"Vlastně jsem za nimi přišla sama. Zajímalo mě vše, co se týkalo upírů. Byla to nejrychlejší a nejjednodušší možnost. V té době jsem ale ještě zdaleka nebyla tak dobrá jako teď. Mile mě přivítali a odpověděli na většinu mých otázek. Aro si všiml mé bystrosti a už tehdy mi nabídl, že u nich mohu zůstat. Ale já chtěla víc cestovat, poznávat svoje možnosti, zdokonalovat se. Před asi dvaceti lety se k nim doneslo o mě. Že se ze mě stala silná lovkyně. Aro poslal Jane, aby mě přivedla. Neřekla mi, proč mě chtějí vidět, ale hned mi došlo, že mi nabídnou práci u nich. A nemýlila jsem se. Aro mi stejně klidně, jako předtím, nabídl práci a já stejně klidně a zdvořile odmítla. Požádal mě, jestli bych u nich nemohla ještě pár dní zůstat. Řekla jsem si, proč ne. Ale Aro se mě celou dobu snažil přesvědčit. Prý že u nich bych měla vše. Stále jsem odmítala, až přešel k vyhrožování. To se mi nelíbilo a utekla jsem. Poslal na mě několik svých upírů, ale pro mě to byla hračka. Právě v Itálii jsem poznala Margaret. Prchala jsem před Volturiovými a ona mi nabídla pomoc. Byla, a stále je, člověk. Jenže i tehdy o upírech věděla dost. Byla mladá a opatrná. Nikdy se nechtěla stát upírkou i když nás obdivovala. Úplně jí stačilo, že jsem souhlasila s její nabídkou. Chtěla jsem se někde usadit, přiučit se také něčemu jinému než lovu. Hodně mi pomáhala. Nejdřív jsme zkusily Londýn. Krásné místo, vše klapalo. Chodila jsem do školy, ona byla moje opatrovnice. Pak už jsme tam nemohly zůstat. Vypadala jsem moc mladá na věk, který jsem měla v dokladech. Vybíraly jsme jiné místo. Navrhla jsem Ameriku a ona vybrala Forks. Souhlasila jsem, protože jsem o vás už slyšela a věděla jsem, že jste se tu usadili. Tak jsem tady."
"Nikdy jsi se nepokusila ji zabít? Byť jen omylem?" zajímal se Carlisle.
"Jednou. Před patnácti lety. Věděla, že na mě musí dávat pozor. Když si všimla, že začínám mít hlad, uhýbala mi z cesty. Více času trávila venku. Poté, co jsem se najedla se zase vrátila. Jednou jsem četla velmi tlustou a zajímavou knihu. Dva dny v kuse. Pozdě si všimla, že začínám mít hlad. Když jsem dočetla, uviděla jsem ji jako první a vyskočila po ní. Zachránily ji její rychle reflexy. Moc nepanikaří takže ihned vyběhla ven mezi lidi. Ztratila se mi a já musela najít opuštěnou kořist, abych se nakrmila. Když jsem se vrátila domů, už tam čekala. Omlouvala jsem se jí, ale ona trvala na tom, že to byla její vina."
"Páni." vydechla Alice.
Erika se podívala z okna. "Už budu muset jít. Margaret se za chvíli vrátí." S těmi slovy vstala a šla ven. Alice běžela za ní se slovy se slovy "Odvezu tě!". Já jsem vstal a šel ven za nimi. Carlisle se na mě tázavě podíval.
"Půjdu za Bellou." odpověděl jsem na nevyslovenou otázku a rozběhl jsem se k známému domu. Když jsem vlezl do pokoje, Bella lehala do postele. Hned jak mě uviděla, vrhla se na mě.
"Edwarde! Už jsem myslela, že nepřijdeš!"
Usmál jsem se a políbil ji na rty. "Jak bych mohl nepřijít? Byl by to hřích."
Zasmála se. Chvíli mi hleděla do očí a o něčem přemýšlela.
"Copak tě trápí?"
"Uvažovala jsem, co jsi dneska dělal."
"Byli jsme na lovu a pak řešili jednu věc. Která tě ale vůbec nemusí zajímat."
Zamračila se na mě a vrátila se do postele.
"Jsem unavená." zívla.
Šel jsem za ní. "Spi sladce." Políbil jsem ji na čelo a začal broukat její ukolébavku. Po chvíli usnula. Měl jsem celou noc na přemýšlení.

%20%E2%80%93%20okraj.png)





moc hezké...doufám, že brzo bude pokračování:)