jsem cítit krásnou vůni,kterou jezero vydávalo.Jezero bylo ze všech stran ohraničeno stromy,vyvolávalo to ve mně pocit,že jsme odříznutí od okolního světa.Připadala jsem si jako v pohádce.
"To je,nádhera," vykoktala jsem a Edward za mnou se uchechtl.Nevěděla jsme jak je možné,že o tomhle místě nevím,ale do lesa jsem nikdy moc nechodila.
z pohledu Edwarda
Byl jsem strašně šťastný,že se Alexe jezero líbilo.Když ho uviděla,její oči svítili jako světlušky,jako hvězdy.Zemřel bych kvůli tomu pohled zas a znovu.Rozprostřel jsem deku na trávu a společně si na ní lehli.Obmotal jsem ruku kolem jejího pasu a přitáhl si ji blíž.Položila mi hlavu na rameno.V tuhle chvíli jsem byl dokonale šťastný.Celé odpoledne jsme si povídali a dívali se na hladinu jezera.
V jednu chvíli jsem se díval do jejího andělského obličeje a když ke mně vzhlédla a usmála se,neovládl jsem se a políbil ji.Něžně jsem ji líbala nevědomky si ji přitahoval blíž.Zapletla mi prsty do vlasů a vycházela mému polibku vstříc.Slyšel jsem jak ji srdce začalo tlouct šílenou rychlostí.Miloval jsem ten zvuk a miloval jsem její rty.Miloval jsem ji celou.Ani jsem si neuvědomil,že jsem se překulil na ni.Když začala lapat po dechu,přesunul jsem se rty na její krk.Potom jsem se,ale ihned vrátil zpátky k jejím rtům.Líbal jsem ji a když jsem se na okamžik odtrhl od jejich rtů,zašeptala:
"Miluji tě." Ihned ztuhla,zřejmě jí to vypadlo samo od sebe.Odtáhl jsem se trochu od ní a ona se mi zadívala do očí.Viděl jsem,jak je přikrčená a jak trochu vylekaně čeká na moji reakci.V tu chvíli jsem si myslel,že se mi srdce rozeběhne šílenou rychlostí,jak jsem byl šťastný.Zářivě jsem se na ni usmál a abych dodal tomu to okamžiku ještě více krásy,sehnul jsem se k ní a do ucha ji zašeptal.
"Taky tě miluji." Slyšel jsem mírné nadechnutí a její srdce jak se ještě více rozeběhlo.Něžně jsem se usmál a zase se vrátil k jejím rtům.V tuhle chvíli nebylo nic důležitější.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





Nádhera..