close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

24. Svolení

23. února 2009 v 17:30 | Dark Angel |  Druhá šance od "Belly"
z pohledu Edwarda

Byl jsem ve svém pokoji a odpočítával vteřiny.Čas se strašně vlekl.Bál jsem se o Alexu.Nezasáhnout do situace do které se namočila bylo hodně těžký.Bál jsem se co s ní teď je.Je v pořádku?Viděl jsem,že jí nic neudělali,ale co když se někde krčí v koutě a pláče!?Co když se bojí,má strach?Ne,tak to určitě nebude.Alexa je v pořádku,byl jsem si tím jistý.Přesto mi zbytek dne po lovu,utíkal pomalu.Strašně jsem se na ni těšil.


Začal jsem netrpělivě přešlapovat po pokoji.Ještě hodinu a budu vysvobozený!Z mého zoufalého čekání mě vyrušil Carlisle.Zaklepal na dveře a já jsem ho vyzval,aby vstoupil dál.Sedl jsem si na pohovku,abych nevypadal jako cvok,který čeká na svou dávku.Carlisle se však zašklebil,myslel si o tom svý a sedl si na druhý konec pohovky.

,,Prý si se mnou chtěl mluvit," řekl.Chvíli mi trvalo než mi došlo na co míří.

"Oh,jo.Dostal jsem se do menšího problému," začal jsem a nervózně jsem se ošil.Nevěděl jsem co přesně říct.Moje slova ho trochu vyděsila.

"Co se stalo?"

"Nevím,jak přesně to definovat," začal jsem a zahleděl jsem se nad jeho rameno.Trpělivě vyčkával.

"Myslel jsem,že konečně dostanu odpovědi,že mi konečně řekne,kdo ji tak ublížil,ale spíš se to obrátilo proti mně," povzdechl jsem si.Carlisle začal být mírně netrpělivý.

"Tak co se stalo?" Vyklopil jsem to dřív než bych si to rozmyslel.Po druhé bych už asi nenašel odvahu,říct mu to.

"Neřekne mi nic o svým životě,nic o tom kdo ji ublížil,pokud jí já neřeknu svoje tajemství.Tedy to,že jsme upíři," řekl jsem a podíval jsem se na svého otce,na jeho reakci.Vypadal nechápavě.

"A v čem je tedy problém?" zeptal se zmateně.

"Nemůžu přece Alexe říct,že jsme upíři!" zakoulel jsem očima.

"A proč ne?" zeptal se stále nechápavě.Mínil jsem něco říct,ale Carlisle mě předběhl.

"Pokud to myslíš s Alexou vážně a oba víme,že určitě myslíš,stejně bys jí musel jednou říct,co jsi,nebude proto lepší říct jí to co nejdříve?Čeho přesně se bojíš?"

"Co když nezareaguje stejně jako Bella?!Co když přede mnou s křikem uteče?!" vyslovil jsem nahlas svoji největší obavu.Carlisle se na mě mírně usmál,z jeho očí vyzařovala otcovská láska a léta moudrosti.

"Jsem si jistý,že se to nestane,ale pokud si nejsi jistý jejími city,nehrň se do toho.Nikdo z rodiny ti,ale nebude stát v cestě.Jestli jí řekneš kdo jsme nebo ne,je pouze na tobě," řekl měkce.Potom vstal a potichu odešel.Přemýšlel jsem.Ještě jsem neuvažoval o tom jestli ke mně Alexa vůbec něco cítí.Bral jsem to jako samozřejmost,jenom proto,že vypadala jako Bella,která mě milovala.Co když necítí to co já?Co když chce,abychom byli pouze přátelé?Pokud to tak bude,nebudu ji stát v cestě.A tak jsem se rozhodl,že nejdřív zjistím co ke mně Alexa cítí a teprve potom se budu rozhodovat,jestli ji povím pravdu nebo ne.
Velmi se mi ulevilo,když jsem večer vyskočil do Alexynina okna a po dlouhém dálkovém vyšetření jsem zjistil,že je v pořádku.Tiše oddechovala a spala.Nikde jsem neviděl slzy ani modřiny.Nic jí tedy není.Zhluboka jsem si oddechl a sedl si na židli,abych pozoroval jak spí.Téměř celou noc spala jako,když ji do vody hodí.Spánek byl hluboký a klidný.Až k ránu jsem zaznamenal změnu.Začala se víc převracet a její obočí se zkrabatilo.Mračila se ze sna.Začala si pro sebe něco mumlat,ale bylo to nesrozumitelné.

,,Ne," mumlala,téměř neslyšně. "To neudělám,nedonutíš mě." Zase se převrátila.A zase něco nesrozumitelného mumlala.Převrátila se na záda a potom vykřikla.Slyšel jsem jak její srdce bije rychleji a rychleji.Dokonce i zrychleně dívala.Přesto se neprobouzela.Vyděšeně jsem přešel k její posteli a sedl si.Vzal jsem její ruku do svých a začal ji kreslit na ruku,uklidňující kroužky.Začal jsem zpívat její ukolébavku.Chvíli sebou ještě trochu trhala,nakonec však znovu upadla do hlubokého spánku.Něžně se usmívala,jako by tajila nějaké tajemství,které zná jen ona.Vypadala jako anděl.

Chvíli předtím než ji zazvonil budík,jsem vyskočil z okna a běžel domů pro auto.Cítil jsem se už mnohem lépe.Před autem na mě však čekalo překvapení v roli blonďaté upírky.

,,Rose." Zkoumavě se na mě podívala.Její myšlenky vzaly za své.

"Do toho ti nic není," odsekl jsem jí.Zamračila se.

"Je to moje rodina Edwarde!Co teď hodláš dělat?Řekneš jí,že jsme upíři?" řekla hněvivě.

"Možná,ještě nevím."

"Jsi cvok!" vyštěkla. "Nezapomeň,jak to dopadlo minule.Nakonec si ji stejně musel opustit,chceš aby to bylo s Alexou stejný?" Trhl jsem sebou a snažil se skrýt jak moc mě její slova bolela.Samozřejmě,že jsem nechtěl,aby to bylo s Alexou stejný,ale já jsem bez ní prostě nemohl žít.Byl jsem příliš sobecký,až jsem se zastyděl.Pokračovala ve svém proslovu,poháněná svým vítězstvím,když jsem neodpovídal.

"Vím,že ji svým způsobem miluješ,ale to je jenom přechodný,za chvíli by ses jí nabažil a opustil ji znova.Tak proč ji chceš zatahovat ještě do upírských záležitostí?" Rozzuřeně jsem se podíval na svoji blonďatou sestru.Věděl jsem,že si myslí,že moje pouto k Belle nebylo silné,že jsem jí měl jenom na ukrácení času,ale to se pletla.Dříve jsem se to snažil ignorovat,ale teď ne.Udělal jsem spoustu chyb a už nehodlám dělat nic stejně jako před tím.

"Miluji Alexu a miloval jsem Bellu.S tím nic nenaděláš," odsekl jsem jí.Zavrtěla hlavou. ,Ne,ty ji nemiluješ,jenom si to nechceš přiznat,´ prozradili jí její myšlenky.Výsměšně jsem se na ni usmál.

"Ne Rose,to ty si nechceš přiznat,že bych mohl k někomu cítit to samý co ty k Emmettovi.Zvláště,když toho koho miluji je člověk," řekl jsem pomalu.Otevřela úžasem pusu a chystala se znovu něco říct.

"Teď jestli dovolíš,jedu pro Alexu," předběhl jsem ji.Obešel jsem ji a skočil do auta.Za chvíli jsem byl na silnici a za sebou jsem nechal zmatenou upírku.Byl jsem si jistý,že teď bude o mých slovech přemýšlet.Dlouho přemýšlet.

Když jsem přijížděl pořád jsem se mračil.Téměř jsem si nevšiml,když se dveře od spolujezdce otevřeli.

"Ahoj," pozdravila mě zvesela Alexa.Podíval jsem se na ni.Usmívala se i její oči zářili,vypadala tak nádherně.Měl bych jí opustit,měl bych.Měla by mít normální život,normálního přítele.Přesto mě myšlenka na odchod nesmírně bolela.Alexa se dívala do mého zmučeného obličeje a její úsměv zmizel.Vzala mě za ruku.

"Co se děje?" zeptala se potichu.Pokusil jsem se o úsměv.Zvedl jsem její ruku a políbil ji na každý kloub.

"Nic,opravdu.Jenom jsem měl nepříjemný rozhovor se sestrou," řekl jsem.Pousmála se.Vypadalo to,že má dneska dobrou náladu a že ji jen tak něco nezkazí.Byl jsem za to rád.Miloval jsem její úsměv.Nemohl jsem si nevšimnout té změny.Ze začátku se na mě mračila a snažila se mi vyhýbat.Teď,ale ne,teď se podobala Belle víc než bych si kdy přiznal.Nevěděl jsem co stojí za tou změnou.Nebyl jsem dost troufalí říct,že za to může moje přítomnost,protože jsem tomu nevěřil.Já vždycky jenom ničím.I moje přítomnost ji jednou zabije,tušil jsem to,ale přesto jsem nebyl dost silný na to,abych ji opustil.Miloval jsem ji a chtěl ji pro sebe.Toužil jsem po její lásce...Byl to opravdu takový hřích?
Dobrá nálada se Alexy držela celé dopoledne.Svítila jako sluníčko a mě se z toho motala hlava.Vypadala kouzelně,když se smála,jako anděl,kterým opravdu byla.Celý den vtipkovala a její dobrá nálada se brzy přesunula i na mě.Smál jsem se spolu s ní.Za celé století jsem se tolik nenasmál,jako právě teď.Bylo neuvěřitelné,jaký na mě měla Alexa vliv.Po každé hodině jsem na ni čekal a doprovázel ji na hodiny.Díky dobrá náladě mi škola utekla velmi rychle.Jelikož Alexa nechodila na oběd,odvezl jsem Alexu domů hned po vyučování.

V autě bylo ticho.Nebylo to,ale nepříjemné ticho,bylo pokojné a klidné.Přesto,že se mi to ticho líbilo,začínal jsem postrádat její hlas.Zeptal jsem se tedy na první věc,která mě napadla a dlouho jsem nad ní přemýšlel.

"Proč vlastně nechodíš na oběd?" zeptal jsem se jí a podíval se na její reakci.Kupodivu se nezamračila a když jsme se střetli pohledy,usmála se.Možná to bylo tím,že má dobrou náladu.Vrátil jsem jí úsměv a následně slyšel jak se její srdce rozeběhlo na plné obrátky.Potlačil jsem další úsměv a čekal co mi odpoví.Když promluvila,díval jsem se jí do obličeje,abych poznal jestli mi znovu lže,nebo jestli mluví pravdu.

"Řekněme,že před asi třemi lety,mi jeden kluk udělal naschvál,byl z toho obrovský průser.Jenomže to vypadalo,že jsem to udělala já.Od té doby mě kuchařky vykázali z jídelny,pokud to tak můžu nazvat," řekla a zazubila se.Přemýšlel jsem,vlastně mi toho moc neřekla,ale já byl přesto rád,že řekla aspoň něco.

"Ten kluk byl ten samí co tě honil,Larry?" Přikývla.

"Proč tě otravuje?" zeptal jsem se.Teď se v jejím obličeji objevil obezřetný pohled.Pokrčila rameny.

"Nevím," odpověděla,ale já poznal že lže.Nechal jsem to pro teď být,nechtěl jsem vyvolávat hádku.Zastavil jsem před domem Alexy.Konec krásného dne.Věděl jsem,že mě teď Alexa pošle domů,nevěděl jsem proč nechce,abych šel do jejího domu,zároveň jsem,ale věděl,že mi nic neřekne,dokud ji neřeknu své tajemství.Přesto se mi od ní nechtělo odejít.

"Smím dovnitř?" zeptal jsem se.Sklonila hlavu,zadívala se na podlahu.

"Nemyslím,že je to dobrý nápad," řekla smutně,jako by ji to mrzelo stejně jako mě.Povzdechl jsem si.

"Jestli chceš budeme venku,před domem," řekl jsem a hodil na ni štěněčí pohled.Chvíli zvažovala,když se na mě podívala,viděl jsem v jejích očích strach a bolest.Ihned jsem litoval,že jsem něco řekl.Cítil jsem jak i můj obličej se zkřivil do bolestné grimasy.Jak je možné,že ji nedokážu pomoct?Jak je možné,že ji pořád ubližuji?

"Nevadí," řekl jsem a otočil se.Ucítil jsem menší tlak na rameni,když jsem se pootočil,viděl jsem jak se mi Alexa opírá čelem o rameno.

"Vzadu za domem je lavička."

"Nemusíš to kvůli mně dělat," namítal jsem.

"Nechci,abys odjel," odpověděla mi.Zvedl jsem její hlavu a zadíval jsem se jí do očí.Po bolesti už tam nebylo ani památky.Přesto jsem neodolal a políbil ji.Když se ke mně začala přitahovat blíž a její krev mě začala pálit a netvor ve mně si žádal podíl na kořisti,odtrhl jsem se od ní.Oba jsme lapali po dechu.Potom jsme vylezli z auta.Propletl jsem naše ruce a nechal se vést Alexou k lavičce za barákem.Tam jsme strávili celé odpoledne.Povídali jsme si.Ptal jsem se jí na to samé co Belly,před lety,abych zjistil,že mají úplně stejný vkus.Začal jsem opravdu uvažovat,že by to mohla být Bella.

"Co by jsi chtěla zítra dělat?" zeptal jsem se a doufal,že bude chtít strávit den se mnou.Pokrčila rameny,ale moc jí to nešlo,protože se opírala hlavou o moje rameno.

"Nevím,co by jsi chtěl dělat ty?" Ihned se mi ulevilo.

"Něco vymyslím," řekl jsem a políbil ji do vlasů.Když se začalo stmívat,rozloučili jsem se.Ještě naposledy jsem se dotkl jejích rtů a pak uháněl zpátky domů,abych mohl za chvíli na další noční návštěvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.