z pohledu Edwarda
Bylo krátce po poledni, což mi vyhovovalo. Jak jsem znal Larryho, bude ještě ve škole, přestože už tam téměř nikdo není. Častokrát zůstával ve škole takhle pozdě, měl tak možnost šikanovat nějakého opozdilce, aniž by mu v tom někdo z učitelů zabránil, tentokrát se mu to ale stane osudným. Tohle jsem samozřejmě věděl jenom díky čtení myšlenek, jak jsem teď byl za tu schopnost vděčný.
"Alice, postaráš se o Alexu, kdyby se vzbudila a já tu ještě nebyl?" zeptal jsem se ve dveřích. Přikývla. ,Buď opatrný. Všechno si dvakrát rozmysli,´vyprovázely mě její myšlenky. Názor na to, že děkuji za svou schopnost jsem přehodnotil ihned, jakmile nastoupili do mého auta Emmett s Jasperem. Jasper se v myšlenkách strachoval. Bál se, že se já nebo Emmett přestaneme ovládat a on nás nebude schopný zadržet. Naproti tomu, Emmettovi myšlenky byly radostné. Konečně se něco dělo, konečně bude mít šanci skřípnout toho hajzla. Musel jsem ho, ale zklamat toho hajzla skřípnu já. Musel jsem, jinak bych si to po zbytek věčnosti vyčítal. Už tak mě budou pronásledovat myšlenky, že jsem tomu měl zabránit, že jsem měl přijet dřív, že jsem neměl odjíždět, s tímhle budu muset žít věčně.
Ke škole jsme přijeli v rekordním čase. Málokdy jsem jezdil po tom mini městečku, tak rychle, ale dneska to byla výjimečná situace. Zaparkoval jsem na parkovišti a vystoupil ven. Soustředil jsem se na jeho myšlenky. Zachytil jsem je téměř ihned. Byl na chlapeckých záchod a s ním i ti ostatní dva.
"Chlapecké záchody," oznámil jsem pouze. Oba mí bratři mě však pochopili. Snažil jsem se jít lidskou chůzí, ale moc mi to nešlo. Byl jsem netrpělivý. Vztek mě zase začal ovládat, když jsem se přibližoval k místo, kde se to stalo. Poslouchal jsem jeho oplzlé myšlenky, vypadalo to, že ho to ani trochu nemrzí. Bylo mu úplně jedno, že se pokusil někoho znásilnit. Myslel si, že mu to projde, ale to se spletl. Čím déle jsem poslouchal jeho myšlenky tím víc jsem ho začal nenávidět a tím víc jsem se těšil až mu zmaluju ten jeho ksicht. Ani jsem si neuvědomil, že vrčím, dokud mě na ten fakt neupozornil Jasper. Hodil jsem po něm vzteklý pohled, ale poslechl jsem ho, přese všechno nesmíme být odhalení. Už jsme byli téměř u záchodů, když ze dveří vyběhl pobledlý chlapec, vystrašený, jak jinak. Zastavil jsem se a zhnuseně nakrčil nos nad spokojenými myšlenkami Larryho. Čekal jsem až vyjdou ven, on i jeho kumpáni. Když se tak stalo a já viděl na jeho obličeji stejný výraz, jako měl tehdy, když seděl obkročmo nad Alexou, otřásl jsem se, nesměl jsem na to vzpomínat. Zachvátil mě vztek a myslel jsem si, že se na něj vrhnu hned na chodbě. Pocit únavy mi to však překazil. Vznášel se kolem mě a já cítil jak mi ochabují končetiny a nejsem schopný se pohnout. Podíval jsem se na Jasper, ale nedokázal jsem do toho pohledu dát žádnou nenávist. Povzdechl si a pocit únavy zmizel stejně rychle jako se objevil, až na to že už jsem necítil tak silně vztek. Opět jsem byl pánem svých emocí.
Teprve potom si nás Larry všiml. Otočil se k nám a chvíli nás pozoroval. Začalo mu tlouct srdce příšernou rychlostí, ihned věděl proč tu jsme. Zle jsem se usmál a vykročil k němu. Šel jsem pomalu, abych hrozba měla větší účinek. Své bratry jsem měl v patách. Jeho myšlenky mi prozradili co chce udělat mnohem dřív než to udělal, ale nehodlal jsem ho zastavit. Larry se otočil a začal utíkat.
"Padáme!" křikl na dva kluky, kteří nás taky vyděšeně sledovali a nedokázali pochopit proč Larry, tak vyvádí. Usoudil jsem, že o tom co Larry udělal Alexe nemají ani páru.
"Emmette, nadběhni mu z druhé strany," řekl jsem poněkud formálním a mrtvým hlasem.
"S radostí," uchechtl se a v další sekundě už u mě nestál. Nakonec se nám, podařilo Larryho zahnat do kouta. Zahnali jsme ho na školní hřiště. Z jedné strany zeď, z druhé plot a ze třetí Emmett. Neměli šanci utéct.
"Ty dva nic neudělali, nech je jít," řekl Jasper potichu, aby ho nikdo kromě mě a Emmetta neslyšel. Přikývl jsem, Jasper měl pravdu ti dva nic neudělali, alespoň ne to kvůli čemu tady teď stojím.
"Vy dva," kývnul jsem k nim hlavou, "můžete jít." Zmateně se po sobě podívali a potom po Larrym.
"Zůstanete tady!" sykl na ně.
"Máte poslední šanci, jinak si to slíznete spolu s Larrym," řekl jsem a hrozba z mého hlasu byla mnohem zřetelnější. Už na nic nečekali a rozeběhli se pryč. Proklouzli kolem Emmetta a potom se za nimi jenom zaprášilo. Přišel jsem k Larrymu blíž, na metr a užíval si strachu v jeho očích i myšlenkách. Spřádal plán, jak utéct, přesto věděl, že proti nám nemá šanci. Nakonec se rozhodl, že bude hrát hodného kloučka, který udělal chybu. Jeho ruce vylítli na horu, dlaně otočené k nám v smířlivém pohybu.
"Byla to nehoda! Vždyť se vlastně ani nic nestalo," řekl. Před očima mi vybouchla rudá clona. Jednal jsem instinktivně, mysl mě v téhle chvíli opustila. Chytil jsem Larryho pod krkem, přitiskl na zeď a vyzvedl o několik centimetrů nad zem.
"Nehoda!" vyštěkl jsem, "já ti dám, tohle byla nehoda!" Odhodil jsem Larryho proti plotu. Sesunul se na zem jako pytel brambor a ostře dýchal. Jeho obličej nabíral z fialové barvy správnou oranžovou barvu.
"Edwarde!" dopadla mi na rameno ruka Jaspera, abych se uklidnil. V další chvíli už stál Larry na nohou. Snažil se využít mé chvilkové nepozornosti. Rozeběhl se a proklouznul pode mnou. Nesnažil jsem se ho zadržet, udělal to za mě Emmett. Chytil ho stejně jako já pod krkem a odhodil jedním pohybem zpátky ke zdi. Přitom se spokojeně usmíval a v duchu doufal, že si to bude moct ještě zopakovat. Larry seděl na zemi, těžce oddechoval a hlavu měl skloněnou. Vytáhl jsem ho na nohy a přitiskl na zeď.
"Teď mě dobře poslouchej," sykl jsem mu blízko obličeje, "jestli tě ještě někdy uvidím v blízkosti Alexy a je mi jedno jestli od ní budeš na pět metrů nebo se na ní jenom křivě podíváš, vrátím se a bude to mnohem horší! Pochopils!" Sledoval jsme jeho oči, vypadalo to, že pochopil. Přikývl. Teď se jenom přesvědčit, že nás neprozradí.
"Samozřejmě, pokud něco cekneš, myslím, že nebude problém oznámit policii co se stalo, že?!" řekl jsem a naschvál použil veselý tón. Polkl, tak hlasitě že to muselo být slyšet až na konci hřiště a srdce se mu rozeběhlo ještě větší rychlostí. Znovu přikývl. Pustil jsem ho a on se opět sesunul k zemi. Ztěžka se postavil a opíral se přitom o zeď.
,Nebudeš tady věčně a potom si to s ní vyřídím. Nemáš odvahu mi cokoliv udělat,´slyšel jsem jeho myšlenky. Opět jsem jednal instinktivně. Otočil jsem se a udeřil ho do obličeje. Skácel se pod tím nárazem a z úst mu začala téct krev. Slyšel jsem ostré nadechnutí a vzápětí jsem už za sebou Jaspera neslyšel. Emmett naproti tomu zasténal zklamáním, chtěl to udělat sám.
"Drž se od ní dál," sykl jsem vztekle a krev, kterou teď měl až na košili jsem téměř nevnímal. "Já tady budu mnohem dýl než ty o tom nepochybuj. Jestli zjistím, že jsi Alexe zkřivil jediný vlas, ne, jestli zjistím, že jsi se přiblížil k Alexe na deset metrů, navštívím tě zas. A pokud nevěříš, že jsem schopný ti něco udělat, podívej se na mého bratra," řekla jsem vztekle a rukou pokynul k Emmettovi. Ten se škaredě zazubil a promačkal si klouby. Další hlasité polknutí a příšerný běh jeho srdce, naznačoval, že pochopil. Odstoupil jsem od něho a tentokrát mu dovolil jeho útěk.
Když jsem přišel k autu už tam stál i Jasper, evidentně v pořádku. Mračil se a jeho myšlenky vypovídali o všem.
"Omlouvám se," řekl jsem. Nechtěl jsem, aby musel znovu prožít to co s Bellou. U Belly stačila pouhá kapička, tady bylo krve mnohem více. Na druhou stranu byl Jasper starší a Larry nevoněl nijak vábně. Pouze zavrtěl nevěřícně hlavou, protože vše pochopil z mých emocí.
"Doufám, že ještě žije," odsekl popuzeně. Pouze jsem se pousmál, jak mi to přišlo vtipný. Ano, žije, i když bych byl šťastný kdyby tomu bylo jinak. Doufal jsem, že tahle návštěva uvolní a zbaví mě všeho vzteku, ale nebylo tomu tak. Pochopil jsem, že vztek jsem měl hlavně na sebe. Samozřejmě na Larryho taky, ale zároveň i na sebe. Vztek mě neopustil, pořád jsem si všechno vyčítal a já pochopil, že tím že zmlátím Larryho mě vztek neopustí. Pouze Alexa má sílu na to, aby můj vztek potlačila a to tím, že ji budu prosit o odpuštění. Věděl jsem, že vyčítat si to budu navždy, ale vzteku mě mohla zbavit jenom ona. Tím, že mi odpustí…

%20%E2%80%93%20okraj.png)





ahojky zacalo sonb preji ti hodne stesti a dej si na blog tu klikacku pls!