z pohledu Alexy
Neděle mi utekla pomalu.Teprve tehdy mi došlo za jak krátkou dobu se stal Edward hlavním tokem mých myšlenek.Myslela jsem na něj pořád.Byl jako droga bez které jsem nemohla žít.Zaplňoval všechny mé myšlenky.Častokrát jsem se přistihla jak nečinně stojím třeba u dřezu a nepřítomně se dívám před sebe.Přitom jsem myslela na něj.Byla jsem v tom až po uši.Měla bych se od něj,ale držet dál,bylo by to tak lepší.Pro mě i pro něho.Přesto jsem věděla,že to nedokážu.Byla jsem ztracená.Stačil jediný pohled jeho zlatých očí a srdce se mi rozbušilo příšernou rychlostí,v břiše mi poletovalo hejno motýlků a cítila jsem se jako kdybych létala.Nikdy jsem nevěřila,že by se mi něco podobného mohlo stát.A teď,když se to stalo,to bylo mnohem silnější než jsem si představovala.
Neděle teda probíhala spíše v mlčenlivém zamyšlení,nad nastanou situací.Věděla jsem,že pondělí bude stejné jako neděle.Vyučování se bude táhnout dvakrát pomaleji než normálně.A odpoledne prožiji ve stejném duchu jako dopoledne.Vyhlídky proto nebyli dobré.Ani slunce,které výjimečně vykouklo zpod mraků mi nezlepšilo náladu.Nějakým způsobem jsem mu i dávala vinu za to,že tu Edward není semnou.
Ráno se mi stávalo těžko.Nejraději bych se zahrabala pod peřinu a vylezla z ní až v úterý ráno.Chtě nechtě,musela jsem vstát.Dobelhala jsem se do koupelny a udělala ze sebe opět člověka.Potom jsem v tichosti seběhla schody a vydala se k autu.Modlila jsem se,aby naskočil.Jedno cvaknutí,druhé cvaknutí,třetí cvaknutí.Nic.Zanadávala jsem si a praštila do volantu.Pak jsem to zkusila znovu.S úlevou se motor rozeběhl.Šlo to ztuha,ale šlo to.Do školy jsem tedy spíš doklouzala než dojela.
Hodiny jsem přetrpěla.Všechno se příšerně vleklo,ale přežila jsem to.Polovinu úspěchu jsem měla za sebou.Pomalu jsem se ploužila k autu a okolí moc nevnímala.Většina dětí už neměla školu.V osamělé chodbě tedy moc lidí nebylo.Byla jsem tak zabraná do svého snění,že jsem si nevšimla blížícího se nebezpečí.Dřív než jsem stačila vykřiknout.Obmotala se mi kolem pasu čísi paže,pusu mi ucpal svojí rukou,abych nemohla křičet.A začal mě táhnout do nějakých dveří.Vzpouzela jsem se,škrábala a kopala jsem kolem sebe,ale nebylo to nic platné.Byl silný,ještě k tomu nebyl sám.Měla jsem tušení komu čelím.Osoba mě zatáhla na klučičí záchod a když se za námi zaklapli dveře,mrštil mě proti umyvadlu.Narazila jsem do něj a potom spadla na zem.Chránila jsem se rukama,přesto jsem si narazila břicho a na chvíli vyrazila dech.Slyšela jsem oplzlí smích.Ztěžka jsem se postavila a zpříma se postavila čelem Larrymu a jeho partě.
,,Ahoj princezničko,dlouho jsme se neviděli.Chyběl jsem ti?" zeptal se a přitom na mě vyšpulil pusu v předstíraným polibku.Otřásla jsem se až do morku kostí.
,,Co ode mě chceš Larry?" vyprskla jsem na něj.
,,Chtěl jsem se ti jenom připomenout.Nemysli si,že tě ten tvůj princ bude chránit věčně!Ani on tady nebude pořád,třeba jako dneska," odsekl.Všude bylo tolik zmatku,že jsem na Larryho úplně zapomněla.Teprve teď mi došlo,že se držel stranou,jelikož se mnou trávil čas Edward.Larry určitě nezapomněl jakou mu dal naposledy nakládačku.Ucítila jsem divoké uspokojení nad tou vzpomínkou a zatoužila jsem,aby mu Edward vymlátil duši z těla za všechny špinavosti,které mi natropil.
,,Fajn,tak sis dovyhrožoval,tak já zase půjdu," řekla jsem a snažila se obejít jeho i jeho kumpány.Ti mi však zatarasili cestu.
,,To se ti nepodobá Alexandro.Většinou mlčíš dokud se nevyřádím,ale teď…máš chuť se mi vzepřít?!" řekl a krutě se zasmál. Začínala jsem se bát,znala jsem ho dost dobře na to,abych věděla že mě jen tak nenechá na pokoji.Přesto měl Larry pravdu.Sama sobě jsem se divila. Většinou jen mlčky trpím,ale teď jsem opravdu začínala uvažovat nad tím,že mu prostě uteču,že budu bojovat.Kde se to ve mně najednou vzalo?
Na chodbě něco hlasitě spadlo.Larry se zamračil a poručil svým hromotlukům,aby se podívali co se tam děje.Oba mlčky odešli a my dva jsme osaměli.Viděla jsem v tom příležitost.Nikdy jsem se neprala,ale zvíře zahnané do kouta může být i tak nebezpečné.Larry se ke mně přibližoval s odrzlým úsměvem na tváři.Když ke mně došel dostatečně blízko,vykopla jsem koleno do vzduchu a kopla ho mezi kolena.Larry zasténal a svalil se na zem.Vyběhla jsem rychle ven a začala utíkat ke svému autu.Stačila jsem si všimnout jak se Larryho bodyguardi vrátili za ním na záchod a jak na ně Larry řve:
,,Chyťte ji potomci!" Běžela jsem a těžce oddechovala.Díky bohu jsem měla s běháním zkušenosti,za ty roky utíkání jsem se hodně zlepšila,takže jsem byla mnohem rychlejší než jeho dva hromotluci.Otevřela jsem zprudka dveře a nasedla do auta.Klíčky se mi podařilo zastrčit do zapalování až napotřetí,jak se mi klepala ruka.Motor,ale nechtěl naskočit.Zkoušela jsem to dál.Ve zpětném zrcátku jsem viděla jak vyběhli za školy a ženou se na parkoviště.Každou chvíli tu budou.Konečně motor naběhnul a já se zprudka rozjela.Unikla jsem jen tak tak.Měla jsem štěstí,výjimečně.Přesto jsem věděla,že ne na dlouho.
z pohledu Edwarda
Auto jelo rychle a vyrovnaně.Chvílemi to vypadalo,že se snad ani nedotýká země,ale že létá.Krajina utíkala závratnou rychlostí.Stromy se rozmazávali v zelené šmouhy,přesto se zdálo že cestujícím v autě to nevadí.Osoby v autě byli zamlklé.Každý měl své myšlenky,nikdo neměl chuť přerušit to poklidné ticho.
Přemýšlel jsem o tom do jaké situace jsem se to dostal.Pokud neřeknu Alexe svoje tajemství,neřekne mi kdo ji tak nehorázně zbil.Nikdy jsem nebyl moc zvědavý,ale teď jsem měl pocit,že je hodně důležité,abych věděl co se to kolem mě děje.Měl jsem pocit,že to není poprvé co jí někdo takhle ublížil.Potřeboval jsem si promluvit s Carlislem.Rozhodnutí jestli Alexe řeknu,že jsme upíři,ovlivní celou moji rodinu.Co když nezareaguje stejně jako Bella.Třeba ji vyděsím a ona přede mnou potom s křikem uteče.Na jednu stranu jsem si přál,aby se to stalo.Já sám jsem se od ní nedokázal držet dál.Kdyby,ale ona nechtěla mě,šel bych jí z cesty a byl bych za to i vděčný,protože by žila život,takový jaký by měla.
,,Edwarde,mám nápad," ozval se Emmett ze zadního sedadla mého auta.Začalo ho štvát,že je tady takové hrobové ticho,že je všechno kolem něj tak vážné.Podíval jsem se do zpětného zrcátka a viděl jak mu jiskří oči.Zasmál jsem se dřív než stačil cokoliv říct.Jeho myšlenky byly velmi výmluvné.
,,Co kdybychom vzali všechny Alicininy boty a ustřihli jim podpatky?!" řekl Emmett a zařehtal se.
,,Něco takového ať tě ani nenapadne!" obořila se na něj Alice,sedící vedle mě.Cítil jsem jak na chvíli strnula,zase jsem se zasmál.Alicinina vize byla opravdu zajímavá.
,,Emmette jestli to uděláš,tak za sebe neručím!" vykřikla naštvaně černovláska.Emmett se jenom zašklebil a pohodlněji se opřel o sedadlo.Pocítil jsem vlnu klidu,která ihned zchladila Alicininy rozzuřené výlevy.Ta se zamračeně podívala na svého manžela,který seděl vedle Emmetta,Jasper se na ni jenom omluvně usmál.Na chvíli jsem tedy zapomněl na svoje starosti.Jakmile se však auto znovu ponořilo do ticha,nehezké myšlenky se vrátily.Nejméně podesáté jsem se podíval na hodiny.Bál jsme se o Alexu,co když se jí něco stane?Přitahovala problémy skoro stejným způsobem jako Bella.Ani jsem se nevšiml,že netrpělivě poklepávám prstáka na volantě a že jsem dupl ještě víc na pedál.Už jsem chtěl mít lov za sebou.Ze celý tenhle den jsem už chtěl mít za sebou.Slyšel jsem jak si někdo povzdechl.
,,Edwarde,uklidni se.Alexe se nic nestane,kdyby ano viděla bych to," řekla mrzutě Alice.
,,Já vím,ale nemůžu si pomoct," obhajoval jsem svoje počínání.
Konečně jsme dorazili na místo.Auto jsem nechal poblíž lesní cesty.Všichni vyskákali za auta.Šel jsem pomalu za ostatními,kteří už si to mířili do středu lesa.Alice s Jasperem šli první,drželi se za ruku a něco si povídali.Píchlo mě u srdce.Strašně jsem toužil mít něco podobného,ale věděl jsem,že to není možný.Aby se mi to vyplnilo,musel bych Alexu přeměnit a to nikdy neudělám.Nezničím její duši,její zářivou duši,jenom díky ní žiji.Nebudu tak sobecký,ona je mnohem důležitější.Nebude mít takový život jaký mám já,to si nezaslouží.
Emmett větřil ve vzduchu jako pes.Zavrčel,když ucítil svoji kořist,vzápětí už vedle mě nestál.I Alice s Jasperem se oddělili.Zůstal jsem sám.Zastavil jsme se a stejně jako Emmett před chvílí i já nasál do svých plic vzduch.Ucítil jsem vůni jehličí a listnatých lesů.Zbystřil jsem svůj sluch a uslyšel jak nedaleko ode mě teče potok,jak se voda přelívá přes kameny a teče si svojí cestou.Vůni čerstvé krve jsem ucítil vzápětí.Moje smysli mě ovládli,zuřivá šelma se prodrala na povrch.Rozeběhl jsem se lesem,rychlejší než šíp a vyběhl jsem z lesa na menší louku.Tekl tam potom,který jsem slyšel.Nedaleko něj stál medvěd.Zhluboka pil a mě si ještě nevšiml.Činy byli rychlejší než rozum.Dřív než jsem si stačil uvědomit,přisál jsem se na medvědův krk a zhluboka zabral zubama.Teplá,činorodá krev mi pomalu stékala do krku.Pil jsem dlouze a zhluboka.Když jsem ucítil jak zvíře pode mnou kleslo a vzápětí jak naposledy trhaně vydechlo,odlepil jsem se od něj.Cítil jsem se naplněný,ale ještě jsem neměl mál,ještě ne.Rozeběhl jsme se znova do lesa a moje smysli pracovali naplno.Ucítil jsem další krev,ale byl to medvěd a já hledal něco jiného.Po čtvrt hodině se mi moje hledání vyplatilo.Nedaleko v trávě ležela puma,když mě uslyšela,vyskočila na nohy a zaujala obraný postoj.Přesto vycítila,že proti ní stojí těžký nepřítel,svoji kůži,ale nechtěla dát zadarmo.Vyskočil jsem a šelma udělala to samí.Její snahu zakousnout se mi do krku jsem odvrátil.Sám jsem ji jedním trhnutím zlomil vaz,aby se netrápila a hned na to jsem opět zabořil svoje tesáky do jejího hrdla.Když jsem skončil byl jsem nasycený.Povzdechl jsem si a opět převzal kontrolu nad svým tělem a smysly.
K autu jsem dorazil za chvíli.Emmett tam už čekal.opíral se o auta a když mě viděl šibalsky se usmál.
,,S těma botama jsem to myslel vážně," řekl a spiklenecky na mě mrkl.Dřív než jsem stačil odpovědět přiběhla Alice s Jasperem.
,,Ještě jednou říkám,abys na to hned zapomněl Emmette!" zavrčela na něj.Emmett se nevinně usmál,čímž mě i Jaspera rozesmál.Potom se Emmett otočil a zaplul do auta.Já jsem zrovna obcházel auto,když jsem za sebou slyšel vyjeknutí.Moje hlavy vystřelila směrem k Alice a ihned se napojila na její myšlenky.
Viděl jsem Alexu jak stojí u nějakého umyvadla,zřejmě na záchodě.Kolem ní stáli tři kluci.Poznal jsem je,byli to ti samí kluci co jsem viděl,když jsem poprvé potkal Alexu.
,,Ahoj princezničko,dlouho jsme se neviděli.Chyběl jsem ti?" zeptal se a přitom na ni vyšpulil pusu v předstíraným polibku.Zavrčel jsem.
,,Co ode mě chceš Larry?" vyprskla na něj.
,,Chtěl jsem se ti jenom připomenout.Nemysli si,že tě ten tvůj princ bude chránit věčně!Ani on tady nebude pořád,třeba jako dneska," odsekl.
,,Fajn,tak sis dovyhrožoval,tak já zase půjdu," řekla a snažila se obejít jeho i jeho kumpány.Ti ji však zatarasili cestu.
,,To se ti nepodobá Alexandro.Většinou mlčíš dokud se nevyřádím,ale teď…máš chuť se mi vzepřít?!" řekl a krutě se zasmál. Začínala jsem se o ní bát.Co když to byli zrovna oni,kteří ji tak zmlátili.A co měla znamenat ta věta?
Na chodbě něco hlasitě spadlo.Larry se zamračil a poručil svým hromotlukům,aby se podívali co se tam děje.Oba mlčky odešli a v místnosti zůstala jenom Alexa a ten nepříjemný kluk.Začal se k ní přibližoval a já se napjal,měl jsem chuť na něj skočit a roztrhat ho na kusy.Věděl jsem,ale že to není nutné.Byl u ní už strašně blízko,když vykopla koleno do vzduchu a kopla ho mezi kolena.Zasténal a svalil se na zem.Alexa rychle vyběhla ven a začala utíkat pryč.
,,Chyťte ji potomci!" řval v povzdálí ten kluk.Běžela a těžce oddechovala.Doběhla až ke svému autu.Otevřela zprudka dveře a nasedla do něj.Klíčky se ji podařilo zastrčit do zapalování až napotřetí,jak se mi klepala ruka.Motor,ale nechtěl naskočit.Zkoušela to dál.Konečně motor naběhnul a auto se zprudka rozjelo.
V tu chvíli vize skončila.Zhluboka jsem se nadechl jak jsem se snažil uklidnit.Ta holka vážně přitahuje maléry.Uklidnil jsem se tím,že jim utekla.Po dlouhé úvaze jsem usoudil,že nezasáhnu.Alexa z toho naštěstí vyvázla.A já nemohl zasáhnout.Nebylo to prostě možné.Slunce by mě prozradilo a to jsem si nemohl dovolit.

%20%E2%80%93%20okraj.png)




