close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

22.Kino 2.časť

22. února 2009 v 14:46 | Dark Angel |  Druhá šance od "Belly"
z pohledu Alexy

Budova byla veliká,podle odlepující omítky a potlučených oken se dalo poznat,že už tady nějaký ten pátek stojí.Člověk by řekl,že v tak velikém městě bude špičkové kino.Moderní budova bez jediného smítka špíny.Město,ale evidentně nemělo peníze na opravu nebo postavění nového kina.Nebo nebylo to kino tak navštěvované,jako jiné objekty,proto ušetřené peníze raději investovali do něčeho jiného.


Přesto mě to v tuhle chvíli moc nezajímalo.Sotva Edward zaparkoval,už jsem vyskakovala z auta.Byla jsem mírně vzrušená.Naposledy jsem tady byla v osmi letech s maminkou.Moc dobře jsem si ten den nepamatovala,lidská mysl velmi rychle vybledne.Jediné co jsem si pamatovala,že jsme šly na Bambino a já u toho strašně plakala.

Nečekala jsem až mě Edward dojde,na to jsem byla příliš natěšená.Téměř jsem vyběhla schody a opřela jsem se o masivní dveře s velikou klikou a otevřela je.Šlo to trochu ztěžka,protože byli těžký,ale za chvíli jsem už stála v obrovský hale.Ve vnitř to vypadalo o něco líp.Uprostřed haly stála pokladna a vevnitř seděla postarší dáma,která se na všechny přítomné usmívala.Na pravé straně byla menší kavárnička a na pravé straně šatna,kam se odkládali věci.Jak jsem očekávala nebylo tu moc lidí,ale tím lépe.Neměla jsem ráda přeplněné místnosti-příliš mnoho očí.

Kolem pasu se mi obmotala ruka a dřív než jsem se stačila leknout mi pronikl do ucha sametový hlas.

,,Půjdeme?" zeptal se pobaveně Edward a už mě táhl k pokladně.Evidentně jsem mu připadala zábavná,když jsem na všechno kolem sebe koukala s dětskou radostí.

,,Dobrý den," pozdravila nás paní u pokladny a usmála se na nás.

,,Dobrý den,dvakrát prosím," řekl Edward a už ji podával bankovku,dřív než jsem stačila hledat svoje peníze.

,,Ale," namítla jsem nesouhlasně.Edward se na mě podíval a zakoulel očima.

,,Snad sis opravdu nemyslela,že tě nechám,aby sis koupila vstupenku sama?!" řekl urážlivě. ,,Pozval jsem tě,takže platím." Povzdechla jsem si,nemělo smysl se s ním hádat.Paní nám ukázala směr a za chvíli jsme už seděli na červených čalouněných křeslech.Seděli jsme v poslední řadě,k tomu úplně sami.Dalších deset lidí sedělo před námi,většinou prvních řadách,což jsem nechápala.Čím dál sedíte tím víc vidíte ne?

Všimla jsem si,že se na mě Edward celou dobu dívá,trochu mě to znepokojilo.

,,Děje se něco?"

,,Ne,vůbec nic," řekl a zazubil se na mě.Dál jsem to neřešila,protože zhasla všechna světla a plátno se rozehrálo.Objevili se úvodní titulky.Aniž bych tušila jak,ponořila jsem se do filmu,hned na začátku.Jelikož jsem se doma na televizi nedívala,bylo to pro mě stejně neuvěřitelné,jako kdyby afričan najednou viděl padat z nebe sníh.Párkrát jsem se i zasmála.Myslela jsem,že mě od filmu nic nevyruší,ale pletla jsem se.Po hodině filmu jsem si uvědomila,že jsem od Edwarda zatím neslyšela jediný záchvat smíchu.Podívala jsem se na něj a on se díval na mě.Měla jsem takový divný pocit,že ode mě za tu dobu neodtrhl zrak.Naše oči se o sebe zaklínili a já cítila elektrické výboje,které proudili mezi ním a mnou.Bylo to zvláštní,tak příjemné,ale zároveň děsivé.

,,Takhle z toho filmu moc mít nebudeš," zašeptala jsem a roztřeseně jsem se zasmála.On se na mě taky usmál.Viděla jsem jak jeho oči sklouzly od mých očí na mé rty.V ústech mi vyschlo a srdce se mi rozjelo na poplach.Strašně jsem zatoužila po jeho polibku.Začal se přibližovat a já měla pocit,že mi srdce vyskočí z hrudi.Reflexivně jsem natočila hlavu a zavřela oči,dřív než se naše rty spojili.V tu chvíli mi vybuchl svět před očima.Bylo to jako spalující požár.Cítila jsem jeho touhu i tu svoji.Neuvědomovala jsem si,že po tom taky tak toužím.Teprve když se jeho rty vpíjeli do mých jsem si uvědomila,jak moc jsem o tomhle okamžiku snila.Zapletla jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho blíž.Začínala jsem ztrácet dech,zatímco od něj to vypadalo,že se ode mě nikdy neodtrhne.Když se potom jeho rty přesunuly na můj krk,kde mě políbil do dolíčku,procitla jsem.Byla jsem ztracená.Zamilovala jsem se do tohohle andělského stvoření a moc dobře jsem věděla,že se tím spoustu věcí ještě víc zkomplikují.

Edward se ode mě odtáhl a na tváři mu zářil obrovský úsměv.Zamračila jsem se na něj i když se mi zdálo,že mu to nijak nevadilo.

,,Takže z toho filmu,stejně nakonec nic mít nebudu," řekla jsem.Potichu se zasmál.

,,Tak já už tě nebudu obtěžovat," zašeptal vesele a tentokrát se ode mě úplně odtáhl.Nechal si pouze moji ruku a hrál si s mými prsty.Už jsem se na film nedokázala soustředit.Dívala jsem se na plátno,ale duchem jsem byla u těch studených prstů,které mi objížděli čáry na rukou.Nebo u jeho rtů,když políbil konečky mých prstů.Pokaždé,když to udělal,projel mnou elektrický výboj,který se zastavil až u mého srdce a divoce ho rozeběhlo.Něco takového by se mělo zakázat.

Po půlhodině se rozsvítili světla aniž bych věděla jak film skončil.Edward nepouštěl moji ruku,jenom si mě přitáhl blíž k sobě a obmotal mi ruku kolem pasu.S povzdechem jsem mu opřela hlavu o rameno.Cítila jsem se tak podivně šťastná.Jako kdybych před tím ani nežila a začala žít teprve od téhle chvíle.Došli jsme před auto.Otevřel mi dveře a já nastoupila.Dřív než si nasedl on,jsem se zhluboka nadechla.Bylo na čase vysvětlovat.
z pohledu Edwarda

V autě bylo ticho.Alexa se dívala před sebe a byla duchem mimo.Usoudil jsem,že přemýšlí o tom co mi řekne.Měl jsem na ni spoustu otázek,ale měl jsem pocit,že mi odpoví sotva na polovinu z nich.

,,Do jaké restaurace by si chtěla?" zeptal jsem se,abych rozptýlil to nepříjemné ticho.Alexa sebou prudce trhla,jak jsem ji vytrhl z přemýšlení.

,,Ehm,já nevím.Nechám to na tobě," řekla roztřeseně a opět mi nevěnovala pozornost.Soustředil jsem se a snažil jsem se zjistit co se jí honí v hlavě,ale jako obvykle jsem nic neslyšel.Frustrovaně jsem se povzdechl.Neznal jsem tady žádnou dobrou restauraci.Já s rodinou do žádné nikdy nechodíme,proč taky když nejíme lidské jídlo.Přesto čtu někdy noviny a zrovna nedávno jsem četl kritiku na jednu restauraci.Podle všeho by to mohla být jedna z nejlepších restaurací ve městě.Zajel jsem tedy do centra města a podle značek jsem jí nakonec našel.Byla to moderní stavba s velikými okny.Všude samí světla,které dodávali restauraci pocit důležitosti a hlavně noblesnosti.Zaparkoval jsem před vchodem.

,,Ehm,Edwarde…" promluvila konečně Alexa.Otočil jsem se na ni a usmál se.Ona se,ale dívala na restauraci.

,,Ano?"

,,Víš,nejsem si jistá jestli odpovídám,ehm,měřítkům téhle restaurace," řekla se zamračením.

,,Nechápu."

,,Já jenom,prostě si nejsem jistá jestli tam pustí takového odrbance jako jsem já." Povzdechl jsem si,což konečně upoutalo její pozornost.

,,Dneska platím já,Alexo,na to nezapomeň," řekl jsem nekompromisně a vystoupil jsem,abych ji mohl otevřít dveře.Stále nerozhodnutá seděla v autě a dívala se na impozantní vstupní dveře.

,,Alexo,vím že nemáš něco takového ráda,ale zkus si užít aspoň jediný den na úkor jiných," řekl jsem rozmrzele.Zhluboka si povzdechla a vložila svoji ruku do mé.Pomohl jsem ji vystoupit a trochu nejistě jsme se vydali dovnitř restaurace.

,,Dobrý den," pozdravil jsem s úsměvem postarší paní,která stála u vchodu.Změřila si nás od hlavy k patě a její přísný pohled spočinul na mojí ruce,která spočívala na pasu Alexy.Nesouhlasně zavrtěla hlavou,já ji věnoval andělský úsměv.Raději ode mě odtrhla zrak.

,,Ehm,takže máte rezervaci?" zeptala se a hledala v seznamu.

"Ne,to nemáme," řekl jsem.

"V tom případě zaplatíte víc," řekla a pozvedla obočí.Alexa nám nevěnovala pozornost.Vyděšeně se dívala po interiéru restaurace,takže si nevšimla,když jsem vytáhl zlatou kreditní kartu,ani jak se paní rozsvítili oči.Mile se na mě usmála.

,,Samozřejmě,chápu.Ukážu vám váš stůl," řekla.Zarazil jsem ji,dřív než se někam rozeběhla.

,,Nemáte něco odděleného od ostatních stolů?Máme rádi soukromí," řekl jsem a nevině se na ni usmál.

,,Dobrá,ale…"

"Peníze tady nehrají žádnou roli," přerušil jsem jí.Začínalo to být zdlouhavé a nudné.Přikývla a zavedla nás nakonec restaurace.Stůl byl oddělen boxy.Nikdo na nás neviděl a nikdo nás neuslyší.Sedli jsme si na dřevěné židle pokrývané červeným sametem.

,,Děkujeme," řekl jsem,Alexa se na ni mile usmála.

,,Obsluha tu bude za chvíli," řekla a hned na to odkráčela.Podíval jsem se na Alexu.Její oči poletovali z místa na místo.Chvíli se dívali na to,za chvíli na něco jiného.Připomínala mi zvíře chycené v kleci.Nakonec se střetla s mým zmateným pohledem.Ihned odvrátila hlavu a začervenala se.

,,Nejsem zvyklá na takový luxus," řekla a já se pousmál.

,,Tak si představ,že jsme u tebe doma.Sedíme v tvé kuchyni a jíme jídlo,které si připravila,nebo,které jsme si objednali.Bylo by to lepší?" zeptal jsem se.Snažil jsem se,aby se uvolnila.Mělo to,ale opačný účinek.Ještě více znervózněla.

,,Ne,takhle je to lepší," řekla a dívala se na stůl.

,,Proč?" Vzhlédla a chtěla něco odpovědět,já jsem ji ale skočil do řeči.

,,Pravdu Alexo,ne lež," řekl jsem zamračeně.Taky se zamračila.

,,Slíbila jsi mi odpovědi,vzpomínáš?" Hněvivě se narovnala.

,,Ano,ale co se týče mé práci," řekla vyhýbavě.Samozřejmě,přesně jak jsem čekal.Řekne mi něco málo,ale vlastně neřekne nic.Už jsem se chystal k odpovědi,když k nám přišla servírka.Mohlo ji být kolem dvaceti.Měla dlouhý černý vlasy a modré oči.Podle toho jak se nakrucovala si myslela,že je pěkná a že na mě udělá dojem. ,Ach,ten je tak hezký,´rozplývala se nade mnou v myšlenkách.Já se jenom zamračil.

,,Co si dáte?" zeptala se a dívala se přitom na mě.Alexe nevěnovala žádnou pozornost.Podíval jsem se na ni.Hněvivě listovala v jídelním lístku a mě nevěnovala pozornost.

,,K pití asi dvě koly," řekl jsem.Přikývla něco si rychle zapsala na papírek a hned se otočila zpátky ke mně.Cítil jsem její oči,které mě přelétávali od hlavy až k patě,já ji už ale nevěnoval pozornost.Jenom jsem se díval jak Alexa čím dál tím víc rudne vzteky ve tváři.

,,Alexo?Co si dáš k jídlu?" zeptal jsem se.

,,Je mi to celkem jedno.Třeba holandský řízek," řekla a hněvivě zaklapla lístek.

,,A vy?" zeptala se mile.

,,Já nic,nemám hlad," řekl jsem a doufal,že to nevyzní divně.Servírka i Alexa se na mě překvapeně podívaly,ale nic na to neřekly.Potom servírka odešla.Alexa si ji celou dobu hněvivě měřila.Byl jsem z jejího počínání zmatený.

,,Co se děje?"

,,Nic," řekla a odvrátila od servírky naštvaný pohled.Změnil jsem rychle téma.

,,Vrátíme se k tématu?" Povzdechla si a pokrčila rameny.

,,Ptej se," řekla poraženě.Musel jsem se pousmát nad jejím mučednickým výrazem.

,,Víš,je mi jasný,že jestli máte málo peněz,tak musíš pracovat i ty," začal jsem. ,,Jediný co nechápu,proč pracuješ,když máš školu?" Neváhala s odpovědí.

,,Je za to víc peněz," řekla s pokrčenými rameny.Zamračil jsem se.

,,Otec schvaluje,že pracuješ když máš školu?" Nestačila odpovědět,protože se k nám přihnala natěšená servírka.V nevhodnou chvíli,jak jinak.Hněvivě jsem si ji změřil a opřel se pohodlněji o židli.Nedíval jsem se na ni,když pokládala skleničky s kolou.Chtěl jsem ji tím dát dostatečně najevo,že na mě nemá.Pochopila a samozřejmě ji to rozčílilo. ,Co na ní vidí?Vždyť není hezká,já jsem rozhodně hezčí!´ V duchu jsem se zle usmál,cítil jsem zadostiučinění.Pak hněvivě odkráčela,Alexa ji stačila věnovat ještě milí úsměv.Hned to vypadalo,že má lepší náladu.Alexa se zhluboka napila,já mezitím čekal až mi odpoví.

"Otci to může být ukradený," řekla. "Je to moje rozhodnutí,ne jeho." Připadalo mi,že to myslí dvojsmyslně.Všechno mi připadalo složité,hodně složité.Pochopil jsem,že k tomuhle tématu už z ní nic nedostanu.Tak jsem ji položil otázku,která mě pálila už hodně dlouhou dobu.

,,Kdo tě zmlátil?" zeptal jsem se a snažil se tvářit vážně a přísně,aby pochopila že to myslím vážně.

,,Odbíháš od tématu," řekla vyhýbavě a její oči opět létali z jedné strany na druhou.

,,Stejně chci odpověď." Zamračila se na mě.A jako vždy přišla v nevhodnou dobu servírka s jídlem.Potlačil jsem zavrčení,které se dralo na povrch.Ta servírka měla tak špatné načasování.Mlčky položila jídlo a odkráčela. ,Hádají se,aspoň že tak,´myslela si zlomyslně servírka a tentokrát cítila zadostiučinění ona.Alexa se dala do jídla a mě ignorovala.Sledoval jsem ji a čekal až dojí.Tohle téma rozhodně jen tak neukončím.Alexa jedla pomalu jako y tu chvíli chtěla co nejvíc oddálit,ale já uměl být trpělivý.Po dvaceti minutách odložila příbor a zmučeně se na mě podívala.

,,Kdo?" Povzdechla si a odvrátila hlavu.

"Nemůžu," řekla potichu.

"Proč?" nenechal jsem se odbít.Zprudka se na mě otočila a hněvivě si mě měřila.

"Ty máš tak co říkat!Co tvoje tajemství!" vyštěkla.Ucuknul jsem a ztuhnul.

"Jaké tajemství?" zeptal jsem se obezřetně.Co když zjistila pravdu.Co,když ví,že já i moje rodina jsme upíři?Ale to by mi potom řekla,nebo ne?

"Co já vím,jaké máš tajemství,ale netvrď mi,že žádné nemáš.Už takovou dobu zatloukám,vymlouvám se,lžu.Jen aby nikdo nezjistil moje tajemství,takže poznám,když někdo dělá to samí!" řekla rozhorleně.Měřili jsme se,byli jsme potichu a jen se na sebe zlobně dívali.Ani jeden nechtěl ustoupit.Ani jeden neměl v plánu prozradit svoje tajemství.

,,Takže,tím mi chceš říct,že mi svoje tajemství řekneš,když já tobě řeknu to svoje?" prolomil jsem mlčení a snažil se to shrnout do jedné věty.Nerozhodně se kousla do rtu.Zvažovala,jestli má nebo nemá souhlasit.

,,Ano.Chci,aby to bylo vzájemné.Žádná tajemství,řeknu ti všechno co budeš chtít,ale jenom když to bude oboustranné.Žádné tajemství,ani na mé straně ani na tvé," řekla rozhodně.Tahle situace se mi nelíbila,vůbec se mi nelíbila.Stavěla mě do nepříjemné situace.

,,Moje tajemství by tebou mohlo otřást." Usmála se.

,,To moje tebou taky." Povzdechl jsem si.

"Musím si to promyslet," řekl jsem a taky probrat s rodinou.Přikývla už veselejší.Zavolal jsem servírku.Zaplatil jí a navrch jí dal tučné dýško.Až přehnaně dojemně se semnou loučila.Alexa to nijak nekomentovala,jenom se mračila.Mlčky jsme nasedli do auta a rozjeli se na zpáteční cestu.Oba jsme mlčeli.Každý ponořený do vlastních myšlenek.Opravdu jsem zvažoval,že jí řeknu pravdu,ale nechtěl jsem vstupovat do stejné řeky znovu.Ale neudělal jsem to už dávno?Už ve chvíli kdy jsem se s ní poprvé setkal v šatně?Byla by schopná unést to tajemství?Bella toho schopná byla,ale kam nás to dostalo!Do slepé uličky,nakonec jsem ji musel opustit.Budu si muset promluvit s Carlislem.Zpáteční cesta uběhla ještě rychleji než před tím.Zastavil jsem před jejím domem a čekal až se zvedne a uteče ode mě.Ona,ale seděla dál v autě.Podíval jsem se na ni.I ona se na mě podívala.V jejích očích byl smutek a provinění.

,,Omlouvám se," řekla zahanbeně.

,,Za co se omlouváš?" zeptal jsem se zmateně.

"Zato k čemu tě nutím," špitla.Zavrtěl jsem hlavu a přitáhl si její obličej k sobě.

"Máš pravdu,důvěra by měla být vzájemná," řekl jsem a usmál se.

,,V pondělí se neuvidíme," změnil jsem téma.Málem jsem jí to zapomněl říct.V pondělí bude slunečno,takže žádná škola.
,,Proč?"

,,Prodloužíme si s bratry kempování," řekl jsem a pousmál se.

,,Takže se uvidíme v úterý?" zeptala se nadějně a nerozhodně.Usmál jsem se.
,,V úterý," souhlasil jsem.Přitáhl jsem si její obličej blíž a políbil ji.Cítil jsem jak se jí srdce rozbušilo.Krev se jí nahromadila v obličeji a mě téměř pálila.Bylo těžké udržet se na uzdě,když byla tak blízko.Přesto jsem se ovládl.Něžně jsem jí líbal a vychutnával si ten pocit štěstí.Cítil jsem jak začala lapat po dechu.Ihned jsem se od ní odtrhl a začal zklidňovat dýchání,stejně jako ona.

,,Ani jsem ti ještě neřekl,že ti to dneska moc slušelo," řekl jsem a zářivě se na ní usmál.Zalapala po dechu a omámeně zamrkala.

,,Díky," špitla.

,,Dobrou noc," rozloučil jsem se neochotně.Přikývla a vystoupila.Nerozhodně zavřela dveře a začala se drápat k domovním dveřím.Počkal jsem až vejde do domu a hned na to jsem se i já vydal domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.