close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

20.První tajemství odhaleno 2.časť

20. února 2009 v 16:01 | Dark Angel |  Druhá šance od "Belly"
z pohledu Edwarda

Alexe jsem tvrdil,že jedeme kempovat ve skutečnosti to bylo jinak.Jelo se na lov.Nebyl jsem na tom ještě tak špatně,ale chtěl jsem mít jistotu.Na lov jsem jel já,Jasper,Alice a Carlisle.Jelo se,ale až odpoledne,kdy měli mraky opět ovládnout oblohu.Celý dopoledne jsem netrpělivě seděl na sedačce a sledoval co dělají ostatní.Moc to nepomohlo,vypadalo to,že jsem je namísto toho taky znervóznil.Těsně kolem dvanáctý to už Carlisle nevydržel.


,,Edwarde,nepůjdeš obstarat nějaké věci?" zeptal se.V jeho mysli jsem viděl různé věci na kempování.Stany,baterky,lana…pro nás nepotřebné věci,ale pro naše alibi to bylo nutné.

,,Alice…?" otočil jsem se,abych se zeptal jestli bude ještě svítit slunce.Alice mě hned pochopila,zavřela oči a na chvíli ztuhla.Pak se na mě andělsky usmála a zavrtěla hlavou:

,,Ne,už bude jenom zamračeno." Přikývl jsem.Carlisle mi strčil do ruky nějaký papírek,kde byli vypsané všechny věci,které jsme potřebovali na naše ,,kempování".A vzápětí mě vystrkal ze dveří.

,Aspoň přijde na jiný myšlenky,´myslel si v duchu.Povzdechl jsem si,ale nic na to neříkal.

V městečku jako je tohle,najdete sotva pár krámů.V jeho centru byl pouze malý neudržovatelný parčík,s pár obchody.Byli tam potraviny,menší kavárny, menší krám s oblečením,ale pro nás nejdůležitější obchod se sportovním vybavením.Zastavil jsem na mini parkovišti a šel do obchodu.Obchod byl malý.Menší než můj pokoj.Bylo tam přehnaně mnoho regálů,které jenom přetékali různým sportovním vybavení.Přešel jsem k pultu,ale nikdo za ním nebyl.Všiml jsem si postranních dveří,které byli kousek od pultu.Zřejmě za nimi bylo skladiště.Zazvonil jsem na zvonek,který se sám vybízel a čekal jsem.Otočil jsem se od pultu a zadíval se na horu lyží,které vypadali děsivě.Vedle nich jsem viděl pár kol,dále kolečkové brusle.Bylo toho tady tolik a všechno to bylo naplácaný na sebe,vypadalo to až směšně.Uslyšel jsem tiché kroky,ale neotáčel jsem se.Zpozorněl jsem až ve chvíli kdy jsem uslyšel rychlí tlukot srdce a hned na to sladkou květinovou vůni.Překvapeně jsem se otočil.
,,Alexo?" vydechl jsem překvapeně.Úplně mi nedocházela fakta.Co tady dělá?Ve dvanáct hodin,neměla by být ve škole?Najednou mi docvaklo,že Alexa někdy nechodí do školy.Několikrát chyběla a vždycky,když jsem na to převedl řeč,šikovně se vymluvila.Je teda tohle její důvod nepřítomnosti?Ale jaký je to přesně důvod?

Alexa si mě mezitím měřila se zvláštním výrazem v očích.Jako by se bála,že na ni začnu řvát.Proto jsem se zlidnil a normálním tónem jsem řekl:

,,Co tady děláš?"

,,Nic," vydechla potichu a nepřesvědčivě.Sarkasticky jsem se podíval na její uniformu.Měla na sobě dlouhé černé kalhoty a modré triko s nápisem obchodu pro který pracovala.Vlasy měla stažené do drdolu a jenom pár pramínků jí spadalo dolů.Slušelo ji to.Můj výraz už nebyl sarkastický,ale dychtivý.Toužil jsem jí políbit,rychle jsem tu myšlenku zahnal než bych začal opravdu jednat.Alexa pod mým pohledem ještě víc znejistěla a srdce ji pořád splašeně běželo.Její oči přelétávali z jednoho místa do druhého,dívala se kamkoliv jenom ne na mě.

,,Pracuješ tu?" zeptal jsem se klidně a opřel se o pult,abych vypadal,že jsem nad touhle situací povznesen.Konečně se na mě podívala.Dlouhou chvíli jsme si dívali do očí.Mohl jsem se ztratit v té čokoládové hloubce jejích očí.Měl jsem pocit,že zmizel svět,že se zastavil čas.Byla tady jenom ona.Moje slunce.Alexa zavrtěla hlavou,aby si pročistila hlavu,což ve mně vyvolalo úsměv.Začervenala se a můj úsměv se nad tou přenádhernou barvou ještě více rozšířil.

,,Tak pracuješ tu?" zeptal jsem se znova.Obezřetně se na mě podívala.

,,A kdyby ano?Co by si na to řekl?" zeptala se a já se zamračil.

,,Asi bych se zeptal proč?" Vrátil jsem ji.Nešťastně se na mě podívala,zřejmě se jí moc nechtělo vysvětlovat.

,,No…" začala a najednou nevěděla jak pokračovat.Opět se nervózně ošívala a dívala se kamkoliv jenom ne na mě.

,,Kvůli penězům?Potřebuješ je?" pomohl jsem jí.Nic jiného mě nenapadlo.Peníze hýbali světem,kvůli nim se dělali i horší věci než,že se nechodilo do školy.

,,Jo," pípla a zahanbeně se dívala na zem.

,,Ale co tvůj otec?Má malý plat?Ví,že tady pracuješ?" vyptával jsem se zmateně.Povzdechla si.

,,Ne myslím,že o tom neví.On totiž otec…" zase se zasekla.Stáhnul jsem nesouhlasně obočí,lezlo to z ní jako s chlupatý deky.

,,Otec nepracuje," konstatoval jsem.Teď se pro změnu zamračila ona.

,,Ale ano pracuje!" obořila se na jeho obranu, ,,tak trochu," dodala už míň přesvědčivě.Vůbec jsem ji nechápal.Ničemu jsem nerozuměl.Prosebně se na mě zadívala.

,,Musíme to řešit?"

,,Ano,musíme," řekl jsem nekompromisně. ,,Zajímalo by mě co tady děláš,proč to děláš a proč nechodíš do školy." Opět si zhluboka a poraženě povzdechla.

,,A musíme to řešit teď a tady?" Obezřetně jsem se na ni podíval.

,,A kdy by jsi to chtěla řešit?" zeptal jsem se.Skoro se usmála,pokrčila rameny.

,,Kdekoliv jenom ne na veřejnosti a ne když pracuji," řekla.Najednou mě ten plán uchvátil.Byla by to skvělá záminka vidět se s ní.Přemýšlel jsem kde by nás nikdo nerušil,ale nic mě nenapadlo.

,,A co třeba jít do kina?" navrhla.Skepticky jsem si ji měřil.

,,V kině toho moc nenamluvíš," opáčil jsem.Její obličej pohasl.Nevím jestli kvůli tomu,že jsem prokoukl její plán a nebo kvůli tomu,že chtěla jít do kina.

,,Jedině,kdybych tě pak mohl pozvat do restaurace," řekl jsem se zářivým úsměvem.Vrátila mi úsměv.

,,Moc ráda,ale nechtěl jsi náhodou něco koupit?" zeptala se a přiskočila ke mně.Podal jsem ji papírek s věcmi.Podívala se na něj a pak odcupitala do skladu.Za chvíli byla zpátky s plnou taškou,kam naskládala věci.

,,Tady," řekla a chtěla se obrátit ke kase.Strčil jsem ji bankovku do ruky dřív než to stihla namarkovat.

,,Ale,to je hodně.Musím ti vrátit," řekla.Zakroutil jsem hlavou.

,,Nech si to."

,,Ale," chtěla namítat,ale já zase zakroutil nesouhlasně hlavou.Vzal jsem tašku a mínil odejít,dřív než mě zastaví.Přede dveřmi jsem se však ještě zastavil,napůl k ní otočený jsem se jí zeptal.

,,Jdeš zítra do školy,nebo budeš pracovat?" zeptal jsem se a z mého tónu jasně vycházel nesouhlas.

,,Ne jdu do školy."

,,Výborně,v tom případě se domluvíme ještě ráno," řekl jsem,rozloučil se a vydal se z těžkou hlavou k autu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.